Dopisy Markétě 6

Úvod k dopisům  

D 104

[7. (?) ledna 1902]

Ať Pán Bůh poučí mou Markétku o tajemství štěstí: spočívá ve sjednocení, v lásce! ... Být jen „jedno" s Ním, to znamená mít své nebe ve víře a očekávat vidění tváří v tvář!

Leden 1902. Alžběta od Trojice +

D 109

[16. února 1902]

J. M. + J. T.[1]

Dijonský karmel neděle

Markétko moje drahá,

jaké milé překvapení, dopis od Bětky v postní době![2] Vidíš, Pán Bůh je tak moc hodný a naše Matka také, a právě oni mě posílají, abych řekla svojí maličké, že ve čtvrtek se budu velmi intenzivně modlit a budu s tebou sjednocena v jedno, nebude to ostatně nic nového, protože se nikdy neopouštíme, že ne? Dobře znáš Kristovu prosbu k Otci: „Chci, aby byli jedno, jako my jsme jedno."[3] Ach, až se plně uskuteční toto „jedno", už nebude možné odloučení, zdá se mi, a ty to dobře víš, že? V sobotu jsem jela s vámi, moje drahé, úplně jsem viděla ten vlak, jímž jste odjížděly, ale nepřipadalo mi, že se vzdalujete, protože je Jeden, který se nemění, Ten, který stále zůstává a v němž se můžeme vždy setkávat! ...

Dopis ti posílám do Lunevillu, myslím, že tam právě jste. Pověřuju tě vyřízením nejsrdečnějších pozdravů milé slečně Adelině, řekni jí, že mříže karmelu, které se jí zdály tak temné a ledové, mi připadají jako ze zlata. Kdyby tak jen lidé mohli nadzvednout závěs, jaký krásný pohled by se jim naskytl z druhé strany! Je to Nekonečno, proto roste každým dnem. Drahá Markétko, neplač pro svou Bětku, kdybys věděla, jaké krásné hnízdečko mi tu připravil můj Milovaný. Kdybys jen věděla, jak dobré je pro mě být na karmelu, v tomto místě samoty s Tím[4], jehož milujeme. Ano, je to předchuť nebe. Nežárlete, moje drahé, jen On sám ví, co jsem obětovala, když jsem vás opustila. A kdyby mě nepodepírala Jeho láska, kdyby mě nedržel pevně v náručí, ach, dobře vím, že bych prostě nemohla - tolik vás mám ráda, a zdá se mi, že tato láska každým dnem roste, protože On ji zbožšťuje!

Prožila jsem rozkošný, božský masopust. V pondělí a úterý jsme měli Nejsvětější Svátost v oratoři a v neděli v chóru, skoro celý den jsem strávila u Něho a moje Markétka tam byla se mnou, protože se mi zdá, že ji opatruju ve své duši. Ujišťuju tě, že nám bylo krásně, byla tma, protože mříž byla otevřená[5], a veškeré světlo přicházelo od Něho. Moc ráda vídám mezi námi tu velkou mříž: On je vězněm pro mě a já jsem vězenkyní pro Něho!

Protože maminku zajímá zpráva o zdravotním stavu, řekni jí, že se mám naprosto výborně, půst mě neunavuje, ani jsem to nepocítila, a navíc mám tak hodnou Matku, která nade mnou bdí s opravdu mateřským srdcem. Ať je moje drahá maminka klidná, o její maličkou je dobře postaráno, mají ji rádi. Pokud jde o chlad, ani bych si nevšimla, že je zima, kdybych na našem okně neviděla ty krásné záclonky od Pána Boha. Kdybys viděla, jak je naše křížová chodba se zamrzlými okny krásná! Slyšela jsi, že slečna Galmichová, která byla v domově důchodců, zemřela? Její přítelkyně slečna Rougetová je na tom velmi špatně, paní Sagotová mi psala a prosila mě o modlitbu. Maminko drahá, co myslíš, je lepší dát svou dceru Bohu a radovat se z jejího štěstí, nebo si ji takto nechat Jím vzít?

S Bohem, milá Markétko, ať ti Kristus přinese mé něžné pozdravy a všechno, co by ti moje duše chtěla říct. Neopouštěj Ho, žij s ním v důvěrnosti, u Něj jsme přece jedno.

Tisíc něžných pozdravů, maminko drahá, a děkuju, Pán Bůh je tak šťastný; kdybys věděla, s jakou láskou se na tebe dívá!

Děkuju slečně Adelině i paní Cossonové za jejich náklonnost k nám. Řekni paní Massietové, že její karmelitka je s ní v duchu spojena.

[Z francouzského originálu přeložila Alžběta Dřímalová.]  

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem  
Alžběta od Trojice - životopis
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze  

Poznámky:

[1] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[2] Na karmelu se v postní době nesmějí přijímat ani psát dopisy.

[3] Alžběta cituje Písmo zpaměti a mísí dohromady Jan 17,22 a 17,24.

[4] Ve francouzštině seul à Seul, „samota se samým Bohem", termín tradovaný na karmelu od sv. Terezie z Avily.

[5] Když byla otevřená dřevěná vnitřní mříž (oddělující kostel a chór), která se zahalovala ještě černým závěsem, zavíraly se okenice v chóru.