Maria dnes

Maria dnes

Pravoslavný teolog Alexander Schmemann (+ 1883) v roce 1972, tj. sedm let po Druhém vatikánském koncilu, píše: „... jsme ... svědky očividného poklesu zájmu o mariologii. Ti, kdo v minulosti snad vypadali, že až příliš zdůrazňují Mariinu roli v ekonomii spásy a v církevní zbožnosti, dnes naopak zaujímají téměř omluvné postoje. V enormní teologické publikační činnosti podnícené Druhým vatikánským koncilem se zřídka najde zmínka o Matce Boží. Zdá se, jako by nové akcenty a témata teologie, její posedlost pojmy jako ‚svět‘, ‚relevance‘, ‚spravedlnost‘ atd., vylučovaly či snad i mlčky odsuzovaly dřívější důraz na Kristovu Matku. I když se to může zdát zvláštní, ani velice moderní a módní zájem o postavení ženy v církvi, ve světě a ve společnosti či velká vlna feminismu neoživily zájem o mariologická témata..."[1] Současný katolický teolog, bosý karmelitán Pavel Vojtěch Kohut však ze znalosti následujícího vývoje doplňuje, že sice kolem Druhého vatikánského koncilu „došlo ... k takzvané ‚mariánské krizi‘ ..., abychom byli nakonec v pokoncilním období svědky obnoveného rozkvětu úcty k Panně Marii, který je ovšem charakterizován také hlubokou proměnou perspektivy, v jaké je tato úcta chápána a prožívána."[2] Nicméně skutečností je, že v současnosti je stále velmi mnoho křesťanů, kteří si ve vztahu k Panně Marii připadají podstatně „bezradní" a nechápající, až odmítající vztah a velký význam osoby Panny Marie.

O Marii dnes

Napomoci přemoci tento „ostych" či „bezradnost", ba dokonce až „odpor" může na prvním místě teoretické seznámení a teologické promýšlení osoby Marie. A k tomuto účelu může velmi dobře posloužit jedno z posledních čísel mezinárodní katolické revue Communio, konkrétně číslo 62 (1/2012) s podtitulem „Maria dnes", jež osobu Mariinu nahlíží z vícera úhlů.

Do tématu čísla čtenáře uvádí věhlasný švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar bravurním výkladem 12. kapitoly biblické knihy Zjevení, který je výňatkem z i v češtině vydané knihy Maria[3]. A název Balthasarova „communiového" příspěvku zároveň dává název podtitulu celého tohoto čísla revue Communio, tedy: Maria dnes.

Na něj tématicky navazuje již zmíněný spirituální teolog Pavel Vojtěch Kohut OCD (řeholním jménem Vojtěch od sv. Hedviky) článkem Maria, naše Sestra, v němž se mj. zamýšlí nad rozdílem mezi „mariánskou" a „Mariinou spiritualitou", a to na podkladě základních novozákonních textů a s výhledem pro aplikování v našem duchovním životě.

Dalším inspirativním textem o „tajemství Mariině" je záznam projevu Josepha kardinála Ratzingera (Benedikta XVI.) „Milostí zahrnutá", v němž se předposlední papež zamýšlí nad „prvky biblické mariánské úcty" a v jehož úvodu v odkazu na Lk 1,48[4] jasně předesílá: „Církev nevymyslela sama ze sebe nic nového, když začala oslavovat Marii; neklesla z výšin vzývání jediného Boha ke chvále člověka. Dělá, co dělat musí a čím byla od začátku pověřena."[5]

Příjemným „osvěžením" a rozhodně obohacením je příspěvek Maria a Duch svatý od v úvodu již citovaného pravoslavného teologa Alexandera Schmemanna, který se v kontextu své doby podivuje nad zvyšujícím se zájmem o pneumatologii (má zřejmě na mysli zejména proud charismatické obnovy a s ním korespondující teologii) a vytrácejícím se zájmem o mariologii (viz výše citát o mizejícím pokoncilním zájmu o Marii) a rozhoduje se znovu teologicky reflektovat právě osobu Ducha svatého ve vztahu s osobou Panny Marie: „Jsem přesvědčen, že pneumatologie a mariologie jsou organicky propojené v církevní praxi, a proto musí být propojené i v její teologii. Jestliže nám Duch svatý zjevuje Marii, Maria je zase jedinečným způsobem zjevením Ducha svatého v církvi."[6]

Následující článek Maria a budoucnost ekumenismu kanadského kardinála a prefekta Kongregace pro biskupy Marca Ouelleta nastiňuje „ekumenický potenciál" Mariiny osoby: „Jednota, za kterou se Ježíš modlil [J 17,21], pro niž trpěl a kterou chce sdílet s celým lidstvem, je jednotou lásky tří božských Osob, kterou nám Ježíš zjevil svou smrtí a svým zmrtvýchvstáním. Tato jednota vstoupila do lidských dějin, když Maria z Nazareta řekla své ‚Ano‘ a souhlasila s Božím plánem."[7]

K hlubokému myšlení východního křesťanství se opět vracíme hutným textem katolického teologa Hanswernera Reissnera Maria - Sofia, pojednávajícím o sofiologii Pavla A. Florentského, který se však dotýká již širšího rámce než ryze mariologie.

A mariologické téma tohoto čísla Communia uzavírají dvě přednášky jezuity Huga Rahnera, bratra dalšího významného teologa - Karla Rahnera, Prius corde quam corpore, dle autora „teologické a asketické pojednání o podstatě a cíli zasvěcení Srdci naší nebeské Matky"[8], zdůrazňující „primát srdce", „theologii cordis", jak napovídá samotný název, neboť „jedině uchvácené srdce je schopno porozumět tajemství srdce naší milé Paní"[9].

Celé toto číslo mezinárodní teologické revue, avšak již mimo dané mariologické téma, zakončuje zamyšlení německého profesora filosofie Roberta Spaemanna s výmluvným názvem Racionalita a víra v Boha.

Představené číslo revue Communio, jak lze vidět z  přehledu příspěvků, tak nabízí inspirativní, vyvážené, pestré a hodnotné čtení k rozjímání o té, která „uchovávala ... vše ve svém srdci" (Lk 2,51), zejména však Slovo, jež se v ní pro nás stalo tělem (srov. J 1,14), a jistě nám může pomoci k jejímu hlubšímu poznání.

S Marií dnes

Rozjímat o Marii a teologicky zkoumat a reflektovat její osobu je však pouze jedním z kroků, jak dospět k určitému poznání její osoby, avšak samo o sobě ještě nedostatečným, neúplným a do jisté míry distancovaným. Je třeba také překonat „ostych", učinit krok směrem k Marii a „oslovit" ji, „blahoslavit" ji (srov. Lk 1,48), přijmout ji do svého srdce (srov. J 19,27), s důvěrou se jí otevřít a vstoupit do osobního vztahu s ní a putovat spolu s ní za jejím Synem, odevzdat se jí a poznávat ji i jako něžnou a milující Matku, moudrou Učitelku, mocnou Přímluvkyni atd., neboť vše, čím je od Boha obdarovaná, obdržela proto, aby tím vším neomylně vedla k Bohu, obdarovávala, doprovázela, posilovala a inspirovala své syny a dcery, totiž bratry a sestry Ježíše Krista, „prvorozeného mezi mnoha bratřími" (srov. Řím 8,29).

Pomůckou k tomuto kroku nám může být drobná publikace známého obutého karmelitána Vojtěch Kodeta Novéna k Panně Marii[10]. V ní postupně, chronologicky předkládá „mariocentrické" texty z Písma (např. tzv. protoevangelium z knihy Genesis, text o Ježíšovu narození z Lukášova evangelia, Magnificat atd.), jež rozvíjí vlastním zamyšlením, dále uvádí do modlitby, tzn. nabízí inspirace pro naši modlitbu na základě předchozího textu z Písma a autorova zamyšlení, a v závěru každého z devíti úseků novény předkládá formulované prosby. Kromě těchto devíti každodenních bloků složených z biblického textu, zamyšlení a modliteb je v dodatku publikace uvedeno několik litanií k Panně Marii. Ačkoli je tato publikace útlá, přesto je obsažná, neboť její autor i ve stručnosti dané formátem sdílí svoji hlubokou a autentickou duchovní zkušenost s Matkou Boží, jež je zároveň velmi srozumitelná a inspirující.

Je samozřejmě více mariánských a mariologických publikací hodných doporučení k pochopení osoby Marie a její úlohy, jakož i k prohloubení vztahu s ní. Ten, kdo touží po historicko-teologické mariologické reflexi, může sáhnout například po titulu francouzského mariologa Reného Laurentina Pojednání o Panně Marii (Karmelitánské nakl. 2005), nebo pro osobní rozjímání lze zase doporučit např. exerciční přednášky rovněž francouzského teologa Charlese Journeta Promluvy o Marii (Krystal OP 2007) či knihu italského kapucína Raniera Cantalamessy Maria, zrcadlo církve (Karmelitánské nakl. 1995) nebo homilie velkého světce  a mystika Bernarda z Clairvaux Chvály panenské Matky (Krystal OP 1999) či mnohé drobnější publikace současných autorů. Dvě výše zmíněné publikace jsou však dobrou kombinací hutného a kvalitního obsahu, stručné formy, aktuální reflexe současných autorů a aktuální dostupnosti na knižním trhu a zejména první z nich se může stát dobrým teoretickým úvodem do „tématu".

Související články:

Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Wincenty Granat: Bohorodička Panna Maria v Kristových tajemstvích spásy 
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik 
Bonaventura: Te, Matrem Dei, laudamus (Tebe, Matko Boží, chválíme)
Epifanius ze Salaminy: Chvalozpěv o Panně Marii, Bohorodičce 
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Gabriel od sv. Marie Magdaleny: Maria Prostřednice
Reginald Garrigou-Lagrange: Ve škole Panny Marie
Bernard z Clairvaux: A jméno té panny bylo Maria 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie 
Jacek Salij: Mariánská dogmata a Písmo svaté
Jan Maria Vianney: Panna Maria, prostřednice 
Emilián Soukup: Maria - Matka božské milosti 
Ambrož Milánský: Matka Boží, vzor panenství
Adrienne von Speyr: Maria, Služebnice Pána 
Venantius Fortunatus: O Gloriosa Domina 
Efrém Syrský: Píseň o Nejsvětější Panně
Lukáš Drexler: Panna Maria - Matka Boží 
Emilián Soukup: Maria prvních křesťanů 
Antonín Paduánský: Maria - zářivá duha
René Laurentin: Maria, naše Matka 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Lukáš Drexler: Maria souznělá
Emilián Soukup: Bohorodička 
Denis Kartuzián: K Marii 

Poznámky:

[1] Schmemann, A., „Maria a Duch svatý", in Communio 62 (1/2012), Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2012, s. 42.

[2] Kohut, P. V., „Maria, naše Sestra", in Tamtéž, s. 18-19.

[3] Balthasar, H. Urs von, Maria, Scriptum, Praha 1991. Další ukázky z téže knihy viz v Revue Theofil zde.

[4] „Hle, od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení."

[5] Ratzinger, J. kard., „‚Milostí zahrnutá‘", in Communio 62 (1/2012), Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2012, s. 30.

[6] Schmemann, A., „Maria a Duch svatý", in Tamtéž, s. 43.

[7] Ouellet, M., „Maria a budoucnost ekumenismu", in Tamtéž, s. 50.

[8] Rahner, H., „Prius corde quam corpore", in Tamtéž, s. 75.

[9] Tamtéž.

[10] Kodet, V., Novéna k Panně Marii,  Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2012.