Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin

Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin

Emilián Soukup, 5.1. 2008

Každé dílo velmi vysoké inteligence zpočátku ohromí, pak je zasypáno malichernými námitkami, potom se stane předmětem studia a soustavného pronásledování. To se muselo osvědčit na křesťanství, díle Boží moudrosti. Prvotní úžas pohanství byl křesťanům pohnutkou k ještě větší věrnosti, malicherné pomluvy v nich vzbuzovaly jen větší vroucnost vůči svatým tajemstvím a nejvíce k tajemství Eucharistie, soustavný útok pohanské vědy pak shledal, že je prozřetelností Boží připraven první eucharistický učenec - sv. Justin.

   

justin.jpgSv. Justin - první eucharistický učenec

Život a dílo

Justin, jemuž bylo dáno čestné jméno Filosof, se na­rodil v Palestině kolem r. 150 po Kristu. Dlouho žil v Malé Asii a nakonec v Římě. Tak mohl z dokonalé a úplné zkušenosti mluvit o křesťanství, jež poznal po celém světě. V Římě psal svou Obranu, prv­ní soustavný, vědeckými způsoby tehdejší doby psa­ný spis na obranu křesťanské víry, aby byla čtena ve shromáždění římského císaře se senátem. Císaři si přikládali honosný název Filosof, ale Justin byl fi­losof opravdový. Oba jeho spisy, Obrana i Dialog s Tryfonem (tj. vědeckým způsobem sestavená de­bata se zástupcem židovské víry a učenosti) dokazují, že Justin ovládal všechny tehdejší filosofické směry v pohanstvu i židovstvu. Chce jimi svým způ­sobem ukázat, že křesťanská víra je posledním slovem uspokojivé odpovědi na všechny otázky hluboké filosofie, jako i nejdokonalejší odpověď, a že tedy nelze křesťanství odmítat jménem rozumu.

 

Učení o Eucharistii

V obou spisech mluví také o Eucharistii. Z jeho slov již neplane jen nápadný žár lásky. Září z nich světlo pečlivého vědeckého postupu rozebíráním příčin, ze kterých vzniká tajemství Eucharistie, ukázání vlastní podstaty tajemství, dokazování z pramenů a odpovídání námitkám. Právě tak, jako dnes v každém oboru, a bohovědec ve svém pojednání o Eucharistii.

O příčinách nebo prvcích, ze kterých vzniká Eucha­ristie, vypravuje v souvislosti se slavnými křestními obřady.

„Potom tomu, jenž předsedá bratřím, je přinesen chléb a pohár vína s trochou vody. On je přijme, vzdává chválu a slávu Otci vesmíru skrze jméno Syna a Ducha svatého ... Jako slovem Božím náš Spasitel, Ježíš Kristus, dostal tělo a krev pro naše spasení, stejně tak i eucharistický pokrm se skrze řeč, která pochází od Něho, stal tělem a krví Ježíše Krista vtěleného. Tak jsme byli vyučeni..."[1]

Vlastní podstata Eucharistie:

„Tento pokrm se u nás jmenuje Eucharistie. Podíl na něm není dovo­len nikomu, leč tomu, kdo věří, že je pravdou, čemu my učíme, a kdo byl pokřtěn křtem na odpuštění hříchů a znovuzrození, a kdo žije, jak učil Kristus. Neboť tyto věci nepřijímáme jako obyčejný pokrm a obyčejný nápoj, nýbrž je to tělo a krev Ježíše vtě­leného, takovým způsobem, jako měl tělo a krev pro naše spasení."[2]

Nelze tu opravdu nalézt ani památky po nějakém pouhém připomínání večeře Páně, po nějakém pouze duchovním způsobu, jímž se člověku do­stává milosti spojení s Kristem. Je tu zřejmé skutečné spojení se skutečným Kristem v jeho těle a v jeho krvi, nikoli pouhé přijímání obyčejného chleba, pou­ze posvěceného modlitbou, zůstávajícího chlebem jako byl před tou modlitbou. Neboť Justin přesným způsobem, odpovídajícím požadavkům vědeckého myšlení, praví trojí věc: když předseda obřadů, tím je tehdy biskup, pronesl určitá svatá slova nad tím chlebem, není to více chléb, ani požívání toho chleba není obyčejná hostina. Je to pokrm pro duši, kdežto chléb je pouze pro tělo. Je to pravé a skutečné tělo Pána Ježíše, jako jeho tělo a krev, které měl, když se narodil, žil a trpěl pro naše spasení. Jiná skutečnost, na kterou Justin jen mimochodem ukazuje, je potvrzení úsilí Církve, aby bylo již na prvý pohled vidět, že eucharistie není obyčejný pokrm: eucha­ristické lámání chleba je již odloučeno od požívání obyčejného pokrmu, je výlučně bohoslu­žebným úkonem.

Druhá podstatná vlastnost Eucharistie, neboli dru­há složka podstaty eucharistické bohoslužby, je v Justinově vědecké debatě s Židem Tryfonem ta, že Eucharistická bohoslužba je skutečnou a jedinou obětí křesťanského náboženství a že je tajemným opakováním[3] utrpení Páně. Připomíná Malachiášovo proroctví o nové oběti, která se bude Pánu líbit a bude obětována po celém světě místo obětí starozákonních.

„Tedy tato oběť skrze jméno Ježíšovo, kte­rou Ježíš Kristus přikázal obětovat, totiž oběť Eucha­ristie[4] chleba a kalicha, je obětována na všech místech země. A Bůh ji přijímá ... Eucharistie, konaná posvěcenými osobami, je jediná, dokonalá oběť, a Bůh v ní má zalíbení. Tu jedinou přikázal křesťanům konat na památku, kristus-kalich-prijimani-vz-men.jpgv jejich potravě pevné a tekuté, v ní se připomíná utrpení, které pro ně podstupuje Syn Boží... Není jediného lidského poko­lení, u něhož by se ve jménu ukřižovaného Ježíše nekonala modlitba a Eucharistie Otci, stvořiteli vesmí­ru."[5]

Na jiném místě pak Justin praví, že oběti chle­ba a vína ve Starém zákoně byly předobrazy oběti eucharistické.

S radostí u Justina pozorujeme, že Ježíš ve mši svaté podstupuje své utrpení, tedy mše svatá mu není jen připomínkou toho, co se stalo dávno při oběto­vání na Kalvárii, nýbrž je skutečným, účinným a plodným obnovením[6] této krvavé oběti.

Důkaz z pramenů, který přesně ukazuje, co Justin podle tehdejší křesťanské víry míní „eucharistickou modlitbou", kterou při mši svaté nad obětními dary koná kněz, je takový: „Neboť apoštolově nám ve svých Pamětech, kterým říkáme Evangelia, po­věděli, co jim bylo přikázáno, že Ježíš vzal chléb, vzdal díky a řekl: ‚To čiňte na mou památku, toto je mé tělo ‘. A podobně vzal kalich, vzdal díky a řekl: ‚To je má krev‘. A to dal pouze jim."[7]

To jsou tedy ona slova, kterými se předsedající kněz modlí a vzdává chválu a slávu a na která všichni přítomní odpovídají zvoláním Amen. Jimi se z chleba a vína stává tělo Ježíše Krista a jeho krev, tak jak je dostal sku­tečně při svém vtělení.

Justin se staví proti námitce, kterou buď považo­val za možnou, nebo kterou skutečně předložila pohanská filosofie, a která skutečně ožila až za sedmnáct sto­letí, že totiž křesťané svým eucharistickým obřadem napodobují pohanské tajemství náboženských obřadů, zvláště v uctívání Mithry, přineseném z Východu. Praví:

„V Mithrových tajemstvích je ďábel naučil nás napodobovat, neboť tam při zásvětných obřadech předkládají chléb a nádobu vody, přidávajíce při tom slova, která také znáte, a proto mi rozumí­te."[8]

Bylo to napodobení, protože neužívali vína, aby se nějak od křesťanů odlišovali.

Při této vědecké přesnosti, v jejímž rámci zůstalo vědecké projednávaní tajemství Eucharistie i nadále, se u Justina jeví také oheň vroucího zanícení při tajemství Eucharistie. Píše:

„Vroucně se modlí­me za sebe, za bratry, jak jim říkáme, kteří byli po­křtěni, za všechny, kteří jsou kdekoliv, abychom zůstávali věrní přikázáním a konali svou spásu... Potom se obejmeme a jáhni nesou Eucharistii těm, kteří nebyli přítomni."[9]

Justin Filosof byl potom také svatý mučedník Justin - dal život za to, co věřil a co vědecky hájil. Zachoval pospolu svou víru a lásku.

Pokračování.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 2, 1935. Pro lepší srozumitelnost jazykově upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil.)

 

Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti
Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání Těla Páně
Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie
Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů

 

Související články:

Justin: První Apologie
Sv. Augustin o eucharistii 
Justin: Koupel znovuzrození
Justin: To čiňte na mou památku  
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina

Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána  

 

Poznámky:

[1] Obrana I,65.66.

[2] Obrana I,66.

[3] Ve smyslu „zpřítomňováním", „činěním ji přítomnou", a nikoliv ve smyslu „znovuobětováním", jako kdyby se Ježíš Kristus znovu obětoval, neboť On učinil jednu jedinou, věčnou oběť, na které věřící skrze eucharistické způsoby získávají účast - Kristova jedna jediná a věčná oběť se tak v životech věřících stává aktuální a účinnou. Pozn. RTh.

[4] Řecky ευχαριστια [eucharistia] - „díkůvzdání", „děkovná modlitba" nad přinesenými dary chleba a vína. Pozn. RTh.

[5] Dialog s Tryfonem 117.

[6] Tj. „zpřítomněním", viz pozn. 3. Pozn. RTh.

[7] Obrana I,66.

[8] Obrana I,66.

[9] Obrana I,65.

 

[RSS]

Přečteno 392x

další články