Poslední mnich z Tibhirine

„Mám jen tento malý den, abych dával tomu, který mne volá na každý den; ale jak bych mu mohl říci věčné Ano, kdybych mu nedal tento dnešní den... Bůh má tisíc let, aby učinil jeden den; já mám jen jeden den, abych vytvořil věčnost, a ten je dnes."

trapistický mnich Christian de Chergé, zavražděný v Tibhirine r. 1996

Věrnost Bohu i bližním „až do konce" (J 13,1), tak by se dalo co nejstručněji vyjádřit svědectví trapistických mnichů z alžírského Tibhirine, mnichů, kteří v hluboké prostotě a pravdivosti zůstávali věrni svému mnišskému slibu a povolání, kteří ve svém přístupu k lidem nedělali rozdíly kvůli jejich náboženskému přesvědčení, kteří pomáhali „dobrým i zlým" (srov. Mt 5,45), kteří odmítli opustit „svůj lid", ačkoli tušili, že může dojít k nejhoršímu, neboť by tak nedostáli svému „ano", vyslovenému Bohu i lidem. Silný příběh, který zpopularizoval zejména film O bozích a lidech (fr. Des hommes et des dieu), oceněný filmovou cenou César za nejlepší francouzský snímek roku 2010, ale i množství knih, z nichž v češtině vyšla monografie Trapisté z Tibhirine[1], dále soubor různých textů z pozůstalosti tibhirinských mnichů Silnější než nenávist[2] a v loňském roce jako dosud poslední titul o těchto novodobých mučednících svědectví jediného přeživšího z tibhirinské komunity Poslední mnich z Tibhirine[3]. Autorem tohoto posledního titulu je navíc člověk, který několik let před mučednickou událostí byl aspirantem trapistického kláštera v Tibhirine a zná tak tamější mnišskou komunitu i hlavního aktéra knihy osobně - je jím belgický novinář a spisovatel Freddy Derwahl (nar. 1946), autor mnoha dalších knih, mj. biografií Anselma Grüna, Jana XXIII. ad.

Jeho kniha Poslední mnich z Tibhirine je kombinací osobního deníku z pobytu v marocké trapistické komunitě, v níž v současné době žije jediný přeživší z tibhirinské komunity, Jean-Pierre Schumacher, a pojednání o „tibhirinské události", obohaceného svědectvím tohoto jediného přeživšího mnicha. Tento mix, uchopený a formovaný spisovatelovým umem, se ukazuje jako velice zdařilý - autor nás postupně vtahuje do celého gradujícího děje, do života tibhirinské komunity i do dramatických událostí, jimiž vrcholí mučednické svědectví alžírských trapistických mnichů, takže čtenář jistě nezůstane pouhým vzdáleným pozorovatelem, ale je postupně stále více veden k hluboké vnitřní účasti na celé události, která se sice stala před téměř 20 lety, ale jejíž dosah je de facto věčný. Díky svědectví Jeana-Pierra i deníkovým pasážím a vhledu samotného autora se nejedná o suchou faktografii, tvořenou analýzou a syntézou různých zdrojů, ale o bezprostřední pohled zevnitř. Tato kombinace spisovatelovy dovednosti a silné stěžejní události má za následek, že čtenář po přečtení knihy nemůže být nezasažen svědectvím tibhirinských mnichů a jím nezměněn. Tito věrní mniši se totiž stali věrným obrazem Věrného, který byl věrný až k vlastní smrti na Kříži.

K dokreslení obsahu knihy pak přispívá i kvalitní několikastránkový fotografický doprovod, na němž je kromě bratra Jeana-Pierra zachycen rovněž klášter v Tibhirine, který je v současné době opuštěný.

Knihu tedy lze jenom doporučit. Obzvlášť v dnešní době plné tápání a znejišťování, plné nemohoucnosti vyslovit „ano" a být mu věrný „až do konce" nám zprostředkovává vzácné a jasné svědectví, výzvu, pozvání, korektiv našeho vlastního života, ba dokonce tvář laskavého Boha, který se ze své podstaty obětuje za druhé a k témuž proměňuje a zmocňuje i ty, kteří Mu chtějí náležet a kteří chtějí být jako On.

Poznámky:

[1] Iso Baumer: Trapisté z Tibhirine. Novodobí mučedníci z Alžírska. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2012.

[2] Bruno Chenu (ed.): Silnější než nenávist. Sedm životů pro Boha a pro Alžírsko. Paulínky, Praha 2012.

[3] Freddy Derwahl: Poslední mnich z Tibhirine. Svědectví trapisty, který přežil. Portál, Praha 2013.