Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Kristus, původce vzkříšení a života

Kristus, původce vzkříšení a života

21.4. 2014

Úryvek z velikonoční homilie starověkého autora, připisované sv. Ambrožovi Milánskému (+397).

 

sestoupeni-do-pekel-001-men-2.jpgKdyž Pavel uvažuje o štěstí obnovené spásy, volá: „Jako skrze Adama přišla smrt na tento svět, tak také skrze Krista byla vrácena světu spása."[1] A opět říká: „První člověk byl utvořen ze země, druhý člověk je z nebe."[2]

K tomu dodává: „My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země,"[3] to je se starým hříšným člověkem. „Stejně tak nesme i podobnost s tím, který je z nebe."[4] To znamená: chopme se spásy, jíž dosáhl člověk, který byl v Kristu přijat, vykoupen, obnoven a očištěn. Proto týž apoštol praví: „Kristus je počátek,"[5] to je původce vzkříšení a života.[6]

Potom „ti, kdo jsou Kristovi,"[7] to je ti, kdo žijí čistě jako On, budou mít bezpečnou naději, že je vzkřísí, že spolu s ním budou mít v nebi slíbenou slávu. Tak praví sám Pán v evangeliu: „Kdo mě bude následovat, nezahyne, ale přejde ze smrti do života."[8]

Tak je Spasitelovo umučení záchranou lidského života. Vždyť proto chtěl pro nás zemřít, abychom my, kdo v něho věříme, žili věčně. Chtěl se stát dočasně tím, čím jsme my, abychom došli slíbené věčnosti a žili navždy s ním.

To je tedy ona milost nebeských tajemství, to je velikonoční dar, to je toužebně očekávaný svátek roku, to je počátek rodících se věcí.

Proto dítky zrozené z životodárné koupele[9] svaté církve, znovuzrozené v dětské nevinnosti, si výskají v čistotě svého svědomí. Proto čistí otcové i čisté matky vírou plodí nesčetné nebeské potomstvo. Proto září pod stromem víry ozdobené svíce z čistého zdroje. Proto jsou posvěcovány darem nebeské milosti a živeny slavným tajemstvím duchovní svátosti.

Proto rodina svaté církve, odchovaná v lůně jediného lidu, se klaní podstatě jediného Božství a mocnému Jménu Tří (Osob). S prorokem pak zpívá žalm výroční slavnosti: „Toto je den, který učinil Pán, plesejme a radujme se z něho!"[10]

Jaký den? - ptám se. Nikdo jiný než ten, který ustavuje vznik života, počátek světla, původce světla, to je sám Pán Ježíš Kristus, jenž sám o sobě říká: „Já jsem den. Kdo chodí ve dne, nenarazí."[11] To znamená: kdo jde ve všem za Kristem, dostane se v Jeho stopách až k Trůnu věčného světla; jak se On sám za nás modlil k Otci, dokud byl v těle: „Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, kteří ve mne uvěřili. Aby jako jsi ty ve mně a já v tobě, tak aby i oni byli v nás."[12]

 

[Sermo XXXV,6-9; in PL 17,696-697 (ed. 1879). Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve a s ohledem na latinský originál a anglický překlad upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Efrém Syrský: Vyzdob, Pane, v našich myslích příbytek dni, který nezná konce  
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása) 
Brigita Švédská: Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista
Efrém Syrský: Kristův kříž, záchrana lidského pokolení
Melitón ze Sard: Velikonoční homilie (Peri Pascha)
Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel
Ladislav Pokorný: Neděle zmrtvýchvstání Páně
Tomáš Akvinský: Proč Kristus vstal z mrtvých? 
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc 
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista
Kateřina Sienská: Naše Vzkříšení!
Antonín Paduánský: "Pokoj vám!"
Augustin: Totožnost Kristova těla
Charles de Foucauld: Velikonoce 
Maxim Turínský: Kristus je den

 

velikonocni-inspirace-5-b.jpg
 

 

Poznámky:


[1] 1Kor 15,21-22.

[2] 1Kor 15,47.

[3] 1Kor 15,49.

[4] Tamtéž.

[5] Kol 1,18.

[6] Srov. Sk 3,15.

[7] 1Kor 15,23.

[8] J 5,24.

[9] Autor má zde na mysli svátost křtu,
která je mnohdy označována
jako „koupel znovuzrození"
(srov. např. Tit 3,5). Pozn. RTh.

[10] Ž 118,24.

[11] Srov. J 11,9.

[12] Srov. J 17,24.21.

 

[RSS]

Přečteno 236x

další články