Výšku Božího milosrdenství poznáváme z jeho pohnutky

Výška Božího milosrdenství se měří pohnutkou, která vede Boha ke smilování. A ta pohnutka je tak vysoká, že převyšuje všechna nebesa, podle slova žalmu: „Pane, na nebi milosrdenství tvé" (Ž 35,6)[1] a: „Navěky bude milosrdenství zbudováno v nebesích" (Ž 88,3)[2].

Neboť někteří lidé se smilovávají nad jinými lidmi, poněvadž je potřebují, a to je ovšem nejnižší stupeň milosrdenství, protože se nepovznáší nad vlastní užitek, a tímto způsobem prokazujeme milosrdenství i koňům, psům a svému dobytku. Jiní prokazují milosrdenství z příbuzenských důvodů nebo z přátelství, poněvadž jsou synové nebo bratři, nebo patří k rodině, nebo jsou spřáteleni, a toto je poněkud vyšší stupeň a je v něm už začátek ctnosti. Konečně jiní se smilovávají, protože jsou bližní, to znamená, že jsou to lidé jako ti druzí, od téhož Boha a z téže země stvoření; proto mezi nimi nedělají rozdílu a nedělí je na přátele a nepřátele, na dobré a na zlé, na své a na cizí, nýbrž smilovávají se nade všemi, poněvadž vědí, že všichni jsou stvořeni k obrazu Božímu: a to je poslední stupeň, na který mohou lidé vystoupit. Ale Bůh se smilovává nad všemi věcmi, poněvadž jsou to jeho tvorové, a obzvláště se smilovává nad lidmi, protože jsou jeho obrazem, a ještě více se smilovává zvlášť nad spravedlivými, poněvadž jsou jeho synové, dědici království a spoludědicové jeho Jednorozeného. Ptáš-li se však, proč Bůh stvořil svět, proč učinil člověka ke svému obrazu, proč ospravedlnil bezbožné, proč je přijal za syny, proč je ustanovil za dědice svého království, vůbec nic jiného se na to nedá odpovědět, nežli: že tak chtěl. A proč tak chtěl? Jenom proto, že je dobrý; neboť dobrota se rozdává a ráda se sdílí. V nebi je tedy zbudováno milosrdenství a z nejvyššího stavení, to je ze srdce nejvyššího Otce sestoupilo na zem a zaplnilo ji, jak zpívá Prorok: „Milosrdenství Páně je plná země" (Ž 32,5)[3]. A tak v sobě vynašel Bůh to, že se nad námi smilovává; v nás vynachází to, proč nás trestá!

Nyní pozdvihni, má duše, oči své mysli k onomu nejvyššímu zřídlu milosrdenství; popatř na onu jeho nejprůzračnější čistotu, v níž není přimíseno ani sebemenší pomyšlení na vlastní prospěch. A když slyšíš, jak Učitel všech vybízí a říká: „Buďte milosrdní, jako i váš Otec je milosrdný" (Lk 6,36), vynasnažuj se, jak jen můžeš, aby ses nesmilovával jenom nad svými spoluslužebníky, ale aby ses smilovával prostě z oné čisté lásky, s jakou se nebeský Otec smilovává nad námi. Odpouštíš-li křivdu tomu, kdo ti utrhá na cti nebo tě pomlouvá, odpusť mu srdečně, navždy zapomínaje každou urážku, neboť i náš Otec zapomíná na naše hříchy, jak píše prorok Ezechiel (18,22.24), a jak je vzdálen východ od západu, vzdaluje od nás naše nepravosti (Ž 102,12[4]), jak praví David, aby nám totiž už nemohly škodit; dáváš-li almužnu chudému, měj na paměti, že více dostáváš, než dáváš, protože kdo se smilovává nad chudým, na úrok půjčuje Pánu (Př 19,17), a proto dávej pokorně a uctivě, ne jako almužnu chudákovi, nýbrž jako dárek knížeti; a zakusíš-li nějaké obtíže, abys bližnímu pomohl v jeho nouzi, považ, jak jsi daleko od svého Pána, který dal život a krev, aby pomohl tobě. A tak se stane, že budeš prospívat v ctnosti milosrdenství, nečekaje na časnou odměnu, ani se nedávaje pohánět marnou slávou, nýbrž pouze a jen z čisté lásky k Bohu a k bližnímu.

[Převzato z knihy Robert Bellarmin: O vystupování mysli k Bohu, Brno 1948; přel. Jakub Deml; mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Robertu Bellarminovi

Od téhož autora:

  O lásce k Bohu
Výšku Božího milosrdenství poznáváme z jeho pohnutky
Předmluva ke knize Úpění holubice čili o užitečnosti slz

Související články:

Giselher ze Slatheimu: O lásce  
Petr Kozel: O Božím milosrdenství   
Diadochos z Fotiké: Boží láska rozohňuje
František Saleský: Kterak láska zraňuje duši 
Diadochos z Fotiké: O lásce, bázni, víře a touze 
Grzegorz Ryś: Milosrdenství je radikální zdarmadanost 
Mechtilda Magdeburská: Úlohy požehnané lásky jsou rozmanité
Petr Chrysolog: Modlitba, půst a milosrdenství jsou základem zbožnosti 
Palladios: Historia Lausiaca 58 - O milosrdném mnichovi 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Jako v matčině lůně
Ludmila Křivancová: Nalezli jsme milosrdenství
Vilém ze Saint-Thierry: On první miloval nás
Alfons Maria z Liguori: O lásce ke Kristu 

Poznámky:

[1] Znění žalmu i číslování podle Vulgaty, podle dnešního označení Ž 36,6. Pozn. RTh.

[2] Znění žalmu i číslování podle Vulgaty, podle dnešního označení Ž 89,3. Pozn. RTh.

[3] Znění žalmu i číslování podle Vulgaty, podle dnešního označení Ž 33,5. Pozn. RTh.

[4] Číslování žalmu podle Vulgaty, podle dnešního označení Ž 103,12. Pozn. RTh.