Globální sexuální revoluce

Gabriele Kuby, nar. 1944 v Konstanz, dcera Ericha a Edith Kuby vystudovala v Konstanz a Berlíně sociologii. Je matka tří dětí, žije a pracuje v Německu. Roku 1997 konvertovala k římskokatolické církvi. Působí jako publicistka, vystupuje v talk show, přednáší. Hlavními tématy jsou rodina, křesťanská spiritualita a především otázky tzv. genderové rovnosti z hlediska dopadu na člověka a celou společnost.

Ve své knize Globální sexuální revoluce. Ztráta svobody ve jménu svobody hledá odpověď na otázku, zda uvádění genderové rovnosti, gender mainstreamingu není novou ideologií a totalitou.

České vydání knihy uvádí předmluva od P. Mgr. Karla D. Skočovského, Ph.D., psychologa a římskokatolického kněze, který se věnuje teologii těla. Skočovský zde stěžejní myšlenky Gabriele Kuby výstižně prezentuje jako stav současného světa, dopad gender mainstreamingu na obsah křesťanské zvěsti, přičemž stejně jako autorka neztrácí naději, že právě tato zvěst, která už po dvě tisíciletí nabízí „oslnivě krásnou vizi vztahů mezi mužem a ženou a důležitosti lidského těla," „je odpovědí na touhu neklidných srdcí dnešních lidí" a „zvítězí díky své kráse" (s. 13). Následuje úvodní slovo MUDr. Ilony Burdové, psychiatričky, matky, kde se zaměřuje na dopady globální sexuální revoluce na manželství, rodinu a děti.

Německý filosof prof. dr. Robert Spaemann v úvodním slově z německého vydání ze srpna 2012 velmi pozitivně hodnotí odvahu Gabriele Kuby, s jakou pojmenovává gender mainstreaming a zdůrazňuje, že jsme, aniž bychom si uvědomovali, převychováváni novou ideologií, která je zároveň tyranií.

Formou dopisu knihu uvádí i samotná autorka. Prezentuje stěžejní myšlenku, že globální sexuální revoluce, prezentovaná jako svoboda, se týká nevyhnutelně každého člověka, neboť láme nezbytná měřítka, která člověku napomáhají k orientaci, co je a co není správné. Úvod přímo od Gabriele Kuby je v zásadě stručným obsahem knihy, kde zároveň sděluje, že jako socioložka pozoruje vývojové tendence společnosti, jako matka tří dětí se angažuje pro budoucnost příští generace a jako katolička od roku 1997 se snaží žít to, v co věří (srov. s. 23).

Už samotný název první kapitoly „Ztráta svobody ve jménu svobody" vypovídá, že Gabriele Kuby své postoje prezentuje otevřeně a jde k jádru věci. V prvním oddíle „Deregulace sexuality" na rovinu sděluje, že mravní pravidla, závazná po staletí, jsou cíleně bořena. Nové normy nejvíce útočí na základní identitu člověka jako muže či ženy, na manželství, celoživotní svazek jednoho muže a jedné ženy, kde se rodí a vychovávají děti, čímž je zajištěna kontinuita lidského rodu, národa, na rodinu a v konečném důsledku i na společnost, kulturu. Kuby zdůrazňuje myšlenku deregulace v následujícím oddíle, nazvaném „Civilizace na vysoké úrovni - podmíněná vysokou morálkou". Díky kultivaci sexuálního pudu, která nedovoluje, aby se člověk stal jeho otrokem, se mohla zrodit vyspělá kultura a civilizace. Na rozdíl od deregulace sexuality, která naopak vede k psychickým poruchám, ničí schopnost navázat celoživotní svazek s jednou osobou opačného pohlaví, zplodit a vychovat děti a zajistit tak pokračování společnosti. Jádrem kapitoly i celé knihy je myšlenka, že se jedná o novou diktaturu především ze strany sexuálních menšin. Organizace spojených národů (dále OSN) a Evropská unie (dále EU) tuto totalitu navzdory vlastním původním deklaracím, že „rodina je přirozenou základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu" (s. 24, Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948, čl. 16), plně podporují a realizují. Tahle totalita, jak napovídá název oddílu „Nový měkčí totalitarismus?", na rozdíl od předchozích diktatur neútočí na fyzické zdraví a život člověka přímo. Naopak, probíhá plíživě a skrytě. Pod rouškou svobody, rovných příležitostí, boje proti diskriminaci jsou zastánci tradičních hodnot vylučováni na okraj společnosti a dokonce kriminalizováni. Cílem nové diktatury je redukce světové populace.

Gabriele Kuby myšlenky uvedené v první kapitole rozvíjí v kapitolách následujících. Oceňujeme, že čtenáři předkládá kořeny globální sexuální revoluce, do nichž nás uvádí druhá a třetí kapitola, a neopomíjí ani osobní zázemí jejích průkopníků. Markýz de Sade, Thomas Robert Malthuse, Margret Sangerová, Karl Marx, Bedřich Engels, Alexandra Kollontajová, Wilhelm Reich, Magnus Hirschfeld, Sigmund Freud, Carl Gustav Jung,  John Watson, Eddie Bernays, Bernard Berelson, Alfred Kinsey, John Money, Simone de Beauvoirová či Judith Butlerová mají jedno společné: psychická zranění z dětství či nespokojenost v partnerských vztazích nebo se hlásí k jiné než heterosexuální orientaci.

Postoji OSN a EU i následných institucí, včetně justice, jsou věnovány zejména kapitoly „Globalizace sexuální revoluce" (s. 83-100), „Evropská unie unášená genderovou ideologií" (s. 124-138), „Intolerance a diskriminace" (s. 346-368), „Šikmá plocha k totalitarismu v novém hávu" (s. 369-382), třetí oddíl ‚Metody prosazování‘ v kapitole „Totalitární přístup: Jakartské principy" (s. 113-121), ale jako červená nit se prolínají celou knihou, neboť výše uvedené instituce tuto revoluci prosazují a podporují legislativně i finančně. Oceňujeme, že autorka uvádí přesné názvy institucí a dokumentů a upozorňuje, že některé názvy (např. Agentura EU pro základní práva, Mezinárodní federace pro plánované rodičovství) mají jiný obsah, tj. ve skutečnosti prosazují zájmy sexuálních menšin na úkor většinové populace, podporují interrupci, umělé oplodnění apod., než na první pohled vypadá.

Nejmocnějším nástrojem je jazyk. Za přínosné pokládáme, že Gabriele Kuby zařadila do knihy kapitolu „Politické znásilňování jazyka" (s. 162-177). Zde poukazuje na korumpování slova, kdy skutečný obsah je zahalen do výrazů, které jsou přijatelné pro ostatní. Autorka upozorňuje na tyto zásadní přístupy: ideologizaci klíčových pojmů, jakými jsou hodnota, svoboda, tolerance, spravedlnost, rovnost, diskriminace, rozmanitost (diverzita), sexismus, homofobie, manželství a rodina, rodič 1 a rodič 2 z hlediska nové ideologie; odstraňování slov, které jednoznačně odpovídají tradičním hodnotám (zlo, cudnost); naplňování pozitivních termínů novým obsahem (např. rozmanitost); vymýšlení nových termínů pro šíření ideologie (např. gender); zavádění nové terminologie za účelem dehonestace protivníka - např. homofobie (srov. s. 164 nn.). Klíčový pojem gender označuje rodového člověka, jemuž dává možnost zvolit si své pohlaví na základě subjektivního prožívání bez ohledu na jasné biologické znaky. V duchu genderu následuje revize jazyka, například studenti na vysokých školách musí psát své práce v genderově korektním jazyce, kdy není upřednostňováno žádné pohlaví (např. namísto pojmu „student", který dle této ideologie preferuje muže a tak utlačuje ženy, nutno uvádět „student a studentka" nebo „studující"; srov. s. 177). Tahle purifikace jazyka se má dít i ve všech sdělovacích prostředcích (srov. tamtéž a nn.).

Vštípený jazyk v duchu genderu otevírá možnost vynucovat jakoukoliv sexuální orientaci, praktiky a formu partnerského soužití jako normu a tu vštěpovat další generaci. Na tomto místě je nutné ocenit kapitoly „Celospolečenský rozměr genderové revoluce" (s. 139-161), „Je pornografie úplně normální?" (s. 178-198), „Hetero, homo, bi, trans - je to jedno?" (s. 199-240), „Sexuální výchova ve školách i školkách" (s. 268-334), oddíl ‚Církve pod nátlakem globální sexuální revoluce‘ v kapitole „Křesťanská víra a homosexualita" (s. 248-250), „Emancipační sexuální pedagogika v katolické církvi  - jaká je a jaká by měla být" (s. 335-345). Autorka zde nezastírá přizpůsobování vědeckých výzkumů nové ideologii, zejména v oblasti homosexuality, a zamlčování pravého stavu věcí. Netají příčiny ani důsledky homosexuálního chování, sledování porna. Otevřeně a velmi detailně informuje o sexuální výchově ve školkách a školách a jejím dopadu na psychiku dítěte. Nezamlčuje, že genderová ideologie se snaží nahlodat i církve a způsobit v nich tak rozkol. 

Jazyk tvoří také zákony a normy. Odtud je už jen krůček k postihování všech, kdo zastávají tradiční hodnoty a odmítají vměšování státu například do výchovy dětí, což se projevuje tím, že rodiče nesouhlasí se stávající sexuální výchovou ve školách a své děti z hodin tohoto předmětu omlouvají. Přestože v ústavě je zakotveno, že mají právo na výchovu svých dětí, jsou postihováni finančně i trestně (srov. např. s. 329). Do téhle kategorie patří i postihy všech, kdo se odmítají podílet na manipulaci s jasně danými vědeckými fakty apod. Hrozí jim reálná ztráta zaměstnání, vyhrožování apod. (srov. kapitola „Intolerance a diskriminace", zejména s. 350-361).

Pokládáme za velmi přínosné, že Kuby na závěr knihy nabízí konkrétní způsoby, jak se genderové ideologii a jejímu zásahu do života každého z nás bránit: zaměřovat politiku na rodinu, nestavět homosexuální svazky na roveň manželství a nepřipustit, aby si sexuální menšiny adoptovaly děti, bojovat proti pornografii, nepřipustit nucenou sexualizaci dětí a mládeže (viz s. 383-384).

Určitý návod obrany tradičních hodnot autorka dává svým metodickým přístupem. V každé kapitole užívá analýzu i syntézu, je zde patrná indukce i dedukce. Za velmi pozitivní pokládáme skutečnost, že Kuby promýšlí a otevřeně prezentuje i praktické důsledky zákonů v duchu genderové rovnosti, pod rouškou boje proti diskriminaci: pokud člověk po svatbě na základě svého subjektivního vnímání pohlaví změní svoji identitu a manžel/-ka jej zažaluje za podvod, popřípadě se bude chtít rozvést, žalující strana se vystaví trestnímu stíhání pro diskriminaci (srov. s. 177). Za přínosnou považujeme i užití metody protikladu a formu polemiky, které jsou patrné například v kapitolách deváté a desáté, jež jsou věnovány pornografii a homosexualitě i dalším sexuálním menšinám. Gabriele Kuby zde nejdříve předkládá toleranci vůči pornografii a prosazování „práv" sexuálních menšin. Do protikladu staví negativní důsledky této tolerance a „práv" z hlediska dopadu na psychiku lidí, především mladých, a řád stvoření, předaný v Bibli. Polemika se odráží zejména v části věnované „Teologické sofistice" (srov. s. 262 nn.): někteří teologové přichází na pomoc spíše sexuálním revolucionářům a opírají se o Bibli. Formou jejich tvrzení a odpovědí Kuby jednoznačně obhajuje a uvádí na pravou míru výroky z Písma svatého, které se týkají sexuálního chování. Přehledně zde najdeme členění: tvrzení, odpověď (srov. s. 263-264). Zde je patrné, že Písmo nezavrhuje člověka ani sexualitu, ale konkrétní projevy sexuálního chování. Stejný postoj zaujímá i Kuby. V souladu s výrokem svatého Augustina „nenávidět hřích, ale milovat hříšníka" vykazuje soucit s lidmi a jejich rodinami, jejichž porucha pohlavní identity nestojí na subjektivním prožívání, ale je dána biologicky, kdy v důsledku hormonální a genetické poruchy může člověk být i hermafroditním, nemít jasno, zda postižený je skutečně muž, nebo žena. Přiklání se k tomu, aby těmto lidem byl život usnadněn. Ne však na úkor heterosexuální většiny, která zajišťuje kontinuitu celé společnosti, národa, kultury. Empatie Kuby je patrná i na názorných příkladech, kde se vžívá do situace dětí: Dítě se narodilo v heterosexuálním manželství; rodiče se rozvedli, jeden z nich zjistil, že ho více přitahují osoby téhož pohlaví; našlo si partnera - výsledkem je ještě větší zmatek, dezorientace a psychické nemoci dítěte (srov. s. 27-228). Autorka touto empatií vůči dětem a mladým lidem nutí čtenáře-rodiče k zamyšlení, zda svojí případnou tolerancí vůči homosexuálnímu chování a jeho povyšování na normální stav i formou zákonodárství naopak neporušují práva svých dětí na otce a matku. Gabriele Kuby má na paměti, že kniha je nabitá informacemi a že čtenář by se v nich mohl ztratit, a tak podává souhrn včetně vysvětlení.

Oceňujeme, že autorka používá i zdroje, včetně odkazů, kde čtenář může najít další informace. Velmi si vážíme i mravenčí práce překladatelů a české redakce. Považujeme za přínosné, že s autorkou knihy komunikovali a zařadili i její aktualizace údajů ze strany 217.  Přínosný je i jmenný rejstřík, zkratky a názvy dokumentů i organizací v němčině i češtině. Gabriele Kuby žije a pracuje v Německu, a proto ve své knize ilustruje situaci především v Německu a v německy mluvících zemích. Z tohoto důvodu bychom uvítali doslov pro české čtenáře, kde by formou konstatování byl uveden stav genderu u nás (studijní obory zaměřené na genderové poradenství, organizace podporující sexuální menšiny, současná sexuální výchova na školách), popřípadě odkazy, kde tyto informace získat. Našli jsme pouze jedinou zmínku o zákazu diskriminace v českém právním systému v poznámce pod čarou na s. 384.

V čem vidíme přínos knihy Gabriele Kuby Globální sexuální revoluce. Ztráta svobody ve jménu svobody pro čtenáře?

Je naděje, že čtenář bude pozorněji vnímat jakékoliv informace, zejména z médií, a pečlivěji rozlišovat formu a obsah.

Pokud má někdo pochybnosti, zda jít, či nejít k volbám do obecních zastupitelstev, senátu, parlamentu..., je šance, že se rozhodne volit a dá svůj hlas straně či uskupení, které podporuje rodinu v její tradiční podobě.

Pastýře církví povzbuzuje, aby neustávali v hledání přijatelných a srozumitelných forem hlásání tradičních hodnot, kam patří manželství jako celoživotní monogamní svazek jednoho muže a jedné ženy, dvou odlišných rovnocenných bytostí, které se vzájemně doplňují a vytváří tak jediný celek i spolehlivé zázemí pro další generaci.

Křesťany pobízí, aby své hodnoty, vztahy, zejména manželství a rodinu, žili autenticky, opravdově. Studenti během rebelie v roce 1968, která odstartovala masové šíření globální sexuální revoluce, razili mimo jiné heslo: „Boj měšťácké rodině!" (s. 64). Pojem měšťáctví má spíše pejorativní význam a bývá jím označováno pokrytectví určité společenské vrstvy, které může někoho vehnat do náruče odpůrců celoživotního manželského svazku.

Rodiče školních a předškolních dětí může motivovat, aby pečlivě vybírali školu a školku a aby se zajímali, nakolik jsou děti v daném zařízení vystaveny sexualizaci, zda oni sami mohou předměty tohoto typu konstruktivně usměrňovat a neochuzovat tak své děti o dětství...

Od téže autorky:

Česká republika - srdce Evropy