Úvod k dopisům 

D 166

[15. června 1903]

Ať se v duši mojí Markétky utvoří hluboké ticho, ozvěna toho ticha, které zní v Trojici.

Ať její modlitba nikdy nepřestává, protože vlastní to, co jednou bude její Patření, její

Štěstí![1]

Na svatou Germainu 1903

Alžběta od Trojice

D 183

[22. listopadu 1903]

J. M. + J. T.[2]

Dijonský karmel, neděle

„Království Boží je ve vás." (Lk 17,21)

Moje milá Markétko,

kdybys věděla, jakou radost jsi udělala mému srdci takovou oslavou ... Tvoje milé přání mě velmi potěšilo a ta krásná fotografie mě nadchla: svatá Alžběta tě úplně inspirovala, právě ji jsem si přála, dodává mi zbožnost při recitaci svatého Oficia a taky přitom myslím na to, že jsme před Bohem spolu my dvě. Je to pravda, moje malá, že On je v naší duši, a že jsme Mu neustále nablízku jako Marta a Marie; když ty pracuješ, opatruju tě u Něho, a pak, když Ho milujeme, jak dobře víš, vnější věci nemohou od Mistra rozptylovat a moje Markétka je zároveň Martou i Marií (srov. Lk 10,38-42).

Kdybys věděla, jak se ti cítím nablízku, jak tě zahrnuju modlitbou, tebe i tu malinkou bytost[3], kterou má Bůh ve své mysli. Ach, nech se celá zaplavit a zaplnit Jeho božským životem, abys jej mohla předat tomu maličkému, které přijde na svět už plné požehnání!

Dokážeš si představit, jaké to muselo být v duši Panny Marie, když po vtělení v sobě měla Vtělené Slovo, Boží Dar (srov. J 4,10). V jakém tichu, usebrání a klanění se musela skrývat v hloubi svojí duše, aby obsáhla Boha, jemuž byla Matkou. Moje Markétko, On je v nás. Ach! Držme se v Jeho blízkosti, v takovém tichu a s takovou láskou jako Panna Maria; takto můžeme strávit advent, že?

Minule jsem nedomyslela, že advent začíná už v neděli a že se nebudeme moct vidět, protože je to moc brzy. Nebuď z toho smutná, moje maličká, nebude to tak dlouho, můžeš přijít hned po Vánocích (třetí den, protože budeme mít výstav Nejsvětější Svátosti), nebude to víc než měsíc. Víš, že tě naše ctihodná Matka má velmi ráda, a kdyby ti mohla dopřát setkání v hovorně, udělala by to, ale tento týden toho bude až nad hlavu; jako vrátná o tom něco vím. Přineseme tuto oběť za tvého andílka, protože já také tak ráda vídám svou Markétku, která je zároveň sestřičkou mojí duše a mého srdce. S Bohem, buďme „jedno", v Něm se neopouštějme.

Děkuju Jiřímu za jeho hezké přání; já vám zase přeju hodné děťátko a raduju se ze všeho toho štěstí, které s sebou přinese. Děkuju za ně Pánu Bohu a spojuju se s vaší radostí z hloubi mojí milované samoty.

Chudák pan Chapuis, oplakala jsem jeho duši, Pán Bůh je opravdu dobrý, ale je Soudcem spravedlivým. Odmění vás za to, co maminka a tvůj hodný manžel udělali, aby ho zachránili, je to zase požehnání pro vašeho andílka.

Ať tě Pán Bůh, který je samá Láska, zahrnuje stále víc svou láskou; spočívám na Jeho srdci s tebou a prosím Ho, aby jediným božským objetím završil jednotu dvou sestřiček.

S. M. Alžběta od Trojice, n. k. ř.[4]

Myslím na to, že zítra budeš na požehnání s maminkou, mám z toho radost.

[Z francouzského originálu přeložila Alžběta Dřímalová.] 

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem  
Alžběta od Trojice - životopis 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze  

  Poznámky:

[1] Narážka na latinský termín „visio beatifica", blažené patření svatých v nebi na Boha.

[2] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[3] Malá Alžběta se narodí za 4 měsíce.

[4] Sestra Marie Alžběta od Trojice, nehodná karmelitánská řeholnice.