Dopisy Markétě 16

Úvod k dopisům 

D 205

[30. nebo 31. července 1904]

J. M. + J. T.[1]

Sestřičko moje drahá,

nevím, jak ti dost poděkovat za tvůj výborný a bohatý ruský salát. Moje sestra Anežka a já jsme obdivovaly zdobení, Fanny se opravdu vyznamenala. Přijmi tedy díky naší ctihodné Matky a improvizovaných Mart[2]. Poslala jsi nám toho tolik, že jsme to měly nadvakrát. Děkujeme také za vejce, která byla úplně čerstvá. Strávily jsme výborný den v kuchyni, která mi připadá jako druhá Betánie[3] s jediným rozdílem, že jsme musely objevit božského Hosta v hloubi duše. Tam jsem jedno s tebou a tvým andílkem, sestřičko. Ach! Jak je krásná! Minule jsem skoro chtěla být na jejím místě, abych spočinula v tvojí náruči a říkala ti „mami". S Bohem, ať vám žehná a přinese vám mé něžné pozdravy.

Tvoje A. od Trojice. Vřelé díky Jiřímu.

D 210

[21. srpna 1904]

J. M. + J. T.[4]

Bůh je láska![5]

Sestřičko moje drahá,

ano, setkávám se s tebou u Ježíšových nohou; a víc než jen to, nikdy tě vlastně neopouštím, jsem spojena s radostí Jeho srdce, že nachází Kopretinu, u níž si může odpočinout. Buď pro Něj rájem na zemi, kde Ho tak málo znají, tak málo milují, otevři srdce dokořán, abys Ho pohostila, a pak ve své cele, moje Markétko, miluj ... Žízní po lásce[6] ... Bětku vezmi s sebou a pak mu budeme obě dělat společnost ... Jsem s tebou spokojená, moje maličká, a Mistr svou květinu miluje! A tvůj andílek? Doufám, že ji ty ošklivé zuby nechávají na pokoji. Je tak milá! Naše ctihodná Matka, která jí přišla dát požehnání, ji shledala okouzlující, myslím, že to potěší tvoje srdce maminky. Někdy se mi to zdá jako sen, nazývat tě tímto jménem, sestřičko, a přesto mi ty doby, kdy jsme spolu lezly po horách, připadají dost vzdálené. Vzpomínám si na krásný výhled z našeho pokoje! Nepřipadá ti, že příroda mluví o Něm? Duše potřebuje ticho, aby se mohla klanět... Mám radost, že jste s maminkou tak šťastné, a chápu tvou oběť, když je od vás Jiří tak daleko. Přesto si užívej pobytu ve Švýcarsku a příjemnou blízkost s naší hodnou maminkou, to je zákon života na zemi: oběť vedle radosti. Pán Bůh nám chce připomenout, že jsme ještě nedospěly k vrcholu štěstí, ale jsme k Němu nasměrovány a On sám nás chce přivést do své náruče. Všechnu naši prázdnotu vyplní v nebi, sestřičko moje, a než to nastane, žijme v nebi svojí duše, už to je tak krásné! Posílám tobě a také tvému andílkovi můj nejsrdečnější pozdrav; obě vás tolik miluju a modlím se za vás. Markétko moje, pro dvě sestřičky, které přebývají v Neměnné Lásce, není žádná vzdálenost.

[Z francouzského originálu přeložila Alžběta Dřímalová.]   

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem  
Alžběta od Trojice - životopis 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze  

  Poznámky:

[1] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[2] Aluze na příběh z evangelia o kontemplativní Marii a Martě, která se zabývá přípravou jídla a domácí prací.

[3] Srov. Lk 10, 38-42.

[4] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[5] 1 J 4, 16.

[6] Možná odkaz na rozjímání Terezie z Lisieux o setkání Ježíše se Samařankou u studny. „Ježíš měl

žízeň ... a prosil ji, aby mu dala pít ... Žíznil po lásce."