Johannes Franke, 28.7. 2015
Třetí z pěti dochovaných kázání německého dominikánského lektora Johanna Franka (14. stol.), které se spolu s dalšími autory eckhartovského okruhu zachovalo ve středověkém souboru textů "Paradisus animae intelligentis".
„Nunc quidem tristitiam habetis, iterum autem videbo vos et gaudebit cor vestrum." (Io 16,22)
„Nyní zajisté máte zármutek. Opět vás však uvidím a vaše srdce se zaraduje." (J 16,22)
Je mnoho věcí, nad nimiž se můžeme rmoutit, ale tři jsou hlavní.
První je, že hřích působí a vnáší do duše tak velikou škodu a že my na tomto světě nemůžeme být nikdy před ním bezpečni. Neboť povstáváme-li z jednoho, padáme do druhého.
Druhá věc, nad níž se můžeme spravedlivě rmoutit, je, že není člověka, jenž by věděl, zdali je v lásce Boží, nebylo-li mu to zvláště zjeveno. Stává se ovšem, že Bůh člověku zjevuje, že je jedním z vyvolených. Avšak zdali je člověk v tomto okamžiku v lásce, to zjeví Bůh málokdy nebo nikdy. Všichni svatí praví, že to Bůh činí jen k našemu užitku. Duše ale má tak ušlechtilé bytí v milosti a v lásce, jíž je spojena s Bohem, že bych ji chtěl raději v ní poznat, než kdybych měl poznat všechny kůry andělské v jejich přirozenosti. To by však duši neprospělo, neboť i přirozená urozenost zvláštní milosti Luciferovy byla příčinou jeho pádu, když v ní sebe poznal. Proto je člověku užitečné, když to neví. Jiný důvod, proč to nelze poznat, je podobnost přirozené a božské lásky. Je jisté, že všichni tvorové mají od přirozenosti raději Boha než samy sebe, a to proto, že Bůh obsahuje a udržuje jejich bytí. Člověk může tolik milovat Boha, že se mu všechno stává hořkostí a žalářem a že jeho celé tělo hoří láskou a že on nic nemiluje kromě něho - a přece to vše je přirozená láska. Přesto přirozená láska je tak nepodobná a tak vzdálená božské lásce, jako je nepodobné a vzdálené nebe od země. Proto jsou mnozí, kteří míní, že jsou v lásce, a přece v ní nejsou. A chtěl bych být raději na jejich místě než na místě mnohých andělů v říši nebeské. Neboť podle míry, jak zde milujeme, tam obdržíme, a ne více. To je podle bytí. Ale podle působení a požitku to tam bude dokonalejší.
Třetí, nad čím se můžeme rmoutit, je, že jsme tak dlouho odděleni od věčného života. - Budete se nyní rmoutit (to je v tomto čase), ale opět vás uvidím.[1] - Vidíme‑li, snímáme obraz z věcí, jinak nevidíme. Ale jeho patření dává zde všem věcem přirozenost a milost a jeho opětné patření věčnou slávu. Z toho bude naše srdce naplněno takovou radostí, že nám už nikdy nebude vzata. Bůh nám k ní dopomoz! Amen.
[Přeložil A. Svatoš OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1938. S přihlédnutím k německému originálu mírně upraveno a doplněno poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]
Synovství Boží
O blahoslavené Panně
Reginald Dacík: Německá mystika 14. století
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Jindřich Suso: Před ukřižováním
Jindřich Suso: Povzbuzení duši
Giselher ze Slatheimu: O lásce
Gerlach Peters: Jen Boha chci!
Mistr Eckhart: Marie a Marta
Mistr Eckhart - životopis
Jan Tauler: Píseň lásky
Jan Tauler - životopis
Henry Hane - životopis
Jindřich Suso - životopis
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň
Henry Hane: O stvořeném a nestvořeném duchu
Johannes Ruysbroeck: Nadpřirozená vyrovnanost
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení
Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku) - životopis
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
[1] J 16,20.22.
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.