Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Nad čím se můžeme rmoutit

Nad čím se můžeme rmoutit

Johannes Franke, 28.7. 2015

Třetí z pěti dochovaných kázání německého dominikánského lektora Johanna Franka (14. stol.), které se spolu s dalšími autory eckhartovského okruhu zachovalo ve středověkém souboru textů "Paradisus animae intelligentis".

   

Úvod  

   

svetla-vyr-3.jpg

   

 

„Nunc quidem tristitiam habetis, iterum autem videbo vos et gaudebit cor vestrum." (Io 16,22)

„Nyní zajisté máte zármutek. Opět vás však uvidím a vaše srdce se zaraduje." (J 16,22)

 

Je mnoho věcí, nad nimiž se můžeme rmoutit, ale tři jsou hlavní.

První je, že hřích působí a vnáší do duše tak velikou škodu a že my na tomto světě nemůžeme být nikdy před ním bezpečni. Neboť povstáváme-li z jednoho, padáme do druhého.

Druhá věc, nad níž se můžeme spravedlivě rmoutit, je, že není člověka, jenž by věděl, zdali je v lásce Boží, nebylo-li mu to zvláště zjeveno. Stává se ovšem, že Bůh člověku zjevuje, že je jedním z vyvolených. Avšak zdali je člověk v tomto okamžiku v lásce, to zjeví Bůh málokdy nebo nikdy. Všichni svatí praví, že to Bůh činí jen k našemu užitku. Duše ale má tak ušlechtilé bytí v milosti a v lásce, jíž je spojena s Bohem, že bych ji chtěl raději v ní poznat, než kdybych měl poznat všechny kůry andělské v jejich přirozenosti. To by však duši neprospělo, neboť i přirozená urozenost zvláštní milosti Luciferovy byla příčinou jeho pádu, když v ní sebe poznal. Proto je člověku užitečné, když to neví. Jiný důvod, proč to nelze poznat, je podobnost přirozené a božské lásky. Je jisté, že všichni tvorové mají od přirozenosti raději Boha než samy sebe, a to proto, že Bůh obsahuje a udržuje jejich bytí. Člověk může tolik milovat Boha, že se mu všechno stává hořkostí a žalářem a že jeho celé tělo hoří láskou a že on nic nemiluje kromě něho - a přece to vše je přirozená láska. Přesto přirozená láska je tak nepodobná a tak vzdálená božské lásce, jako je nepodobné a vzdálené nebe od země. Proto jsou mnozí, kteří míní, že jsou v lásce, a přece v ní nejsou. A chtěl bych být raději na jejich místě než na místě mnohých andělů v říši nebeské. Neboť podle míry, jak zde milujeme, tam obdržíme, a ne více. To je podle bytí. Ale podle působení a požitku to tam bude dokonalejší.

Třetí, nad čím se můžeme rmoutit, je, že jsme tak dlouho odděleni od věčného života. - Budete se nyní rmoutit (to je v tomto čase), ale opět vás uvidím.[1] - Vidíme‑li, snímáme obraz z věcí, jinak nevidíme. Ale jeho patření dává zde všem věcem přirozenost a milost a jeho opětné patření věčnou slávu. Z toho bude naše srdce naplněno takovou radostí, že nám už nikdy nebude vzata. Bůh nám k ní dopomoz! Amen.

 

[Přeložil A. Svatoš OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1938. S přihlédnutím k německému originálu mírně upraveno a doplněno poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Synovství Boží
O blahoslavené Panně
 

 

Související články:

Reginald Dacík: Německá mystika 14. století 
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše 
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku 
Jan Tauler: Bytí a způsob přátel Božích 
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Jindřich Suso: Před ukřižováním
Jindřich Suso: Povzbuzení duši 
Giselher ze Slatheimu: O lásce 
Gerlach Peters: Jen Boha chci! 
Mistr Eckhart: Marie a Marta 
Mistr Eckhart - životopis
Jan Tauler: Píseň lásky
Jan Tauler - životopis
Henry Hane - životopis
Jindřich Suso - životopis
Henry Hane: Jak přicházíme k Bohu
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Henry Hane: O stvořeném a nestvořeném duchu
Johannes Ruysbroeck: Nadpřirozená vyrovnanost 
Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení 
Nicolaus von Strassburg (Mikuláš ze Štrasburku) - životopis 
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha

 

Poznámky:


[1] J 16,20.22.

 

[RSS]

Přečteno 197x

další články