List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (I)

Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie

Předrahý Otče v Kristu sladkém Ježíši! Já Kateřina, pokorná služebnice sluhů Ježíše Krista, vám píši v jeho drahé krvi. Žádám si vidět vás pravým ženichem Pravdy a následovníkem a milovníkem téže Pravdy. Ale nevidím, jakým způsobem bychom mohli okoušet chuti této Pravdy a přebývat s ní, jestliže nepoznáváme sebe samé. Protože v poznávání sebe vpravdě poznáváme, že my nejsme, nýbrž shledáváme, že své bytí máme od Boha, vidouce, že nás stvořil ke svému obrazu a podobenství. A v poznávání sebe také nalézáme znovustvoření, jež nám způsobil Bůh, když nás znovu stvořil milostí v krvi svého jednorozeného Syna, kterážto krev nám zjevuje pravdu Boha Otce. Pravda jeho byla tato: že nás stvořil k slávě a chvále svého jména a abychom byli účastni jeho věcné krásy, abychom byli posvěceni v něm. Kdo nám to dokazuje, že toto je pravda? Krev neposkvrněného Beránka.

Kde nalézáme tuto krev? V poznání sebe. My jsme byli tou zemí, kde byl zaražen prapor kříže; my jsme stáli jako nádoba, abychom přijali Beránkovu krev, jež tekla dolů po kříži. Proč jsme byli tou zemí? Protože země nebyla s to, aby držela zpříma kříž, naopak, byla by odepřela takovou nespravedlnost, ani hřeb by nebyl s to, aby jej udržel přikovaného a přibitého, kdyby ho nebyla držela nevýslovná láska, kterou měl k našemu spasení; takže jej tedy držela zanícená láska ke cti Otcově a naší spáse. Tou krví jsme tedy byli my, kteří jsme drželi zpříma kříž, a jsme tou nádobou, kteří jsme přijali krev. Kdo pozná tuto Pravdu a bude jejím ženichem, najde v krvi milost, bohatství a život milosti, a najde přikrytu svoji nahotu a sebe oblečeného svatebním rouchem ohně lásky, ohně smíchaného s krví, jež byla z lásky prolita a spojena s božstvím. V krvi se bude živit a krmit milosrdenstvím, v krvi rozhání tmu a okouší světla, protože v krvi ztrácí mrak smyslné sebelásky a otrockou bázeň, jež způsobuje útrapy, a obdržuje bázeň svatou a jistotu v Boží lásce, kterou nalezl v krvi. Ale kdo nebude shledán milovníkem Pravdy, nepozná jí v poznávání sebe a krve.[1] Ale ať si počíná upřímně a bez marných či umělých řečí nebo otrocké bázně; a ať cítí světlo živé víry, nejen slovy, ale aby stačilo každého času, to je jak v protivenství, tak ve štěstí, jak v čas pronásledování, tak v čas radosti, a pro žádnou věc ať se neumenšuje jeho víra a světlo. Neboť Pravda dala poznat v Pravdě[2] a ne tak s chutí, nýbrž skutkem. Pravím, že nebude-li toto světlo a tato Pravda nalezena v duši, nebude to proto, že by nebyl člověk nádobou, jež přijala krev, nýbrž svým rozsudkem a svým zavržením, ve tmách a zbaven jsa roucha milosti, obdrží odsouzení ne chybou krve, nýbrž protože pohrdl krví a jakožto zaslepený sebeláskou, neviděl ani nepoznal Pravdy v krvi, pročež ji přijal ke své záhubě a s velikou hořkostí je zbaven radosti krve a sladkosti a ovoce krve, protože nepoznal sebe ani krve v sobě, a proto nebyl věrným ženichem Pravdy.

Je vám tedy zapotřebí poznat Pravdu a chtít být ženichem Pravdy. Kde? V domě poznání sebe samého když budete poznávat, že své bytí máte od Boha z milosti a ne z povinnosti. A v sobě musíte poznávat znovustvoření, které vám dal, to jest že jste znovustvořen milostí v krvi Beránkově, a v ní se musíte koupat a utopit a zabít svou vlastní vůli. Jiným způsobem byste nebyl opravdovým ženichem Pravdy. Utopte se tedy v krvi Krista ukřižovaného a koupejte se v krvi a opojte se krví a nasyťte se krví a oblecte se krví. A byl-li byste býval učiněn nevěrným, znovu se pokřtěte v krvi; jestliže by ďábel zakalil oko rozumu, umyjte si oko krví; pokud byste byl upadl v nevděčnost za dary, nejsa za ně uznalým, buďte vděčný v krvi; pokud byste byl pastýřem bojácným a bez prutu spravedlnosti, kořeněné opatrností a milosrdenstvím, vytáhněte jej z krve; a okem rozumu hleďte jej uzřít v krvi a rukou lásky jej mít a s úzkostnou touhou jej pevně držet. V teplu krve rozpusťte vlažnost a ve světle krve ať spadne tma, abyste byl ženichem Pravdy a pastýřem pravým a správcem duší, které vám jsou odevzdány do rukou, a milovníkem komůrky duše i těla, pokud vám je možno ve vašem postavení. Budete-li zůstávat v krvi, budete to činit; jestliže nikoli, nikoli. A proto vás prosím pro lásku Krista ukřižovaného, abyste to činil. A zbavte se každého stvoření (a já budiž první) a oblecte se z lásky v Boha a v každé stvoření pro Boha, to jest abyste miloval mnohé a stýkal se s nemnohými, leč se to vidí dobré pro spásu duší. A tak budu činit já, pokud mi Bůh dá milost. A znovu se chci obléci krví a svléci ze sebe každé roucho, jež bych byla měla až posud. Chci krev, a v krvi činím a budu činit dosti své duši. Byla jsem oklamána, když jsem ji hledala v tvorech. Takže chci v čase starostí mít společenství krve a tak budu nalézat krev a tvory a budu pít náklonnost a lásku k nim v krvi. A tak v čas války budu okoušet pokoje a v hořkosti sladkosti a v tom, když budu zbavena tvorů a něžnosti otcovy, budu nalézat Stvořitele a svrchovaného a věčného Otce. Koupejte se v krvi a radujte se, neb já se raduji ve svaté nenávisti proti sobě samé. Jiného vám nepravím. Zůstávejte ve svatém a sladkém Božím milování. Ježíši sladký, Ježíši lásko!

[Český překlad Dr. Karla Vrátného převzat z knihy Listy svaté Kateřiny Sienské, Olomouc 1940 a mírně jazykově upraven redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Kateřině Sienské

Od téže autorky:

List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (II) 
Paní Nelle, někdejší ženě Mikuláše Buoncontiho z Pisy 
"Toto tělo je Sluncem, Sluncem pravým"
Čím větší je láska, tím hlubší je bolest
List osobě, jejíž jméno je zamlčeno
List jistému vznešenému prelátovi
Nechť se zvedá oheň svaté touhy!
List bratru Tomášovi della Fonte
Tajemství mého Srdce 
Mateřský Duch Svatý 
Naše Vzkříšení!
Nepřátelé Kříže
List 289.

Související články:

  Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 

[1] Nejprve je dlužno milovat Boha, abychom poznali pravdu o sobě a o něm. Celý následující odstavec je nanejvýš nejasný a Tommaseo vyznává, že o výkladu a jistého smyslu neví. Ale tento jakýsi nedostatek hojně nahrazuje zakončení listu, věnované velebení účinků krve Kristovy. Pozn. překl.

[2] Ha fatto cognoscere nella Veritá = cognoscere nella Veritá by snad mohlo znamenat též: poznat Pravdu (nella Veritá). Pravda se poznává spíše konáním dobrého než vnitřní radostí, vnitřním ochutnáváním jakési sladkosti. Pozn. překl.