Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > List o třech základních slibech řeholních a ctnostech s nimi spojených

List o třech základních slibech řeholních a ctnostech s nimi spojených

bl. Humbert Románský, 9.3. 2015

Úryvky ze spisu francouzského dominikána bl. Humberta Románského (+ 1277). Mimo jiné píše: "Tam se budeme radovat z patření na Boha nad námi, z půvabu místa mimo nás, z oslavy těla a duše v nás, vedle nás pak ze společenství andělů a z jednomyslnosti lidí."

 

Humbert Románský

humbert-romansky11.jpg

Blahoslavený Humbert Románský (+ 1277) pocházel z francouzského vznešeného rodu v Romans. Vystudoval právo v Paříži. Pro své neobyčejné vlohy dosáhl na této univerzitě doktorské hodnosti ještě před svým třicátým rokem, ačkoli bylo zvykem udílet tuto hodnost teprve po třicátém roku. Byl velice zbožný, nezanedbal ani jedinou možnost účastnit se služeb Božích a potají navštěvoval i bohovědné přednášky. Roku 1224 kázal v Paříži nástupce sv. Dominika, bl. Jordán a přijal do řádu nových čtyřicet členů, mezi nimi i bl. Humberta. Roku 1242 po smrti papeže Řehoře IX. byl kandidátem papežství a dostal při hlasování více hlasů. Za dva roky je provinciálem Provensálska a o deset let později je na generální kapitule v Budíně zvolen za generála celého řádu. Byl velikým horlitelem jak pro přesné zachovávání řeholních předpisů, tak i pro důstojnou bohoslužbu. Učil, předcházel příkladem, napomínal slovem i písmem. Z jeho spisů vane božská láska nesmrtelným duším. Roku 1263 vysílen prací, se vzdal obtížného úřadu a zemřel v ústraní o čtrnáct let později. Význačnější spisy bl. Humberta jsou: Výklad řehole sv. Augustina, Výklad konstitucí, O výchově kazatelů, Kniha o kázání kříže, Život sv. Dominika a mimo mnohé jiné také List o třech základních slibech řeholních a ctnostech s nimi spojených, z kterého uvádíme následující úryvky.

 

List o třech základních slibech řeholních a ctnostech s nimi spojených

 

O konání dobrých skutků

Protože jste se řeholními sliby zavázali k velikým věcem, prokažte se velikými i ve svých úkonech. Protože je mnohem prospěšněji být věrnými v malých slibech, než nedbalými ve velikých. Uchraňte si svou důstojnost prací, důstojnost jiných pak láskou. Denně prospívejte v cvičení některé ctnosti a ve prospěch začatého díla pracujte s úzkostlivou pečlivostí. Neboť i lodička vedená proti proudu řeky je unášena zpět, pokud není stále a s velkým úsilím poháněna dopředu. Podle stavu, kam vás Bůh postavil, konejte vždy to lepší, co k němu náleží. Vaše pokání ať je živé, ale touha mrtvá. Zachovávejte vnější ukázněnost, očistěte uvnitř své svědomí. Důkladně stopujte vlastní chyby a vypátraným zjednejte důstojnou nápravu. Slyšíte-li veřejnou výtku, nevztahujte ji na jiné, ale pokorně na sebe samé. Protože jste si vědomi viny, které jste se dopustili, litujte jí; ale protože nemůžete mít jistotu o odpuštění, bojte se. Ať děláte cokoliv, vyhýbejte se přemrštěnostem a držte se vždy jen střední cesty. Proto držte na uzdě své tělo takovou střídmostí, jako byste měli žit sto let, ale tak se vystříhejte nepravostí, jako byste měli umřít příští den. V bratrské úslužnosti buďte hbití a nebuďte těžkopádní, jde-li o tělesnou námahu.

Buďte, bratři, pokorní bez přetvářky, vážní bez zdlouhavosti, přičinliví bez lehkovážnosti, mějte bázeň bez zoufalství, buďte doufající bez opovážlivosti, poslušní bez reptání, veselí bez rozpustilosti, trpěliví bez podrážděnosti. Buďte, pravím, ochotní ke spořádanosti mravů, oddaní v milosrdenství, nepohnutí ve stálosti, zbožní v modlitbě a obezřetní v dozoru nad sebou. Pospíchejte oplakávat minulá zla, přítomnými zly opovrhujte a budoucích se vystříhejte; v dobrém až do konce vytrvejte. Třebaže lidská přítomnost nemá vám co přidávat na důstojnosti anebo samota ji umenšovat, přece více zachovávejte kázeň tam, kde by z nedbalosti vzešlo více pohoršení, anebo kde by zachovávané sloužilo za vzor k následování. Zasvěťte noc mlčení a modlitbě, den pak dobrým cvičením a práci. Den dejte bližním, noc však Bohu. V práci uvažujte o příčině práce, ne o práci samé. Buďte silní v dobrém, ale ve zlém se ukažte slabými. Ve všem, co máte konat, zachovávejte takový řád, ke všem a ke každému zvlášť, aby totiž u představených byla svědomitá pečlivost, u podřízených pak poslušnost; u všech pak vespolek pokoj a svornost. Staří buďte zbožní, mladí pracovití. Zachovejte skromnost v oblékání, mírnost v jídle, střídmost v pití.

 

Vystříhat se lehkých hříchů

Jak rádi se vyhýbáte těžkým hříchům, tak pečujte i o to, bratři, aby vás nezatěžovaly ani menší anebo lehké hříchy. Neboť často se přechází z nejmenších hříchů k velikým, jako i ohromný požár bývá způsobován pouze maličkou jiskrou. Máme se tedy vystříhat i lehkých hříchů, protože nás navykají zlému a umenšují v nás žár lásky, zohyzďují náš prospěch, poskvrňují duši, vážou nás k hříchu, zdržují mohutnosti duše v jejích úkonech a oddalují nás od slávy. Nikdo nebude totiž patřit na Boží tvář, pokud nezaplatí i poslední peníz (Mt 5) pokáním za lehké hříchy. Ony nám také nepřímo umenšují naši nebeskou radost, protože své dobré skutky, které by měly rozmnožovat naši nebeskou odměnu, budeme muset obracet na zaplacení oněch dluhů. Přičiňme se tedy, abychom byli raději nevinní, což se stane, budeme-li se vystříhat všeho zlého, než abychom se stali hodnými trestu, dopouštějíc se i nejlehčích hříchů.

V kraji našeho putování, jak dlouho zůstane srdce lidské podlé, nakloněné nepravostem, vlažné k ctnostem, potřebujeme vzájemné napomínání. Odtud pochází, že vás se vší vroucností prosím a napomínám, zapřísahám jménem toho, který nás vykoupil svou vzácnou Krví a otevřel nám brány života svou blaženou smrtí, abyste pamatovali na své sliby a předsevzetí, abyste pamatovali na starou cestu (Jr 6,16)[1], po které pospíchali naši předkové v síle duší a již kralují s Kristem potěšeni věčným pokojem, ke které i my když se dostaneme pomocí milosti, dostane se našim duším poznání první pravdy, milování nejvyššího dobra a okoušení Boží velebnosti. Dostane se i našemu tělu krásy slávy, hbitosti činnosti, způsobnosti důkladnosti a nepřemožitelné síly neporušitelnosti. Tam bude hojnost bohatství, přemíra všech dober a ctí. Tam se budeme radovat z patření na Boha nad námi, z půvabu místa mimo nás, z oslavy těla a duše v nás, vedle nás pak ze společenství andělů a z jednomyslnosti lidí. Co víc? Tam je po nebezpečích, různost obydlí svornost vůlí. Tam je jarní nádhera, zář letního jasu, hojnost podzimu a odpočinek zimy. Tam je život bez smrti, jistota bez nahodilosti, den bez noci, svoboda bez bázně, radost bez hoře, odpočinek bez námahy, královské panování bez konce.

To nám rač dopřát, kdo jsi Počátek bez počátku a Konec všeho bez konce. Amen.

 

[Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu č. 9, 1934. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.

 

Poznámky:

[1] Toto praví Hospodin: „Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid."

 

[RSS]

Přečteno 244x

další články