Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Hermův pastýř III

Hermův pastýř III

Hermas, 13.4. 2015

Starokřesťanský spis nazvaný Pastýř podle anděla pokání, který se zjevuje Hermovi v podobě pastýře, byl napsán ve 2. století, v době papeže Pia I. mezi r. 140-145.

Pastýř mluvil ke mně v podobenstvích

 

Podobenství I. (V tomto světě nemáme trvalý domov. Trvalý domov si musíme připravit u Boha.)

1. Praví mi Pastýř: „Víte, vy Boží služebníci, že bydlíte v cizině? Vaše vlastní město je daleko od tohoto světa. Víte-li, kde je váš vlastní domov, kde chcete přebývat, proč kupujete pole, stavíte nádherné domy a zařizujete si zbytečné byty? 2. Kdo si tohle uchystal v tomto světě, nepomýšlí navrátit se do svého vlastního města. 3. Nerozumný, nerozhodný a ubohý člověče, nevíš, že toto všechno nepatří tobě a že pánem nad tím je někdo jiný? Pán tohoto města ti může říci: Nechci, abys bydlel v mém městě, neuposlechl jsi mých zákonů, odejdi tedy odtud. 4. Až tě vyžene, co učiníš s polem, domem a ostatním, jež sis připravil pro sebe? Právem ti může pán tohoto území říci: Bud poslouchej mých zákonů nebo odejdi z tohoto území. 5. Co učiníš, chceš-li se řídit zákony svého vlastního města? Zřekneš se kvůli polím a ostatnímu majetku svých práv, které máš ve vlastním městě, a budeš zachovávat zákon tohoto města? Hle, ať se ti nestane osudným, zřekneš-li se svého práva. Budeš-li se potom chtít vrátit do vlastního města, nebudeš přijat. Neuposlechl jsi jeho zákonů a budeš za to vyloučen. 6. Nuže, žij tu jako v cizině a nepořizuj si více, než co patří k tvému živobytí. Ochotně odejdi z tohoto města, když by tě pán tohoto města chtěl vyhnat, poněvadž se nechceš podřídit jeho zákonům, a vrať se do svého vlastního města a tam žij klidně, jak máš na to právo. 7. Kdo sloužíte Pánu a milujete jej, jednejte tedy tak, jak si to on přeje a mějte na paměti jeho přikázání a přislíbení, jež vám oznámil. Věřte, že učiní, co slíbil, budete-li zachovávat jeho přikázání. 8. Místo polí vykupujte dle svých možností zbědované duše, navštěvujte sirotky a vdovy a neopovrhujte jimi. Své bohatství a svůj majetek, který jste dostali od Pána, vynaložte na takováto pole a příbytky. 9. Pán vám dal bohatství proto, abyste mu prokazovali takovéto služby. Mnohem lepší je starat se o takováto pole, majetek a zařízení, poněvadž se s tím vším shledáš ve svém vlastním městě, až do něho přijdeš. 10. Takovýto přepych je krásný a posvátný. Nemusíš mít strach, nemusíš se rmoutit, můžeš se jen radovat. Nežijte v přepychu po způsobu pohanů. To Božím služebníkům neprospívá. Žijte tou rozmařilostí, která vám může přinášet jen radost. Nepodvádějte, nesahejte na cizí věc ani po ní nedychtěte. Je hříchem toužit po cizí věci. Dělej, co máš dělat, a budeš zachráněn."

 

Podobenství II. (O jilmu a révě)

1. Když jsem obcházel své pole a pozoroval jilm a révu a přemýšlel o nich a jejich plodech, zjevil se mi Pastýř a povídá mi: „Přemýšlíš o jilmu a révě?" „Ano, pane. Oba stromy jsou velmi krásné." 2. „Ty dva stromy," praví mi, „jsou vzorem Božím služebníkům." „Rád bych věděl, v čem jsou tyto stromy vzorem?" „Vidíš jilm a révu?" „Vidím, pane." „Réva plodí, jilm je neplodný strom. Není-li však réva u jilmu, nemůže bohatě plodit, poněvadž by padla na zem. Kdyby nebyla přivázána k jilmu, její plod by shnil. Je-li tedy réva přivázána k jilmu, plodí za sebe i za jilm. 4. Vidíš tedy, že i jilm bohatě plodí, ne méně než réva. Ba spíše i více." „Pane, jak to více?" „Poněvadž réva, když je přivázána k jilmu, dává bohaté a krásné hrozny; když však leží na zemi, dává málo a shnilé. Jim se podobají Boží služebníci: chudý a bohatý." 5. „Jak, pane? Vysvětli mi to." „Poslyš! Bohatý má sice velký majetek, je však u Pána žebrákem, poněvadž zaujat svým bohatstvím málo Pána prosí. I když prosí a činí pokání, jeho prosba je slabá, neúčinná a nemá nahoře v nebi moc. Když však pomůže chudému, může potom doufat, že za to, co učiní chudému, jej Bůh odmění. Chudý se hodně modlí, koná pokání a jeho modlitba má velkou moc u Boha. Bohatý má tedy bez váhání podporovat chudého. 6. Chudý podporován bohatým prosí a děkuje Bohu za svého dobrodince. Bohatý naopak když se stará, aby chudému v jeho životě nic nechybělo, ví, že modlitba chudého je Bohu milá a bohatě odměňována. 7. Oba tedy konají dobrý skutek. Chudý se modlí a modlitbou je bohatý u Pána. Modlitbou se odměňuje Pánu, který mu pomáhá. Bohatý zase rád dává chudému z bohatství, jež dostal od Pána. A takový skutek je velmi milý Bohu, poněvadž bohatý pochopil, nač má bohatství a pomohl chudému z darů, které dostal od Pána. Tím správně splnil úkol, daný mu Pánem. 8. Lidé si tedy myslí, že jilm svou vláhou živí révu. Réva pak majíc neustále vláhu, rodí dvojnásob: za sebe i za jilm. Tak i chudí, když se modlí k Pánu za bohaté, rozmnožují bohatství bohatých; bohatí zase podporujíce chudé v jejich potřebách obohacují život chudých. 9. Oba tedy se účastní na spravedlivém díle. Toto tedy čiň a Bůh tě neopustí. Naopak budeš zapsán do knihy živých. 10. Blahoslavení majetní, kteří dovedou pochopit, proč Bůh je činí bohatými. Kdo to pochopí, bude také moci něco vykonat."

 

Podobenství III. (O stromu suchém a zeleném)

1. Ukázal mi mnoho stromů, které neměly listy. Mně se zdálo, že jsou suché. Všechny si byly podobné. „Vidíš ty stromy?", povídá mi. „Vidím, pane. Jsou si podobny a jsou suché." „Takovými, jako vidíš tyto stromy, jsou lidé tohoto světa," odpověděl mi. 2. „Proč tedy, pane, jsou stromy jakoby suché a sobě podobné?" „Ani spravedliví ani hříšníci se v tomto světě nerozeznají. Jsou si podobni. Tento svět je zimou pro spravedlivé a nerozeznají se od hříšníků, s nimiž žijí. 3. Jako v zimě stromy s opadlými listy se podobají jeden druhému, a nepozná se, zda jsou živé nebo suché, tak ani v tomto světě se nerozeznají od sebe spravedliví a hříšníci, jak si jsou podobní."

 

Podobenství IV.

1. Znovu mi ukázal mnoho rašících i suchých stromů a povídá mi: „Vidíš tyto stromy?" „Vidím, pane. Jedny raší, druhé jsou suché." 2. „Těmi rašícími stromy jsou spravedliví lidé, kteří budou žít v budoucím světě. Tento budoucí svět je létem pro spravedlivé a zimou pro hříšníky. Až zazáří Boží milosrdenství, bude vidět ty, kteří sloužili Bohu. Všechny bude vidět. 3. Jako totiž v létě se poznají plody každého stromu a pozná se, jaké jsou, tak i na onom světě bude vidět skutky spravedlivých a uvidíme, jak jsou krásné. 4. Pohané a hříšníci jsou ty suché stromy, budou na onom světě také suchými, neplodnými a budou jako dříví spáleni. Ukáže se, že ve svém životě jednali špatně. Hříšníci budou spáleni, poněvadž hřešili a nečinili pokání. I pohané budou spáleni, poněvadž nepoznali svého Stvořitele. 5. Ty tedy buď hodně činný, aby v onom létu bylo vidět ovoce tvé práce. Nekonej však mnoho věcí najednou a nikdy nezhřešíš. Kdo totiž konají mnoho věcí najednou, mnoho též hřeší; poněvadž myslí jen na své věci a neslouží svému Pánu. 6. Jak může takový člověk něco od Boha dostat, když mu neslouží? Kdo mu slouží, dostane, oč prosí. Kdo neslouží Pánu, nedostane nic. 7. Koná-li někdo horlivě jednu práci, může při tom i Pánu sloužit. Jeho mysl nebude totiž odváděna od Pána a bude mu sloužit s čistou myslí. 8. Učiníš-li tedy toto, můžeš být v budoucím životě hodně bohatý na plody své práce. A stejně tak i ten, kdo takto bude jednat."

 

Podobenství V. (O pravém postu a čistotě)

I.

1. Seděl jsem na jakési hoře. Postil jsem se tam a děkoval Pánu za vše, co mi učinil. Tu si ke mně sedl Pastýř.

„Proč jsi sem přišel tak časně?", zeptal se. „Protože tu konám zastavení."[1] „Co znamená to zastavení?" 2. „Postím se, pane." „A co je ten půst, jímž se postíte?" „Postím se, jak je to mým zvykem."

3. „Neumíte se postit, aby to bylo milé Pánu," pravil. „Nevíte, co je půst, ani není postem tento váš neprospěšný půst." „Proč, pane, toto říkáš?" „Pravím ti, že není postem, co vy za půst považujete. Ukážu ti, jaký půst je dokonalý a milý Pánu." „Ano. Budu šťastný, poznám-li půst, který je milý Bohu."

4. „Slyš! Bůh nechce takovýto neužitečný půst. Postíš-li se totiž takto, nic nevykonáš pro spravedlnost. Posti se Bohu takto: 5. Ve svém životě nečiň nic špatného, služ Pánu čistým srdcem. Dbej jeho přikázání, zachovávej jeho nařízení a nemysli na nic špatného. Věř v Boha. Budeš-li takto jednat, budeš-li se bát Boha, nebudeš-li dělat nic špatného, budeš žít Bohu. Učiníš-li toto, vykonáš velký a Bohu milý půst." 

 

II.

1. „Slyš podobenství, které ti povím. Týká se postu. 2. Kdosi měl pole a mnoho služebnictva. Na jednu část pole vysadil vinici. Vybral jednoho věrného a velmi zkušeného služebníka, zavolal jej k sobě a řekl mu: Hlídej tuto vinici, kterou jsem vysadil, a ohraď ji, než přijdu. Nic jiného na vinici nedělej. Vyplň tento rozkaz a budeš svobodný. Pak se pán vydal na cesty. 3. Když odešel, začal služebník hradit vinici. Když ji ohradil, viděl, že je zarostlá trávou. 4. Uvažoval tedy sám pro sebe: Pánův rozkaz jsem splnil; vypleji vinici, vypletá bude lepší; nebude-li v ní trávy, réva dá větší úrodu, poněvadž ji nebude tráva dusit. Dal se do plení vinice a všechnu trávu vyplel. Vinice zkrásněla a vyrostla, poněvadž ji nedusila tráva. 5. Po čase přišel pán a vešel na vinici. Spatřiv vinici krásně ohrazenou a navíc ještě vypletou trávu i krásně rostoucí vinné keře, měl velkou radost z práce služebníka. 6. Zavolal tedy svého milovaného syna, jenž byl jediným dědicem, a přátele, se kterými se radíval, a vyprávěl jim, co přikázal svému služebníkovi a co potom shledal. I oni blahopřáli služebníkovi, že se mu dostalo od pána takového vysvědčení. 7. Povídá jim pán: Slíbil jsem tomuto služebníkovi svobodu, splní-li rozkaz, který jsem mu dal. Splnil jej a navíc ještě vinici prokázal dobrý skutek, který se mi velmi líbil. Za tento čin jej chci učinit spoludědicem svého syna, poněvadž věděl, co je dobré a užitečné, a nezapomněl to učinit. 8. Pánův syn souhlasil, aby se služebník stal spoludědicem. 9. Za několik dní vystrojil pán domu hostinu a poslal služebníkovi z hostiny mnoho jídel. Služebník přijal poslaná jídla. Něco z jídel si ponechal pro sebe a ostatní rozdal svým spoluslužebníkům. 10. Ti měli radost, že dostali jídlo, a začali se za něho modlit, aby dostal ještě více milostí od pána za to, že takto užil svých jídel. 11. Když pán uslyšel, co se stalo, znovu se velmi zaradoval nad počínáním tohoto služebníka. Svolal opět přátele i svého syna a oznámil jim, co učinil služebník s pokrmem, který dostal. Oni tím více souhlasili, aby se služebník stal spoludědicem jeho syna."

 

III. 

1. „Pane, takové podobenství neznám a nevysvětlíš-li mi je, nepochopím je." 2. „Vše to vysvětlím a ukážu, o čem budu s tebou mluvit. Zachovávej přikázání Pána. Budeš tak milý Bohu a budeš zapsán mezi ty, kteří zachovávají jeho přikázání. 3. Učiníš-li něco dobrého mimo Boží přikázání, získáš si větší slávu a budeš u Boha slavnější, než jsi chtěl být.[2] Jestliže tedy zachováš Boží přikázání, přidáš-li i takovéto služby a budeš jednat podle mého příkazu, budeš se radovat."

4. „Pane, zachovám, co jsi přikázal. Vím, že jsi se mnou." „Budu s tebou, poněvadž se snažíš konat dobré skutky. A budu se všemi, kdo budou o toto usilovat. 5. Tento půst, totiž zachovávání přikázáních Pána, je velmi krásný. V budoucnu se tedy posti takto: 6. Nemluv nic špatného, nemysli na nic špatného, své srdce očisti ode všech pošetilostí tohoto světa. Budeš-li takto jednat, bude tvůj půst dokonalý. 7. Pak učiň toto: Až dokončíš, co máš napsat, v ten den, ve kterém se postíš, ničeho nepožívej. Ani chleba ani vody. Obnos, který jsi měl dát za jídlo v ten den, dej vdově nebo sirotku nebo strádajícímu. Takto dokážeš svou pokoru, poněvadž z tvé pokory byla nasycena duše podarovaného a prosila za tebe u Pána. 8. Budeš-li se tedy postit tak, jak jsem ti nakázal, bude tvá oběť Pánu milá a tvůj půst bude u něho zapsán. Služba takto vykonaná je krásná, radostná a milá Pánu. 9. Dbej toho spolu se svými dětmi i s celým svým domem. Budeš-li toho dbát, budeš šťasten. Budou šťastni a dostanou od Pána, oč budou prosit, všichni ti, kdo to uslyší a budou se tím řídit."

 

IV.

1. Snažně jsem jej prosil, aby mi vysvětlil podobenství o poli a pánu, o vinici a služebníkovi, který hradil vinici, o ohradě a trávě vytrhané z vinice, o synovi a přátelích. Poznal jsem totiž, že toto vše má skrytý smysl. 2. „Jsi velmi náročný ve svých otázkách", odpověděl mi. „Neopomeneš se na nic zeptat. Je-li však nutné vysvětlení, budiž tomu tak."

„Pane, když mi to nevysvětlíš, nic mi to nebude platné, poněvadž nechápu, co to znamená. Kdybys mi vyprávěl podobenství a nevysvětlil je, zbytečně je slyším od tebe."

3. „Kdo je Božím služebníkem", řekl mi, „a má rád Pána, poprosí-li jej o poznání, dostane je a pochopí podobenství i slova podobenství. Ti kdo se málo a neradi modlí, ti váhají prosit Pána. 4. Pán je velmi dobrotivý a velmi štědrý k prosebníkům. Ty máš ještě ve svém andělu mocného přímluvce. Nejsi liknavý, proč tedy nepoprosíš Pána, aby ti dal milost pochopit to? Dostaneš ji."

„Pane, když tě tu mám, chci o vysvětlení poprosit tebe. Ty mi všechno ukazuješ a o všem se mnou hovoříš. Kdybych tě neviděl a neslyšel, poprosil bych Pána o vysvětlení."

 

V.

1. „Nedávno jsem ti řekl, že jsi bezohledný šibal, který se ptá na smysl podobenství. Když však jsi tak neústupný, vyložím ti podobenství o poli a všem ostatním, abys s tím mohl seznámit všechny lidi. Nyní poslouchej a snaž se pochopit! 2. Pole, to je svět. Pán pole je Stvořitel všeho, který vše přesně vymezil a všemu dal sílu. Syn je Duch Svatý 3. Služebník je Syn Boží. Lid je vinicí, kterou Bůh založil. Kůly, to jsou svatí andělé Pána, kteří pomáhají jeho lidu. Tráva vytrhaná z vinice jsou nepravosti Božích služebníků. Jídla, jež poslal služebníkovi z hostiny, jsou přikázání, která dal lidu prostřednictvím svého Syna. Přátelé a poradci jsou svatí andělé, které první stvořil. Nepřítomnost Pána je doba, která zbývá do jeho příchodu."

4. „Pane, všechno je tak velkolepé, podivuhodné a vznešené. Jak jsem to mohl pochopit. Nikdo z lidí sebe moudřejší to nemůže pochopit. Pane, ještě mi vysvětli, nač se tě chci zeptat."

5. „Mluv, jestli ještě něco chceš." „Pane, proč Syn Boží vystupuje v podobenství jako služebník?"

 

VI.

1. „Slyš! Syn Boží není zde služebníkem v plném smyslu slova, nýbrž je tu myšlena jeho velká moc a vláda." „Jak, pane? Nechápu."

2. „Bůh založil vinici. To znamená, že stvořil lidi a odevzdal je svému Synu. Syn ustanovil anděly, aby chránili jednotlivé lidi. Svým utrpením a mukami očistil lid od hříchu. Nikdo totiž nemůže vinici zrýt bez namáhavé práce. 3. Když tedy očistil lidi od hříchu, ukázal jim cestu života tím, že jim dal zákon, který dostal od svého Otce. 4. Vidíš, že Syn, když dostal od svého Otce veškeru moc, je pánem i lidí. A proč vzal Pán k poradě svého Syna a vznešené anděly, když se jednalo o spoludědictví služebníka? Slyš! 5. Ducha Svatého,[3] který byl nejdříve a který stvořil všechno tvorstvo, vložil Bůh do těla, které se mu zalíbilo. A toto tělo,[4] v němž se usídlil Duch Svatý, sloužilo Duchu dobře. Bylo vznešené, svaté a neposkvrnilo Ducha. 6. Když tedy toto tělo dobře, svatě a neúnavně sloužilo Duchu a s ním statečně spolupracovalo, přijal je Bůh za přítele a spolupracovníka Ducha Svatého. Zalíbilo se mu totiž chování tohoto těla, protože majíc Ducha Svatého se neposkvrnilo. 7. Přizval si tedy jako poradce Syna a vznešené anděly, aby tomuto tělu, které neúnavně sloužilo Duchu Svatému, se dostalo nějakého místa a nemělo dojem, že nebylo za svou službu odměněno. Každé tělo, když se neposkvrní a když v něm bude přebývat Duch Svatý, bude odměněno.[5] 8. Takový je smysl podobenství."

 

VII.

1. „Pane, mám radost, že jsem poznal smysl podobenství." „Nuže, uchovávej své tělo čisté a neposkvrněné, aby Duch, jenž v něm přebývá, mu vydal dobré svědectví a aby bylo ospravedlněno. 2. Hleď, aby nikdy nevstoupilo do tvého srdce nic, co by zničilo tvé tělo. Nezneužívej je k neřesti. Poskvrňuješ-li totiž své tělo, poskvrňuješ i Ducha Svatého. Poskvrníš-li však Ducha, nebudeš žít."

3. „Pane, bude spasen člověk, který poskvrnil své tělo ještě před tím, než uslyšel tato slova?"

„Na hříchy, které spáchal dříve z neznalosti, může poskytnout lék toliko Bůh. On má veškerou moc. 4. Nyní se však chraň a milosrdný všemohoucí Bůh dá lék na dřívější hříchy, jestliže ve zbývajícím čase neposkvrníš ani své tělo ani ducha. Tělo a duch jsou totiž tak spolu spojeni, že nelze poskvrnit jedno, aniž by se neposkvrnilo druhé. Obé zachovej čistým a budeš žít Bohu."

 

Podobenství VI. (O dvojím druhu lidí)

I.

1. Seděl jsem doma a děkoval Pánu za vše, co jsem viděl. Přemýšlel jsem o jeho přikázáních, jak jsou krásná, vznešená, kolik radostí přinášejí, jak jsou velebná a mohou zachránit duši člověka. Budu šťasten, říkal jsem si, budu-li jednat podle těchto přikázání. 2. Jak si tak povídám, vidím najednou, že si ke mně sedl Pastýř.

„Proč uvažuješ o příkazech, které jsem ti dal? Jsou krásné. Nerozpakuj se. Věř v Pána a jednej podle jeho přikázání. Já tě budu posilovat. 3. Tyto příkazy jsou prospěšné těm, kteří se chtějí obrátit. Nebudou-li podle nich jednat, je jejich pokání zbytečné. 4. Kdo činíte pokání, zbavte se špatnosti tohoto světa, jež vás stravují. Budete-li spravedliví, budete moci zachovávat tyto příkazy a nebudete rozmnožovat své hříchy. Nebudete-li již hřešit, zbavíte se i dřívějších hříchů. Dbejte tedy těchto mých příkazů a budete žít Bohu. Toto vše jsem řekl pro vaše dobro." 5. Pak mi povídá: „Pojďme na pole! Ukážu ti pastýře ovcí." „Pojďme, pane!"

Přišli jsme na jakési pole. Ukázal mi tam na mladistvého pastýře, oblečeného v plášť šafránové barvy. 6. Pásl velmi mnoho ovcí. Tyto ovce bezstarostně, bujně a vesele skákaly sem a tam. I pastýř měl radost ze svého stáda. Byl veselý. Chodil mezi ovcemi. Na jednom místě jsem viděl jiné ovce. Byly veselé a bujné, ale neposkakovaly.

 

II.

1. „Vidíš toho pastýře?", povídá mi. „Vidím, pane."

„To je anděl rozmařilosti a rozkoše. Kazí duše Božích služebníků a odvrací je od pravdy tím, že je svádí k radovánkám a špatnostem. A to je jejich konec. 2. Zapomínají totiž na přikázání živého Boha a jdou cestou rozkoše a radovánek. Tento anděl je jednak usmrcuje, jednak kazí."

3. „Pane, nevím, co to znamená, že jedny usmrcuje a druhé kazí." „Slyš! Ovce, které vidíš vesele poskakovat, to jsou lidé, kteří se natrvalo vzdálili od Boha a oddali se světským rozkoším. Ti se nechtějí obrátit. Oddali se svým hříchům a potupili Boží jméno. Ti jsou určeni zemřít. 4. Ovce, které neskotačily, ale pásly se na jednom místě, to jsou ti, kteří se oddali rozkoším a hýření, avšak Bohu se nerouhali. Nemají zájem o pravdu. U nich je naděje na obrácení, mohou být zachráněni. Kde hrozí smrt, tam je ještě naděje; kde však již smrt je, tam je věčná smrt."

5. Maličko jsme popošli. Ukázal mi velkého pastýře, na pohled drsného vzezření, oblečeného do bílé kozí kůže, s mošnou na ramenou. V ruce měl silnou hůl opatřenou hroty a dlouhý bič. Pohled měl velmi přísný, až jsem z něho dostal strach. Tak vypadal. 6. Tento pastýř přejímal ovce od mladistvého pastýře. Ty velmi bujné, které však neskotačily. Zahnal je na jakýsi sráz plný bodláčí a trní. Ovce se zaplétaly do bodláčí a trní a nemohly se z toho dostat. 7. Pásly se tedy mezi tím trním a bodláčím. Velmi trpěly, poněvadž pastýř je honil z místa na místo a nedopřával jim odpočinku. Ty ovce neměly vůbec klidu.

 

III.

1. Když jsem viděl, jak je ten pastýř hrozně šlehá bičem a týrá, že tak zkoušejí a nemají klidu, bylo mi jich hrozně líto. 2. Povídám pastýři, jenž se mnou mluvil: „Pane, kdo je ten tak nelítostný a krutý pastýř, který nezná slitování s těmi ovcemi?"

„To je trestající anděl. Je to jeden ze spravedlivých andělů a je ustanoven, aby trestal. 3. Přijímá ty, kteří se odchýlili od Boha a užívali svůdných rozkoší tohoto světa. Podle zásluhy je trestá různými hroznými tresty."

4. „Pane, rád bych poznal tyto tresty." „Slyš tedy! Jsou rozličné tresty a utrpení. Utrpení patří ke každodennímu životu. Jedni jsou trestáni nedostatkem, druzí bídou, jiní rozličnými nemocemi, jedni neklidem, druzí nehodnými lidmi a četnými příkořími. 5. Mnozí totiž nestálí ve svých rozhodnutích dělají mnoho věcí najednou. A to jim neprospívá. Říkají, že se jim nedaří jejich práce, nechtějí však připustit, že by sami jednali špatně, naopak obviňují Pána. 6. Když už nevědí kudy kam, svěřují se mně, abych je vedl a posiloval ve víře v Pána. Zbylé dny svého života pak slouží Pánu s čistým srdcem. A činí-li pokání, uvědomují si, co špatného vykonali. Tu oslavují Boha jako spravedlivého soudce a přiznávají, že trpěli spravedlivě. Zbytek života slouží Pánu s čistým srdcem a ve svém jednání jdou dobrou cestou. Od Pána pak dostávají vše, oč žádají. Děkují Pánu za to, že byli svěřeni mně a že nemusí trpět."

 

IV.

1. „Pane, ještě toto mi vysvětli", povídám. „Co chceš ještě vědět?"

„Pane, jsou ti, co žijí rozmařile a rozkošnicky, trestáni ihned?" „Ano, ihned jsou trestáni."

2. „Pane, to jsou tedy pramálo trestáni. Ti, co rozmařile žijí a zapomínají na Boha, by měli být trestáni sedminásobně."

3. „Nerozumíš tomu a neznáš velikost trestu." „Pane, kdybych to věděl, neptal bych se."

„Nuže, slyš, jak dlouho obojí, rozkoš a trest, trvá. 4. Doba rozkoše a radovánek trvá jednu hodinu. Hodina trestu má však sílu třiceti dnů. Kdyby někdo jeden den hýřil a jeden den byl trestán, den trestu se rovná trestu celého roku. Kolik dní tedy prohýří, tolik let bude trestán. Vidíš tedy, že doba rozkoše a radovánek je velmi krátká, doba trestu a utrpení však dlouhá." 

 

V.

1. „Pane, ještě jsem nepochopil tu dobu rozkoše a trestu. Vysvětli mi to lépe." 2. Odpověděl mi: „Tvá nerozumnost je strašná. Nechceš očistit své srdce a sloužit Pánu. Dej si pozor, aby nepřišel čas, kdy i ty budeš shledán nemoudrým. Nuže, budiž ti po vůli. 3. Někdo aniž si uvědomuje, co činí, jedná velmi nerozumně. Zítra zapomene, co dělal včera. Rozmařilost a rozkoš neuvažuje. A když jednoho dne takového člověka stihne trest, trest pak trvá celý rok. 4. A když je celý rok trestán a mučen, tu si uvědomuje, že trpí pro rozmařilost a rozkoš. Poznává, že tato rozmařilost a rozkoš je něčím špatným. Každý člověk, který žije rozmařile, je trestán. Takoví lidé mohli žít, vydali se však smrti."

5. „Jsou, pane, rozkoše škodlivé?"

„Každý úkon, dělá-li jej rád, je pro člověka rozkoší. Pro hněvivého člověka je to hněv, pro cizoložníka, opilce, lháře, hrabivce, podvodníka a podobně je to jeho jednání, jemuž se ochotně poddává. 6. Všechny tyto rozkoše jsou pro Boží služebníky škodlivé. Pro ně jsou trestáni a mučeni. 7. Jsou však i rozkoše, které zachraňují. Mnozí kupříkladu pociťují radostnou rozkoš, když mohou konat dobro. Tato rozkoš je Božím služebníkům prospěšná a člověku vrací život. Dříve uvedené hříšné rozkoše přinášejí tresty a utrpení. Nezbaví-li se jich lidé, neobrátí-li se, přivolávají si smrt."

 

Podobenství VII. (Ovoce pokání)

1. Za několik dnů jsem jej spatřil na téže planině, kde jsem viděl toho pastýře.

„Co zde hledáš?", povídá mi.

„Pane, přišel jsem, abys přikázal trestajícímu pastýři odejít z mého domu. Velmi mne souží."

„Musíš trpět", pravil. „Tak nařídil vznešený anděl. Chce tě vyzkoušet." „Pane, co jsem tak hrozného udělal, že jsem vydán tomuto andělu?" 2. „Poslyš! Máš mnoho hříchů, avšak ne takové, abys byl předán tomu andělu. Tvůj dům však spáchal četné nepravosti a hříchy. Vznešený anděl se proto rozhořčil nad skutky tvého domu a přikázal mučit tě nějaký čas, aby i obyvatelé domu se obrátili a zřekli se světských žádostí. Obrátí-li se a zřeknou se jich, trestající anděl od tebe odejde."

3. Pravím mu: „Pane, jestli oni spáchali takové činy, že se rozhořčil vznešený anděl, co jsem učinil já?"

„Není-li potrestána hlava domu, nemohu být potrestáni ani oni. Když ty jsi trestán, jsou trestáni i oni. Když by se nestalo nic tobě, ani jim se nic nestane." 4. „Pohleď, pane, oni učinili velmi upřímné pokání." „Vím", pravil, „že učinili velmi upřímné pokání. Ty si ovšem myslíš, že hříchy kajícníků jsou zahlazeny ihned. Ne tak zcela. Kajícník musí být podroben zkoušce, musí se stát velmi pokorným a musí být navštíven utrpením. A když obstojí, jistě se slituje ten, jenž vše stvořil, a dá nějaký lék. 5. Jistě tak učiní, uvidí-li srdce kajícníkovo zbavené špatnosti. Pro tebe a tvůj dům je prospěšné, abys nyní trpěl, jak nařídil onen posel Pána, který tě svěřil mně. Děkuj Pánu, že tě uznal za hodného, abych ti mohl oznámit, že budeš trpět. Když víš, že budeš trpět, budeš to snášet statečně."

6. „Pane", povídám mu, „buď se mnou a snesu každé utrpení." „Budu s tebou", pravil. „A budu prosit trestajícího anděla, aby tě mírněji mučil. Tvá muka budou trvat krátký čas a opět se vrátíš do svého domu. Jen bud stále pokorný a služ Pánu čistým srdcem ty i tvé děti i tvůj dům. Dbej mých příkazů, jež ti dávám, a tvé obrácení bude trvalé a upřímné. 7. Budeš-li to s celým svým domem zachovávat, nebudeš trpět. A nebudou trpět ani ti, kdo budou dbát mých příkazů."

 

Podobenství VIII. (Různé druhy vyvolených a kajícníků)

I.

1. Ukázal mi velkou vrbu zastiňující pole a hory. Do stínu vrby přišli všichni, kdo byli povoláni ve jménu Pána. 2. Vznešený a velmi mocný anděl Pána stanul u vrby. Velkým zahnutým mečem usekával s vrby větve a dával je lidem, chráněným stínem vrby. Větve byly dlouhé asi jeden loket. 3. Když všichni dostali, anděl odložil zahnutý meč. Strom zůstal nedotčen tak, jak jsem jej viděl před tím. 4. Udiven povídám si pro sebe: Proč zůstal nedotčen, ač z něho bylo usekáno tolik větví? „Nediv se", povídá mi pastýř, „že strom zůstal neporušen, ač bylo tolik větví useknuto. Vyčkej a všechno poznáš."

5. Anděl, jenž dal lidem větve, žádal je od nich nazpět. V jakém pořadí je dostali, v takovém pořadí byli k němu voláni a odevzdávali větve. Anděl Pána je bral a prohlížel. 6. Od některých dostával větve suché a sežrané jakoby od housenek. Takové větve rozkázal anděl dát stranou. 7. Jiní odevzdávali větve suché, ale nebyly ožrané. I tyto kázal dát stranou. 8. Jiní odevzdávali své větve polosuché. I ty byly dány stranou. 9. Jiní odevzdávali své větve polosuché, avšak zlámané. I ty byly dány stranou. 10. Jiní odevzdávali větve svěže zelené, avšak zlámané. I ty byly dány stranou. 11. Jiní odevzdávali větve napolo suché a napolo zelené. I ty byly dány stranou. 12. Jiní přinášeli své větve ze dvou třetin zelené a z třetiny suché. I ty byly dány stranou. 13. Jiní odevzdávali ze dvou třetin suché a z třetiny zelené. I ty byly dány stranou. 14. Jiní odevzdávali své větve téměř celé zelené, jen vrcholek byl suchý. Byly však nalomené. I ty byly dány stranou. 15. Jiných byl vrcholek zelený, zbytek větví suchý. I ty byly dány stranou. 16. Jiní začali nosit větve zelené, jak je dostali od anděla. Většina lidí odevzdávala takovéto větve. Anděl měl z nich velkou radost. I tyto byly dány stranou. 17. Jiní odevzdávali své větve s výhonky. I ty byly dány stranou. Anděl měl z nich velkou radost. 18. Jiní odevzdávali své větve s výhonky a na výhoncích byl plod. Muži, kteří měli takovéto větve, měli radost. Měl radost i anděl, a pastýř byl z nich celý šťastný.

 

II. 

1. Anděl Pána pak přikázal přinést věnce. Byly přineseny věnce, snad byly z palem. Jimi ozdobil muže, kteří odevzdali větve s výhonky a s plodem, a poslal je do hradu. 2. Do hradu poslal i ty, kteří odevzdali větve zelené s výhonky, avšak bez plodů. Těm dal jen pečeť.[6] 3. Všichni šli do hradu, měli šat bílý jako sníh. 4. Kteří odevzdali větve zelené, jak je dostali, ty do hradu nevpustil. Dal jim však šat i pečeť. 5. Když to skončil, povídá pastýři: „Odcházím. Odvedeš tyto dovnitř hradeb na místo, jaké si zaslouží. Pečlivě prohlédni jejich větve a pak je odved. Prohlížej pečlivě! Hleď, ať tě nikdo neoklame. Kdyby tě někdo oklamal, prošetřím si jej na oltáři." Toto řekl pastýř a odešel. 6. Po andělově odchodu mi povídá pastýř: „Vezměme ode všech větve a vsaďme je, zda některé z nich oživnou." „Pane," povídám mu, „jak mohou oživnout tyto suché větve?" „Vrba je druh stromu, který miluje život. Vsadí-li se větve do trochu vlhké půdy, mnohé z nich oživnou. Pokusme se jim dát i vodu. Jestliže některá z nich oživne, budu mít z toho radost. Neoživne-li, nebude to má vina."

8. Potom pastýř mi přikázal, abych zavolal každého z nich v takovém pořadí, v jakém stál. Přišli a odevzdávali pastýři větve. Pastýř bral větve a v témže pořadí je zasadil. Pak hodně zalil vodou, až nebylo větve pod vodou ani vidět. 9. Když je zalil, povídá mi: „Pojďme. Za několik dní přijdeme a prohlédneme všechny větve. Kdo totiž stvořil tento strom, ten také chce, aby všichni, kdo dostali z tohoto stromu větve, žili. A já doufám, že velká většina z nich oživne."

 

III. 

1. „Pane", povídám mu, „vysvětli mi, co znamená ten strom. Je mi velmi divné, že, ač bylo uťato tolik větví, je živý a není vidět, že by mu byly odňaty. Divím se tomu."

2. „Nuže! Tento velký strom, který zastiňuje pole a hory a celou zemi, je Boží zákon, daný všem křesťanům. A tímto Božím zákonem je Syn Boží,[7] o němž je hlásáno po všech končinách země. Lidé, kteří jsou v jeho stínu, jsou ti, kdo uslyšeli jeho zvěst a uvěřili v něho. 3. Ten velký a vznešený anděl je Michael. Má nad tímto lidem moc a řídí jej. Je totiž ustanoven, aby Boží zákon vložil do srdcí věřících. Prohlíží tedy ty, jimž dal ten zákon, zda jej zachovali. 4. Vidíš jednotlivé větve. Větve jsou zákon. V těch větvích, které se staly neužitečnými, vidíš všechny, kteří zákon nezachovali. Vidíš i kam se dostali."

5. Ptám se jej: „Pane, proč jedny poslal do hradu a druhé ponechal tobě?" „Kteří přestoupili zákon, který od něho dostali, ty dal za pokání pod mou moc. Kdo si zamilovali zákon a zachovávali jej, ty má pod svou vlastní mocí." 6. „Kdo jsou, pane, ti ozdobení věncem kteří odcházejí do hradu?"

„Ti ozdobení věncem odporovali ďáblu a zvítězili nad ním. To jsou ti, co trpěli pro zákon. 7. Druzí, kteří odevzdali zelené ratolesti s výhonky, avšak bez plodu, ti měli kvůli zákonu nepříjemnosti, ale netrpěli pro něj, ale ani jej nezapřeli. 8. Kdo odevzdali ratolesti zelené, jak je přijali, jsou lidé šlechetní, spravedliví, velmi čistého srdce a zachovávali přikázání Pána. Ostatní poznáš, až prohlédnu ratolesti, které jsem vsadil a zalil."

 

IV. 

1. Za několik dní jsme sem přišli znovu. Pastýř si sedl tam, kde dříve byl anděl, a já se postavil k němu. Povídá mí: „Opásej se a pomáhej mi!" Opásal jsem se provazcem z kozí srsti. 2. Spatřiv mne opásaného a připraveného k pomoci, řekl: „Zavolej muže, jejichž ratolesti jsou vsazeny a to v takovém pořadí, jak je dali."

Odešel jsem na pole a všechny zavolal. Postavili se do řady. 3. „Každý", povídá jim, „nechť vytrhne svou ratolest a přinese ji ke mně!"

4. První dali ti, kteří měli větve suché a zetlelé. Větve zůstaly suché a zetlelé. Rozkázal, aby se postavili stranou. 5. Pak podali ti, kteří měli větve suché, ale nezetlelé. Někteří z nich je odevzdali zelené, někteří suché a jakoby od housenek sežrané. Těm, kteří odevzdali zelené, rozkázal stanout stranou, a těm, kteří odevzdali suché a ožrané, rozkázal postavit se za prvními. 6. Pak podali ti, kteří je měli napolo suché a zlomené. Mnozí z nich odevzdali zelené a nezlomené. Někteří i zelené s výhonky a na výhoncích plody, jaké měli ti, co ozdobeni věncem vstoupili do hradu. Jiní odevzdali ratolesti suché a sežrané, jiní suché a nesežrané, některé větve byly napolo suché a zlomené. Těm rozkázal, aby se postavili odděleně: jedni do stejné řady, druzí stranou.

 

V. 

1. Pak podávali ti, kteří měli sice ratolesti zelené, avšak zlámané. Ti všichni odevzdali je zelené a postavili se do vlastní řady. Pastýř měl z nich radost, poněvadž se všichni změnili a zbavili se nedostatků. 2. Větve podali i ti, kteří je měli napolo zelené a napolo suché. Některé byly úplně zelené, některé napolo zelené, některé suché a zlomené, některé zelené s výhonky. Ti všichni se postavili každý do své řady. 3. Pak podali ti, kteří měli větve ze dvou třetin zelené a z jedné suché. Mnozí z nich odevzdali ratolesti celé zelené, mnozí napolo zelené, jiní suché a zlomené. Ti všichni se postavili do svých vlastních řad. 4. Pak podali ti, kteří měli větve ze dvou třetin suché a z jedné třetiny zelené. Mnozí z nich odevzdali napolo suché, někteří suché a zlomené, někteří napolo suché a zlámané, několik jich odevzdalo větve zelené. Ti všichni se rovněž postavili do své řady. 5. Podali i ti, kteří měli své větve zelené a zlámané se suchým vrcholem. Někteří odevzdali zelené, někteří zelené s výhonky. Postavili se do vlastní řady. 6. Pak podali ti, kteří měli vrcholek ratolesti zelený, ostatní část suchou. Větve byly z největší části zelené. Pastýř měl z nich velkou radost. I tito se postavili do své řady.

 

VI. 

1. Když pastýř prohlédl všechny větve, povídá mi: „Řekl jsem ti, že tento strom miluje život. Vidíš, kolik větví se změnilo a bylo zachráněno." „Vidím, pane."

„Viděl jsi, jak je Pán milosrdný. Velké Boží milosrdenství oživilo ducha těch, kteří jsou hodni obrácení."

2. „Proč se, pane, všichni neobrátili?" „Těm, o kterých věděl, že očistí své srdce a budou mi upřímně sloužit, dal možnost obrácení. U kterých však viděl faleš, špatnost a pokrytecké obrácení, těm tu možnost nedal, aby neznesvětili jeho jméno."[8]

3. „Pane," povídám mu, „vysvětli mi nyní, co znamenají ty odevzdávané větve. Kdo jsou ti, co odevzdávají ty větve, kam se dostali? Chci, aby posluchači, kteří sice uvěřili, ale svou pečeť neuchovali neporušenou, nýbrž ji rozlomili, poznali, čeho se oni lidé dopustili, a obrátili se. Chci také, aby znovu přijali od tebe pečeť a velebili Pána za to, že se nad nimi slitoval a poslal tebe obnovit jejich ducha."

4. „Tedy slyš! Ti co měli větve suché a jakoby od housenek sežrané, to jsou odpadlíci a zrádci církve. Svými hříchy urazili Pána a navíc jeho jméno potupili, poněvadž se za ně styděli. Ti tedy jsou trvale mrtví pro Boha. Vidíš, že ani jeden z nich se neobrátil, ač slyšeli má slova, která jsem sdělil i tobě. Od takových tedy život odešel. 5. Kteří odevzdali větve suché a neožrané, jsou jim blízcí. Byli to pokrytci. Vnášeli cizí učení a jím mátli Boží služebníky, zvláště ty, kteří zhřešili. Nedovolovali jim obrátit se, naopak pošetilými naukami je sváděli. Ti tedy mají naději na obrácení. 6. Vidíš, že mnozí z nich se obrátili, když jsem jim oznámil příkazy. Musí ještě konat pokání. Kteří se však neobrátí, ztratili svůj život. Kdo z nich se obrátili, stali se dobrými a mají svůj příbytek za prvními hradbami. Někteří vešli i do hradu. Vidíš tedy, že pokání přináší život, nekajícnost smrt."

 

VII. 

1. „Poslyš i o těch, kteří odevzdali větve napolo suché a zlámané. Kteří měli ratolesti napolo suché, to jsou pochybovači. Ani nežijí ani nezemřeli. 2. Kteří měli napolo suché a polámané, to jsou ti, co pochybují a pomlouvají. Nikde nemají klidu, všude vyvolávají různice. Ale i oni mají možnost obrácení. Vidíš, že někteří z nich se obrátili. U nich je ještě naděje na obrácení. 3. Kdo z nich se obrátili, přebývají ve hradu. Kdo z nich však činí liknavěji pokání, ti budou bydlet mezi hradbami. Kdo se neobrátí a zůstanou, jací jsou, smrtí zemřou. 4. Kteří odevzdali své větve zelené a polámané, ti byli dobří, vždy věřili, avšak trochu se mezi sebou hádali o nějaké prvenství a slávu. Pošetilci jsou, kdo se hádají o nějaké prvenství. 5. Avšak, poněvadž byli dobří, uposlechli mých příkazů, zbavili se svých chyb a bez váhání činili pokání. Jejich příbytek byl tedy ve hradu. Kdyby se někdo z nich opět začal hádat, bude vyhnán z hradu a ztratí svůj život. 6. Všichni, kdo zachovávají přikázání Pána, mají život. V přikázáních není řeči o prvenství ani o nějaké slávě, nýbrž o trpělivosti a pokoře. V tom je život Pána, v hádkách a špatnostech je smrt."

 

VIII.

1. „Kdo odevzdali větve napolo zelené a napolo suché, jsou ti, kteří zabráni do svých prací neměli čas připojit se ke svatým. Proto jsou napolo živí, napolo mrtví. 2. Mnozí se obrátili, když uslyšeli mé příkazy. Kdo se obrátili, přebývají ve hradu. Někteří z nich však odpadli. Ti se již neobrátí. Svým jednáním totiž potupili Pána a nakonec jej zapřeli. Ztratili tedy svůj život, poněvadž jednali špatně. 3. Mnozí z nich zapochybovali. Ti mají ještě naději na obrácení, budou-li činit pokání. Ti budou přebývat ve hradu. Budou-li liknavěji činit pokání, budou přebývat mezi hradbami. Neobrátí-li se, ztratí svůj život. 4. Kdo odevzdali větev ze dvou třetin zelenou a z jedné třetiny suchou, jsou ti, kteří různým způsobem zapřeli Boha. 5. Mnozí z nich se obrátili a přebývají ve hradě. Mnozí však odpadli od Boha. Ti ztratili svůj život. Někteří z nich se dosud ještě nerozhodli. Ti mají naději na obrácení, budou-li činit pokání rychle a nebudou-li jim v tom bránit jejich záliby. Zůstanou-li, jací jsou, připravují si smrt." 

 

IX.

1. „Kdo odevzdali větve ze dvou třetin suché a z jedné třetiny zelené, ti se sice stali věřícími, avšak pro bohatství, kterého si velmi váží pohané, velmi zpychli. Zatoužili po vysokých úřadech, opustili pravdu a nepřipojili se ke spravedlivým, naopak žili jako pohané. Tato cesta se jim zdála příjemnější. Od Boha neodpadli, setrvali ve víře, avšak nežili podle víry. 2. Mnozí z nich se tedy obrátili a přebývají ve hradě. 3. Druzí žijíce trvale mezi pohany začali žít pohanským způsobem a odpadli od Boha. Jednali a žili jako pohané. Ti jsou tedy pokládáni za pohany. 4. Jiní z nich se nerozhodli. Neměli naději, že je jejich skutky zachrání. Jiní svou nerozhodností vyvolali různice. Ti mají ještě naději na obrácení. Musí se však obrátit rychle, chtějí-li přebývat ve hradě. Kdo se neobrátí, nýbrž budou dále žít v rozkoších, těm hrozí smrt."

 

X.

1. „Kteří odevzdali větve zelené, avšak polámané, ti byli vždy před Bohem dobří a šlechetní věřící. Velmi málo se prohřešili proti Bohu a druhým. Když uslyšeli má slova, většina jich rychle činila pokání. Ti přebývají ve hradě. 2. Někteří z nich však nebyli dost rozhodní, někteří zavinili i hádky. Poněvadž jinak byli vždy dobrými, je u nich ještě naděje na obrácení. Nesnadno někdo z nich zemře. 3. Kteří odevzdali své ratolesti suché a jen velmi málo zelené, to jsou ti, co věří, avšak hřeší. Nikdy však neodpadli od Boha, jeho jméno měli v úctě a do svých domů přijímali Boží služebníky. Když pak uslyšeli o pokání, učinili je a jednají ctnostně a spravedlivě. 4. Poněvadž poznali, jaké skutky páchali, rádi někteří z nich snášeli utrpení. Ti všichni budou mít příbytek ve hradě."

 

XI. 

1. Když mi vysvětlil, co znamenají ty větve, povídá mi: „Jdi a všem řekni, aby činili pokání, a budou žít. Řekni jim dále, že mne poslal milosrdný Pán, abych všem umožnil obrácení, ač toho někteří pro své skutky nebyli hodni. Shovívavý Pán, že chce spasit ty, které skrze svého Syna povolal."

2. „Pane", pravím mu, „doufám, že všichni, kdo to uslyší, se obrátí. Jsem totiž přesvědčen, že každý, kdo se bojí Boha, až pozná, co učinil, tak se obrátí." 3. Odpověděl mi: „Kdo budou upřímně činit pokání a zbaví se všech špatností výše uvedených, neupadnou-li znovu do svých hříchů a nezapochybují-li o těchto příkazech, dostanou od Pána lék na dřívější hříchy a budou žít Bohu. Kdo však budou hřešit dále a oddají se rozkoším tohoto světa, ty čeká smrt. 4. Zachovej mé příkazy a budeš žít Bohu. A Bohu budou žít všichni, kdo je budou zachovávat a kdo budou správně jednat."

 

Podobenství IX. (Stavba hradu)[9]

I.

1. Když jsem napsal příkazy a podobenství Pastýře, anděla pokání, přišel ke mně znovu a povídá mi: „Vysvětlím ti, co ti Duch Svatý ukázal, když s tebou mluvil v podobě církve. Ten Duch[10] je totiž Boží Syn. 2. Nezjevil ti to skrze anděla, když jsi byl ještě malý. Když však tě posílil Duch a jsi dostatečně silný, že jsi mohl spatřit anděla, tehdy ti byla skrze církev ukázána stavba hradu. Viděl jsi, jak je vše jako panna krásné a vznešené. Nyní skrze téhož Ducha vidíš andělskou krásu. 3. Musíš se však všemu ode mne dobře naučit. Proto mne poslal vznešený anděl k tobě, abys vše důkladně uviděl a nebál se jako dříve." 4. Odvedl mne do Arkadie[11] na jakési pohoří. Posadil mne na vrcholek hory a ukázal mi velkou planinu. Kolem planiny bylo dvanáct hor a každá hora měla jiný vzhled. 5. První hora byla černá jako saze, druhá byla holá bez stromů, třetí plná bodláčí a trní. 6. Na čtvrté byly rostliny polosuché, vrcholky rostlin zelené, avšak u kořenů suché. Když pražilo slunce, některé rostliny usychaly. 7. Pátá hora byla strmá a byly na ní rostliny zelené. Šestá hora byla plná polomů malých i velkých. Rostliny byly polámané, nerostly bujně: spíše se zdálo, že chřadnou. 8. Na sedmé hoře rostliny rostly bujně a celá hora byla bohatě porostlá. Na té hoře se pásly všechny druhy dobytka a ptactva. Čím více dobytek a ptactvo spásaly rostliny, tím více rostliny na té hoře rostly. Osmá hora byla plná pramenů a všechny druhy Božího tvorstva se napájely z pramenů té hory. 9. Devátá hora byla bez vody a byla celá pustá. Byli na ní jedovatí hadi, lidem velmi nebezpeční. Na desáté hoře byly velmi veliké stromy, které zastiňovaly celou horu. Ve stínu stromů odpočíval přežvykující dobytek. 10. Jedenáctá hora byla plná stromů. Stromy byly plny nejrozmanitějšího ovoce, po němž by rád sáhl každý, kdo by je spatřil. Dvanáctá hora byla celá bílá a měla radostný ráz. Hora byla velmi krásná. 

 

II.

1. Pak mi ukázal doprostřed planiny na velkou bílou skálu, vystupující z planiny. Skála byla vyšší než ostatní hory, byla čtyřhranná a bylo z ní vidět široko daleko. 2. Skála byla stará a byla v ní vytesána brána. Vytesaná brána se mi zdála jako nová. Brána zářila víc než slunce, až jsem se divil takovému lesku. 3. Kolem brány stálo dvanáct panen. Ty co stály v rozích, zdály se mi krásnější. I ostatní však byly krásné. Ty stály po čtyřech stranách brány. Mezi nimi stálo po dvou pannách. 4. Byly oblečené ve lněný šat, slušivě podkasaný. Pravé rameno měly obnažené, jako by měly nést nějaké břemeno. Tak byly ustrojeny. Byly veselé a plné života. 5. Když jsem to spatřil, divil jsem se v duchu, jak velké a vznešené věci vidím. Nechápal jsem ani, proč ty slabé panny tak odhodlaně stály, jako by měly nést celé nebe. 6. Povídá mi Pastýř: „Proč na to myslíš a proč tě mrzí, že to nemůžeš pochopit? Co nemůžeš pochopit, o to se, nerozumný člověče, nepokoušej, ale pros Pána, aby ti dal milost pochopit to. 7. Co je mimo tvůj dohled, to nemůžeš vidět. Co je před tebou, to vidíš. Co není tedy možno vidět, toho zanech a nemuč se tím. Co vidíš, nad tím bud pánem a ostatním se zbytečně nezaměstnávej. Co ti ukážu, to ti také vysvětlím. Dívej se tedy na další."

 

III.

1. Viděl jsem, jak přišlo šest vysokých, vznešených a navzájem si podobných mužů. Zavolali jiné muže. I ti byli vysocí, krásní a silní. Těch šest mužů jim rozkázalo stavět nahoře na skále a nad branou jakýsi hrad. Ti muži, co přišli stavět, si počínali velmi hlučně. Pobíhali sem tam kolem brány. 2. Panny, které stály kolem brány, pobízely muže, aby si pospíšili se stavbou hradu. Rozpřahaly ruce, jako by chtěly něco od mužů brát. 3. Těch šest mužů přikázalo kamenům vystoupit z jakési propasti. Kameny měly být určeny na stavbu. Vystoupilo deset lesklých a čtyřhranných kamenů. Nikdo je již nemusil otesávat. 4. Těch šest mužů zavolalo pak panny a přikázalo jim, aby všechny tyto kameny určené pro stavbu nosily branou a podávaly je mužům, kteří měli stavět hrad. 5. Panny si jedna po druhé podávaly těch prvních deset kamenů, které vystoupily z propasti.

 

IV.

1. Kameny nosily ty panny, co stály kolem brány a co byly na pohled silnější. Kameny nosily všechny tím způsobem, že jedny uchopily kámen za rohy a druhé ze stran. Nosily je, jak jim bylo přikázáno, branou a podávaly je mužům. Ti z kamenů stavěli hrad. 2. Hrad stavěli na mohutné skále a nad bránou. Oněch deset kamenů bylo tak spojeno, že pokryly celou skálu. Byly základem pro stavbu hradu. Skála i brána nesly celý hrad. 3. Po těchto deseti kamenech vystupovalo z propasti dalších 25 kamenů. I ty byly dány do stavby. Jako předešlé kameny nosily je rovněž panny. Po těchto vystoupilo 35 kamenů. I ty byly dány rovněž do stavby. Po těchto vystoupilo ostatních 40 kamenů, které byly dány rovněž do stavby. Základy hradu tvořily čtyři vrstvy kamenů. 4. Z propasti přestaly kameny vystupovat, za chvilku přestali i stavebníci stavět. Těch šest mužů nyní nařídilo tomu množství lidu přinášet na stavbu hradu kameny z hor. 5. Muži tedy přinášeli z hor kameny rozmanitě zbarvené a podávali je pannám. Panny je odnášely branou na staveniště. Všechny ty kameny rozličných barev ve stavbě ztratily svou původní barvu a zbělely. 6. Některé kameny, které podávali muži, nezbělely, nýbrž zůstaly takovými, jakými byly dříve. Tyto totiž nenosily panny, ani je nepřinášely branou. Ve stavbě hradu byly tyto kameny nevzhledné. 7. Když je uvidělo těch šest mužů, kázalo je sejmout a odnést na místo, odkud byly přineseny. 8. „Vy nenoste kameny na stavbu", řekli mužům, kteří ty kameny nosili. „Dávejte je jen ke hradu, aby je panny mohly přinést branou a podat je na stavbu. Když je nepřinesou panny, nemohou změnit barvu. Nedělejte tedy zbytečnou práci."

 

V. 

1. Ten den přestali stavět, hrad však dokončen nebyl, avšak mělo se ve stavbě pokračovat. Stavba byla jen přerušena. Těch šest mužů rozkázalo stavějícím, aby si na chvilku odpočinuli. Pannám přikázali neodcházet od hradu. Zdálo se mi, že panny tu byly ponechány, aby hlídaly hrad. 2. Když si všichni odešli odpočinout, povídám pastýři: „Pane, proč nebyla dokončena stavba hradu?"

„Není možno dokončit hrad", pravil, „dokud nepřijde jeho pán a neschválí tuto stavbu. Shledá-li, že některé kameny jsou vadné, dá je vyměnit. Hrad je totiž stavěn podle jeho přání." 3. „Rád bych věděl, pane, co znamená stavba tohoto hradu, co skála a brána, co hory a panny, co kameny, které vycházely z propasti a které nebylo třeba otesávat a které přicházely na stavbu tak, jak vyšly. 4. Proč bylo napřed položeno do základů 10 kamenů, pak 25, pak 35 a pak 40. A co znamenají kameny přinesené na stavbu, které byly zase položeny na původní místo? Pane, vysvětli mi to a uklidníš mou duši."

5. „Nebudeš-li příliš zvědavý", povídá, „vše poznáš. Za několik dní sem totiž přijdeme a uvidíš, co se stalo s tím hradem, a poznáš dobře, co to vše znamená." 6. Za několik dní jsme přišli na místo, kde jsme dříve seděli. „Pojďme ke hradu", povídá. „Pán si jej přichází prohlédnout." Přišli jsme ke hradu. Kromě panen tam nikdo nebyl. 7. Pastýř se zeptal panen, zda tu byl pán hradu. Řekly, že si jej přijde prohlédnout.

 

VI.

1. A hle, za chvilku vidím přicházet řadu mužů. Uprostřed šel jakýsi muž tak vysoký, že převyšoval hrad. 2. Po jeho pravici a levici jej doprovázelo šest mužů, kteří dozírali na stavbu. S ním šli též všichni, co pracovali na stavbě, a dále mnoho jiných vznešených postav. Panny, které hlídaly hrad, přiběhly a políbily pána a začaly s ním obcházet hrad. 3. Onen muž prohlížel stavbu pečlivě. Každý kámen ohmatával, jakousi holí v ruce oklepával každý kámen ve stavbě. 4. Když jí udeřil, některé kameny zčernaly jako saze, některé se svraštěly, jiné pukly, jiné se poškodily, jiné nezbělely ani nezčervenaly, jiné zdrsněly a nedoléhaly na ostatní, jiné dostaly černé skvrny. To byly ty různé kameny, které byly přineseny na stavbu. 5. Rozkázal tedy všechny ty kameny sejmout, položit vedle hradu a přinést jiné a vsadit je místo nich. 6. Ti, co stavěli, se ptali, z které hory mají být kameny přineseny a vsazeny místo dřívějších. Rozkázal je nosit ne z hor, nýbrž z jakési blízké planiny. I kopali na planině a našli tam čtyřhranné lesklé kameny, ale i některé kulaté. Přinesli všechny kameny, kolik jich bylo na té planině, a panny je nosily branou. 8. Čtyřhranné kameny otesali a položili na místo vyňatých. Kulaté nepoužívali ke stavbě. Byly tvrdé na sekání a práce by šla pomalu. Položili je vedle hradu, aby je později otesali a použili ke stavbě. Byly totiž velmi lesklé.

 

VII. 

1. Když vznešený muž a pán celého hradu skončil, zavolal pastýře a odevzdal mu všechny kameny, odstraněné ze stavby a ležící u hradu a povídá mu: 2. „Tyto kameny pečlivě očisti. Ke stavbě hradu použij ty, jež mohou být spojeny s ostatními. Které se nehodí, odhod daleko od hradu." 3. Přikázav toto pastýři odešel od hradu se všemi, s kterými přišel. Panny však stály kolem hradu dále a hlídaly jej. Ptám se pastýře: „Jak mohou tyto vyřazené kameny přijít zpět do stavby?" „Vidíš tyto kameny?", zeptal se mne. „Vidím, pane." „Já velkou většinu těchto kamenů otesám, použiji ke stavbě a spojím s ostatními."

5.""Pane, jak mohou otesané vyplnit totéž místo?" „Malé", odpověděl mi, „budou dány doprostřed stavby, větší budou položeny více ven a budou spojeny." 6. Potom mi povídá: „Pojďme! Za dva dny přijdeme, očistíme tyto kameny a použijeme je ke stavbě. Je nutné vyčistit také prostor kolem hradu, aby pán, kdyby přišel znenadání, nenašel kolem hradu špínu. Mohl by se rozhněvat a myslit si, že jsem nepořádný." 7. Po dvou dnech jsme přišli ke hradu. „Prohlédněme všechny kameny, zda je možno použít jich na stavbu", povídá mi.

„Ano, pane, prohlédněme je", přikývl jsem.

 

VIII.

1. Začali jsme napřed prohlížet černé kameny. Jak byly vyňaty ze stavby, takovými zůstaly. Pastýř kázal dát je stranou. 2. Pak prohlédl hrubé. Mnohé z nich otesal. Pannám rozkázal, aby je vzaly a daly na stavbu. Panny je daly doprostřed stavby. Ostatní přikázal položit k černým. I tyto kameny byly totiž černé. 3. Pak prohlížel ty s trhlinami. Mnohé z nich otesal a kázal pannám odnést je na stavbu. Lepší z nich byly položeny více ven. Ostatní, poněvadž byly hodně popukané, nemohly být otesány, a proto byly vyhozeny ze stavby hradu. 4. Pak prohlížel ty otlučené. Mnohé z nich byly černé, některé měly trhliny. I tyto kázal položit mezi vyřazené. Zbývající očistil, otesal a kázal je donést na stavbu. Panny je zvedly a daly, poněvadž byly menší, doprostřed stavby hradu. 5. Pak prohlížel napolo bílé a napolo černé. Mnohé z nich zčernaly. Ty rozkázal vyjmout a dát mezi vyřazené. Všechny ostatní odnesly panny na stavbu. Bílé kameny nebyly vůbec poškozeny. Ty daly více ven a bylo jimi možno spojit kameny uprostřed. 6. Pak prohlížel hrubé a tvrdé. Několik kamenů bylo vyhozeno, poněvadž je nebylo možné otesat. Byly totiž tvrdé. Ostatní byly otesány a panny je odnesly a uložily doprostřed stavby hradu. Byly totiž menší. 7. Pak prohlížel kameny, které měly skvrny. I z těch jich několik zčernalo. Byly rovněž odloženy. Zbylé kameny byly bělostné a zdravé. Ty daly panny do stavby. Pro svou velikost byly však položeny na vnější stranu. 

 

IX.

1. Pak přišel prohlédnout bílé a kulaté kameny. „Co učiníme s těmito kameny?", ptá se mne." „Nevím, pane." „Nic na nich nepoznáváš?" 2. „Pane, nejsem ani odborníkem ani kameníkem. Nic nejsem schopen poznat." „Nevidíš, že jsou příliš kulaté?", povídá. „Jestliže budu chtít z nich udělat čtyřhranné, bude potřebí je hodně otesat. Je však třeba některé z nich použít na stavbu." 3. „Jestliže, pane, je to nutné, proč se ptáš a proč nevybereš a nepoužiješ do stavby ty, které chceš?"

Vybral z nich větší a lesklé a otesal je. Panny je daly do stavby mezi okrajové kameny. 4. Ostatní zbylé odnesly a položily na planinu, odkud byly přineseny. Nezahodily je však. „K dostavení hradu zbývá již málo a pán chce, aby tyto kameny, poněvadž jsou velmi lesklé, byly použity ke stavbě."

5. Pak bylo zavoláno dvanáct velmi krásných, černě oděných žen. Byly opásány, ramena měly obnažená, vlasy jim splývaly. Zdálo se mi, že jsou to divoženky. Pastýř jim přikázal zdvihnout odložené kameny a odnést je na hory, odkud byly přineseny. 6. Ženy s radostí odnášely všechny kameny a dávaly je tam, odkud byly přineseny. Když odnesly všechny kameny a kolem věže nebylo již kamene, povídá mi pastýř: „Obejděme hrad, zda ještě něco nechybí." Obešel jsem s ním hrad. Pastýř měl velkou radost z krásné stavby. Hrad byl totiž tak krásně postaven že, když jsem jej spatřil, zatoužil jsem mít takovou stavbu. Byl postaven jakoby z jediného kamene, jako by nebyl vůbec spojován, jako by byl vytesán z jediného kamene. Připomínal mi monolit, jediný kus kamene.

 

X. 

1. Když jsem viděl tu krásu, měl jsem radost jako on. Tu mi povídá pastýř: „Jdi a přines vápno a zbytky kamení. Chci zarovnat díry po kamenech, které byly použity ke stavbě. Kolem hradu musí být všechno urovnáno." 2. Učinil jsem, jak rozkázal. „Pomáhej mi", povídá, „aby práce byla dříve skončena." Vyplnil jsem tedy jámy po kamenech, které byly použity na stavbu, a přikázal místo kolem hradu zamést a vyčistit. 3. Panny zametly košťaty místo, odnesly všechno smetí a pokropily vodou. Místo kolem hradu dostalo radostný a vznešený vzhled. „Vše je čisté. Až přijde pán prohlédnout hrad, nemá nám co vytknout", povídá mi pastýř. Po těchto slovech chtěl odejít. 5. Já pak uchopiv jej za mošnu prosil jsem jej pro Pána, aby mi vysvětlil, co mi ukázal. „Mám málo času", řekl mi. „Vše ti vysvětlím. Očekávej mne, až sem přijdu." 6. „Pane, co zde budu sám dělat", povídám mu.

„Nejsi sám, tyto panny jsou s tebou." „Doporuč mne jim!" Pastýř je zavolal a povídá jim: „Tohoto, dokud nepřijdu, vám svěřuji." Odešel. 7. Byl jsem sám s pannami. Byly veselé a ke mně se chovaly dobře. Nejlépe však ty čtyři nejvznešenější.

 

XI. 

1. Povídají mi panny: „Dnes sem Pastýř nepřijde." „Co tedy mám dělat?" „Čekej na něj až do večera. Nepřijde-li, zůstaneš s námi, dokud nepřijde." 2. „Budu čekat až do večera", povídám jim, „nepřijde-li, půjdu domů a ráno se vrátím." „On tě svěřil nám. Nemůžeš od nás odejít", řekly mi. 3. „Kde tedy budu čekat?" „Budeš spát u nás jako bratr a ne jako muž. Jsi naším bratrem. Ostatně chceme s tebou bydlet. Máme tě velmi rády." Já jsem se však ostýchal zůstat s nimi. 4. Tu ta, kterou jsem považoval za první, začala mne objímat a líbat. I ostatní, když viděly, jak mne objímá, začaly mne líbat, provádět kolem hradu a hrát si se mnou. 5. A já jako mladík začal jsem si s nimi hrát. Jedny tančily ve sboru, druhé jednotlivě, jiné zpívaly. Chodil jsem s nimi kolem hradu, aniž jsem co promluvil. Byl jsem veselý jako ony. 6. Když nastal večer, chtěl jsem jít domů. Ony mne však nepustily. Zadržely mne. Zůstal jsem tedy s nimi celou noc a přenocoval u hradu. 7. Panny rozestřely své lněné šaty na zem, mne daly mezi sebe a stále se modlily. I já jsem se s nimi neustále modlil, a neméně horlivě než ony. Panny měly radost, že se modlím. Zůstal jsem s pannami až do rána do druhé hodiny.[12]

8. Pak přišel Pastýř a povídá pannám: „Neublížily jste mu? Zeptám se ho." „Pane", povídám mu, „veselil jsem se s nimi." „Copak jsi jedl?" „Pane, jedl jsem po celou noc slova Pána." „Dobře tě přijaly?" „Ano, pane."

„Co chceš nyní slyšet napřed?" „Pane, o tom, co jsi mi na začátku ukazoval. Prosím tě, pane, vysvětluj mi to, nač se budu ptát." „Jak chceš, tak ti i vysvětlím a nic před tebou nezatajím."

 

XII. 

1. „Především mi, pane, vysvětli toto: Co znamená skála a brána?" „Ta skála a brána je Boží Syn." „Jak to, pane? Skála je stará a brána nová." „Nerozumo, poslouchej a snaž se pochopit!" 2. „Syn Boží je starší než všechno tvorstvo, takže se stal při stvoření světa rádcem Otci, proto je starý." „A proč ta brána je nová?" 3. „Poněvadž ji bude vidět při posledních dnech na konci světa. Je novou, poněvadž ti, kteří budou spaseni, jí vejdou do Božího království. 4. Viděl jsi kameny, které byly přineseny tou branou, že byly použity, a které jí neprošly, že byly hozeny zpět na původní místo?" „Viděl, pane." „Tak do Božího království nevejde nikdo, nepřijme-li jméno Božího Syna.[13] 5. Chtěl bys vejít do nějakého města obehnaného hradbou. Mohl bys do něho vejít jinudy než branou?" „Pane, kudy jinudy?" „Nemůže-li vejít do města leč touto branou, tak i do království Božího nemůže člověk vejít jinak než skrze jméno milovaného Božího Syna. 6. Viděl jsi zástup těch, co stavěli hrad?" „Viděl, pane." „To jsou vznešení andělé. Těmi je Pán obklopen jako hradbou. A branou je Boží Syn. Je jediným vchodem k Pánu. Jinudy tedy nepřijde k Bohu, než skrze jeho Syna. 7. Viděl jsi šest mužů a uprostřed nich vznešeného a velkého muže, jak obcházeli hrad a zkoušeli kameny ve stavbě?" „Viděl, pane." 8. „Ten vznešený muž je Boží Syn a oněch šest mužů doprovázejících jej po levici a pravici jsou vznešení andělé. Nikdo z těchto vznešených andělů nevstoupí k Bohu bez něho. Kdo nepřijme jeho jméno, nevejde do Božího království."

 

XIII.

1. „A co znamená hrad?" „Tím hradem je církev." 2. „A co znamenají ty panny?" „To jsou svatí duchové.[14] Člověk se nedostane do Božího království, jestliže ho ty panny neobléknou do svého šatu. Kdybys přijal jen jméno a nepřijal od nich šat, nic ti to nebude platné. Ty jsou silou Božího Syna. Nosíš-li tedy jméno, nemáš-li však jeho sílu, nadarmo nosíš jeho jméno. 3. A kameny, které jsi viděl odhozené, značí ty, kteří nesli jeho jméno, neoblékli si však šat panen." „Pane, jaký je jejich šat?" „Jména jsou jejich šatem. Kdo nosí jméno Božího Syna, je povinen nosit i jejich šat. Syn Boží sám totiž nosí jména těchto panen. 4. Viděl jsi, že kameny, které si panny podávaly, zůstaly ve stavbě. To jsou ti, kteří byli oděni silou těchto panen. 5. Proto vidíš, že hrad se stal jednolitou skalou. Tak i ti, kteří uvěřili Pánu skrze jeho Syna, budou jedním duchem, jedním tělem a jedné barvy. Kdo nosí jména panen, bydlí ve hradě." „Proč tedy byly vyřazené kameny později odhozeny? Vždyť prošly branou a ruce panen je položily do stavby hradu."

6. „Když chceš všechno vědět a zevrubně se vyptáváš, slyš o odhozených kamenech! 7. To jsou všichni ti, kteří přijali jméno Božího Syna a dostali sílu těch panen. Posilováni těmito duchy žili s Božími služebníky. Byli jednoho ducha, jedno tělo, měli jeden šat, stejně spravedlivě smýšleli a jednali. 8. Za nějaký čas je přemluvily ženy oblečené do černých šatů s obnaženými rameny a s rozpuštěnými vlasy. Když spatřili tyto ženy, zatoužili po nich, oblékli jejich sílu a svlékli sílu panen. 9. Tito tedy byli vyloučeni z Božího domu a předáni oněm ženám. Takový je tedy smysl těch odhozených kamenů."

 

XIV.

1. „Pane, kdyby se tito muži obrátili, kdyby přestali toužit po těch ženách a obrátili se k pannám a oděli se jejich silou, a kdyby následovali jejich skutky, nevejdou již do Božího domu?" 2. „Vejdou, zřeknou-li se skutků těch žen a přijmou-li sílu panen a budou-li jednat jako ty panny. Proto také byla stavba přerušena, aby, obrátí-li se, stali se potřebnými pro tuto stavbu. Neobrátí-li se, vejdou jiní, a oni budou vyhozeni."

3. Děkoval jsem Pánu za všechno, za to, že se slitoval nad všemi povolanými ve jméno jeho, že k nám poslal anděla pokání, když jsme se proti němu prohřešili, že obnovil našeho ducha a že nám, kteří jsme se ocitli na kraji záhuby a neměli již naděje na život, vrátil znovu život.

4. „Nyní mi, pane, vysvětli, proč hrad nebyl stavěn na zemi nýbrž na skále a bráně." „Stále jsi tak nerozumný." „Vyptávám se tě na všechno, poněvadž vůbec nic nemohu pochopit, Vše je tak vznešené a pro lidi těžko pochopitelné."

5. „Nuže", pravil. „Jméno Božího Syna je nesmírně velké a podpírá celý svět. Jestliže Boží Syn podpírá všechno tvorstvo, co soudíš o těch, které povolal, kteří nesou jeho jméno a zachovávají jeho přikázání? 6. Vidíš, které podpírá? Takové, kteří upřímně a poctivě nosí jeho jméno. On se stal pro ně základem a rád je podpírá, poněvadž se nestydí nést jeho jméno." 

 

XV.

1. „Pane, jak se jmenují ty panny a ženy oděné do černých šatů? Vysvětli mi to!"

„Nuže, slyš, jak se jmenují ty silné panny. 2. První je víra, druhá zdrženlivost, třetí síla, čtvrtá trpělivost. Ostatní, které stojí vedle nich, se jmenují: pokora, nevinnost, čistota, radost, pravda, moudrost, svornost, láska. Kdo nosí tato jména a jméno Božího Syna, bude moci vejít do Božího království. 3. Slyš také, jak se jmenují ženy oblečené do černých šatů. Také mezi nimi jsou čtyři mocnější. První je nevěra, druhá nezdrženlivost, třetí neposlušnost, čtvrtá podvod, a co je doprovázejí, se nazývají: zármutek, špatnost, nemravnost, hněv, lež, pošetilost, pomluva, nenávist. Kdo nosí tato jména, bude sice jako Boží služebník vidět království Boží, avšak nevejde do něho."[15] 4. „A, pane, co znamenají kameny z hlubiny, které byly použity ke stavbě?" „Prvních deset položených jako základ znamenají deset pokolení, těch dvacet pět je druhé pokolení spravedlivých, těch 35 jsou Boží proroci a spravedliví. Těch 40 jsou apoštolové a učitelé, kteří hlásali Božího Syna."[16] 5. „A proč, pane, přinesly panny tyto kameny na stavbu hradu tou branou?" 6. „Ti první nosili totiž ducha těch panen, byli stále spolu. Duch neopouštěl lidi a lidé ducha a duch setrval s nimi až do jejich smrti. Kdyby s nimi nebyl tento duch, nehodili by se ke stavbě tohoto hradu." 

 

XVI.

1. „Pane, ještě něco!" „Co žádáš?" „Proč pane, kameny vystoupily z propasti a byly použity na stavbu hradu?" 2. „Kdo chce žít, musí projít vodou; neodloží-li smrtelnost dřívějšího života, nemůže vejít do Božího království. 3. I ti, kteří zemřeli, přijali pečeť[17] Božího Syna a vešli do Božího království. Dokud člověk nedostal jméno Božího Syna, byl mrtvý. Když však dostal pečeť, odložil smrtelnost a přijímá život. 4. Pečetí je voda. Do vody vstupují mrtví a vycházejí živí. Byla, jim ohlášena tato pečeť, oni jí užili a proto vešli do Božího království." 5. „Pane, proč i těch 40 kamenů vystoupilo s nimi z propasti, ač již měly tu pečeť?" „Poněvadž apoštolové a učitelé, kteří hlásali jméno Božího Syna, když zemřeli v moci a víře Božího Syna, ohlásili jméno Božího Syna a dali pečeť těm, kteří dříve zemřeli.[18] 6. Sestoupili tedy s nimi do vody a opět vystoupili. Avšak tito sestoupili živí a živí opět vystoupili, kdežto ti, co před nimi zemřeli, sestoupili mrtví a vystoupili živí. 7. Proto znovu oživli a poznali jméno Božího Syna. Proto s nimi vystoupili a dostali se do stavby hradu. Byli otesáni a použiti ke stavbě. Zemřeli totiž jako spravedliví a jako velcí světci. Neměli pouze tuto pečeť. Takový je tedy smysl." „Rozumím, pane." 

 

XVII.[19]

1. „Nyní mi, pane, vysvětli, co znamenají hory. Proč každá z nich má jiný vzhled?" „Slyš", pravil. „Těch dvanáct hor je dvanáct pokolení, bydlících po celém světě. I jim hlásali apoštolové o Božím Synu." 2. „Pane, proč jsou ty hory různé a proč každá má jiný vzhled?" „Slyš! Těchto dvanáct pokolení, která obývají celý svět, je dvanáct národů. Různě myslí, různě smýšlejí. Jako jsi viděl rozmanité hory, tak rozmanité je myšlení i smýšlení národů. Osvětlím ti to na jednání jednotlivého národa."

3. „Napřed mi, pane vysvětli, proč hory jsou tak rozmanité, když kameny z nich použité na stavbu měly stejnou barvu a stejný lesk jako ty kameny, které vystoupily z propasti?"

4. „Poněvadž všechny národy, co je jich pod nebem, když uslyšeli a uvěřili, byli povoláni ve jménu Božího Syna. Přijavše tedy pečeť, byli jednoho smýšlení, jednoho myšlení, jedné víry, jedné lásky a nesli jméno i ducha panen. Proto stavba hradu zazářila jednou barvou jako slunce. 5. Když pak se sjednotili a stali se jedním tělem, někteří z nich se poskvrnili. Byli vyloučeni z rodu spravedlivých a stali se opět takovými, jakými byli dříve, dokonce i horšími."

 

XVIII. 

1. „Jak se stali horšími, když poznali Boha?" „Kdo nepoznal Boha", pravil, „a jedná špatně, je nějak trestán za svou špatnost. Kdo však Boha poznal, ten již nesmí špatně jednat, nýbrž musí jednat dobře. 2. Což není ten, kdo je povinen konat dobro, jedná-li špatně, větším hříšníkem než ten, kdo Boha nepoznal? Proto, kteří nepoznali Boha a jednají špatně, jsou odsouzeni k smrti. Kdo poznali Boha a spatřili jeho divy a jednají špatně, budou dvojnásob trestáni a zemřou věčnou smrtí. Tak bude očištěna Boží církev. 3. Jako jsi viděl, že byly z hradu vyňaté kameny odevzdány zloduchům a odhozeny stranou a bude jen tělo očištěných, a jako jsi viděl, že hrad je jakoby z jednoho kamene, taková bude i Boží církev, až bude očištěna a zbavena lidí špatných, pokrytců, rouhačů, pochybovačů a těch, kdo páchají rozmanité špatnosti. Až budou tito vyloučeni, bude Boží církev jedno tělo, jedno srdce, jedna mysl, jedna víra, jedna láska. A tehdy se bude Boží Syn radovat a veselit, poněvadž dostal čistý lid."

„Je to všechno velmi krásné", povídám. 5. „Ještě mi vysvětli působení a moc jednotlivé hory, aby každá duše, která doufá a věří v Pána, mohla velebit veliké a obdivuhodné vznešené jeho jméno." „Slyš tedy něco o rozmanitosti hor a o dvanácti národech!"

 

XIX. 

1. „První hora černá představuje odpadlíky, rouhače a zrádce Božích služebníků. Ti se již neobrátí a jsou odsouzeni k smrti. Proto jsou černí. Je to hříšné pokolení. 2. Druhá hora, která je pustá, představuje pokrytce, učitele špatnosti. Jsou podobni prvním, poněvadž nenesou plody spravedlnosti. Jako tato hora je neplodná, tak i takovíto lidé sice mají jméno,[20] avšak nemají víru a nikdo z nich nenese ovoce pravdy. Mají možnost obrácení, obrátí-li se rychle. Jsou-li však liknaví, bude jejich údělem jako u předešlých smrt!" 3. „Pane, proč tito mají možnost obrácení, předešlí však nikoli? Vždyť jejich skutky jsou skoro stejné."

„Proto mají možnost obrácení, poněvadž se nerouhali Bohu ani nezradili Boží služebníky, jen mysleli na zisk a učili tak, jak si to hříšníci přáli. Odpykají si nějaký trest. Mají však možnost obrácení, poněvadž se ani nerouhali ani nezrazovali."

 

XX.

1. „Třetí hora rodící trní a bodláčí představuje jednak bohaté, jednak ty, kteří holdují svým vášním. Trny jsou bohatí a bodláčí ti, co holdují svým četným vášním. 2. Kdo myslí jen na své záliby, nepřidávají se k Božím služebníkům, jdou si svou cestou a stávají se otroky svých vášní. Bohatí jen váhavě se přidávají k Božím služebníkům, poněvadž se obávají, že by tito od nich něco chtěli. Nesnadno tedy půjdou do Božího království. 3. Jako je obtížné bosýma nohama chodit v trní, tak i těmto je nesnadné vejít do Božího království. 4. Avšak všichni mají možnost obrácení. Musí ovšem jednat rychle, aby, co dříve nevykonali, nyní napravili a vykonali ještě navíc něco dobrého. Obrátí-li se tedy a vykonají-li něco dobrého, budou žít Bohu. Budou-li jednat jako dosud, budou odevzdáni oněm ženám, a ty je usmrtí."

 

XXI.

1. „Čtvrtá hora, na níž je mnoho rostlin u kořene suchých a se zelenými vrcholky, a některé jsou sluncem sežehnuté, představuje jednak vlažné věřící, jednak ty, kteří mají Pána v ústech, ne však v srdci. 2. Proto jejich základy jsou suché a nemají sílu. Žijí pouze jejich slova, skutky však jsou mrtvé. Tito ani nežijí ani nezemřeli. Podobají se lidem vlažným. Ti totiž nejsou ani zelení ani suší, ani nezemřeli ani nežijí. 3. Jako rostliny zprahnou na slunci, tak i lidé vlažní, když uslyší o utrpení, zbaběle se klanějí modlám a stydí se vyznat jméno Pána. 4. Takovíto tedy ani nežijí ani nezemřeli. Avšak i tito, když se rychle obrátí, budou moci žít. Neobrátí-li se, jsou již vydány ženám, které zničí jejich život."

 

XXII.

1. „Pátá hora strmá se zelenými rostlinami představuje věřící, kteří se dávají neradi poučovat, kteří jsou domýšliví a samolibí. Všechno vědí, ač neznají nic. 2. Pro svou domýšlivost se zbavili soudnosti a na její místo nastoupila pošetilá nerozumnost. Sebe vychvalují, jako kdyby byli bůhvíjak moudří, a ve své pošetilosti neradi se dávají poučovat. 3. Pro tuto svou povýšenost a domýšlivost se stali bezduchými lidmi. Domýšlivost a plytká sebedůvěra je strašným démonem. Mnozí z nich byli tedy vyloučeni. Někteří se obrátili, uvěřili a přidali k moudrým, kteří vědí, že nejsou moudří. 4. Mnozí mají možnost obrácení. Nestali se totiž špatnými, jsou spíše pošetilí a nemoudří. Obrátí-li se tedy, budou žít Bohu. Neobrátí-li se však, budou bydlet se ženami, které budou s nimi zle zacházet." 

 

XXIII.

1. „Šestá hora měla plno velkých i malých trhlin a v trhlinách uschlé rostliny. 2. Malé trhliny představují ty, kteří se navzájem hašteří, a pomlouváním jejich víra vysychá. Mnozí z nich se však obrátili. I ostatní se obrátí, až uslyší mé příkazy. Jejich přečiny jsou malé, a oni se snadno obrátí. 3. Velké trhliny představují ty, kteří stále pomlouvají a neustále se jeden na druhého hněvají. Ti byli vyhozeni z hradu a vyloučeni ze stavby. Budou nesnadno žít. 4. Bůh a Pán náš, který je pánem všeho a má moc nad veškerým tvorstvem nevzpomíná již na hříchy, ze kterých jsme se vyznali. Je milosrdný. A smrtelný člověk by neměl zapomínat na křivdy, které mu někdo způsobil? Což má moc druhého zabít nebo spasit? 5. Já anděl pokání pravím vám, kteří máte takovéto sklony: Zbavte se jich a obraťte se! Zbavíte-li se zlých démonů, Pán vyléčí vaše dřívější hříchy. Pakli ne, čeká vás smrt." 

 

XXIV.

1. „Na sedmé hoře se zelenaly bujné rostliny. Celá hora měla krásný vzhled a všechny druhy zvířat a nebeského ptactva spásaly na ní rostliny. Spásané rostliny rostly ještě bujněji. Tato hora představuje prosté, dobré a šťastné věřící, kteří se mezi sebou nehádají, naopak vždy sdílejí radost s Božími služebníky. Mají svatého ducha těch panen, jsou laskaví ke každému a každému z výtěžku své práce pomáhají ochotně a bez váhání. 3. Když tedy Pán spatřil jejich prostotu a dětskou nevinnost, požehnal pracím jejich rukou, požehnal každému jejich dílu. 4. Já anděl pokání pravím vám, kteří jste takoví: Vytrvejte a pro věčnost vaše semeno nebude zničeno. Pán vás vyzkoušel a zapsal mezi nás a všechno vaše pokolení bude přebývat s Božím Synem. Přijali jste totiž jeho ducha." 

 

XXV.

1. „Osmá hora, kde bylo mnoho pramenů a veškeré tvorstvo z nich pilo, představuje 2. apoštoly a učitele, kteří hlásali Pána v celém světě, kteří čistě a důstojně učili nauce Pána a nikdy neměli na mysli nic špatného, nýbrž vždy jednali spravedlivě a podle pravdy tak, jak to přijali od Ducha Svatého. Jdou cestou andělů." 

 

XXVI.

1. „Devátá hora, pustá, plná hadů a zvěře, ohrožující lidi představuje 2. špatné služebníky, kteří špatně konali svou práci, kteří zničili život vdov a sirotků a kteří se obohacovali ze služby, kterou na sebe vzali. Setrvávají-li tedy při své hamižnosti a zemřou, pak nemají žádné naděje na život. Obrátí-li se však a budou-li potom bezúhonně vykonávat svou službu, budou moci žít. 3. Těmi drsnými jsou ti, kteří zapřeli Pána a nečiní pokání. Stali se neplodnými a pustými. Nepřidružili se k Božím služebníkům a tím, že žijí jen pro sebe, přivádějí své duše do záhuby. 4. Jako neošetřená réva u plotu, kterou jiné rostliny dusí, po čase zplaní a není již k užitku svému pánu, tak je tomu i s lidmi, kteří žijí jen pro sebe. Zplaní a stávají se Pánu nepotřebnými. 5. Neopustí-li Pána úplně, mají možnost obrácení. Bude-li někdo shledán, že Pána úplně opustil, nevím, zda bude žít. 6. Toto pravím: Kdo v těchto dnech zapřel Pána, ať činí pokání. Kdo se rozhodl zapřít Pána, má možnost obrácení.[21] Chce-li se tedy někdo obrátit, nechť tak učiní rychle, dříve než bude hrad dokončen. Pakli ne, ženy jej usmrtí. 7. Poškozené kameny představují lidi lstivé a pomlouvačné. Jsou jako hadi, které jsi viděl na hoře. Jako had usmrcuje svým jedem člověka, tak usmrcují i řeči takových lidí. 8. Jejich víra kvůli skutkům jejich je neužitečná. Někteří se však obrátili a byli zachráněni. I ostatní takoví mohou být zachráněni, obrátí-li se. Neobrátí-li se, ony ženy, které mají moc, je usmrtí."

 

XXVII.

1. „Desátá hora, jejíž stromy chránily nějaká stáda, představuje 2. biskupy a lidi pohostinné, kteří bez přetvářky vždy přijímali do svých domů Boží služebníky. Biskupové ustavičně chránili mocí svého úřadu potřebné a vdovy a při tom si zachovali svou bezúhonnost. 3. Ty všechny bude chránit Pán. Kdo tedy takto jednají, jsou před Bohem slavní. Vytrvají-li až do konce ve službě Pánu, je jejich místo již mezi anděly."

 

XXVIII.

1. „Jedenáctá hora, na níž stromy měly plno nejrozmanitějších plodů, představuje tyto: 2. Kdo trpěli pro jméno Božího Syna, kdo rádi a z lásky dali za něj svůj život."

3. „Proč tedy, pane, všechny stromy mají plody a proč některé plody jsou krásnější?"

„Slyš! Kdo jednou trpěli pro jméno Pána, jsou slavní před Bohem. Jejich hříchy byly zahlazeny, neboť trpěli pro jméno Božího Syna."[22] „A proč jejich plody nejsou stejné a proč jsou některé krásnější?" „Slyš! 4. Kdo při výslechu před soudními úřady nezapřeli Pána, naopak rádi pro něho trpěli, ti jsou u Pána slavnější. Plody jejich jsou krásnější. Kdo ze strachu zaváhali a rozhodovali se ve svém srdci, zda zapřou či vyznají, a nakonec přece trpěli, jejich plody jsou menší, poněvadž zaváhali. Služebník nemá zapírat svého pána; to je špatné. 5. Hleďte tedy, kdo takto smýšlíte, aby ve vašich srdcích nezůstala trvale nerozhodnost, abyste nezemřeli Bohu. Kdo trpíte pro Boží jméno, děkujte Bohu, že se rozhodl, abyste nosili jeho jméno, a že vám odpustil hříchy. 6. Považujte se za šťastné a považujte to za velkou milost, jestliže někdo z vás trpí pro Boha. Pán vám dává život, a vy to nechcete pochopit. Vaše hříchy vás obtížily, a kdybyste netrpěli pro jméno Pána, zemřeli byste pro své hříchy. 7. Říkám to vám, kdo nevíte, zda máte zapřít nebo vyznat. Vyznejte, že věříte v Pána, abyste pro zapírání nebyli uvězněni. 8. Jestliže pohané trestají své služebníky, zapřou-li svého pána, co myslíte, že učiní všemohoucí Pán? Neváhejte, chcete-li navždy žít Pánu." 

 

XXIX.

1. „Dvanáctá hora představuje věřící, kteří nepomyslili na žádnou špatnost a zůstali vždy čistí jako děti. 2. Takoví bez jakýchkoli pochyb budou přebývat v Božím království, neboť v ničem neposkvrnili Boží přikázání a po všechny dny svého života se ani v myšlenkách neprohřešili. 3. Kdo tedy vytrváte a budete jako děti neznající špatnost, budete slavnější než všichni dříve uvedení. Všechny děti jsou totiž u Pána slavné a jsou u něho první. Budete blahoslavení, kdo se zbavíte špatnosti a obléknete se v nevinnost. První ze všech budete žít Bohu." 4. Když skončil podobenství o horách, povídám mu: „Pane, nyní mi vysvětli, co znamenají kameny vzaté z planiny a položené do stavby místo kamenů vyňatých z hradu, a co znamenají kulaté kameny dané do stavby a ty, jež dosud zůstaly kulatými."

 

XXX.

1. „Slyš tedy o všech! Kameny vzaté z planiny a použité na stavbu hradu místo kamenů vyňatých, to jsou kameny z úpatí bílé hory. 2. Když tedy pán hradu nepovažoval věřící z bílé hory za špatné, kázal je vzít z úpatí té hory a použít ke stavbě hradu. Věděl totiž, že tyto kameny zůstanou na stavbě lesklými a žádný z nich nezčerná. 3. Kdyby je vzal z druhých hor, nutně by musil hrad po prohlídce očistit. Tito však zůstali bělostnými, poněvadž uvěřili a chtěli i v budoucnu věřit. Jejich víra byla upřímná. Blahoslavené toto pokolení! 4. Nyní slyš, co znamenají kulaté a lesklé kameny! Ti všichni jsou z té bílé hory. Slyš, proč byli kulatými! Zaslepilo je bohatství, nevzdálili se však od Boha a z jejich úst nevyšlo jediné špatné slovo, byli vyrovnaní, ctnostní, milovali pravdu. 5. Pán znal jejich smýšlení. Svou povahou jsou dobří a spravedliví. Rozkázal tedy otesat jejich bohatství, ne však úplně zničit aby mohli ve zbývajících dnech vykonat něco dobrého a žít Bohu. Jsou z dobrého pokolení, proto je trochu otesal a použil ke stavbě hradu."

 

XXXI.

1. „Ostatní kameny, jež se dosud nehodily do stavby - nedostaly totiž pečeť - byly dány na původní místo. Byly příliš kulaté. 2. Až bude život těchto lidí otesán ode všech marností, pak přijdou do Božího království. Oni totiž přijdou do Božího království. Pán si toto pokolení vyzkoušel. Z tohoto druhu lidí nikdo nezahyne. I když někdo z nich sveden nepřátelským ďáblem něco špatného spáchal, rychle se zase vrací ke svému Pánu. 3. Já, posel pokání vás, kdo jste nevinní jako děti, pokládám za šťastné. Váš život je dobrý a milý Bohu. 4. Vám všem, kdo jste přijali pečeť Božího Syna, však připomínám: Buďte prostí, zapomeňte na urážky, nezůstávejte ve hříchu, budete svorní, zacelte trhliny a zbavte se jich, aby 5. až přijde Pán stáda, měl radost, najde-li stádo celé. Pakli však nenajde všechny pohromadě, pak běda pastýřům. 6. A nalezne-li dokonce pastýře zkažené, na co se ti budou vymlouvat? Budou se pastýři vymlouvat na to, že je zkazilo stádo? Nebude jim věřit, poněvadž je neuvěřitelné, aby stádo ubližovalo pastýři. Ano, bude potrestán, že lhal. I já jsem pastýř a musím Nejvyššímu skládat z vás účty." 

 

XXXII.

1. „Uzdravte se, dokud se staví hrad! 2. Pán je s těmi, kdo milují pokoj, poněvadž on sám miloval pokoj. Varujte se špatných, svárlivých a hříchy zkažených lidí a zachováte si neporušeného ducha Páně, tak jak jste jej přijali. 3. Když dáš valcháři vyprat nové šaty, chceš je dostat nazpět zase zdravé. Kdyby ti je vrátil roztrhané, nepřijal bys je. Zlobil by ses a hádal by ses s ním asi takto: Dal jsem ti šaty zdravé, proč jsi je roztrhal: jsou k nepotřebě; děravé přece nemohu nosit. Zda tohle neřekneš valcháři, když uvidíš své šaty roztrhané? 4. Zlobíš se a hádáš se, že jsi nedostal šaty zdravé. Co však myslíš, že učiní Pán, který ti dal zdravého ducha a tys jej učinil nepotřebným pro svého Pána. Tvou vinou se stal neužitečným, tys jej zničil. Pán tě za to odsoudí k smrti. 5. Všechny takové, které Pán shledá ve své paměti vinnými, odsoudí. Nehřešte na jeho trpělivost, naopak velebte jeho trpělivost, když jste se něčím provinili. On není takový jako vy. Čiňte pokání, to vám pomůže."

 

XXXIII.

1. „Přikazuje zachovávat všechno, co bylo napsáno.[23] Čiňte pokání. Já Pastýř, posel pokání jsem to vám, Božím služebníkům ukázal a pověděl. Připomínám: Uslyšíte-li má slova, uvěříte-li jim, budete-li se podle nich řídit a opravíte-li své cesty, budete moci žít. Setrváte-li však ve svých hříších a nezapomenete-li na křivdy, žádný takový nebude žít, poněvadž všechno vám bylo oznámeno." 2. A mně ještě řekl: „Na vše ses již zeptal?"

„Ano, pane", odpověděl jsem. „Proč ses mne nezeptal", povídá, „co znamenají ty kameny, jejichž tvar byl ještě ve stavbě doplňován?" „Zapomněl jsem, pane", povídám.

3. „Slyš i o těch! To jsou ti, kteří uslyšeli mé příkazy a upřímně činili pokání. Pán viděl, že jejich pokání je dobré a upřímné a že jejich obrácení může být trvalé, proto rozkázal zahladit jejich dřívější hříchy. Proto jsou zahlazeny a zarovnány, aby se později již neobjevily. Amen."

 

Podobenství X. (O pokání a dobrých skutcích)

I.

1. Když jsem napsal tuto knihu, přišel ke mně do domu onen anděl, jenž mne svěřil Pastýři. Usedl na stoličku. Po jeho pravici stanul Pastýř. Pak mne zavolal a takhle se mnou mluvil:

2. „Svěřil jsem tebe i tvůj dům tomuto Pastýř, aby tě chránil." „Nechť tak učiní", řekl jsem.

„Chceš-li tedy", řekl mi, „aby tě chránil v každém soužení a před každým protivenstvím jednej dobře a spravedlivě a řiď se jeho příkazy. Těmi, jež jsem ti sdělil. 3. Budeš-li zachovávat jeho příkazy, budeš pánem nad každou vášní a svody tohoto světa, každá práce se ti bude dařit. Važ si jeho laskavosti, měj jej ve vážnosti a pověz všem, že Bůh si jej velmi váží a že má velkou moc. Je mocný. Jedině jemu je dána moc nad pokáním po celém světě. Či není mocný? Vy však pohrdáte jeho dobrotou i tím, že je tak ohleduplný vůči nám."

 

II.

1. Povídám mu: „Pane, optej se jej, zda jsem ve svém domě učinil něco, čím bych jej urazil." 2. On mi však na to řekl: „Ani já nevím, že bys jej něčím urazil, ani že něco takového činíš. Říkám ti to proto, abys vytrval. On mluvil o tobě dobře. Ty to však pověz ostatním, aby i ti, kteří se obrátili, smýšleli jako ty a on aby i o nich mluvil dobře, a já pak zase Pánu."[24]

3. „Pane, každému budu ukazovat, jak velkolepý je Pán. Doufám však, že každý, kdo to uslyší, bude rád činit pokání za své hříchy, aby mohl opět získat život."

4. „Vytrvej v této službě a splň ji!", řekl mi. „Kdokoli zachová jeho přikázání, bude žít a bude u Boha velmi slavný. Kdo však nezachová jeho přikázání, zbaví se svého života. Pohrdá tak i Pastýřem, kterého si Bůh velmi váží. Kdokoli jím tedy pohrdnou a nezachovají jeho příkazy, budou odevzdáni smrti a každý z nich si pak bude musit přičítat vinu sám sobě. Tobě však pravím: Dbej jeho přikázání a budeš mít lék na staré hříchy."

 

III.

1. „Poslal jsem také panny, aby s tebou bydlely. Viděl jsem, že jsou k tobě laskavé. Chrání tě, abys mohl zachovávat tato přikázání. Bez těchto panen není totiž možné je zachovávat. Vidím však, že jsou s tebou rády. Nařídím jim, aby vůbec neodcházely z tvého domu. 2. Ty připrav svůj dům. Rády totiž přebývají v čistém domě. Jsou velmi čistotné a přičinlivé a těší se velké přízni u Pána. Bude-li tvůj dům čistý, budou s tebou přebývat. Bude-li však jen trochu poskvrněný, ihned odejdou. Tyto panny nemilují nečistotu." 3. „Pane", povídám, „doufám, že se jim bude u mne líbit a že v mém domě budou rády a trvale přebývat. Jako si na mne nestěžuje ten, jemuž jsi mne svěřil, tak ani panny si na mne nebudou stěžovat."

4. Potom řekl Pastýř: „Vím, že tento zachová příkazy a že panny naleznou u něho čistý příbytek." Po těchto slovech mne znovu svěřil do ochrany Pastýři. Zavolal panny a nařídil jim: „Vidím, že rády v jeho domě budete přebývat, proto vám svěřuji jeho i celý dům. Neodcházejte z jeho domu!" A opravdu, panny rády poslechly.

 

IV.

1. Mně pak řekl: „Konej poctivě svou práci. Každému poukazuj na vznešenost Pána a dostaneš milost ke své práci. Kdo bude zachovávat tyto příkazy, bude žít a bude šťasten. Kdo jich nebude dbát, nebude žít a ve svém životě nebude spokojen. 2. Řekni všem, kdo chtějí správně žít, ať neochabují. Prospěje jim, budou-li dobře jednat. Pravím však, že žádný člověk nemá trpět bídu. Kdo v každodenním životě trpí bídu, velmi trpí a potřebuje pomoc. 3. Kdo takové duši pomáhá, bude mít z toho velkou radost. Bída je totiž stejně mučivá jako vězení. Mnohý takové vězení nevydrží a volí raději smrt. Kdo by tedy věděl o jeho bídě a nepomohl mu, má velký hřích a je vinen jeho krví. 4. Konejte dobro, kdo jste je přijali od Pána. Neváhejte, aby stavba snad nebyla dokončena a vy nebyli již přijati. Jiný hrad se již nestaví. Kvůli vám byla stavba přerušena. Nepospíšíte-li si jednat správně, bude hrad dokončen."

5. Po těchto slovech vstal se stoličky, vzal sebou Pastýře i panny a odešel. Řekl mi, že znovu pošle Pastýře i panny do mého domu. Amen.


 

[Přeložil Josef Novák. Převzato z Třetí patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1985. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]   

 

Pokračování:

Hermův Pastýř I

Hermův Pastýř II

Hermův Pastýř III

O pravém postu a čistotě


 

Související články:

List sv. Polykarpa Filippanům

List Barnabášův

Umučení smyrnenského biskupa svatého Polykarpa

List Diognetovi 

Didaché - Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly

Ignác Polykarpovi

List Smyrnenským

List Filadelfským

List Římanům

List Efezanům

  List Magnesijským

List Tralleským

 

 

Poznámky:

[1] Zastavení (statio) je výraz z vojenského života. V římském vojsku byly tím označovány stráže před vojenským táborem či větší pěší nebo jízdní oddíly hlídek. Křesťanům, kteří s oblibou svou službu Bohu přirovnávali ke službě vojenské, byl tento výraz obzvláště blízký. Při bohoslužbě nebo modlitbě stáli, a protáhla-li se bohoslužba až do pozdních nočních hodin; připadali si věřící jako vojáci konající strážní službu. Hermas je tu prvním svědkem, že zastavením se označoval ve starokřesťanské době půst. Z Didaché víme, že postními dny byly středa a pátek.

[2] Mt 19, 16, 32

[3] Verš 5. a další je vlastně Hermova interpretace evangelijní zprávy u sv. Lukáše 1,35 („Duch Svatý sestoupí v tebe a moc Nejvyššího tě zastíní").

[4] Tj. lidská přirozenost Ježíše Krista, Kristus člověk.

[5] Z výkladu o vtělení Božího Syna zde přechází již k člověku: Nejen v Kristově těle, nýbrž i v lidském těle vůbec přebývá Duch Svatý.

[6] Slovo „pečeť" (sfragis) bylo by možno přeložit i moderním výrazem „cestovní pas". Jako dnes, stejně i ve starověkém Řecku, kdo chtěl odejít do ciziny, musel mít k tomu jakési cestovní povolení opatřené pečetí. Takovému povolení se říkalo sfragis.

[7] Zákonem nazývá Ježíše Krista i sv. Justin (Dialogus cum Trifone s. 11) i Klemens Alexandrijský (Stromata I. c. 22), oba z 2./3. století.

[8] Pán dává milost obrácení tělům, o kterých předvídá, že s ní budou spolupracovat.

[9] Je tu tentýž obraz jako ve Vidění III, avšak jiná myšlenka. Ve vidění kameny značí věřící, kteří nejen věří, ale i víru dokázali skutky. Zde v Podobenství kameny, z nichž je hrad stavěn, jsou ti, co byli křtem přijati do církve, ale ne všichni žili opravdu křesťanským životem. Ve Vidění nám tudíž Hermas představuje církev ještě putující po zemi, v níž jsou svatí i hříšníci.

[10] Nelze se domnívat, že by Hermas ztotožňoval druhou a třetí božskou osobu, nýbrž chce tím jen vyjádřit božskou přirozenost Kristovu.

[11] Krajina se stejnojmennou pahorkatinou na peloponéském poloostrově v Řecku. Patrně reminiscence na autorovo mládí zde prožité.

[12] Podle našeho počítání přibližně do osmi hodin ráno.

[13] Tj. nebude-li pokřtěn.

[14] Podle kap. 15 nutno tím rozumět křesťanské ctnosti.

[15] Smysl: Kdybys byl jen pokřtěn a nejednal jako křesťan, nic ti to nebude platné.

[16] Hermas tu rozděluje dobu před Kristovým příchodem na tři periody, které ovšem přesně nevymezuje. Podle Harnacka a Zahna vzhledem k Ježíšovu rodokmenu u Lk 3,23-32 první perioda svatých patriarchů (10 pokolení) trvala do Noeho. Od Noeho (v Gn 6,9 je uváděn jako první spravedlivý) až do Davida pokolení spravedlivých (25), od Davida po Krista proroci a spravedliví jako třetí perioda. - Uvádí jen apoštoly a učitele (ne biskupy a jáhny), poněvadž má na zřeteli kázání Božího slova.

[17] Tj. křest. - Podle Herma i spravedliví Starého Zákona potřebovali křest.

[18] Hermas (a potom jen Klemens Alexandrijský) se domnívá, že apoštolové napodobili Krista a sestoupili ke starozákonním světcům a ohlásili jim křest.

[19] Hermas, který tu církev představuje 12 starozákonními pokoleními, naznačuje kontinuitu starozákonního a novozákonního Božího lidu.

[20] Tj. nazývají se křesťany.

[21] Tj. ti, kteří byli přinuceni zapřít víru, tedy nikoli dobrovolně.

[22] Toto je názor téměř všech církevních Otců 2. stol. Melito Sardský kupř. říká: Je to dvojí způsob odpuštění hříchů, utrpení pro Krista a křest (Fragm. XII). Stejně i Tertullian (De baptismo 16; De puditia 22), Cyprian (Epist. 73 c. 21,22), Origenes (Eusebius H. E. VI, c. 4,3)

[23] Tj. v Příkazech a Podobenstvích.

[24] Tj. Bohu Otci, protože ta slova pronáší Boží Syn.


[RSS]

Přečteno 174x

další články