Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Kristus je den

Kristus je den

sv. Maxim Turínský, 6.4. 2015

Kristovým vzkříšením nám vzešel nikdy nekončící den, den věčného odpočinutí, jehož byl šabat pouhým předobrazem a zaslíbením. A tím dnem je sám Kristus, jak píše ve svém kázání svatý biskup Maxim Turínský (3.-4. stol.).

  

vzkriseni-jezise-krista-001-men.gif

  

Kristovým vzkříšením se otvírá podsvětí, těmi, kteří byli v církvi nově pokřtěni, se obnovuje země, skrze Ducha svatého je otevřeno nebe. Otevřené podsvětí vrací mrtvé, obnovená země vydává vzkříšené, otevřené nebe přijímá ty, kteří tam vystupují.

Dokonce lotr vystupuje do ráje[1], těla svatých vcházejí do svatého města[2], mrtví se vracejí k živým, a všechno se při Kristově vzkříšení s jistým užitkem povznáší výš.

Podsvětí vrací své obyvatele nebesům, země posílá do nebe pohřbené, nebe přivádí k Pánu ty, které přijímá. Jedním a týmž úkonem pozvedá Spasitelovo umučení z hlubin, probouzí ze země a umísťuje na výsostech.

Vždyť Kristovo zmrtvýchvstání je pro zemřelé životem, pro hříšníky odpuštěním, pro svaté je slávou. Proto svatý prorok zve každého tvora k oslavě Kristova vzkříšení. Říká totiž, že máme plesat a radovat se v tento den, který učinil Pán.[3]

Kristovo světlo je den bez noci, den bez konce. Že však tímto dnem je Kristus, říká apoštol: „Noc pokročila, den se přiblížil."[4] Praví: „Noc pokročila", a ne že následuje. Abys pochopil: když vychází Kristovo světlo, že je třeba prchnout před ďáblovou tmou a nic nemít s temnotami hříchů; dřívější temnoty pak je třeba zaplašit živým jasem a zabránit záludným hříchům.

Den je totiž sám Syn, jemuž Otec - také den - sdílí tajemství svého božství. Neboť den je ten, který praví prostřednictvím Šalomouna: „Já jsem dal vzejít na nebi nehasnoucímu světlu."[5]

Jako tedy po nebeském dni nenásleduje naprosto žádná noc[6], tak ani Kristova spravedlnost nemá nic společného s temnotami hříchů. Vždyť nebeský den stále září a svítí plným jasem a žádná temnota jej nemůže obestřít. Tak i Kristovo světlo stále oslnivě září a svítí a nemůže je pohltit žádná tma hříchů. Proto říká evangelista Jan: „To světlo svítí v temnotě, a temnota ho nepostihla."[7]

Proto, bratři, máme všichni v tento svatý den jásat. Nikdo ať se pro své hříchy nestraní společné radosti; nikoho ať neodradí od společných modliteb tíže poklesků! Neboť i když zhřešil, nemá si v tento den zoufat, že by mu nebylo odpuštěno. Vždyť je to nemalá výhoda! Jestliže si totiž zasloužil ráj lotr, jak by si nezasloužil odpuštění křesťan?

 

[Maximus Taurinensis, Sermo, 53,1-2.4; in CCL 23,214-216. Převzato ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a doplněno poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil. ]

 

Související články:

Kristus, původce vzkříšení a života 
Melitón ze Sard: Velikonoční homilie (Peri Pascha)
Efrém Syrský: Vyzdob, Pane, v našich myslích příbytek dni, který nezná konce
Augustin: Totožnost Kristova těla

 

velikonocni-inspirace-5-b.jpg

 

Poznámky: 


[1] Srov. Lk 23,43.

[2] Srov. Mt 27,52-53.

[3] Srov. Ž 118,24: „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho."

[4] Řím 13,12.

[5] Sir 24,6 dle Vulgaty.

[6] Srov. Zj 22,5.

[7] J 1,5.

 

[RSS]

Přečteno 264x

další články