Nacházíte se na: Theofil > Umění, kultura > Kalokagathía

Kalokagathía

Luboš Bližňák, 25.6. 2015

"Tento svět, v němž žijeme, potřebuje krásu, aby nepropadl zoufalství. Krása jakož i pravda přináší do lidských srdcí radost a je vzácným plodem, který odolává zubu času, spojuje generace a dává jim vstoupit do sdílení plného obdivu." - - - - - (Kalokagathía = krása-dobro, z řečtiny.)

 

„Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré." (Gn 1,31)

 

„Kdo v sobě pocítí onu božskou jiskru, jíž je umělecké povolání - básníka, spisovatele, malíře, sochaře, architekta, hudebníka, herce ... - pocítí zároveň povinnost nepromrhat tento talent, ale rozvíjet jej, aby jej mohl dát do služeb bližnímu a celému lidstvu."[1] Tato slova píše ve svém apoštolském listě umělcům Jan Pavel II. Obrací se na všechny umělce i slovy II. vatikánského koncilu: „Tento svět, v němž žijeme, potřebuje krásu, aby nepropadl zoufalství. Krása jakož i pravda přináší do lidských srdcí radost a je vzácným plodem, který odolává zubu času, spojuje generace a dává jim vstoupit do sdílení plného obdivu."[2]

bernini-andel-inri.jpgUmělec může pomoci lidem odhalovat krásu a dobro, svým uměním „vychovává" člověka, podílí se na růstu jeho osobnosti a jeho produchovnění. Odpovědní umělci a jejich díla pozitivně ovlivňují rozvoj společnosti a kulturního prostředí, přispívají k růstu obecného dobra. Odkazují na nesmírnou krásu Boží, přibližují se k Nepopsatelnému, nazírají Tajemství a zvou člověka na cestu k radostnému zakoušení Krásy, k nejvyššímu Dobru, na cestu ke spáse.

Jan Pavel II. přeje umělcům, aby krása, kterou předají dalším generacím, byla taková, že v nich probudí úžas. „Tváří v tvář posvátnosti života a lidské bytosti, tváří v tvář divům vesmíru je tím jediným přiměřeným postojem úžas."[3]

Jan Pavel II. připomíná také slova F. M. Dostojevského: „Krása spasí svět".[4]

A Dostojevský je jedním z těch velkých umělců, kteří dokážou svým dílem dávat lidem krásu a vzbudit úžas.

Například když čteme v románu Bratři Karamazovi krátký příběh o umírajícím mladíkovi Markelovi, bratru starce Zosimy, můžeme vidět, jak dobro (krása) přetvoří celého člověka, až je sám dobrem (krásou), Bůh je s ním, člověk žije v úžasu a přenáší dobro na ostatní.

Z původního odmítavého postoje k Bohu, kdy se Markel vysmívá Stvořiteli a popírá jeho existenci, jej nemoc vede k prozření, k pochopení: „Ano, bylo kolem mne tolik Boží lásky, ptáčci, stromy, louky, nebe, jen já sám žil v hanbě, já sám všechno zneucťoval, tu krásu a slávu jsem ani neviděl." Jeho nemoc postupovala, přibližoval se smrti. A on se probouzel každý den „stále něžnější, stále radostnější a překypující láskou". Zemřel s přesvědčením, že i „jediný den stačí člověku, aby poznal všechno štěstí."[5]

Umělec svou tvorbou ovlivňuje člověka, napodobuje Stvořitele, formuje vnímání krásy a estetické vnímání lidí. Z toho plyne jeho veliká odpovědnost. Má vést lidi ke skutečné Kráse, k naději, ke spáse. Může je však vést za pomoci umělé krásy, pod falešným zdáním dobra, do oblastí zla, do stavů hrůzou „zježených vlasů", pod nadvládu Zlého, k zoufalství, prázdnotě a beznaději.

Jan Pavel II. proto zdůrazňuje, že umělec má na sebe a na celé stvoření hledět očima schopnýma kontemplace a díků a obracet se k Bohu svým hymnem chvály. Jen tak může v celé hloubce pochopit sám sebe, své povolání a poslání.[6]

Jakýkoli člověk může být mistrovským umělcem, aniž by za celý život namaloval jediný obraz, zkomponoval skladbu, napsal báseň či postavil katedrálu. Pokud přistupuje k životu zodpovědně, pak každým svým gestem, úsměvem, postojem, slovem a činem tvoří, projevuje lásku k druhým, k Bohu a k sobě samému. Vytváří umělecké dílo ze své vlastní osoby, ze svého vlastního života a ostatní v něm mohou objevovat a spatřovat upřímnou krásu a dobro, které je samé přivádí ke Kráse, Dobru a Lásce.

 

Související články:

Lukáš Drexler: Arte-factum - deo-factum

   

Poznámky:


[1] JAN PAVEL II. Apoštolský list umělcům. 1999. [Online, 1. 3. 2015]. Dostupný z: <www.farnoststrasnice.cz/ doky/e-knihovna/jan-pavel-ii-umelcum.pdf>.

[2] Tamtéž.

[3] Tamtéž.

[4] DOSTOJEVSKIJ, Fedor Michajlovič. Idiot: Román o 4 částech. Nový dotisk. Praha: Otto, 1924. 2 sv. Spisy; 9, 10. Ruská knihovna; 39, 41. Díl III. Str. 70.

[5] Srov. Dostojevskij, Fedor Michajlovič. Bratři Karamazovi. Vyd. v tomto překladu 5. Voznice: Leda, 2009. 751 s. ISBN 978-80-7335-208-0. Str. 279 - 282.

[6] JAN PAVEL II. Apoštolský list umělcům. 1999. [Online, 1. 3. 2015]. Dostupný z: <www.farnoststrasnice.cz/ doky/e-knihovna/jan-pavel-ii-umelcum.pdf>.

 

[RSS]

Přečteno 329x

další články