Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Dopisy Markétě 21

Dopisy Markétě 21

bl. Alžběta od Trojice, 4.6. 2015

"Jsme Boží děti, moje Markétko, nechvěješ se radostí?", píše v dalším z dopisů rodné sestře Markétě blahoslavená karmelitka Alžběta od Trojice (+ 1906).


Úvod k dopisům 

 

D 233

[3. července 1905]

J. M. + J. T.[1]

Pondělí večer

 

Moje drahá sestřičko,

tvůj švagr abbé si na ornát vybral větší velikost, a protože je velmi hubený, zdá se, že mu je límec příliš veliký. Řekl to naší ctihodné Matce a jelikož jejím největším potěšením je dělat radost, požádala sestru Marii-Xavier, jestli by to nemohla napravit. Láska o ničem nepochybuje, může všechno, a tak milá sestřička čeká na ornát. Budeš tedy prosím tak hodná a řekneš své tchýni, aby poslala ten ornát, chtěly bychom to totiž udělat, zatímco bude abbé na cestách, aby měl překvapení, až se vrátí. Spoléhám na tebe, Markétko, že ten ornát budeme mít co nejdřív.

V pátek byl opravdu krásný a dobrý den, byla jsem s tvým švagrem opravdu v dešti milosti. Chvilku jsem se s ním viděla, řekl mi, že za mě bude obětovat mši svatou zítra u Panny Marie Vítězné, asi uhodneš, jak jsem šťastná, do kalichu chci ponořit i tebe a tvoje maličké, abyste byly obmyty v Beránkově krvi. S Bohem, sestřičko, zůstávejme ve středu naší duše tam, kde On přebývá; tak budeme ve společenství srdcí ve všem, co děláme. Ach, kdybys věděla, jak moc tě má Bůh rád a jak se chce skrze tebe nechat milovat tvými andílky! Svěřuju svému andělovi strážnému pořádnou pusu pro obě dvě a nezapomínám přitom ani na jejich viditelného anděla, kterým je jejich maminka, moje milé dítě.

Tvoje starší sestra karmelitka,

S. M. A. od Trojice.

Nezapomeň vést Bětušku k modlitbě za její tetičku. Naše ctihodná Matka má krásnou neteř, která váží 8 liber.

 

D 239

[13. srpna 1905]

J. M. + J. T.[2]

„Kdo se spojí s Pánem, je s ním jeden duch." (svatý Pavel)[3]

 

Moje drahá sestřičko,

dnes je neděle, den požehnaný mezi všemi, protože se odehrává u Nejsvětější Svátosti, vystavené v oratoři, tedy kromě doby, kdy jsem na vrátnici. Když konám své povinnosti vrátné, přicházím si s tebou povídat, a přitom jsem si vědoma, že mě vidí Ten, jehož jednou budeme vlastnit.[4] Vzala jsem si velký papír, protože když jsem se svou Markétkou, přichází mi na mysl a pod pero tolik věcí... Nejdřív ti děkuju za tvůj krásný dlouhý dopis; tušíš, s jakou radostí jsem viděla tvoje písmo, a tato radost se zdvojnásobila, když jsem cítila, že jsou v něm takové závažné věci. Řekla jsem si: „Samozřejmě, v tom všem mi vypráví trochu o své duši," a víš, jak mám ráda, když mi dovolíš vstoupit do svého nebe, které v tobě tvoří Duch svatý.

Drahá maminko, jakou starost ti asi udělala Bětuška! Ale krásný anděl strážný nad ní bděl a chránil ti ji ode všeho zlého. Doufám, že už ti takové věci nebude působit. Všechno je to potřeba vidět ve světle Pána Boha a vždycky a přese všechno mu děkovat. Vím z jednoho maminčina dopisu, že jsi unavená, a tak ti doporučuju, abys byla hodná a dobře spala, máš toho tolik zapotřebí. Pamatuješ si, jak jsem se o tebe uměla starat? ...

Zjišťuju, že jsem k tobě byla vždycky trochu mateřská, a přeju si, aby tvoji andílci byli tak spojeni jako my dvě, víc by bylo nemožné, že? Právě jsem u svatého Pavla četla nádherné věci o tajemství přijetí za Boží děti. Přirozeně jsme myslela na tebe, bylo by zvláštní, kdyby tomu bylo jinak: ty jsi matka a víš, jaké hlubiny lásky ti Pán Bůh dal do srdce k tvým dětem, ty můžeš pojmout velikost tohoto tajemství. Jsme Boží děti, moje Markétko, nechvěješ se radostí? Poslouchej, co říká můj drahý svatý Pavel: „Bůh si nás v sobě před stvořením světa vyvolil, předurčil nás, abychom byli přijati za syny a chválili slávu Jeho milosti,"[5] to znamená, že ve svojí všemohoucnosti nemohl udělat nic většího. A poslouchej dál: „Jestliže jsme tedy dětmi, jsme také dědici."[6] A jaké je to dědictví? „Bůh nás připravil k účasti na dědictví věřících ve světle."[7] A pak apoštol ještě říká, že to není nějaká vzdálená budoucnost: „Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině."[8] ... A ještě: „Náš život je v nebi."[9] ... Ach! Markétko moje, toto nebe, ten Otcův dům, je „ve středu naší duše"! Jak uvidíš u svatého Jana od Kříže, když jsme ve svém nejhlubším středu, jsme v Bohu.[10] Že je to prosté, že je to plné útěchy? Ve všem, mezi svými mateřskými starostmi, když jsi cele se svými andílky, se můžeš uchýlit do této samoty a vydat se Duchu svatému, aby tě proměnil v Boha, aby do tvé duše vtiskl obraz Boží krásy, tak aby Otec sklánějící se nad tebou neviděl nic než svého Krista a aby mohl říci: „Toto je moje milovaná dcera, v níž mám zalíbení."[11] Ach sestřičko, v nebi se budu tak radovat při pohledu na Krista v tvé duši, tak krásného; nebudu žárlit, ale s hrdostí matky Mu řeknu: To já, chudá ubožačka, jsem porodila tuto duši k tvému životu. Svatý Pavel tak mluvil o svých učednících[12] a já mám tu domýšlivost, že bych ho chtěla napodobovat, co ty na to? Zatím čekejme a se svatým Janem[13] „věřme lásce" a když ji máme v sobě, co znamenají noci, které mohou zatemnit naše nebe? Když se zdá, že Ježíš spí, také si u Něho odpočiňme,[14] buďme klidné a tiché, nebuďme Ho, ale čekejme ve víře. Když je Bětuška a Odetka v náručí své drahé maminky, myslím, že se málo starají, jestli svítí slunce nebo prší, napodobujme ty malé drahoušky, žijme v náruči Pána Boha stejně prostě.

Dostala jsem dopis od maminky po jejím příjezdu. Zdá se, že je se svým pobytem velmi spokojená, ale říkala, že má problémy se žaludkem, doufám, že už jí je lépe. Budeš jí velmi chybět, ale stejně jako ty si myslím, že si tam odpočine lépe; napsala jsem jí, ať toho nijak nelituje. Ale tvůj park,[15] Markétko moje, ten mě přitahuje, samota je tak dobrá a myslím, že tvoje milá dušička to bude umět ocenit. Chceš se mnou prožívat velké měsíční exercicie až do 14. září? Naše Matka mi dá volno od vrátnice: už nebudu muset mluvit a přemýšlet, skryju se na dno své duše, tedy v Bohu. Chceš mě v tomto prostém pohybu následovat? Když tě budou rozptylovat tvoje četné povinnosti, budu se snažit tě doplňovat a chceš-li, vždycky tě přivedu zpět. Každou hodinu, když na to pomyslíš (zapomeneš-li, nevadí), vstup do středu své duše, kde přebývá božský Host, a můžeš myslet na tu krásnou větu, kterou jsem ti řekla: „Vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá"[16] i na Mistrovu větu: „Zůstaňte ve mně a já ve vás."[17]

O svaté Kateřině Sienské se říká, že žila stále ve své cele, i uprostřed světa: žila v tom vnitřním obydlí, které moje Markétka také zná! S Bohem, sestřičko, nemůžu se zastavit, to je ale román! Psala jsem to na několikrát, což vysvětluje moje zpoždění. Všechny tři vás objímám a líbám tak, jak vás mám ráda.

 

Tvá starší sestra a maminka

S. A. od Trojice, n. k. ř.[18]

 

Jestli je Jiří s tebou, vyřiď mu můj srdečný pozdrav. Poklona tvojí tchýni. (Můj dopis je jen pro nás dvě.)

Víš, že paní Sourdonová, matka, zemřela?

Jsem velmi ráda, že se ti líbí svatý Jan od Kříže, byla jsem si tím jista, znám své dítě.

 



[Z francouzského originálu přeložila Alžběta Dřímalová.]   

 

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem  
Alžběta od Trojice - životopis 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice 
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze  

 

  Poznámky:

[1] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[2] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[3] 1 Kor 6, 17

[4] „Vlastnit Boha" je termín mystické literatury, je to cíl duchovního života.

[5] Ef 1,4.5.6.

[6] Řím 8,17.

[7] Kol 1,12.

[8] Ef 2,19.

[9] Fil 3,20.

[10] Alžběta jí půjčila svou knihu.

[11] Srov. Mt 3,17.

[12] 1 Kor 4,15.

[13] Jan 4,16.

[14] Myšlenku najdeme u Terezie z Lisieux.

[15] Markéta s dětmi jede na prázdniny do Sombernonu ke známé rodině, u jejíhož domu je velký park.

[16] 1 Kol 6,19.

[17] Jan 15,4.

[18] Nehodná karmelitánská řeholnice.

[RSS]

Přečteno 146x

další články