Slovník křesťanských mystiků

Karmelitánskému nakladatelství se v roce 2012 podařilo vydat monumentální dílo kolektivu autorů Slovník křesťanských mystiků, které je překladem vybraných hesel z italského Dizionario di Mistica (Città del Vaticano 2005) a které svým zaměřením na české trhu dosud citelně chybělo. Dostupným byl do té doby pouze slovenský titul profesora filosofie Jána Letze Mystičky Západu. Inšpirácia pre kresťanskú filozofiu a teológiu (Prešov 2002), který je však zaměřen pouze na ženské spektrum západní mystiky a který navíc trpí tím, že je zhusta kompilátem zejména českých a slovenských popularizačních příruček a vyvolává tak otázku o hloubce autorovy znalosti dané problematiky a traktovaných osobností. Mimo to se však český čtenář musel dosud spolehnout na pár monografií o jednotlivých osobnostech nebo na obecné encyklopedie a příručky o svatých (např. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních,  1930-31; Rok se svatými, 2002; Svatí na každý den, 2009-10, či web Catholica.cz). Titul pojednávající výslovně o křesťanských mysticích však u nás do té doby zcela chyběl. O tom, že se v tomto případě jedná o skutečně fundovaný knižní příspěvek, svědčí jména autorů hesel, z nichž mnozí, nejen italští autoři jsou známi českému čtenáři z již v češtině vydaných titulů, mezi nimi např. E. Boaga[1], L. Dattrino[2], S. De Fiores[3], C. De Meester[4], E. G. Farrugia[5], G. della Croce[6], V. Grossi[7], A. M. Sicari[8], J. Sudbrack[9], T. Špidlík[10], R. M. Valabek[11] ad.

Jak již bylo zmíněno výše, Slovník křesťanských mystiků je překladovým výběrem hesel z italské předlohy, avšak oproti ní obohaceným několika původními českými texty (naopak z italského vydání byla vynechána hesla prolínající se s oblastí religionistiky, psychologie, filosofie atp. či týkající se vyloženě těchto oborů). Z nich na prvním místě, a to nejen umístěním, je Úvod do křesťanské mystiky od karmelitána Vojtěcha Kohuta, v němž pojednává o dějinném vývoji chápání křesťanské mystiky a o jejím teologickém pojetí, dále ve stručnosti o mystických postavách a jejich spisech a nakonec o mimořádných mystických jevech a rozvoji mystického života. Jako další původní český text po textu Kohutově následuje praktický Návod četby Slovníku křesťanských mystiků. Po následujícím seznamu Autorů hesel pak pokračuje Souborná literatura z české oblasti k tématu, dále Zkratky, Poznámky k bibliografii, stať Pokušení vyslovit nevýslovné hlavního překladatele slovníku, kterým je profesor dogmatiky C. V. Pospíšil, a blok původních českých textů uzavírá Vydavatelská poznámka editora a redaktora knihy a rovněž překladatele některých hesel Pavla Mareše. Poté již nadchází samotný Heslář, uvedený hesly Mystika - historický nástin, Mystika a spiritualita a Školy spirituality, jež před samotnými, abecedně řazenými hesly stručně uvádí do dějinného a spirituálního kontextu, kdy v prvních z těchto tří hesel není opomenuta ani nekřesťanská religiozita.

Samotná jmenná hesla pak mají trojdílnou strukturu: 1. Život a dílo, 2. Mystická zkušenost a 3. Bibliografie - a to nejen zahraniční, ale na prvním místě i česká, vč. významnějších časopiseckých statí či internetových stránek. Mimo tato jmenná hesla pak jsou ve slovníku v menší míře zastoupena i hesla věcná, např. Bible, Žalmy, a hesla týkající se různých hnutí či konkrétních lokací, např. Bekyně a bekhardi, Devotio moderna, Pietismus, Stylité, Francie, Rusko, Itálie atp. Z obsahu a pojednání hesel je znát, že jsou sepsána skutečnými odborníky, kteří se dané osobnosti, hnutí či oblasti věnují v mnohem větší míře ve své osobní vědecké a literární práci a předkládají čtenáři slovníku skutečně zasvěcený a informačně bohatý úvod do života a díla dané osobnosti, resp. daného hnutí ap. A kdo bude mít zájem se k danému heslu dozvědět něco více, do větší hloubky, k tomu je mu nápomocna právě ona za každým heslem přítomná bibliografie.

Co ale na tomto skvělém knižním počinu zamrzí, je výběr hesel. Koupí-li si čtenář knihu s názvem Slovník křesťanských mystiků, pak právem očekává korespondenci názvu s obsahem. Pravda, pojmy „mystik", „mystický" byly v běhu dějin chápány různě, jak nás zpravuje V. Kohut ve svém úvodu; stačí se podívat na rozdílná užití pojmu „mystický" v patristické epoše a porovnat ji s obdobím 16.-17. století či dále s teologickou reflexí ve 20.-21. století. Ale i navzdory tomu čtenáře pravděpodobně překvapí, že v knižní publikaci o mysticích či osobách pojednávajících o mystice najde portréty osobností, které s tímto pojmem nikdy nebyly výslovně spojovány (např. množství osobností z patristického období, jako např. sv. Ignáce z Antiochie, sv. Ambrože, sv. Cypriána, sv. Klementa Římského a mnoho dalších, z protestantské křesťanské tradice pak Karla Bartha, Dietricha Bonhoeffera, Sørena Kierkegaarda, z katolického prostředí Pia Parsche atd.). A naopak zamrzí, že mnoho skutečně mystických či s mystikou neoddělitelně spjatých osobností ve slovníku zcela chybí (zakladatel kartuziánů sv. Bruno, sv. Markéta z Cortony, sv. Izák Syrský, sv. Serafim Sarovský, služebnice Boží Marta Robinová, sv. Padre Pio, Terezie z Konnersreuthu, sv. Luitgarda, sv. Růžena z Limy, sv. Růžena z Viterba, bl. Anna Maria Taigi, bl. Alžběta Canori Mora, Jáchym z Fiore, sv. Jan Klimak, sv. Marie od Ukřižovaného Ježíše a mnozí další). Leccos z této výtky vysvětluje již zmíněná Vydavatelská poznámka editora a redaktora knihy P. Mareše, který píše, že tato „kniha přináší všechna hesla týkající se dějin křesťanské mystiky, potažmo dějin křesťanské spirituality" (s. 79) či že se jedná o „široce pojatou encyklopedii osobností křesťanské spirituality" (tamtéž), což název této slovníkové publikace ne zcela dostatečně vyjadřuje a poněkud mate zájemce o ni. U výběru hesel rovněž želíme, že mezi ně nebyly zařazeny pojmy, jež jsou s oblastí mystiky neoddělitelně spojeny, jako např. Kontemplace, Extáze, Stigmatizace atp., obzvláště jsou-li sporadicky součástí slovníku jiné pojmy, ne jen osobnosti, jak jsme zmínili výše. Tuto absenci však může do určité míry doplnit Slovník spirituality z roku 1999 od téhož nakladatele. Za určitý nedostatek rovněž považujeme určitou nevyváženost v délce a obsažnosti některých hesel ve vztahu k významu daných osobností pro dějiny mystiky a spirituality, kdy hesla v kontextu mystiky významných a důležitých osobností např. Mistra Eckharta či sv. Hildegardy z Bingenu jsou výrazně kratší a méně obsažná než hesla např. Johna Henryho Newmana, Elisabeth Leseurové ap., tedy osobností, které buď nemají žádný vztah k mystice, nebo dosud v rámci ní neprokázali tak významný vliv jako např. dvě prvně jmenované osobnosti.

Drobnější výtky pak lze směřovat zejména k českým bibliografiím u některých hesel, kdy lze upozornit na některá, v celkovém kontextu však jistě drobná, opomenutí (např. absentování odkazů na české překlady publikované zejména v různých periodicích, jako např. v revue Na hlubinu nebo v Časopise katolického duchovenstva ap., či na důkladně napsaná a hutná hesla v Českém slovníku bohovědném ad., a tak v českých bibliografiích za hesly slovníku chybí nemálo užitečných odkazů např. na překlady R. Garrigou‑Lagrange, J.-J. Surina, sv. Marie z Agredy, nebo na slovníková hesla jako Bekyně atp.), nebo  naopak na mnohdy nepřiměřené akcentování odkazů na vlastní texty překladatele slovníku k danému tématu, čímž vůbec nechceme snižovat vysokou erudovanost prof. Pospíšila a neoddiskutovatelný přínos jeho textů, ale pouze podotknout, že k daným heslům jsou v českém prostředí k dispozici speciálnější a rozsáhlejší texty (z oblasti patristiky z dosavadní literatury např. Dattrinova či Šmelhausova nebo nejnověji Drobnerova Patrologie ap.). Knize by rovněž prospěl rejstřík jmen, která nemají samostatná hesla, ale jsou ve slovníku porůznu obsažena.

Stran konkrétních chyb, kterých jsme si všimli, má na s. 92 v hesle Mystika - historický nástin podle všeho namísto „Basilej - Schlink" být správně „Basilea Schlinková", což je zakladatelka řeholního společenství protestantské tradice, a na s. 349 v hesle Guigo I. je mylně jako datum úmrtí sv. Bruna, zakladatele kartuziánů, uvedeno hypotetické datum jeho narození (r. 1033).

Na základě dosud napsaného by se mohlo zdát, že naše výtky převažují nad pochvalami, ale není tomu tak. Výše uvedené výtky jsme pro pořádek nemohli nezmínit - jednak mohou případného zájemce upozornit na určitá úskalí publikace, ale také mohou být určitou kritickou zpětnou odezvou vydavateli a jeho redakci pro další záslužnou a vítanou publikační činnost. Klady recenzovaného slovníku však vysoce předčí zmíněné nedostatky. Pro českého čtenáře je na prvním místě přínosem, že se mu do rukou konečně dostává ucelenější publikace uvádějící jej do křesťanské mystiky a spirituality a zejména jejich osobností, vč. dějinného kontextu, což doposud citelně chybělo. Slovník umožňuje v přehledné formě zabývat se jak již známými osobnostmi, tak se seznámit s mnoha buď nám neznámými, nebo jen  málo známými jmény. Bonusem navíc jsou jak české úvody, tak odkazy na dostupnou českou bibliografii. Výrazným kladem je rovněž to, že, jak už jsme zmínili výše, hesla psali skuteční odborníci, hluboce znalí svého tématu, a proto se lze na výsledek jejich práce jistě spolehnout. Vyzdvihujeme rovněž český překlad knihy, jako i přehledné grafické a redakční zpracování. Slovník tak jedině doporučujeme, neboť je v tuto chvíli ne jen jedinou, ale i kvalitní příručkou svého druhu k tématu křesťanské mystiky.

Související články:

Jan od Kříže: Poučení, která uchovala M. Magdaléna od Ducha Svatého  

Poznámky:

[1] Maria a Karmel (2001).

[2] Patrologie (1994).

[3] Slovník spirituality (1999).

[4] Tvá blízkost je mé štěstí (1995), Malá cesta Terezie z Lisieux (2012), Nebe v mé duši (2014).

[5] Encyklopedický slovník křesťanského Východu (2010)

[6] Alžběta od Nejsvětější Trojice (2003).

[7] Křesťanský život v prvních staletích (1995).

[8] Svatí Karmelu (2011), Alžběta od Trojice (2011), Poselství Jana od Kříže (2013), Charisma Terezie z Avily (2015).

[9] Duchovní vedení (1987), Mystika (1995), Náboženská zkušenost a lidská duše (2002).

[10] Prameny světla (2005), Spiritualita křesťanského Východu (2002) a mnohé další.

[11] Karmel v české církvi (1997).