List bratru Šimonovi z Cortony, z řádu bratří kazatelů

Jménem Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie.

Nejdražší synu v Kristu sladkém Ježíši. Já Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, vám píši v jeho drahocenné Krvi, přejíc si vás vidět okoupána a utopena v Krvi Beránkově, abyste jako opilý běžel do bitevního pole a bojoval jako udatný rytíř proti ďáblu, proti světu a proti vlastní křehkosti, se světlem nejsvětější víry a s nevýslovnou láskou, vždy maje zalíbení v boji. Ale vězte, že bojovat a dobýt vítězství by nám nebylo možné, kdybychom neměli světla nejsvětější víry; ani světla bychom nemohli mít, kdyby z oka našeho rozumu nebyla sňata hlína veškeré pozemské náklonnosti a stržen mrak sebelásky; neboť to je ten zvrácený mrak, jenž nám ve všem odnímá každé světlo duchovně i časně. Časně tím, že nám nedopřává poznat naši křehkost a nepatrnou pevnost a stálost světa; ani jak tento život je marný a vratký; ani klamy ďábla, jak skrytě nás klame těmito pomíjejícími věcmi, a často pod zdáním ctnosti. - Duchovně nám tato slepota nedopřává poznat a posoudit dobrotu Boží, ale často to, co nám Bůh dává k našemu dobru, si vykládáme naopak; a to vše se nám stává, protože v jeho tajemstvích nehledíme k jeho zanícenosti, ani s jakou láskou nám je dává, ale jako slepí nevnímáme nežli skutek.

Někdy na nás Bůh dopouští, abychom byli pronásledováni světem a aby se nám dělo bezpráví od tvorů nebo nám byla uložena nějaká poslušnost naším představeným; a my nehledíme k vůli Boží, jež to činí pro naše posvěcení, a nesoudíme jeho vůli, která to na nás dopouští z lásky, nýbrž soudíme vůli lidí a tak upadáme často do mrzutostí se svým bližním a dopouštíme se mnoha chyb a nevědomostí proti Bohu i jim. Co je toho příčinou? Málo světla. Neboť sebeláska pokryla zornici oka nejsvětější víry. Proto jsme-li v těžkostech, které nám působí ďábel, a je-li tehdy v našem oku tato slepota, přijímáme-li ten klam, i přijdou-li ony těžkosti a myšlenky do srdce ďáblovou šalbou, tehdy myslíme, že jsme od Boha zavrženi. A tím upadneme ve zmatek mysli; a odtud zanecháme konaní modlitby, jako bychom se nezdáli milými Bohu; upadneme v rozmrzelost a budeme sami se sebou nespokojeni. Proto i poslušnost nám bude těžkou, a budeme opouštět celu a zamilujeme si společnost. A to všechno, i mnoho jiných nepřístojností, se nám stává, že jsme nestrhli k zemi mrak své sebelásky, ani duchovně ani časně; - proto nepoznáváme pravdu a nekocháme se také v kříži s Kristem ukřižovaným. Avšak tím způsobem bychom nebyli tedy rytíři zmužilými a nebojovali bychom proti svým nepřátelům pro Krista ukřižovaného, ale byli bychom bojácní a děsili bychom se svého vlastního stínu.

Čeho je nám tedy třeba? Je nám třeba Krve; v této Krvi Kristově nalezneme pevnou naději, jež nás zbaví všeliké otrocké bázně; a nalezneme živou víru, zakoušejíce, že Bůh nechce nic jiného než naše dobro. A proto nám dal Slovo, svého jednorozeného Syna; a Syn nám dal život, aby nám vrátil život, a z Krve nám učinil lázeň, v níž by obmyl malomocenství našich nepravostí. Tím tedy duše poznává a živou vírou se toho drží, že Bůh nedopustí ďáblům, aby nás obtěžovali více, než bychom snesli; ani světu, aby nás soužil více, než bychom byli schopni pojmout; ani představenému, aby na nás kladl větší poslušnost, nežli bychom unesli.

S tímto sladkým a slavným světlem neupadnete v rozmrzelost ani ve zmatek pro nějaký boj; a nebudete se vzdalovat cely, ani vybíhat do společnosti lidí, ale budete objímat kříž a nezahodíte zbraně modlitby ani jiných duchovních cvičení. Ale pokořuje se svému Tvůrci budete mu přinášet pokorné a ustavičné modlitby; a ani v čas boje ani v čas klidu a vůbec v žádný čas nezmírníte krok, nýbrž s pílí a bez nedbalosti nebo zmatku budete sloužit Bohu a zachovávat svůj Řád v pravdě. Co toho bude příčinou? Světlo nejsvětějsí víry, jež jste nalezl v Krvi. Co je příčinou světla? Láska k žhoucímu milování, jež jste nalezl v Krvi. Neboť z lásky běželo to sladké milostné Slovo na potupnou smrt kříže; a žár božské lásky zničil a strávil tmu sebelásky, jež stínila oko, aby nevidělo. Proto nyní vidí a vidouc miluje a milujíc bojí se Boha a slouží svému bližnímu. A tak se nyní stal zmužilým rytířem a bojuje se štítem víry a zbraní lásky, jež je dýkou dvousečnou, totiž nenávisti a lásky, lásky k ctnostem a nenávisti k neřesti a vlastní smyslné náruživosti. A jako zamilovaný kochá se v kříži a v tom, že utrpením získává ctnosti, hledaje se zanícením lásky čest Boží a spásu duší. Kde nalezl tuto svatou touhu? V Krvi. - Jiným způsobem byste ji nalézt nemohl.

Proto jsem vám pravila, že si vás přeji vidět okoupána a utopena v Krvi ukřižovaného Krista, a pravím vám, že tehdy budete mít jméno a já znovu naleznu syna. Nuže koupejte a utápějte se v Krvi; bez rozmrzelosti a zmatku. Nic jiného nepravím. Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Božím. Ježíši sladký, Ježíši lásko.

[Český překlad dr. Josefa Vašici převzat z knihy Listy sv. Kateřiny Sienské, Praha 1930, a jazykově upraven redakcí Revue Theofil.]

Více o sv. Kateřině Sienské

Od téže autorky:

  List 289.
Naše Vzkříšení!
Čím větší je láska, tím hlubší je bolest
List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (I)
List bratru Rajmundu z Kapuy, z řádu kazatelského (II) 
Paní Nelle, někdejší ženě Mikuláše Buoncontiho z Pisy 
List bratru Šimonovi z Cortony, z řádu bratří kazatelů 
"Toto tělo je Sluncem, Sluncem pravým" 
List osobě, jejíž jméno je zamlčeno
List jistému vznešenému prelátovi
Nechť se zvedá oheň svaté touhy!
List bratru Tomášovi della Fonte 
Tajemství mého Srdce  
Mateřský Duch Svatý 
Nepřátelé Kříže 

Související články:

Caterinato: Sladká Maria - Panna Maria ve zbožnosti a díle sv. Kateřiny Sienské 
Lukáš Drexler: Jsou křesťanští mystici breathariáni? 
Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj