Postní doba

Přípravou na velikonoce je doba postní. Podle přání koncilu[1] (srov. SC[2] 109) má vyjadřovat dvojí ráz: křest a pokání. Čekatelé křtu (katechumeni) se v ní mají připravit na ini­ciační svátosti (křest, biřmování, eucharistie) a věřící na obnovu svého křtu, když si jej připomenou a budou činit pokání. Tak se obě skupiny připraví na velikonoční slavnost. Postní doba plyne od Popeleční středy po čtyřicet dnů a končí na Zelený čtvrtek večer přede mší na památku Večeře Páně (srov. Calendarium Romanum, 1969, čl. 28).

Vývoj

Čtyřicetidenní půst (na památku 40denního postu Páně) se prosadil v Římě v 5. století a jeho začátek se stanovil na 1. postní neděli (Lev Veliký). Jelikož neděle není postní den a bylo třeba zachovat plných 40 dnů, přidaly se před postní neděli 4 dny, a tak se dospělo ke středě, která od 10. století zvykem udělování popelce na znamení pokání dostala název „Popeleční". Od 6./7. století jí začínala postní doba. Na Vý­chodě se nepostili ani v sobotu, proto, aby dodrželi čtyřicetidenní, museli postní dobu rozšířit na osm neděl před velikonocemi. Pod vlivem toho se i na Západě vytvořilo tzv. „předpostí" o třech nedělích (Devítník, l. a 2. po Devitníku). Reformou bylo předpostí zrušeno a aby čtyřicetidenní doba nebyla narušena tzv. „dobou utrpení Páně" (dříve od 5. postní neděle), ponechává se tato památka jen na Květ­nou neděli.

Význam

Podle názvu je doba postní dobou postu, tj. zdrženlivosti od masa a újmy v jídle každý den, vyjímajíc neděli, jak svědčí starokřesťanská praxe. Avšak dnes je půst jen na Popeleční středu  a Velký pátek, proto obnovená postní liturgie vyzývá k jiným druhům postu: k horlivější modlitbě, ke skutkům lásky, k sebekázni (hlavně prvních pět nových prefací), k duchovnímu obrácení (výzvy proroků v neděl­ních čteních). Avšak je zdůrazněna i druhá myšlenka postní doby: příprava na křest nebo jeho obnova. Jsou obnovena „křestní evangelia", jež byla předčítána katechumenům (o Samaritánce, o uzdravení slepce, o vzkříšení Lazara), hlavně v cyklu A. Dnes se vztahují na všechny věřící, neboť během postní doby si celá církev spolu s těmi, kteří se na křest skutečně připravují, připomíná tajemství svého křest­ního zasvěcení.

Popeleční středa

Branou do postní doby je Popeleční středa, kdy se po evangeliu a promluvě světí popel a poznamenává se jím čelo věřících se slovy „Prach jsi a v prach se navrátíš", jež tresta­jící Bůh řekl Adamovi (Gen 3,19), nebo „Čiňte pokání a věř­te evangeliu" (Mk 1,15). Původ tohoto obřadu je v praxi veřejného pokání raného středověku: kajícníci byli vyhnáni z církve obřadem, připomínajícím vyhnání Adama a Evy z ráje. Slova o popelu - prachu byla pak zhmotněna v po­znamenání čel kajícníků popelem. Tento obřad se od 10. století vztáhl na všechen lid, který jím měl být zasvěcen ke konání pokání v postní době.

Květná neděle

Šestá postní neděle se nazývá „Květná" nebo „o utrpení Páně", jí začíná Svatý týden. Na ten den si církev připomíná mesiášský vjezd Krista do Je­ruzaléma. Koná se průvod z některého místa mimo kostel, věřící drží v ruce ratolesti a vpředu se nese ozdobený kříž. Předtím kněz, oblečen v roucho červené barvy jako ke mši, posvětil ratolesti a přečetl evangelium o Kristově vstupu do Jeruzaléma. Za zpěvu hymnů nebo písní ke cti Krista - Krále vchází průvod do kostela, kde se slouží mše, začínající hned vstupní modlitbou (průvod nahradil vstupní obřady). Kde není možný průvod, má se v kostele konat slavnostní nebo jednoduchý vstup. Při mši se čtou pašije podle evan­gelisty, jehož cyklus právě běží. Zde převládá motiv utrpení, v průvodě s ratolestmi motiv oslavy Krista Krále.

Zelený čtvrtek

Ve čtvrtek Svatého týdne (Zelený) se v biskupských chrámech slaví „mše k svěcení olejů", při níž jsou svěceny oleje, potřebné k udělování svátostí a svátostin: olej nemocných, křtěnců a křižmo. Při této mši mají být podle možnosti pří­tomni všichni diecézní kněží, aby před biskupem obnovili své kněžské závazky, neboť tento den je den společenství kněží s biskupem.

(Z knihy L. Pokorného Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha 1975, s. 211-213. Mírně redakčně upraveno, mezititulky jsou redakční.)

Související články: 

Ludvík Granadský: Půst
Hermas: O pravém postu a čistotě
Athanasius Alexandrijský: Chvála postu 
Egerie: Putování Egerie (Itinerarium Egeriae)
Lev Veliký: Půst těla je bez účinku, nezřekne-li se duše zlého
Jan Maria Vianney: Půst, modlitbu a almužnu za každých okolností 
Petr Chrysolog: Modlitba, půst a milosrdenství jsou základem zbožnosti  
Lev Veliký: Zbožné očištění postem a milosrdenstvím  
Veronika Giuliani: Výzva hříšníkům   
Antonín Paduánský: O postu 

Poznámky:

[1] II. vatikánského koncilu. Pozn. RTh.

[2] Sacrosanctum Concilium, posvátná konstituce II. vatikánského koncilu o liturgii. Pozn. RTh.