Píseň druhá

Kdo řádně pravdu pronikl a v nitru prodlévati zná, takže ni láskou, ani bolem žádné věci dojat nebývá, ten často v sobě předobře se má, a ode vší jest chráněn choroby, neb smysly zevnější se vzhůru pnou. Ó jaký to příval radostí, Boha požívat! Dle převznešené lásky rad vším mimotným já prošel tak, že duch můj zcela svoboden, a všechněch vazeb prost. Pročež lásky účinky vynáším chválami, neb láska umí ze všeliké nouze vyvádět, a z cizích věcí ducha vysvléká, a duši taví, takže roztéká. A koho, při sám Bůh, kdy omrzelost jala z jejích cest? Ó podstato věčná, ty všechny vesměs síly duše pohýbáš: jakmile však ducha do svých samot odvádíš, tu tichne všechen kon, a v tomto pokojném a mlčícím požívání jasný jest osvěcován pohled, a to dle převznešeného podstaty rázu. Ó žel, že vůbec kdy odtud obracíme se ven. Tam totiž pramene míry neznalého průzrační vyvěrají potokové, z kterýchžto kdokolvěk pije, bez omrzelosti a beze strachu žije. Aniž on to byl vyvolil, proto duch jeho zůstává naprosto svoboden. Věci kdysi vzdálené staly se mu zcela blízkými: a nepozoruje se ničeho, co by mu bylo podobno; v tom právě pozůstává náplň radosti. Častěji nejlépe v nitru má, kdo takto cestami lásky se ubírá. Slyšíť slova tajemná, kde všemu se rozumí v jednom: jen abychom tam už byli, kéž Bůh dá: neb požívání Jeho, když jest přítomen, nesmírného skýtá veselí, a působí, že srdce láskou taje a se rozplývá. Ó jak spásonosno jest a slastno, na to vzpomenout!

[Český překlad Jakub Deml. Převzato z Vavřinec Surius: Život Ruysbroecka Podivuhodného, Tasov na Moravě 1915.]

Od téhož autora:

Věnec ctností 
Kniha dvanácti bekyň 
Se Synem v náruč Otcovu
Nadpřirozená vyrovnanost
 Vizte, Ženich přichází, vyjděte mu vstříc!  
Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh  
O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Syn jí nemůže odepřít nic  
Myšlenky o kontemplaci  
Myšlenky o Panně Marii  
Myšlenky o Eucharistii