Teologie opomíjených

Pokud by český čtenář dohledával souhrnné monografické „teologie Nového zákona" dostupné v češtině, tak s velkou pravděpodobností by nalezl pouze několik málo titulů od zahraničních autorů.[1] Je však třeba říct, že není zcela ochuzen o teologické aspekty novozákonních spisů, protože ve všech „Úvodech do Nového zákona", kterých je mimochodem v češtině relativně „požehnaně",[2] se jim věnuje jistá pozornost. Nelze ale také opomenout monografie, které pojednávají např. o některém teologickém tématu,[3] o autorovi[4] nebo o jednotlivé knize.[5] Základní přehledové informace o teologických termínech nebo o dílčích teologických tématech poskytuje také Slovník biblické teologie.[6]

V tomto kontextu tak českého čtenáře potěší už pouhou svou existencí publikace docenta Jiřího Mrázka[7] s názvem Teologie opomíjených. Přehlížené hlasy v Novém zákoně, kterou vydalo nakladatelství Mlýn v roce 2013. Těmi opomíjenými spisy podle Mrázka jsou dle pořadí pojednávaných novozákonních spisů v jednotlivých částech knihy: Markovo a Matoušovo evangelium, Lukášovy spisy (Evangelium a Skutky), První Petrova epištola, Jakubova a Judova epištola, Druhá Petrova epištola a Janovo Zjevení.[8] „Především jsou však všechny spisy, jimiž se zde budeme zabývat, tzn. i ty poměrně velké, kterým patří čestné místo hned na začátku, outsidery v pojednáních, která tradičně nesou název Teologie Nového zákona" (s. 1).

O výběru „opomíjených" spisů, resp. o jeho oprávněnosti lze přirozeně diskutovat, neboť stačí nahlédnout do obsahu ostatních v češtině dostupných novozákonních teologií,[9] abychom viděli, že ani v jedné z nich synoptici, První list Petrův a Zjevení nejsou vůbec opomíjeni (samozřejmě v závislosti na přístupu, který si jednotliví autoři zvolili). Ladd (Taschner) a Porsch věnují Listu Jakubovu sice krátkou, avšak samostatnou kapitolu, na rozdíl do Vougy, který se zabývá v jedné podkapitole pouze zákonem v Jak. Jistým paradoxem zůstává, že Mrázek, který se tomuto listu věnuje na více než 20 stranách, nemá samostatný oddíl věnující se skutečně v něm důležitému tématu zákona. Porsch a Vouga se na druhou stranu věnují také v samostatných oddílech pastorálním epištolám, zatímco Ladd (Taschner) je občasně uvádí v kapitole o teologii apoštola Pavla. Sensu stricto „opomíjené" tak zůstávají zbývající dva novozákonní spisy, Druhý list Petrův a List Judův. Ladd (Taschner) je oba společně zahrnul do jedné krátké kapitolky, Vouga se v jedné podkapitole věnuje několika veršům z 2Pt 3, List Judův, zdá se, zcela opomíjí, podobně jako Porsch zcela opomíjí oba tyto listy... Jak to vyjadřuje název jednoho článku, „nejvíce opomíjeným spisem Nového zákona"[10] je List Judův.

Mrázek se programově vymezuje vůči diachronně pojatým teologiím Nového zákona, jejichž přístup sám o sobě má do jisté míry za následek marginalizaci uvedených spisů, a sám se zařazuje do proudu v biblistice, který v ní má už několik desetiletí své pevné místo, proudu, jehož primární zájem se soustředí na synchronní, literární, a tedy i teologickou rovinu novozákonních spisů. Pro Mrázka je jakýmsi hermeneuticko-metodologickým výchozím bodem jeho uchopení teologie příslušného novozákonního spisu jeho autor, který pro něj představuje garanta teologické integrity a konzistence, ačkoli tato někdy, obzvlášť v obecných epištolách, není explicitně vyjádřená, resp. přinejmenším implicitně patrná. „Lze tedy říci, že obecné epištoly jsou pouhá torza teologie jejich autorů. Avšak jejich autoři se vší pravděpodobností nejsou torza teologů a leccos z jejich teologie můžeme vyčíst takříkajíc mezi řádky: v tom, o čem nemluví přímo, ale lze zjistit, že to předpokládají. Řečeno slovníkem literární teorie, vlastně zde rekonstruujeme přesvědčení autora" (s. 2).

Mrázkův synchronní přístup, kdy se vyhýbá diachronním aspektům[11] novozákonních spisů (což je nejvíc patrné u evangelií), je metodologicky zcela legitimní. Na druhou stranu ale právě diachronní aspekt může pomoci ve větší míře odhalit míru a způsob samostatné (a tedy vlastní) teologické práce evangelisty.[12] Musíme však konstatovat, že Mrázek zůstává metodologicky konzistentní, protože u něj můžeme dlouhodobě pozorovat synchronní narativně-teologický přístup k Novému zákonu.

Každá část monografie má stejnou strukturu: po žánrové charakteristice a intertextuálním zasazení spisu se autor věnuje jeho jednotlivým teologickým tématům: Bohu, christologii, soteriologii, pneumatologii, ekleziologii a eschatologii. Autor takto aplikuje dělení systematické teologie na teologii biblickou, novozákonní. Setkáváme se tak zde se zvláštní (a v případě autora pro nás překvapivou), až hybridní směsí narativně-synchronního a systematicko-teologického přístupu, který v posledku (a místy v nemalé míře) oslabuje jak narativní, tak systematický charakter pojednání. Autor se sice tímto způsobem pokouší podat „ucelený systém" spisu, ale jeho jednotlivé části nezřídka zůstávají na povrchu[13] (např. téma Božího/nebeského království v evangeliích),[14] způsobují jistou (a nejen tematickou) roztříštěnost (např. o „Synu člověka" v Mk se pojednává samostatně ve spojitosti se dvěma teologickými tématy), nerespektují vlastní strukturu spisu a nakonec nejsou vzájemně propojeny. V důsledku tohoto přístupu se např. v Mk ztrácí proklamovaná rovina příběhu a s ní také jistá jednotící linie, která by Marka ukázala jako teologa s jistou jasnou nebo jasnější literární a teologickou koncepcí. Dílčí postřehy u jednotlivých témat spisů jsou výborné, ale celkový obrázek, pojatý synteticky, působí dojmem jisté nedotaženosti, nekomplexnosti (např. christologie v Lk). Při úporné snaze uchopit spis ze všech (systematicko-teologických) stran a tak rekonstruovat ucelené „přesvědčení autora" mizí někdy ze zřetele právě to téma (nebo témata), které autor explicitně formuloval, o které měl zvláštní zájem a starostlivost, o které mu tedy obzvlášť šlo.[15]

Všechny Mrázkovy úvahy jsou založené (vlastně) pouze na textech Nového zákona, používání sekundární literatury je velmi sporadické,[16] ačkoli je zřejmé, že jednotlivá pojednání se rodila také v diskusi nebo v konfrontaci s nimi. Protože autor pracuje se sekundární literaturou minimalistickým způsobem, tak biblické souřadnice pod čárou působí v jistém smyslu rušivě, proto by bylo vhodnější umístit je do hlavního textu především kvůli plynulosti čtení a orientaci.

Musíme konstatovat, že co se týče bibliografie, nenachází se v ní žádný z titulů dostupných v češtině, uvedených zde v pozn. 1-3. Taktéž, když mluví v předmluvě na s. 1 o struktuře „standardní teologie Nového zákona", neuvádí jako doklad žádný titul... Díla Hübnera z pozn. 47[17] a Marguerata z pozn. 630 nejsou uvedena v Literatuře,[18] v níž jsou také přítomná špatná odsazení textu (viz Davies-Allison, Charles) nebo zcela chybí další bibliografické údaje (viz Dunn).

Publikace obsahuje několik překlepů[19] a v některých biblických citacích zůstala nestandardně uvedena čísla veršů.[20] Na s. 87 chybí pod čarou souřadnice ke dvěma citacím z 1Pt. Způsob uvádění informací pod čarou není formálně jednotný, tam, kde jsou celé věty, je někde velké písmeno na začátku a konec bez tečky, někde je na začátku malé písmeno a na konci tečka (viz např. s. 132-133 aj.).

Čtenář si také klade otázku, zda je charakter monografie striktně odborný. Problémem v této věci může být například nejen výše uvedený způsob práce se sekundární literaturou nebo užití slovníku místy snad až (obrazně-)lidového,[21] ale také skutečnost, že zde nejsou uvedeni žádní posuzovatelé, jejichž posudky se pro striktně pojaté odborné monografie vyžadují. Na druhou stranu styl spíše popularizační, široce přístupný, je pro Mrázka charakteristický, a v tomto ohledu čtenář není zklamán.

Nemusíme souhlasit s některými Mrázkovými názory,[22] nelze mu však upřít vynikající znalosti Nového zákona a orientaci v něm, jichž ve (všech) svých pracích používá velmi intenzívně a masívně. Jeho Teologie je sice zcela jednoznačně přístupná a „stravitelná" pro širší veřejnosti, ale také „lidé z oboru" v ní najdou nejednu inspiraci k promýšlení. Mrázek jako zdatný a kompetentní „vypravěč" a vykladač Nového zákona opět nezklamal. „Teologií" Nového zákona, resp. k novozákonním knihám od českých autorů je velmi málo, proto autorovi náleží jednoznačně zásluha a jeho počin nelze než přivítat a ocenit.

[1] Teologie Nového zákona, Podle G. L. Ladda zpracoval Karel Taschner, Evangelikální teologický seminář, Praha 2003; Vouga, F., Teologie Nového zákona, Mlýn, Jihlava 2009; Porsch, F., Mnoho hlasů - jedna víra, Zvon, Praha 1993.

[2] Např.: Pokorný, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona, Vyšehrad, Praha 1993; Tichý, L., Úvod do Nového zákona, Trinitas, Svitavy 2003; Pokorný, P. - Heckel, U., Úvod do Nového zákona. Přehled literatury a teologie, Vyšehrad, Praha 2013; Carson, D. A. - Moo, D. J., Úvod do Nového zákona, Návrat domů, Praha 2008; Theißen, G., Úvod do Nového zákona, Mlýn, Jihlava 2008; Marguerat, D. (ed.), Úvod do Nového zákona, Mlýn, Jihlava 2014.

[3] Např. Brown, R. E., Ježíš v pohledu Nového zákona. Úvod do christologie, Vyšehrad, Praha 1998; Pokorný, P., Vznik christologie: předpoklady teologie Nového zákona, Kalich, Praha 1989; Mareček, P., Ježíš Kristus v Matoušově evangeliu. Hlavní christologické tituly, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2003,

[4] Např. Souček, J. B., Theologie apoštola Pavla, Kalich, Praha 1976.

[5] Takto např. Pokorný, P., Vznešený Teofile. Teologie Lukášova evangelia a Skutků apoštolských, Mlýn, Třebenice 1998.

[6] Léon-Dufour, X., Slovník biblické teologie, Velehrad - Křesťanská akademie, Řím 1991.

[7] Čtenáři Revue Theofil už znají některá jeho díla, viz recenze jeho knih Evangelium podle Matouše a Zjevení Janovo.

[8] Již podle délky se ukazuje, že novozákonní listy má autor propracovanější, věnuje jim téměř tolik prostoru jako evangeliím, a přitom jsou podstatně, až několikanásobně kratší.

[9] Viz pozn. 1.

[10] Takto Rowston, D. J., „The Most Neglected Book in the New Testament", in New Testament Studies, 21 (1975), 554-563.

[11] Je však třeba říct, že Mrázek tak docela neopouští diachronii, což lze pozorovat v částech věnovaných intertextualitě u Matoušova a Lukášova evangelia. Jistý diachronní aspekt zachovává i např. v případě Lukášovy teologie, když ukazuje na její specifika, resp. specifické reinterpretace starších tradic.

[12] To pak má důsledky např. pro názory o tom, zda, příp. nakolik je evangelista pouze sběratelem tradic, nebo skutečným autorem.

[13] Stačí srovnat (ale samozřejmě s výhradami ohledně charakteru obou monografií) pojednání o christologických titulech v Mt s Marečkem (viz pozn. 3).

[14] Také např. milosrdenství a odpuštění v Lk by si zasluhovalo podstatně větší prostor, ne jenom jednu větu na s. 73.

[15] Viz také výše poznámku o zákoně v Jak; v témže listě samostatně netematizuje také např. etiku mluvení/řeči (pouze dílčí narážky). V pastorálních epištolách chybí tematizované „zdravé učení".

[16] Explicitně je sekundární literatura uvedena pouze na s. 18 v pozn. 47, s. 39 v pozn. 154, 156 a 157, s. 45 v pozn. 204, s. 48 v pozn. 221, s. 54 v pozn. 248, s. 56 v pozn. 250, s. 64 v pozn. 314-315, s. 79 v pozn. 383, s. 96 v pozn. 462, s. 110 v pozn. 543, s. 128 v pozn. 616-619, s. 130 v pozn. 630, s. 139 v pozn. 680 a s. 58 v pozn. 789.

[17] V této poznámce je také uvedeno opačné pořadí autorů (Held‑Bornkamm), než je v Literatuře (Bornkamm‑Held).

[18] V pozn. 631 bychom čekali konkrétní paginaci.

[19] Např. s. 54: „pracoval s více prameny"; s. 74: „pokus (re)interpretovat"; s. 86: „vždyť jste ,okusili"; s. 101: „je ze zlého."; s. 114: „ochotný dát se přesvědčit"; s. 130: „víry jako my."; s. 145: „další zvíře bylo jako levhart"; s. 153: „respektive sloveso být spasen"; s. 165: „je přinejmenším obtížné"; s. 168: „aby ostatní skončili v pekle".

[20] Např. s. 65 (č. 26), s. 70 (č. 1), s. 97 (č. 9), s. 101 (č. 33), s. 107 (č. 21), s. 111 (č. 4), s. 112 (č. 5), s. 123 (č. 17, 18), s. 126 (č. 14, 15), s. 167 (č. 4) a s. 168 (č. 12).

[21] Tak např. spojení „večírek na rozloučenou" (s. 56, 64), „přebírání štafety" (s. 74) apod.

[22] Otázkou např. může být, zda rok 70 má být skutečně chápán pro raněkřesťanské obce jako „nutný" mezník" (srov. s. 78); domnívám se, že takovýto předpoklad je metodologicky problematický. Také nemusí být zcela přesvědčivý názor o tom, že všechny zde uvedené „opomíjené" spisy jsou rezidua židokřesťanské teologie.