D. Marguerat: Úvod do Nového zákona

Na stránkách „Theofila" jsme už zmiňovali „požehnané" množství moderních a v češtině dostupných úvodů do Nového zákona[1] a zvlášť jsme se věnovali velké monografii od P. Pokorného a U. Heckela. Dalším rozsáhlým příspěvkem novozákonní introdukce do českého prostředí je překlad už čtvrtého vydání[2] francouzsky psané publikace Introduction au Nouveau Testament, která vyšla roku 2008 v ženevském nakladatelství Labor et Fides. Na rozdíl od původních českých úvodů se jedná o dílo více autorů, působících na různých evropských protestantských nebo katolických teologických fakultách.[3] Někteří autoři nejsou českému čtenáři zcela neznámí, protože jejich vybraná díla již byla publikována v češtině, převážně v nakladatelství Mlýn.[4] Celé dílo vzniklo pod vedením Daniela Marguerata, který sám je kromě předmluvy autorem čtyř kapitol: 1. kap. „Od Ježíše k evangeliím", 2. kap. „Synoptický problém", 5. kap. „Evangelium podle Lukáše", 6. kap. „Skutky apoštolské". Pojednání o dalších synoptických evangeliích doplnili Corina Combet-Gallandová (3. kap. „Evangelium podle Marka") a Élian Cuvillier (4. kap. „Evangelium podle Matouše"), jenž je rovněž autorem 23. kapitoly o „Zjevení svatého Jana". Nejvíce prostoru dostal François Vouga, který sepsal jak úvodní kapitoly ke třetí části monografie o pavlovské literatuře (7. kap. „Pavlovská chronologie" a 8. kap. „Pavlovský soubor"), tak celou část o autentických Pavlových listech (kap. 9-15) a také 20. („Epištola Židům") a 24. kapitolu („List Jakubův"). Deuteropavlovské epištoly (kap. 16-18) zpracoval Andreas Dettwiller, pastorální epištoly (kap. 19) Yann Redalié, spisy janovské tradice kromě Zjevení (tedy kap. 21 „Evangelium podle Jana" a kap. 22 „Janovské epištoly") Jean Zumstein a ostatní obecné epištoly (kap. 25-27) Jacques Schlosser. Problematice dějin novozákonního kánonu se v předposlední (28.) kapitole věnuje Jean-Daniel Kaestli. Monografii uzavírá Roselyne Dupont-Rocová představením textu Nového zákona a jeho dějin (kap. 29). Je zcela pochopitelné, že nelze od skupiny různých autorů očekávat názorovou jednotu na úrovni celku monografie, jako je tomu u úvodů psaných jednou osobou. Autorská nejednota pak může mít za následek až odlišné názory na jednou věc, jako je tomu např. v případě datování 2Pt (srov. s. 178 a 495). Pokud můžeme mluvit o autorské jednotě, projevuje se především na úrovni (výše zmíněných) menších celků, zpracovaných jedním autorem.

Publikace svým záměrem chce být učebnicí pro všechny, které „přitahuje přesná četba Písem Nového zákona" (s. xxv). Tomuto je podřízen její charakter jak po stránce obsahové (výběr relevantních informací, poskytnutí celostního obrazu o historických, literárních a teologických problémech novozákonních knih), tak z hlediska struktury (stejná strukturovanost kapitol: představení knihy, literární skladba, prostředí a dějinné okolnosti spisu, teologický záměr, nové perspektivy, bibliografie),[5] a také z hlediska formálního zpracování (vizuální stránka je přehledná; monografie sice nemá jmenný ani věcný rejstřík, na druhou stranu podrobný obsah slouží do jisté míry právě jako tematický index; za každým oddílem je uveden přehled relevantní bibliografie - jedná se ovšem o nezbytnou součást každého dobrého úvodu; nezatěžování odkazovým aparátem). Všechny uvedené aspekty činí z publikace skutečně vhodný (nejen) studijní nebo učební materiál pro první, v žádném případě ne však nějaké povrchní seznámení se s Novým zákonem.

Do struktury pojednání o jednotlivých spisech NZ se promítá proklamovaná epistemologie autorů, kteří „sdílí původní přesvědčení historicko-kritického přístupu. To znamená, že vhodná četba textů vyžaduje, aby byly zasazeny do historického kontextu (...), v jakém se zrodily" (s. xxvi). Historicko-kritická exegeze je úzce propojena s narativní a rétorickou analýzou, „demonstruje obnovení klasických literárních kategorií skrze nástroje naratologie a rétoriky. Vynořuje se nové paradigma, v němž je základní historické tázání vybaveno kombinací nástrojů vhodných ke zkoumání strategie psaní autorů Nového zákona. Historicko‑kritická analýza se tudíž může připojit k postulátu, který vznáší sémiotika a po ní naratologie: autora lze především poznávat skrze jeho volbu způsobu psaní" (xxvii).

S uvedeným metodologickým a epistemologickým přístupem snad souvisí i uspořádaní pojednání o jednotlivých spisech, které kombinuje jejich pořadí v NZ a jejich příslušnost k novozákonním souborům příbuzných textů (srov. xxvi).[6] Tím, že kapitoly o novozákonním kánonu a textu jsou zařazeny až na závěr, řadí se publikace k „diachronně" koncipovaným úvodům. Na rozdíl např. od Pokorného-Heckela, ale podobně jako u Tichého se tento úvod nezabývá hermeneutickými předpoklady čtení a chápání Nového zákona jako knihy nebo sbírky spisů, jejichž vlastním místem čtení a výkladu je společenství věřících, pro něž je tato sbírka Božím slovem, normou víry a života a autoritou.

Různorodost autorů se projevuje např. i ve způsobu zpracování a podání teologií příslušných novozákonních spisů. Např. teologie Markova evangelia v podání Coriny Combet-Gallandové je do jisté míry zvláštní, neobvyklá, atypická, ale na druhou stranu v některých ohledech podnětná a inspirativní. Dovolím si tvrdit, že jsou zde formulovány takové nové postřehy ohledně Markovy teologické koncepce, které v české literatuře zatím nenacházíme. Autoři jako D. Marguerat, A. Dettwiller, J. Schlosser, E. Cuvillier[7] předkládají „řemeslně" poctivé zpracování témat a vyvážené a vcelku umírněné názory. Samostatnou veličinou, zdá se, zůstává F. Vouga, jehož existencialistický přístup k poselství nejen Pavlových listů[8] nemusí být pro každého přesvědčivý, podobně jako i jeho některé další názory.[9] Na druhou stranu mohou být jeho názory vnímány jako příležitost pro konfrontaci s postoji v jiných českých novozákonních úvodech. Stačí srovnat např. jeho pojetí Pavlovy teologie a jejího vztahu k judaismu nebo jeho pojetí zákona s pojetím v Úvodu od P. Pokorného a U. Heckela.

Jako každá rozsáhlejší odborná monografie není ani tato zcela zbavena překlepů, sazečských chyb apod.[10] Také by snad nebylo od věci uvést seznam zkratek komentářových řad, pro laika nebo někoho nezainteresovaného by zde byla možnost alespoň se s nimi seznámit. Dále je třeba zmínit skutečnost, že k „literatuře v češtině" se neuvádí všechno, co v češtině existuje, ale pouze novější literatura. Taktéž v oddíle o textu Nového zákona by pro českého čtenáře roku 2014 snad mohla být doplněna alespoň stručná zmínka o existenci 28. kritického vydání Nového zákona Nestle-Aland.

Vcelku vzato lze konstatovat, že se jedná o sympatický úvod do Nového zákona, přičemž jeho největší zásluhu spatřuji především v tom, že do českého prostředí přináší místy nově podnětné, místy snad provokativní, místy zcela nové názory novozákonních badatelů z frankofonní oblasti.

Poznámky:

[1] Viz recenzi Mrázkovy monografie Teologie opomíjených.

[2] První vydání vyšlo v roce 2000.

[3] Ohledně konkrétních údajů viz s. xvvii.

[4] Cuvillier, E., Apokalypsa byla zítra: Vyznání naděje v Novém zákoně, Mlýn, Třebenice 1999; Marguerat, D., Člověk z Nazaretu: Co dnes vlastně víme o Ježíšovi, Mlýn, Třebenice 1996; Marguerat, D., Žít se smrtí: Výzva Nového zákona, Mlýn, Třebenice 2000; Vouga, F., Teologie Nového zákona, Mlýn, Jihlava 2009; Vouga, F., Staveniště: Křesťané ve světě podle dopisu Efezským, Mlýn, Jihlava 2005; Vouga, F., Dějiny raného křesťanství, Vyšehrad - Centrum pro studium demokracie, Praha - Brno 1997; Zumstein, J., Protestantismus a první křesťané: Ježíš, Pavel, tradice a víra, Mlýn, Jihlava 2008; Zumstein, J., Slovo v setmělém světě, Mlýn, Třebenice 1995.

[5] Více ohledně zdůvodnění viz s. xxv.

[6] Na rozdíl na jedné straně od Pokorného-Heckela, kteří postupují chronologicky, totiž podle historického pořadí vzniku novozákonních spisů, na druhé straně od Carsona-Mooa, kteří dodržují striktně kanonické pořadí novozákonních spisů.

[7] Tomu by se snad dala vytknout pouze málo rozpracovaná christologie Matoušova evangelia.

[8] Tak především v jeho v češtině dostupném díle o teologii Nového zákona. Viz pozn. 4.

[9] Viz kritickou recenzi od Ladislava Tichého v Teologických textech 6 (1998), s. 211-212. Pro autora recenze se v mnoha ohledech nezdají přesvědčivé také jeho názory na List Jakubův.

[10] Např. s. vii - do obsahu skočily nadpisy dvou odstavců (IV. Pavel misionářem..., V. Pavlovo utrpení...); s. 5, pozn. 3 „Viz"; s. 12 - místo „křesťanských starozákoníků" má být „křesťanských zákoníků" (viz s. 6 a 94); s. 27 - „3 řady 14 jmen od Abrahama"; s. 36 - má být „u Mk 1,7n"; s. 41 - „ei=pen"; s. 45 - M[ary]. A[nn]. Tolbertová uplatnila; s. 54 - souřadnice „(1,15)" by měla být za slovy „do Božího království"; s. 71 - „zázračném dělení chlebů"; s. 75 - „opona v hodině"; s. 79, pozn. 9 - „Kelber"; s. 79, pozn. 10 - „critique"; s. 94 - „v 9,13 a 12,7, kde ..."; s. 103 - „Naissance et enfance", „État de la recherche ..."; s. 116 - „genealogii (3,23-28)"; s. 121 - „instalace Božího zásahu do historie"; s. 122 - „apoštolé", s. 123 - „apoštolové", s. 124 - „apoštolé" - nesjednocený překladový ekvivalent, resp. tvar „apoštolé" je nespisovný/zastaralý?; s. 127 - „Schürmann, s24 Das Lukasevangelium..."; s. 133 - „/vysvětlení termínu viz níž 4.3/"; s. 165 - „1. list Klementův 5,2-7"; s. 167 - „2006, str. 99-104", „Paulus. Eine Biographie"; s. 195 - „kaž-dodennímu"; s. 216 - „v Korintu (1,26-31)"; s. 217 - „Večeře Páně"; s. 219 - odsazení „B. 1K 5,-13...", „1K 6,12-20 a 9,1-18"; s. 221 - „z prostředí, kde [nebo v němž] křesťané mluvili"; s. 222 - „(15,4bc-5a) interpretaci jeho vzkříšení;" (text v závorce má být před středníkem); s. 224 - „S výjimkou argumentů ad personam z 15,29-33"; s. 236 - „(1K 5,1-11?)"; s. 248, pozn. 18 - „...de Dieu","; s. 253, pozn. 3 - „his Apostleship"; s. 258 - „(„Ti, kteří...")"; s. 262 - „(„nežiji už já ...")" - bis; s. 264, pozn. 18 - „Goguel" - větší velikost písma; s. 269 - „očekáváním vzkříšení z mrtvých"; s. 271 - „srov. 4,18"; s. 280 - „jako lepší poznání (3,8)."; s. 286, pozn. 4 - „Odil" - odlišný font; s. 289 - „otcovská starostlivost"; s. 304 - „M. G. Barclay" - větší velikost písma; s. 309 - „především díkuvzdání"; s. 312, pozn. 3 - „sw,|zein"; s. 315 - „Askeze propagovaná ‘filosofií' jedná se především o ..." (?); s. 320 - „polemické části z Ko 2"; s. 337 - u Marečkova díla chybí vročení; s. 342 - „(th/j klh,sewj)"; s. 343 - „(eivj to. sthri,xai u`mwn)"; s. 344, pozn. 2 - „Thessalonicherbrief"; s. 347, pozn. 5 - „Rozcházející se názory" - v této podobě nedává smysl; s. 355 - „Podle 2Tm je Pavel"; s. 365, pozn. 3 - „Lührmann, „Neutestamentliche..."; s. 368, pozn. 6 - „von Lips" - větší velikost písma; s. 398 - „4.6.5.7,15-24..."; s. 399, pozn. 1 - „zugleich ein Beitrag"; s. 401, pozn. 6 - „The Four Gospels"; s. 402, pozn. 7 - „Leipzig, 1926"; s. 403 - „u synoptiků jen zřídka."; s. 403, pozn. 12 - „The Gospel according to"; s. 404, pozn. 13 - název díla by měl být kurzívou; s. 409, pozn. 16 - „Johannesevangelium"; s. 410 - „ z oblastí živné půdy"; s. 419 - „Léon-Dufour" - větší velikost písma; s. 436 - „De Jonge" - větší velikost písma; s. 442 - u legendy k „tučně" nejsou mezery mezi slovy; s. 453 - „zpochybňuje myšlenku"; s. 465 - „(5,7-11)"; s. 486 - „jednal Kristus (3,17n)."; s. 495 - „s jistotou potvrdit. „³"(?); s. 497 - „připisování rozhodujícího významu"; s. 499 - „stuttgartský komentář, 2001."; s. 504 - „v obou lukášovských"; s. 515 - „„Nemůže být ani více..."; s. 516 - „„Kdykoli přišel..."; s. 530 - „„Mommsenův kánon"; s. 532 - „z „evangelia oddělených""; s. 543 - „Jaké byly podmínky"; s. 544 - má být „subsriptio" ne „suscriptio"; s. 555 - „protěj-šku"; s. 562 - „ANTF (Arbeiten..), „C.-B. Amphoux"; s. 565 - „velkolepé scény a obrazy"; s. 573 - „nazývá ‘Pramen logií'", „Jiní toto označení pro shromáždění látek různého původu." (?). V tabulce na s. 443 nenalezneme přerušované podtržení u druhého sedmera, jak avizuje legenda na s. 442.