Nacházíte se na: Theofil > Bible > Blahoslavenství jako stupně k dokonalosti člověka

Blahoslavenství jako stupně k dokonalosti člověka

Luboš Bližňák, 14.3. 2016

Malá pozvánka k rozjímání nad verši Písma svatého. Blahoslavenství jako stupně k dokonalosti člověka v "Kázání na hoře" (Mt 5,1 - 5,17).

 

Ve výkladu Písma se dovídáme, proč Ježíš kázal a učil na hoře - když pomineme shody s obdržením desek Zákona Mojžíšem (srov. Ex 24,12; Dt 9,9) nebo dávání požehnání po přejití Jordánu na hoře Gerizímu (srov. Dt 27,12; Dt 11,29) či výrok proroka Izajáše (Iz 40,9). Chce-li člověk Ježíšovo učení pochopit, musí svou mysl pozvednout "na horu", vzhůru. Z vrcholu (nadhledu) také můžeme lépe spatřit dobra, která Bůh prokazuje těm, kteří ho následují.[1]

kazani-na-hore-2.jpgKázání začíná blahoslavenstvími, která neslibují spásu určitým skupinám lidí, ale určitým vnitřním náboženským a mravním postojům, které lidé prokážou i v těžkých životních situacích.[2]

"Chudým v duchu" (srov. Mt 5,3) znamená lidem pokorným a skromným, těm, kteří nelpí na majetku pro marnou slávu, kteří nezneužívají druhé pro svůj prospěch, ale pro ty, kdo dokážou využívat bohatství pro čest a slávu Boží. "Chudí v duchu" jsou lidé ctnostní, lidé odolávající bažení po neřestech, lidé vyrovnaní, schopní dávat lásku a konající dobré skutky, lidé zvoucí do svého srdce milost Boží.[3] Chudí jsou lidé bez majetku, utlačovaní a mnozí jimi pohrdají, ale oni, jelikož nemají nic, obracejí zcela svá srdce k Bohu a tedy „chudí v duchu" jsou ti, kteří mají duši chudého, duši otevřenou spáse.[4]

„Plačící" (srov. Mt 5,4) nad vlastními hříchy, nad vládou zla, duchovní pláč, pláč v touze po Bohu - i tito lidé jsou blahoslaveni.[5]

„Tiší" (srov. Mt 5,5) jsou mírní, ti, které neovládá pomstychtivost a hněv, kteří dokážou trpělivě snášet křivdy a umějí odpouštět. Člověk mírný má v sobě vnitřní pokoj, nezkracuje si život výbuchy vzteku, snadno získává přízeň lidí a jejich lásku.[6]

„Hladovějící a žíznící po spravedlnosti" (srov. Mt 5,6): lidé horlivě plní Boží vůli,[7] pracují na svých ctnostech, žijí spravedlivě i za cenu obtíží a utrpení ve svém životě.[8]

Vysvětlení pojmu „milosrdní" (srov. Mt 5,7) najdeme například už v Jakubově listu: "Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem" (Jk 2:13). Snaha vcítit se do nesnází druhého a prokázat mu dobro. Bůh je k nám nejvýše milosrdný a požaduje milosrdenství také od nás.[9]

Čistého srdce jsou ti, kdo svou mysl a vůli zbavili zlých žádostí a úmyslů. Bůh je život, kdo vidí[10] Boha, vidí svůj život (srov. Mt 5,8).[11]

Pokojní jsou ti, kteří zachovávají mír s Bohem, s bližním i sami se sebou. Synové Boží jsou ti, kteří se Bohu podobají, jsou obrazem Božím (srov. Mt 5,9).[12]

Pronásledovaní pro spravedlnost a Boží jméno, kteří budou trpět, jako trpěli proroci (srov. Mt 5,10-12) - to jsou ti, kteří prokážou křesťanskou ctnost a budou ochotní trpět pro Ježíše Krista, stejně jako on trpěl za nás.

Křesťané mají být solí země a světlem světa. Sůl potravu konzervuje (chrání) a dodává jí chuť, křesťan chrání ostatní před mravním úpadkem a dává lidem příklad svým životem. A jako sůl pálí v ráně, tak je i křesťan pro svět připomínkou Posledního soudu. Světlo zahání stín, osvěcuje a oživuje a křesťan má povinnost přinášet všem radostnou zvěst o Ježíši Kristu a vést člověka na cestu spásy.[13]

Ježíš říká, jaký by měl člověk být a jak by měl žít dobrý a spravedlivý život, aby mohl směřovat ke svému konečnému cíli a vstoupit do Království nebeského. Blahoslavenství jsou stupně, kterými člověk může kráčet ke své dokonalosti.

Ježíš potvrzuje platnost Zákona a klade důraz na zachovávání Desatera, uvádí jeho výklad a rozšiřuje jej - zdokonaluje. „Galilejský Mistr předkládá novou Tóru."[14]

 

Související články:

Tomáš Akvinský: Blahoslavení chudí duchem ...

Tomáš Akvinský: Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...

 

Poznámky:



[1] Srov. Evangelium svatého Matouše. Překlad František Sušil. 2. vyd. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Prokopa, 1871. 379 s. Str. 66.

[2] Srov. Nový zákon s výkladovými poznámkami: český ekumenický překlad. 1. vyd. Praha: Evangelické nakladatelství, 1991. 519 s. Str. 19 - 20.

[3] Srov. Evangelium svatého Matouše. Str. 66 - 67.

[4] Srov. Nový zákon s výkladovými poznámkami: český ekumenický překlad. Str. 20.

[5] Srov. PODLAHA, Antonín, ed. Bible česká. Díl druhý, Knihy Nového zákona. Sv. I., Evangelia a Skutky apoštolské. Překlad Jan Ladislav Sýkora. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1922. 436 s.

[6] Srov. Evangelium svatého Matouše. Str. 67.

[7] Srov. Nový zákon s výkladovými poznámkami: český ekumenický překlad. Str. 20.

[8] Srov. Evangelium svatého Matouše. Str. 68.

[9] Srov. Podlaha, Antonín, ed. Bible česká. Díl druhý, Knihy Nového zákona. Sv. I., Evangelia a Skutky apoštolské. Str. 80.

[10] „Vidí" ve smyslu „následuje Boha, směřuje k Bohu".

[11] Srov. Evangelium svatého Matouše. Str. 69.

[12] Srov. Podlaha, Antonín, ed. Bible česká. Díl druhý, Knihy Nového zákona. Sv. I., Evangelia a Skutky apoštolské. Str. 80.

[13] Srov. tamtéž. Str. 80 - 81.

[14] POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4. vyd. Praha: Krystal OP, 2010. 462 s. Teologie. ISBN 978-80-87183-21-2.

[RSS]

Přečteno 458x

další články