Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Vidění 1/5 - Zelený čtvrtek

Vidění 1/5 - Zelený čtvrtek

Alžběta ze Schönau, 23.3. 2016

Alžběta ze Schönau (+ 1165) je německá středověká řeholnice a mystička, která se znala i se sv. Hildegardou z Bingenu, s níž si dopisovala. Alžbětin bratr Ekbert zapsal její vize, z nichž na pokračování přinášíme výseč týkající se velikonoční doby.

 

Poté na Zelený čtvrtek při mši jsem viděla jako obyčejně vše, co se dálo kolem oltáře, a když kněz říkal kánon a pozdvihoval kalich před Božím obličejem, viděla jsem nad kalichem Pána Ježíše, který jako by visel na kříži a z boku a nohou jako by stékala krev do kalichu.

Když se blížil čas nešpor, těžce jsem omdlévala a opouštěla mne veškerá tělesná síla, a sestry mě položily v kapitule, kde se slavil odkaz umývání nohou. A když začínala antifona „Před dnem svátečním", ihned mi vyrazily přehojné slzy a šel na mne smrtelný zápas a po velikém strádání jsem odpočinula ve vytržení. Tu jsem viděla Pána v tomtéž městě, do kterého vešel na Květnou neděli, jak sedí se svými učedníky v domě, jako by chtěl večeřet. Když jsem na něho hleděla, povstal od stolu a odloživ své roucho, přepásal se plátnem a vzav měděnici, poklekl před Petrem, a Petr ihned vyskočil a stál jako by poděšen, ale Pán, jak byl skloněn, jako by k němu mluvil, a za chvíli se Petr zase posadil. A pán jim každému umyl nohy a zase obléknuv svůj šat, přilehl a seděl jako by mluvě s nimi. Poté vstal a vyšel s nimi z města a šel směrem k oné hoře, se které jsem ho viděla sestupovat. A když jsem to takto spatřila, vrátila jsem se k sobě a ihned mne pojala větší úzkost než předtím, až jsem myslela, že zemřu. 

gestemany-001-men.jpg
 

Když nade mnou říkali litanii, přišla jsem zase do vytržení. Tu jsem viděla, jak Pán, zanechav učedníky, odešel od nich a pokleknuv na zemi, vrhl se na tvář k modlitbě, jako by ve velikých úzkostech. Viděla jsem také ony drahocenné krůpěje krve, jak stékaly na zem s jeho nejsvětějšího Těla. A po modlitbě se vrátil k učedníkům, které jsem také viděla podřimovat, a když k nim promluvil, znovu se vrátil na modlitby, a to se stalo třikrát. Tu já, nabyvši vědomí, jsem ihned měla ve svých ústech tato slova: „Postaven jsa Ježíš ve smrtelné úzkosti, déle se modlil, a jeho pot je učiněn jako krůpěje krve stékající na zem." A dodala jsem: „Na Hoře olivetské jsem se modlil ke svému Otci: ‚Otče, je-li možné, ať ode mne odejde tento kalich.‘"

A za chvíli jsem se vrátila do vytržení. I viděla jsem, a hle, Pán vrátiv se z modliteb vzal učedníky a šel k východu. A za chvíli přišel Jidáš s ozbrojenou četou a přistoupiv ho políbil. Ti, co byli s ním, ustoupivše vzad padli na zem a povstavše jali ho a spoutaného sveřepě vlekli až k městu. Jeho učedníky jsem viděla, jak se rozbíhali každý do své skrýše. Tu jsem se navrátila z vytržení s těmito slovy: „Můj přítel mě zradil znamením políbení řka: ‚Kterého políbím, ten to je, držte ho.‘"

Potom celou onu noc, ať spíc nebo bdíc, jsem viděla, jak oni zlosynové se rouhali Pánu tepajíce ho, plijíce na něj, pohlavkujíce ho a políčkujíce. Do vytržení jsem sice nepřišla, ale všechna moje mysl byla tam, a na nic jiného mi nebylo možné mít pozor, až jsem se zdála skoro zbavená rozumu.

 

[Český překlad Otto Albert Tichý. Převzato z  Knihy vidění a zjevení svaté Alžběty Šenavské, A. L. Stříž, Osvětimany na Moravě 1913. Jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]
 

Od téže autorky:

 

[RSS]

Přečteno 391x

další články