Vidění 3/5 - Neděle Zmrtvýchvstání

Poté v sobotu o nešporách, když jsem byla u vytržení, se mi zjevily jakési velebné paní, jež jako by nesly vonné masti.

Na Hod Boží velikonoční, když už se rozednívalo, jsem seděla v oratoři a četla v žalmech. A když jsem se již blížila ke konci žalmů, přišla jsem do vytržení a viděla zahradu, ve které byl hrob. Od jeho vchodu byl odvalen kámen, seděli u něho andělé, a hle, jakási paní plačíc přistoupila k hrobu, nahlédla do něho a nenalezši tam těla, jako by zarmoucena kousek ustoupila. Přišel jí pak v ústrety Pán, a ona ihned stanula, jako by se ho na něco ptala. Po chvíli se obrátila, aby se vrátila ke hrobu, a zase se náhle obrátila, jako by od něho zavolána, a běžela a padla mu k nohám. Když zmizel, povstavši rychle běžela až do domu, kde byli shromážděni učedníci, a zvěstovala jim.

Hned potom, když jsem se poněkud zotavila, jsem viděla přicházet ke hrobu dvě paní s vonnými mastmi, a když viděly anděly, zastavily se jako by poděšené. Poté s bázní přistoupily blíže. Pobyvše tam chvíli odešly. Přišel pak i jim Pán v ústrety na cestě, a ihned přiběhvše padly před ním a objaly jeho nohy. Toho jsem neviděla u oné prve zmíněné paní.

Poté, když se sloužila mše, jsem viděla ke hrobu spěchat dva učedníky, jednoho, jak se zdálo, staršího, druhého mladšího. A tento, ačkoliv ke hrobu přišel spěšněji, nevešel. Starší však přišed vešel ihned, potom i mladší.

A na co se ještě ptáš, bratře? Skoro vše, co se dálo, jak čteme v Evangeliu té doby, mi bylo zjeveno. Neboť jsem viděla i to, jak k dvěma jdoucím z Jeruzaléma do Emauz se připojil Pán v podobě cizince, a když přišli do městečka a on dělal, že je opustí, jak ho zdrželi a přivedli do domu, a když seděl u večeře a požehnal a lámal chléb, v tom bylo místo, kde seděl, prázdné. A ihned vstavše chvatně šli k učedníkům a zvěstovali jim to v domě, v němž byli shromážděni. Tutéž pak hodinu, co jim to oznamovali, se zjevil Pán, stoje uprostřed nich. Poté jsem viděla i to, jak s nimi jedl, a na stole byl jeden talíř s rybou a jiný s medovým plástem. Roucha, ve kterých jsem ho viděla po zmrtvýchvstání, byla nejbělostnější, a vzezření jeho tváře neobyčejně veselé a takové jasnosti, že jsem ji stěží poznávala.

[Český překlad Otto Albert Tichý. Převzato z  Knihy vidění a zjevení svaté Alžběty Šenavské, A. L. Stříž, Osvětimany na Moravě 1913. Jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téže autorky:

Vidění 1/5 - Zelený čtvrtek  
Vidění 2/5 - Velký pátek
Vidění 4/5 - Nanebevstoupení
Vidění 5/5 - Seslání Ducha Svatého

Související články:

Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista 
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc 
Ladislav Pokorný: Neděle zmrtvýchvstání Páně
Tomáš Akvinský: Proč Kristus vstal z mrtvých? 
Antonín Paduánský: Ukázal jim ruce, bok a nohy 
Brigita Švédská: Zmrtvýchvstání našeho Pána Ježíše Krista 
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu  
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my  
Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
Řehoř z Nyssy: Prvorozený nového stvoření  
Augustin: Jedině od Boha je naše spása 
Kristus, původce vzkříšení a života
Augustin: Totožnost Kristova těla
Antonín Paduánský: "Pokoj vám!"
Kateřina Sienská: Naše Vzkříšení!
Charles de Foucauld: Velikonoce
Maxim Turínský: Kristus je den