O prostotě I.

Svatý František Saleský: „Prostota není nic jiného, než čistá a nezištná láska k bližnímu, která směřuje jen k tomu, aby došla lásky Boží. A jenom tehdy jsme opravdu prostými, toužíme-li po Boží lásce."

František Saleský byl obzvláštním milovníkem prostoty. „Já nevím," řekl kdysi, „čím mě opatrnost urazila. Ale stojí mě velkou námahu, abych tuto ctnost miloval. Jestliže se k ní přesto přimykám, dělám tak jen z donucení, protože je světlem, které nám na zemi svítí. Avšak krása a spanilost prostoty mě vábí tak mocně, že jí nemůžu odolat. Je pravda, že nám evangelium doporučuje, abychom byli opatrní jako hadi a prostí jako holubice (srov. Mt 10,16), ale nicméně já bych rád dal sto hadů za jedinou holubici. Je mi také známo, že obě ctnosti jsou užitečné, když se spojí v jedno, ale přesto se mi zdá, že je v tomto spojení potřeba dbát na totéž, co vyžaduje příprava jistého léku. Při přípravě toho léku je důležité, aby se vzala jen malá špetka hadího jedu, ale ostatních hojivých látek má být dostatek."

Propůjč mi, Pane, ctnost prostoty, a nedopusť, abych se kdy této ctnosti zpronevěřil!

Svatý Fokas byl muž, který v prostotě zvláště vynikal. Měl u chatrče malou zahrádku, ve které pěstoval zeleninu, ale ne až tolik pro vlastní potřebu, spíše proto, aby mohl pohostit pocestné a chudáky. Přijímal všechny, kteří ho požádali o nocleh, se zvláštní laskavostí a pohostinností do svého domu.

A stalo se, že Fokas byl udán u místodržitele jako přechovávač a přítel křesťanů. Pohanský místodržitel se velmi rozezlil a poslal vojáky, aby Foka našli a popravili. Vojáci po mnoha dnech putování dorazili k chatrči a nevědouce komu patří, vešli dovnitř a neomaleně se domáhali noclehu a večeře. Fokas je velmi vlídně přijal a uvítal a předložil jim to nejlepší, co v domě měl. Choval se k surovým vojákům tak prostě a laskavě, že si ho ozbrojenci okamžitě oblíbili a zamilovali. Řekli mu také, jaký mají úkol: „Hledáme nějakého Foka, který tu někde bydlí. Je to křesťan a další křesťany přechovává. Máme přísný rozkaz ho zajmout a srazit mu hlavu." Fokas odpověděl: „Toho dobře znám. Buďte bez starostí, odpočiňte si po namáhavé cestě a než ráno vyjde slunce, já sám vám ho vydám." Vojáci byli potěšeni tou zprávou, nemuseli už dál hledat. Klidně a spokojeně ulehli ke spánku. Fokas celou noc strávil na modlitbách a připravoval se na smrt.

Ráno vojáky probudil, nachystal jim snídani a prostě a přátelsky s nimi rozmlouval. Potom mu připomněli jeho slib. Řekl: „Nemějte obavy, já své slovo dodržím. Vždyť Fokas je už skoro ve vaší moci." „Tak pojďme pro něj," pobízeli ho vojáci. „Není potřeba, abychom vycházeli z domu. Fokas je tady, stojí před vámi. Já jsem Fokas."

Vojáci byli zaražení a nemohli ze sebe vypravit ani slovo. Jeho upřímná a nelíčená láska, kterou jim prokázal, ta srdečná prostota, vlídnost a dobrotivost je tak dojala, že se nikdo z nich neopovážil vztáhnout na něj ruku. Radili mu, aby utekl. A oni řeknou místodržiteli, že ho nenašli.

Světec odpověděl: „Nesmíte své svědomí pošpinit lží. Ostatně já se smrti nebojím, protože mě uvede do věčného života. Vyplňte rozkaz toho, kdo vás poslal." Po těch slovech naklonil hlavu, dávajíce své tělo jako oběť svému Spasiteli, aby Kristovu lásku zase láskou splatil.

Jak jistě a bezpečně kráčí, kdo je živý v prostotě před Tvou tváří. Vždyť Ty miluješ prosté duše. Ty jim uděluješ přehojnou mírou své milosti a dary.

[Převzato z knihy Silbert, Johann Peter. P. Silberta Křesťansko-katolická domácí kniha na každý den v roce, sestavená z výroků, učení a příkladů svatých Božích: s pobožností ke mši svaté a rozjímáním o čtyrech posledních věcech člověka. V Praze: Dědictví Svatojanské, 1911. 451 s. Jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

 Články od téhož autora:

O pokoře I.
O pokoře II.
O pokoře III.
O prostotě I.
O prostotě II.