Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Luboš Bližňák, 6.7. 2016

Třetí díl o sociální nauce katolické církve. Pokračujeme v představování Kompendia sociální nauky. Podíváme se blíže na ekonomiku, politiku, mezinárodní společenství, ochranu životního prostředí, na mír a válku.

 

Ekonomika

Sociální nauka církve tvrdí, že ekonomika musí mít morální rozměr a má člověku sloužit. „I v životě hospodářsko-společenském je třeba mít v úctě a rozvíjet důstojnost lidské osoby a její celé povolání, a rovněž dobro celé společnosti. Člověk je přece původce, střed a cíl veškerého hospodářsko-společenského života."[1] Ekonomika, která nemá morální rozměr, se nutně obrací proti člověku, podkopává jeho práva a narušuje klidné soužití a vztahy ve společnosti.

Církev podporuje soukromou iniciativu a podnikání. Svobodné podnikání aktivuje lidskou tvořivost. Podnikání však nemá obohacovat jen samotného podnikatele, má vždy sociální a morální rozměr a má přispívat k obecnému dobru. Stát má podnikání podporovat, zároveň má být garantem zákonodárných podmínek, které zachovávají určitou rovnost a brání extrémům nárůstu moci nebo utiskování slabých. Stát je oprávněn vybírat daně a používat je pro rozvoj společného dobra.[2] Stát má zároveň umožňovat soukromým neziskovým organizacím jejich činnost, neboť touto iniciativou je vhodně doplňováno působení státu i trhu.

Spotřebitel se má chovat hospodárně, mít na paměti společenskou odpovědnost a principy spravedlnosti, lásky a solidarity.[3]

Politika

Základem a cílem politického působení je lidská osoba. Proto musí být uznávána lidská důstojnost. Musí být kladen důraz na dodržování a rozvíjení lidských práv. Politické a občanské soužití by mělo být založeno na svobodě, spravedlnost, rovnosti a bratrství, aby se člověk mohl rozvíjet a zvyšovalo se společné dobro.

Aby mohla společnost řádně fungovat, je zapotřebí uznávání autority, která bude společnost řídit. Tato autorita je darována Bohem. Politická autorita je důležitá, aby mohla řádně plnit úkoly a společenská zadání, aby zabezpečila spravedlivý život společnosti. Politická autorita musí být založena na mravním řádu, jelikož se má zodpovídat Bohu za správu společnosti. „Subjektem politické autority je lid, chápaný ve svém celku jako nositel suverenity."[4] Občané se v demokratické společnosti podílejí na politickém dění a kontrolují činnost svým politických představitelů. Politická činnost musí sloužit občanské společnosti.

KSNC podrobně popisuje podmínky politického života, včetně práva na náboženskou svobodu a vztahu církve a politiky.[5]

Mezinárodní společenství

Lidská osoba podle své přirozenosti je bytost vztahová a žije ve společenství a ve společnosti. Vytváření dobrých vzájemných vztahů platí i na mezinárodní úrovni a lidstvo jako celek by mělo dbát, aby byl svět zaměřen k vytváření univerzálního dobra. V mezinárodním společenství platí také hodnoty pravdy, spravedlnosti, solidarity a svobody.

Světové společenství se má řídit mezinárodním právem, kdy každý stát má nárok na svou suverenitu.[6] Národy mají vytvářet společnou rodinu, kdy ve společné jednotě bude zachováváno sebevyjádření každého národa. K tomu je zapotřebí, aby se světové společenství řídilo stejným mravním řádem, kterým se upravují vztahy mezi osobami.[7] Mravní a právní řád musí být v souladu, aby bylo možno řešit případné rozpory pokojnou cestou a zabránit použití násilí. K zachování mezinárodního pořádku je potřeba dodržovat svobodu a teritoriální integritu každého národa, ochranu práv menšin, spravedlivé rozdělování zdrojů, odmítání války a odzbrojení, dodržování smluv a náboženské svobody. To vše by mělo být uskutečňováno na základě vzájemné důvěry.[8]

Učitelský úřad církve uznává potřebu existence celosvětové veřejné autority, která bude zabezpečovat spravedlnost a podporuje mezinárodní organizace (např. OSN) v jejich úsilí prosazovat mezinárodní právo směřující k zachování míru, k respektu lidské osoby a její důstojnosti a k přijetí dalších požadavků, které přispívají ke společnému dobru. Mezinárodní spolupráce má umožňovat celkový rozvoj lidstva a pokrok jednotlivých národů v duchu solidarity, sociální spravedlnosti a lásky.

Je potřeba řešit celosvětově problém chudoby, zahraničního dluhu chudých zemí a mnohé další.[9]

Ochrana životního prostředí

Vztah člověka ke světu a k okolnímu prostředí patří k lidské identitě. Bůh člověku svěřil správu nad zemí. Člověk se svým způsobem podílí na Božím stvoření a má spolupracovat na Božím plánu v dějinách. V dnešní době prudkého rozvoje vědy a techniky, kdy člověk mohutně ovlivňuje svým působením životní prostředí, je třeba o to více dbát na odpovědné správcovství. Věda a technika přináší do života člověka mnoho pozitivních věcí, ale dává také člověku velkou moc, která při nesprávném použití může způsobit mnoho zla. Je třeba přistupovat k vědecko-technickým výdobytkům s vědomím a dodržováním mravních zásad a hodnot, s vědomím zachovávání lidské důstojnosti. Nelze se stavět na místo Boha a „převzít" vládu nad světem, podlehnout pocitu moci, drancovat a ničit, ale používat vše stvořené jako Boží dar a odpovědně se starat o rozvoj světa. „Učitelský úřad církve zdůrazňuje lidskou odpovědnost za zachování celistvého a zdravého životního prostředí."[10]

Ochrana životního prostředí je v zájmu celého lidstva, je to naše odpovědnost vůči budoucím generacím, proto prosazování ekonomických a jiných zájmů musí dbát na rizika a čelit poškození životní prostředí.

Sociální nauka církve stojí v otázce ochrany životního prostředí ve zdravém středu mezi extrémem zbožšťování přírody a planety a mezi druhou krajností bezohledného ničení životního prostředí „v zájmu pokroku" a většího finančního zisku.[11]

Mír a válka

„Mír je nejen Božím darem a lidským úmyslem, který odpovídá Božímu plánu, mír je především základní atribut Boha."[12] Zjevení a Písmo svaté nám ukazuje, že mír není pouhá nepřítomnost války, mír zde znamená plnost života a pokud člověk porušuje řád Boží, je to cesta vedoucí k násilí a válce. Mír je cíl života společnosti, mír je Boží požehnání, jak často zdůrazňoval náš Pán (srov. např. Lk 24, 36).

Aby mohl být mír zachováván, musí být společnost postavena na mravních základech, na vědomí a uznání existence Všepřesahujícího, společnost musí vyznávat hodnoty spravedlnosti a lásky.

Učitelský úřad církve odsuzuje válku jako zlo, je proti rozumu řešit konflikt válkou, která způsobuje nesmírné utrpení. Je nutné dělat vše proto, aby se problémy řešily v prostředí vzájemné důvěry a jiným způsobem než válečným.

Církev však uznává právo na oprávněnou obranu, právo na vedení spravedlivé války. I zde platí, že spravedlivá válka je krajním řešením a musí být dodržovány normy mezinárodního práva a maximálně chráněni nevinní.

Církev je ze svého poslání znamením míru a pokoje pro celé lidstvo. Církev se modlí za mír a říká, že skutečného míru je možné dosáhnout odpuštěním a smířením.

Sociální nauka katolické církve (SNC)

SNC chce napomáhat k budování lepšího světa, obrací se na celou společnost a chce aplikovat křesťanské poselství na sociální problémy doby.[13] Chceme-li dospět k lidštějšímu světu, musí všechny roviny společenského života a sociální vztahy prolnout láska. „Křesťan ví, že láska je důvodem, proč Bůh navazuje vztah s člověkem. A je to opět láska, kterou Bůh očekává od člověka jako odpověď. Láska je proto nejvyšší a nejvznešenější formou vztahů i mezi lidskými bytostmi."[14]

 

Související články

Sociální nauka církve I. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve II. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Sociální nauka církve V. - Sociální encyklika Quadragesimo anno

Sociální nauka církve VI. - Sociální encykliky Jana XXIII.

Sociální nauka církve VII. - Dokumenty II. vatikánského koncilu

Sociální nauka církve VIII. - Sociální encykliky Pavla VI.

Sociální nauka církve IX. - Sociální encykliky Jana Pavla II.

Sociální nauka církve X. - Sociální encykliky Benedikta XVI.

Sociální nauka církve XI. - Sociální encyklika Laudato si

 

Poznámky:


[1] Gaudium et spes. In: Dokumenty II. vatikánského koncilu. Str. 238. Čl. 63.

[2] „Spravedlivá, výkonná a efektivní správa veřejných financí má blahodárný vliv na hospodářství, protože dokáže podporovat růst zaměstnanosti, znamená oporu pro podnikatelské aktivity a pro neziskové iniciativy, a tak přispívá k rostoucí věrohodnosti státu jakožto záruky systémů zdravotního a sociálního zabezpečení, které mají chránit především ty nejslabší."

KSNC. Str. 228. Čl. 355.

[3] Srov. KSNC. Str. 211 - 231. Čl. 323 - 360.

[4] Tamtéž. Str. 252. Čl. 395.

[5] Srov. tamtéž. Str. 241 - 269. Čl. 377 - 427.

[6] „Mezinárodní společenství je právní komunitou, která se zakládá na suverenitě každého členského státu bez vazeb poddanosti, které by popíraly nebo omezovaly jeho nezávislost."

Tamtéž. Str. 275. Čl. 434.

[7] „Je nezbytné, aby univerzální mravní zákon vepsaný do srdce člověka byl vnímán jako účinný a nezrušitelný, protože jde o živý výraz svědomí, které je celému lidstvu společné; o určitou „gramatiku", na níž je možno stavět budoucnost světa."

KSNC. Str. 276. Čl. 436.

[8] Srov. tamtéž. Str. 277 - 278. Čl. 438 - 439.

[9] Srov. tamtéž. Str. 271 - 286. Čl. 428 - 450.

[10] Tamtéž. Str. 295. Čl. 465.

[11] Srov. KSNC. Str. 287 - 307. Čl. 451 - 487.

[12] Tamtéž. Str. 309. Čl. 488.

[13] Srov. UMLAUF, Michal. Sociální nauka církve - integrální součást křesťanské nauky o člověku. In: Interdisciplinární úvod do četby kompendia sociální nauky církve. Str. 12.

[14] KSNC. Str. 367. Čl. 582.

 

[RSS]

Přečteno 471x

další články