Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Luboš Bližňák, 12.7. 2016

Ve čtvrtém dílu o sociální nauce katolické církve si představíme přelomovou encykliku Rerum novarum papeže Lva XIII. z roku 1891. "V encyklice Rerum novarum katolická církev poprvé v dějinách oficiálně mluví o nedůstojném a ponižujícím postavení dělníků a poprvé pronáší kritiku kapitalistického systému, a to kritiku velmi tvrdou." Kritizuje také socialistická hnutí jako nesprávné řešení dělnické otázky.

 

Nyní se dostáváme k sociálním encyklikám katolické církve a zmíníme se i o dvou důležitých dokumentech II. vatikánského koncilu. Připomínáme, že nauka obsažená v těchto dokumentech spadá do tzv. „třetího koše" magisteria.[1]

Sociální encyklika Rerum novarumlev-xiii.jpg

Encykliku Rerum novarum (O nových věcech) vydal papež Lev XIII. 15. května 1891.

Lev XIII. (1878 - 1903, vlastní jméno Vincenzo Gioacchino Pecci) byl římským biskupem od roku 1878 do roku 1903. Zemřel ve věku 94 let. Byl prvním papežem po přijetí dogmatu o neomylnosti papeže a po ztrátě papežského státu. Snažil se propojit církev s moderním světem. Vydal 36 encyklik. Jako první začal nazývat nekatolické křesťany „odloučenými bratry". Otevřel vatikánské archivy a to i pro nekatolické badatele.[2]

Encyklika Rerum novarum reaguje na „dělnickou otázku" a problémy sociálního napětí v době prudkého rozvoje průmyslové výroby. "V encyklice Rerum novarum katolická církev poprvé v dějinách oficiálně mluví o nedůstojném a ponižujícím postavení dělníků a poprvé pronáší kritiku kapitalistického systému, a to kritiku velmi tvrdou."[3] Rozmach průmyslu s sebou přinesl hromadění majetku v rukou malého počtu lidí a na druhé straně vytvořil nedostatek v širokých masách obyvatelstva. Vznikl spor mezi vlastníky kapitálu a těmi, kteří jim poskytovali svou práci. Po zrušení starých cechů a opuštění náboženských zásad zůstali dělníci bez ochrany. Hrabivost, nesvědomitost a touha zaměstnavatelů po zisku zhoršila situaci dělnictva neúnosným způsobem - „malá hrstka boháčů vložila téměř otrocké jho na nesmírné množství proletářů".[4]

Papež kritizuje socialistická hnutí, která podněcují nenávist mezi bohatými a chudými, a navrhují zrušení soukromého vlastnictví a jeho nahrazení vlastnictvím společným, včetně zrušení dědického práva. Lev XIII. obhajuje právo mít soukromý majetek, které je člověku dáno od přirozenosti. Zrušením soukromého vlastnictví by rodinná péče byla nahrazována péči státní nad únosnou míru, snížila by se podnikavost a přičinlivost člověka a vedlo by to ke snížení obecného blaha a všeobecné bídě. Není správné šířit myšlenky třídního boje, je potřeba nacházet společnou řeč a cestu k rozumnému soužití a harmonii celku společnosti. Proletář by tak měl plnit své povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy, nepůsobit úmyslně zaměstnavateli škodu a prosazovat své zájmy bez použití násilí. Zaměstnavatel nesmí pokládat své podřízené za otroky, považovat je jen za bezduchý pracovní nástroj, ale má vždy mít v úctě lidskou důstojnost a musí brát ohled i na duchovní dobro dělníků a vyplácet spravedlivou mzdu (zohlednění více otázek: dělník a jeho rodina, finanční stav podniku, výše zisku, atd.).

Představitelé státu se mají snažit o větší blaho celku i jednotlivců. K spokojenému životu občanů napomáhá mravní život společenství i jednotlivce, podpora spořádané rodiny, péče o náboženství a spravedlnost, rozvoj zemědělství, živností a obchodu a podobně. Vždy budou v postavení jednotlivých občanů rozdíly a má to tak být, zdravá společnost je rozmanitá a každý by měl přispívat svým dílem k vytváření společných statků, k obecnému blahu dle svých osobních předpokladů. Stát má chránit práva všech občanů a zamezovat křivdám a má zvlášť dbát o ochranu slabých a chudých, kteří nemají prostředky na obranu. Stát má zabezpečit soukromé vlastnictví, aby každý člověk měl možnost poctivou prací zlepšovat své postavení.

Encyklika považuje dělnickou stávku za „obvykle velmi škodlivé jednání, poškozující zájmy zaměstnavatele i dělníků samotných, škodí obchodu i státním zájmům. Snadno může dojít k násilnostem a bouřím, ohrožuje často i obecný mír".[5] Zákonodárná moc by proto měla včas odstraňovat příčiny, které by mohly vést k těmto konfliktům.

Každý občan by měl dbát o svůj náboženský a duchovní život a nesmí mu být bráněno v jeho úsilí o větší dokonalost. Před Bohem jsme si všichni rovni a nikdo nesmí konat proti důstojnosti člověka.

Encyklika dále odsuzuje zneužívání lidí pro zisk, aby podnikatel chtěl po člověku tolik práce, že by námahou otupělo tělo i duch. Zaměstnanci musí být dopřán odpočinek dle druhu práce, ročního období a dalších okolností. Žena nemůže vykonávat těžkou práci určenou zdatným mužům a stejně tak nelze předčasně zaměstnávat dítě, které není dostatečně fyzicky a duševně vyvinuté.

Je podporován vznik dělnických spolků, odborových sdružení a zejména katolických organizací, které se snaží pomáhat jednotlivcům, rodinám, dbají o větší spravedlnost mezi zaměstnavateli a dělníky, posilují vědomí, že člověk je povinen zachovávat přikázání evangelia, dbají o mravní a náboženské zdokonalení.

Encyklika RN tedy zavrhuje tezi o nutnosti třídního boje, podtrhuje přirozené právo na soukromé vlastnictví, právo na pracovní a mzdové smlouvy, spolčovací svobodu a na nutnost státní sociální politiky.[6]

 

Související články

Sociální nauka církve I. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve II. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve III. - Kompendium sociální nauky

Sociální nauka církve IV. - Sociální encyklika Rerum novarum

Sociální nauka církve V. - Sociální encyklika Quadragesimo anno

Sociální nauka církve VI. - Sociální encykliky Jana XXIII.

Sociální nauka církve VII. - Dokumenty II. vatikánského koncilu

Sociální nauka církve VIII. - Sociální encykliky Pavla VI.

Sociální nauka církve IX. - Sociální encykliky Jana Pavla II.

Sociální nauka církve X. - Sociální encykliky Benedikta XVI.

Sociální nauka církve XI. - Sociální encyklika Laudato si

 

Poznámky:


[1] „Nauky spadající pod třetí odstavec („třetí koš") jsou hlásány autentickým magisteriem římského papeže a jednotlivých biskupů, kam patří například: dokumenty 2. vatikánského koncilu, všechny papežské encykliky, adhortace, apoštolské listy atd., pokud v nich není výslovně řečeno, že určitá nauka je předkládána jako zjevená nebo definitivní."

Pospíšil, Ctirad Václav. Hermeneutika mystéria: struktury myšlení v dogmatické teologii. 2. vyd. Praha: Krystal OP, 2010. 294 s. Teologie. ISBN 978-80-87183-16-8. Str. 103.

[2] Srov. Gelmi, Josef. Papežové: od svatého Petra po Jana Pavla II. Překlad Marie Goldmannová. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. 326 s., 40 s. fotogr. ISBN 80-204-0457-0. Str. 247 - 251.

[3] Putna, Martin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Vyd. 1. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. Str. 80.

[4] LEV XIII. Rerum novarum. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 26. Čl. 2.

[5] LEV XIII. Rerum novarum. In: Sociální encykliky (1891-1991). Str. 44. Čl. 31.

[6] Srov. OCKENFELS, Wolfgang. Katolická sociální nauka. Překlad Ludmila Martinková. 1. vyd. Praha: Zvon, 1994. 125 s. ISBN 80-7113-081-8. Str. 28.

 

[RSS]

Přečteno 549x

další články