Jonášův žalm

 

Kniha proroka Jonáše

Kniha proroka Jonáše patří mezi 12 malých proroků, ale na první pohled se od nich liší, protože v obsahu ostatních prorockých knih najdeme z velké části prorocké výroky a kárání, zde se setkáváme se souvislým vypravováním. Jde o jakýsi epos či novelu, dramatický příběh, je to didaktická próza vysoké umělecké hodnoty a s dramatickým nábojem. V neposlušném proroku Jonášovi můžeme spatřovat kritickou personifikaci izraelského národa. Kniha zpracovává velmi staré prorocké motivy, myšlenky a výrazy si půjčuje z Jeremiáše a Ezechiela, ze Žalmů, jazyk je pozdní. Exegeté se přiklánějí k tomu, že tuto knihu pravděpodobně sepsal jeden autor.

Hlavní postavou je prorok ze severního Izraele z 8. stol. př. Kr., kdy vládl král Jeroboám II. (srov. 2Kr 14,25 - syn Amítaje, prorok z Gat-cheferu (severně od Nazaretu)). Dnešní podoba textu je z 5. stol. př. Kr. (po návratu z vyhnanství), až po zániku Ninive (r. 612 př. Kr.). Jméno Jonáš se odvozuje od „holubice". V Písmu má holubice pozitivní i negativní význam (Noe - nositelka dobrých zpráv, Ozeáš - symbol nerozumu a nestálosti) a také posvátný pták bohyně Ištar, která byla ochránkyní Ninive, dle prof. Hellera - „Ten, kdo utiskuje".

V knize se setkáme s tématy Boží záchrany: námořníci, Jonáš, Ninive. S pokáním a Božím odpuštěním (Bůh si přeje obrácení člověka). Důležitým tématem je také univerzalismus, Bůh má zájem o celý svět, ukazuje na poslání Božího lidu uprostřed světa.

 

Struktura knihy Jonáš

Zrcadlová struktura

kapitola 1 a 2		kapitola 3 a 4
1	Slovo Hospodinovo Jonášovi (1,1) Obsah Hospodinova slova (1,2)	(3,1) Slovo Hospodinovo Jonášovi (3,2) Obsah Hospodinova slova	1
2	Jonášova reakce (1,3)	(3,3-4a) Jonášova reakce	2
3	Hrozící katastrofa (1,4) (moře, loď)	(3,4b) Hrozící katastrofa (zkáza města)	3
4	Reakce na hrozící nebezpečí (1,5) (námořníci, Jonáš)	(3,5) Reakce na hrozící nebezpečí (obyvatelé Ninive)	4
5	Snaha vůdce odvrátit katastrofu (1,6) (kapitán lodi)	Snaha vůdce odvrátit katastrofu (3,6-9) (král Ninive)	5
6	Jednání ohrožených lidí a reakce odpovědné osoby (1,7-15) (námořníků a Jonáše) vedoucí k odvrácení katastrofy (1,15c)	Jednání ohrožených lidí a reakce odpovědné osoby (3,6-9) (obyvatel Ninive a Hospodina) vedoucí k odvrácení katastrofy (3,10c-e)	6
7	Reakce na odvrácení katastrofy (1,16) (námořníci)	Reakce na odvrácení katastrofy (4,1) (Jonáš)	7
8	Hospodin a Jonáš (2,1-11)	(4,2-11) Hospodin a Jonáš	8

 

Kapitoly 1 a 2 se odehrávají na moři a na západě, kapitoly 3 a 4 pak na souši a na východě. Dvojdílná struktura může být i prokládaná: v první a třetí kapitole vystupují vedle Boha a Jonáše i pohané, v druhé a čtvrté kapitole jsou Bůh a Jonáš v intimním rozhovoru. Přesný střed a osu knihy pak tvoří verš 2,10: Jonášovo příznačné vyznání „záchrana patří Hospodinu", a to je i ústřední téma knihy.

 

Jonášův žalm

Jonášův žalm (v. 2,3-10) se liší od stylu celé knihy, jedná se o jiný literární druh, o děkovný žalm. Někteří tvrdí, že tento žalm byl ke knize připojen až dodatečně. Proti je například profesor Hejčl, který je přesvědčen, že žalm je původní, protože jinak by byl vložen až za verš 11. Má také pevné místo ve struktuře knihy (odpovídá první kapitole: hrozí ztroskotání x hrozí utonutí, modlitba k Hospodinu x modlitba k Hospodinu, Hospodinova reakce: záchrana před ztroskotáním x záchrana před utonutím, chvála Hospodinu x chvála Hospodinu. Použité citace a parafráze jsou typické pro celou knihu.

 

Struktura úryvku

I. Úvod: (2,1) Hospodin nechává Jonáše pohltit rybou. (Úvod a závěr - zarámování žalmu)
II. Jonášův děkovný žalm (2,2-10)
a) úvod žalmu (2,2)
b) shrnutý obsah žalmu: soužení, Jonáš volal, Hospodin vyslyšel) - (2,3)
c)         1. (2,4-5) - první výpověď (gradace výpovědí, smrtelné nebezpečí x Hospodin zachraňuje (zde ještě jen náznak, nepatrná jiskřička naděje)
            2. (2,6-7) - druhá výpověď (smrtelné nebezpečí x Hospodin zachraňuje)
            3. (2,8-10) - třetí výpověď (smrtelné nebezpečí x Hospodin zachraňuje a Jonáš plně pochopí)
III. Závěr: (2,11) Hospodin Jonáše zachraňuje z ryby.

 

Výklad textu

Jeden z možných výkladů: Jonáš = holubice = izraelský národ, břicho ryby = babylonské zajetí, pokání lidu - vyvržení z ryby, konec vyhnanství.

¹ Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci. [Poznámka: zeleně je uváděn ekumenický překlad.]

Jahve poslal velkou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš zůstal v útrobách ryby tři dny a tři noci. [Poznámka: modře je psán překlad Jeruzalémské bible.]

Zarámování žalmu úvodem a závěrem (verš 1 a 11).

V Mt 12, 40 se mluví o proroku Jonášovi a jeho pobyt v rybě je zde představen jako předobraz Kristova pobytu v hrobě.

Při výkladu tohoto verše byly vedeny rozsáhlé polemiky o rybě, či mořském netvorovi a mnozí se rybu snažili konkrétněji identifikovat. To však není podstatné. Důležitý je výraz „velká", který ukazuje na Hospodinovu moc, protože ho poslouchá „velká" ryba. Výraz „velký, velká" je v knize použit v tomto kontextu vícekrát.

První verš není Božím trestem pro Jonáše, ale jedná se o počátek spásy Jonáše.

² I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl:

Z útrob ryby se modlil k Jahvovi, svému Bohu. Řekl:

Úvod k žalmu. K písni díků za vysvobození z nebezpečí utonutí. 

³ „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě.

Z tísně, v níž jsem byl, jsem křičel k Jahvovi a on mi odpověděl; z lůna šeolu jsem zavolal, slyšel jsi můj hlas.

Zde se podává obsah žalmu. Možný výklad: Pohlcení rybou pokládá Jonáš za počátek spásy, za vysvobození z nebezpečí utonutí - hrůzy, které popisuje, zažil předtím, než ho polkla ryba!

„Z lůna podsvětí" - ve vlnách hrozila Jonášovi neodvratná smrt, že se už viděl v podsvětí, v šéolu. Podsvětí je přirovnáváno (personifikováno) k ženské bytosti, která má lůno (jinde tlama, chřtán) - ne lůno ryby! - viz příklady v Prorocích a Žalmech.

Podobnost s Ž 120,1 (K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.), s Ž 130,1 (Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine), s Pl 3,55 (Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy.). Autor Jonášovy písně znal žalmy a často se modlíval.

 

⁴ Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily.

Vrhl jsi mě do hlubin, doprostřed moře, a obklopil mě příval. Všechny tvé vlny, tvé dmoucí se vlny se přese mne přelily. 

„Vhodil si mě" - rukama námořníků.

Moře - obraz chaosu, hájemství smrti, nepřítel Boha. Hlubina - smrtelná nehybnost, nic není na dosah, proud - nese člověka a ten se nemůže ubránit, vlny ze všech stran - chaos.

„Tvé, tvá" - Hospodin vládne nad mořem, chaosem i šeolem.

Podobnost s Ž 42,8 (Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.)

⁵ A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám!

A já jsem říkal: Jsem odvržen, už nejsem před tvýma očima. Jak jen budu ještě pohlížet na tvůj svatý Chrám? 

Jonáš je opuštěn Bohem, s lítostí touží uctít Hospodina v jeruzalémském chrámu - mrtví se nemohou těšit na setkání s bohem v jeruzalémském chrámě.

Ž 31,23 (A já jsem ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět." Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal.)

⁶ Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu.

Vody kolem dokola mi vystoupily až k hrdlu, obklíčila mě propast. Kol hlavy se mi ovinula chaluha. 

Ž 18,5 (Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka.)

⁷ Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože!

Ke kořenům hor jsem sestoupil, do země, v níž jsem byl navždy zavřen na závoru. Ale ty jsi opět z jámy můj život vyzvedl, Jahve, můj Bože. 

„Kořeny hor" - dobová představa mořského dna, na kterém spočívá země.

Ž 30,4 (Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě, abych nesestoupil v jámu.), Ž 16,10 (Neboť podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.).

⁸ Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám.

Jak tak ve mně umdlévala duše, vzpomněl jsem si na Jahva a má modlitba šla až k tobě do tvého svatého Chrámu. 

Podruhé chrám. Duše x tělo.

⁹ Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují.

Ti, kdo slouží klamným marnostem, se sami připravují o milost. 

Bůh je připraven člověka zachránit a je jen na člověku zda spásu přijme či odmítne. Žádná modla nevysvobodí z jisté smrti, jen Hospodin.

Zde se nejedná o příkaz, odsouzení - jen o konstatování.

¹⁰ Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!

Já ti za zvuku chvalozpěvů budu přinášet oběti. Slib, jejž jsem učinil, splním. Od Jahva přichází spása. 

U Hospodina je spása, Spása patří Hospodinu. Vyznání tvoří přesně střed knihy Jonáš.

Ž 22,26 (Od tebe mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí.), Ž 3,9 (V Hospodinu je spása. S tvým lidem je tvoje požehnání! -Sela-).

¹¹ I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.

Jahve přikázal rybě a ta Jonáše vyvrhla na břeh.

Hospodina poslouchá moře, bouře, vítr i ryba.

 

Teologické poselství

U Hospodina je spása. Bůh je stále připraven nás zachránit, záleží jen na našem postoji.

 

Poselství pro dnešní dobu

Prorok Jeremiáš nabízí lidem Hospodinovu záchranu: musí se podrobit Babylónu a tak si zachrání holý život. Oni nechápou - zdá se jim to žalostně málo - uchovat jen svůj holý život. Naopak Jonáš pochopí, je zachráněn před utopením, ale uvězněn v břiše ryby - přesto děkuje Bohu za záchranu, protože ví, že jeho spása započala.

My dnes chceme všechno a hned. Bohatství, štěstí, lásku, krásu, zdraví. Jsme často nespokojeni se svým aktuálním stavem a stěžujeme si. Ale může být hůře - vody nám mohou dostoupit až k hrdlu.

Někdy musíme zažít hroznou zkušenost, abychom Bohu otevřeli srdce dokořán a uvědomili si, že On je naší jedinou nadějí a spásou.

  

Od stejného autora:

Blahoslavenství jako stupně k dokonalosti člověka  
Nalezení Knihy zákona