Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > O Panně Marii

O Panně Marii

ctih. Arnošt z Pardubic, 8.9. 2016

Drobné ochutnávky z knihy "Liber Marialis" prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (+1364).

 

Úvod

Ctihodný arcibiskup Arnošt z Pardubic (1297-1364) byl vždy považován za jednu z českých světeckých postav. Ve starých listinách bývá nazýván blahoslaveným a někdy dokonce i svatým. V 17. století se vážně pomýšlelo na jeho kanonizaci. Bohuslav Balbín vypravuje, že v jedné vsi viděl na oltáři obraz svatých patronů českých, mezi nimiž stál i Arnošt, a že v Kladsku dávali po něm jméno dětem. A také, když v r. 1941 postavili v Pardubicích jeho sochu do kostela, přímo k oltáři, nikdo se nad tím (kromě otázky vhodnosti materiálu aj. do gotického chrámu p. r.) nepozastavil, všem se to zdálo samozřejmým. Byl to po svatém Vojtěchu jeden z nejúctyhodnějších zjevů na pražském biskupském stolci.

Arnošt z Pardubic byl i spisovatelem. Napsal knihu modliteb a rozjímání o Panně Marii Liber Marialis neboli krátce Mariale. Rukopis této knihy zachránil P. Jiří Plachý SJ za švédského obléhání Prahy a brzy potom ji s podporou císaře Ferdinanda vydal tiskem. Je to kniha značně rozměrná, ale exemplářů této knihy je velmi málo a jsou nesnadno přístupné. Arnošt byl vroucím mariánským ctitelem. Svého času Balbín otiskl jednu malou rytinu, na níž je znázorněn Arnošt klečící před oltářem, na jehož stupních leží plášť a arcibiskupské odznaky. Arnošt hledí upřeně na sochu Panny Marie s Ježíškem, z níž k němu vychází jakási zář; v ruce drží knihu, na níž je nápis: Liber Marialis.[1] Jako doklad toho otiskujeme i malou ukázku z knihy Mariale.

O.

   

anost-z-pardubic-panna-maria-men.jpg
 

 

O Panně Marii (ukázky)

V kapitole 1.:

„Jako Otec dal všechno Synu, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce,[2] tak Syn své činy a dobrodiní, jež nám učinil a činí, připisuje Matce, aby všichni ctili Matku jako ctí Syna."

Z kap. 6.:

„Jako za nepřítomnosti pozemského krále řídí království královna, tak když Kristus, náš Král, z nějaké příčiny zastře svou Tvář, Maria nejvíce ukazuje své milosrdenství."

Z kap. 26.:

„Ona je jako štít Jonatanův, to jest Kristův, který se nikdy neobrátil zpět; Ona je jako šíp, který proklál Juliana Odpadlíka, hlavu bezbožných."

Z kap. 100.:

„Proč se lidská křehkost bojí obracet se k Marii? Není v ní nic nevlídného, nic hrozného, vždyť je tak milá a jemná. Prober celou tu řadu evangelijních událostí, a jestliže najdeš na Marii něco odmítavého, něco tvrdého, nebo jen stín hněvivosti, pak můžeš pojmout nedůvěru i k tomu ostatnímu a můžeš se ostýchat se k ní obrátit."

Z kap. 28.:

„Ó hříšníku, dám ti výbornou radu: Jestliže tě tíží nepravost, jestliže pravda, jež se nedá potlačit, tě žaluje z nespravedlnosti, je-li proti tobě už celý svět - pros apoštoly a vzývej Marii! Odvolej se k Marii! S důvěrou přistup k sídlu milosrdenství, ke trůnu milosti, jak učí Apoštol. Neboť zákon vlídnosti je na jejích rtech."

V kap. 11. počítal Arnošt i její slova:

„V rozmluvě Marie s andělem čteme 15 slov, jež vyšla z jejích úst; v její rozmluvě se Synem - 13; na svatbě bylo slov - 7; v jejím chvalozpěvu - 92; což sečteno dohromady činí 127 slov."

 

V kap. 66. ctih. Arnošt popisuje Pannu Marii před Zvěstováním, jak uvažuje o tom, která asi z žen bude matkou Vykupitele, na sebe při tom v pokoře vůbec nemyslíc; jak Maria v rozjímání oslovuje vyvolenou, nevědomky oslovujíc tak sebe: „Ó Panno panen, ó světa spáso..."

Na jednom místě Arnošt píše o Neposkvrněném Početí Panny Marie a dokazuje to krátce, ale velmi přesvědčivě (ve 13. století, kdy tato pravda ještě nebyla dogmaticky prohlášena!). Jeho axioma je stručné: Quidquid purae creaturae dari potest, Mariae datum est, tzn.: „Cokoli pouhému tvoru dáno být může, Marii bylo dáno." - Ještě mnohem později se tohoto výroku („testimonium tanti Praesulis") dovolával P. Nierembergius na Tridentském koncilu.

 

[Převzato z časopisu Déšť růží, č. 1/1941; upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 1/6
Roberto Zavalloni: Učení sv. Antonína Paduánského o Marii 6/6
Ludvík Maria Grignion z Montfortu: Pojednání o pravé zbožnosti k Nejsvětější Panně
Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux
Gabriel od P. Marie Bolestné: Věřím v Tebe, Maria, Matko mého Boha a Matko má!
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici

Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Wincenty Granat: Svatost Boží Rodičky Marie 
René Laurentin: Maria, naše Matka  
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Stará irská litanie k Panně Marii
Lukáš Drexler: Maria souznělá    

 

Poznámky:


[1] Balbín, B: Vita venerabilis Arnesti, Praha 1664, 450 stran.

[2] Srov. J 5,22-23.

 

[RSS]

Přečteno 1124x

další články