Nacházíte se na: Theofil > Recenze, novinky > Apoštol národů svatý Pavel

Apoštol národů svatý Pavel

Július Pavelčík, 23.9. 2016

KNIHA - Tomáš Špidlík: Apoštol národů svatý Pavel. Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2008, 92 s., ISBN 978-80-7412-005-3.

 

K příležitosti Roku svatého Pavla (r. 2008-2009) vydalo olomoucké nakladatelství Refugium útlou knížku meditací[1] Tomáše Špidlíka nad touto velevýznamnou osobností raného křesťanství. Kardinál Špidlík rozvažuje nad patnácti citáty pavlovských listů, které se snaží v jejich obsahu a duchovním rozměru srozumitelným způsobem přenést do života a myšlení současného křesťana, pro nějž apoštol Pavel má být inspirací nejen jako křesťanský myslitel, nejen jako osoba, která se usiluje důsledně a přemýšlivě vést svůj život víry, ale především jako apoštol, který o ní vydává autentické svědectví před ostatními lidmi. „Nepotřebujeme teoretiky, kteří diskutují, ale apoštoly, kteří jsou ochotni dosvědčit Krista, kterého opravdu viděli" (s. 11). tom-spidlik-apostol-pavel-men.jpgSkutečně autentický apoštol Ježíše Krista by měl být připraven a ochoten překonávat všechny partikularistické bariéry (např. národní identitu), jež by mohly představovat překážku šíření evangelia, podobně jako se Pavel po svém „obrácení" na základě christologicky prohloubeného přístupu ke Starému zákonu „vypořádal" s problematikou obřízky pro obrácené pohany. Činnost apoštola je v každém okamžiku provázena vědomím, že ve svém výkonu zcela závisí na Boží milosti. „Boží milostí jsem to, co jsem" (1Kor 15,10). „Není tedy nejvhodnější tvrdit, že Bůh spolupracuje se mnou, ale lépe je říci, že je Bůh činný ve mně" (s. 19). Tato „práce" Boha v a na člověku vyžaduje jeho víru chápanou jak ve smyslu subjektivním, tedy jako osobní důvěru v Boha, tak také ve smyslu objektivním jako víru v ukřižovaného a vzkříšeného Krista. V této víře se otevírá Božímu Duchu, který po Ježíšově odchodu otvírá a garantuje prostor pravé svobody „od zákona hříchu a smrti" (Řím 8,2) a který jediný pak má moc naplnit Ezechielovo proroctví o obměkčení kamenného, zatvrzelého srdce. Skrze tuto víru dává člověk novou hodnotu i svým skutkům[2] a také se skrze ni disponuje k tomu, aby jej Bůh mohl prohlásit za spravedlivého. Člověk sice zůstává proniknut hříšností, „zákonem zla" (s. 39), ale právě to je pro Pavla důvodem chlubit se vlastní slabostí, aby tak v každém svém počínání otevřel prostor působení Boží milosti, která jediná může překonat nástrahy a útoky Kristova nepřítele. Chce se chlubit pouze křížem (Gal 6,14), jehož různé podoby ve svém životě neustále zakouší, protože má jistotu, že jako je ukřižován spolu s Kristem, ponořen do jeho smrti, tak také spolu s ním bude vzkříšen do nového života (srov. Řím 6,3-6). „Je tedy pro křesťana nemožné myslet na smrt a nemít před očima vzkříšení" (s. 46).

Život víry přirozeně nemá jen rozměr vertikální, vztah k Bohu, ale i horizontální: každý, kdo věří v Božího Syna Ježíše Krista, svým vyznáním a křtem v jeho jméno vstupuje do společenství těch, kdo vyznávají tutéž víru a přijímají tentýž křest, do církve, která není jen ve světě viditelným společenstvím, ale, a to snad především, živým organismem, tělem tajemně spojeným s Kristem a na něm založeným, jehož identita se nejvlastnějším způsobem vyjadřuje v eucharistii, v jejím liturgickém slavení. „Eucharistie je pro Pavla svátostným základem jednoty církve. Křesťané mají s Kristem a mezi sebou jednu krev" (s. 50). Eucharistie není jen zdrojem jednoty církve, ale i pramenem posvěcení věřících, kteří o něj mají usilovat. V ní taktéž mají účast na oběti Kristově, přičemž jejich vlastní svatou obětí je „život podle Boha, a ne podle tělesné moudrosti" (s. 55), „oběť živá, svatá a Bohu příjemná" (Řím 12,1). V tom také vidí Pavel podle Špidlíka všeobecné kněžství všech věřících. Jedním z projevů životnosti církve jsou charismata, která svým způsobem dosvědčují přítomnost Ducha Božího v církvi, přičemž pro Pavla přední místo mezi nimi zaujímá dar prorokování, promlouvání pod vlivem vnuknutí (1Kor 14,5). Tento dar „je i dnes jednou z hlavních funkcí církve", kterou Špidlík objasňuje podle pojímání ve východních církvích. „Označovali totiž názvem prorok pověstné duchovní otce. Ti totiž jsou povoláni, aby lidem řekli, jaký úkol jim chce Bůh svěřit, jaké mají k tomu schopnosti a čeho se mají vyvarovat, aby Boží plány nepřekazili, aby je samé nestihlo neštěstí" (s. 59).

Na individuální rovině Pavel propaguje zdrženlivost a počestnost, přičemž vidí realisticky jak povolání k lásce v manželství, tak také celibátní život. Ten analogicky k poměru duchovního k tělesnému, Starého zákona k Novému považuje za vyšší stupeň křesťanské dokonalosti, který je určen pro ty, kdo jsou schopni „milovat druhé zcela duchovně a co možná všechny" (s. 65). Nezbytným projevem živého a žitého vztahu k Bohu je modlitba - individuální, společná, osobní, liturgická -, která má pronikat veškerý život věřícího. „Nemůže se uplatnit jenom v recitaci modliteb, v liturgii, ale vyjadřuje náš základní stav, v němž žijeme, při všem, co konáme. Kdo se modlí, vidí Boží tvář" (s. 70). Život v modlitbě má být modlitbou života.

Mesiáš Ježíš Kristus svou smrtí překonal smrt a svým zmrtvýchvstáním otevřel eschatologický horizont provázený od té doby napětím mezi už ano jeho přítomnosti a ještě ne jeho definitivního ukončení. V tomto napětí vnímal apoštol Pavel svůj život po oslepujícím setkání s Ježíšem a v tomto napětí se také odvíjí život každého věřícího v naději na věčný život s Pánem založené a upevněné na Jeho definitivním vítězství nad smrtí.

Životem ve víře v Ježíše Krista, v naději na věčnou spásu a v činné lásce se každý věřící připodobňuje svatému Pavlovi v jeho apoštolské činnosti. Do tohoto života je schopen integrovat všechny partikulární pozemské skutečnosti, tímto životem vydává svědectví o Bohu našeho Pána Ježíše Krista, který na věřících ukazuje svou nesmírně velkou moc (Ef 1,19).

 

Související články:

Jan Merell: Mystické tělo Kristovo  

 

Od téhož autora:

Bible
Kniha Zjevení
Apoštol Pavel a Písmo
Bible a moderní kritika
Evangelium podle Jana
Číst Bibli zase jako Bibli
Hebrejská bible a dějiny
Desatero božích přikázání
Evangelium podle Matouše
K bohatým v Jakubovom liste
Benedikt XVI.: Verbum Domini
Izajáš. Svědectví o vítězící důvěře
D. Marguerat: Úvod do Nového zákona
Vnitřní konflikt člověka z pohledu apoštola Pavla 
Nové teologie Starého zákona a dějiny
Obtížné oddíly Předních proroků
Pavel z Tarsu a jeho svět

Úvod do Nového zákona
  O marnotratném otci
Zjevení Janovo

   

Poznámky:


[1] Ve stejném roce a při stejné příležitosti vyšla také v podobném duchu nesena a rozsahem skrovná knížka Aleše Opatrného Apoštol Pavel s Alešem Opatrným, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008.

[2] „S Kristovou milostí dostanou novou hodnotu i nové skutky a člověk, duchovně vzkříšený, se stane zase tím, k čemu byl stvořen: spolupracovníkem v díle Božím" (s. 35).

 

[RSS]

Přečteno 1276x

další články