Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Podstata křesťanského života: zůstávat v Ježíši

Podstata křesťanského života: zůstávat v Ježíši

Marie-Vincent Bernadot, 17.10. 2016

Úvodní slova z tematicky poměrně ojedinělé a hluboké knihy "Eucharistií k Nejsvětější Trojici" od dominikána Marie-Vincenta Bernadota (+1941), významné a vlivné osobnosti francouzské církve první poloviny 20. století.

 

rupnik-vecere-pane-vyr-men.jpgPrakticky celý křesťanský život, celá svatost spočívá v úzkém spojení s Ježíšem Kristem.

„Zůstávejte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten přináší mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete činit nic."[1]

Hle, velká křesťanská povinnost: zůstávat v Ježíši.

Žít v Ježíši obsahuje vše, usnadňuje vše, uvádí křesťana do jeho pravidelných vztahů k Bohu a umožňuje mu uskutečnit jeho povolání, jež lze plně vyjádřit těmito několika slovy: prostřednictvím Ježíše vejít v úzké spojení s Bohem, naším Otcem, v Duchu Svatém, podstatném cíli věčné lásky.

Jak se spojit s Ježíšem a přebývat v něm?

Do společenství s Kristem vstupujeme nejprve křtem svatým. „Křest nás přivtěluje ke Kristu," praví sv. Tomáš. Následkem toho je, že plnost života, milosti a ctností, jež jsou v něm, nás zaplavují; jsme ve stavu, v němž život sestupuje z hlavy[2] na údy[3]. „Z jeho plnosti jsme všichni přijali."[4]

Biřmování upevňuje, rozvíjí a zdokonaluje nadpřirozené spojení přijaté prvně ve svátosti zrození[5]. „Napojilo nás jedním Duchem Kristovým,"[6] vede nás k dokonalému duchovnímu vzrůstu a uschopňuje nás jednat mužně v řádu nadpřirozeném, vyznávat a hájit statečně víru, přijatou při křtu. Tato svátost, praví sv. Tomáš, rozmnožuje a zdokonaluje náš duchovní život, abychom mohli odporovat vnějším náporům Kristových nepřátel. Zbývá však jej rozmnožit a zdokonalit tak, aby člověk byl sám v sobě dokonalý prostřednictvím úzkého spojení s Bohem, a to se děje eucharistií.[7]

Naše spojení s Ježíšem Kristem, které bylo započato křtem a stalo se užším biřmováním, se dokonává v okamžiku svatého přijímání.

Je třeba ještě poznamenat, že křest a biřmování přijímáme pouze jednou a že můžeme ztratit život, jímž jsme byli obohaceni. V každém případě je tento život vystaven nebezpečí zmenšit se. Je také jisté, že dochází častých ztrát našimi každodenními křehkostmi. Pozbudeme jej tímto každodenním oslabováním a umenšováním? Nikoliv. Abychom jej znovu posílili, proto Pán Ježíš ustanovil svátost oltářní, ze všech nejpodivnější, v níž všechny ostatní přijímají svou dokonalost a korunu.

Jejím dvojím účelem je: přivést k nejvyšší dokonalosti a udržovat naše spojení s Kristem. Více než ostatní svátosti je svátostí života, protože je pokrmem, jejž můžeme přijímat každý den, živým chlebem[8], výslovně ustanoveným k tomu, aby nám zjednával život věčný, život samého Boha. Vše, co působí hmotný chléb pro tělesný život, to působí tento živý chléb pro život nadpřirozený: nahrazuje, udržuje, rozmnožuje, obnovuje a oblažuje.

Každé tajemství Kristovo tedy vrcholí ve vtělení, vykoupení a ve svatém přijímání. Z výšin Nejsvětější Trojice sestoupilo vtělené Slovo k člověku, aby prostřednictvím svatého přijímání člověk vystupoval ke svému poslednímu cíli - Nejsvětější Trojici.

Od Nejsvětější Trojice ke svatému přijímání je cesta, kterou kráčí Kristus, aby vykonal dílo rozlití božského života. Sestupná cesta lásky k člověku, aby člověk mohl dojít spásy.

Od svatého přijímání k Nejsvětější Trojici je cesta, kterou musí kráčet očištěn a občerstven člověk ve spojení s Kristem, který se stal jeho společníkem na cestě, aby došel účasti na nekonečných dobrech. Cesta vystupující od lásky lidské k lásce Boha, jenž přitahuje duši k nevyčerpatelnému štěstí blaživého patření.

 

*  *  *

 

„Děkujme Otci, jenž nás učinil hodnými, abychom měli účast v podílu svatých ve světle, jenž nás vytrhl z moci temnoty a přeložil do království svého milovaného Syna...

On je obrazem neviditelného Boha, prvorozeným ze všech tvorů, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné... Vše bylo stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechny věci v něm stojí.

On je hlavou těla církve, neboť on je počátkem, prvorozeným z mrtvých, aby on měl přednost ve všem, neboť se zalíbilo Bohu, aby v něm přebývala všechna plnost a aby jeho prostřednictvím smířil se sebou vše ..., co je na zemi i co je na nebi.

Také s vámi, kteří jste mu byli kdysi odcizeni a nepřáteli smýšlením a zlými skutky, se smířil prostřednictvím smrti svého Syna, aby vás viděl svaté a neposkvrněné a bezúhonné před sebou, zůstáváte-li pevní a nepohnutelní ve víře a neochvějní v naději."

Sv. Pavel: List Koloským 1,12-23

 

[Z úvodu knihy Marie-Vincent Bernadot: Eucharistií k Nejsvětější Trojici, Olomouc 1928, přeložil Reginald M. Dacík. Zkráceno a jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Cyril Alexandrijský: Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Elias Vella: Já v tobě a ty ve mně 
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení

 

eucharistia-2-4.jpg

nejsvetejsi-trojice-8.jpg

 

Poznámky:


[1] Jn 15,4-5.

[2] Tj. od Krista. Pozn. RTh.

[3] Tj. na jednotlivé věřící. Pozn. RTh.

[4] Jn 1,16.

[5] Svátost zrození = křest. Pozn. RTh.

[6] 1Kor 12,13.

[7] Tomáš Akvinský: Summa theologická, IIl, 79, 1, ad 1.

[8] Jn 6,51.

 

[RSS]

Přečteno 1684x

další články