Nacházíte se na: Theofil > Patristika > O podivuhodné výměně

O podivuhodné výměně

sv. Řehoř Naziánský, 22.12. 2016

"Ten, který jiné obohacuje, stává se chudým. Vždyť na sebe bere chudobu mého těla, abych já získal bohatství jeho božství," sděluje ve svém kázání sv. Řehoř Naziánský, ne bezdůvodně nazývaný Řehoř Teolog (4. stol.).

 

Sám Boží Logos, ten předvěčný, ten neviditelný, ten neobsáhlý, ten netělesný, počátek z počátku, světlo ze světla[1], zdroj života a nesmrtelnosti, odlesk pravzoru, nehybná pečeť, obraz zanechávající ve všem svou podobu, výraz a rozum Otce, ten, pravím, dává se lidem, aby se mu podobali, a má tělo kvůli člověku; kvůli mé duši se spojuje s rozumovou duší, aby podobné očistil podobným, a všechno lidské bere na sebe kromě hříchu. Bůh byl počat z Panny, úplně očištěné v duši i na těle Duchem (neboť bylo vhodné i plození dodat cti i panenství dát přednost), dobry-pastyr-001-upr-men.jpgvyšel však s přijatou lidskou přirozeností jako jeden celek pozůstávající ze dvou opačných stránek, totiž z těla a z ducha, z nichž jedna dala božství, druhá ho přijala.

Ten, který jiné obohacuje, stává se chudým. Vždyť na sebe bere chudobu mého těla, abych já získal bohatství jeho božství. Ten, který je plný, se zmaří[2]; totiž jeho velebnost se nakrátko zmaří, aby mně se dostalo účasti na jeho plnosti.

Jaká jsou to bohatství dobroty? Jaképak tajemství vůči mně? Přijal jsem Boží obraz, ale nezachoval jsem ho. On přijímá mé tělo, aby i zachránil obraz i tělu přinesl nesmrtelnost. Navazuje s námi drahé společenství, a to daleko obdivuhodnější, než bylo první.

Bylo vhodné přinést člověku svatost skrze lidství přijaté Bohem, aby nás po přemožení tyrana osvobodil a prostřednictvím Syna přivedl zpátky k sobě. Dělá to ke cti Otce, kterému, jak vidíme, ve všem vyhovuje.

Onen dobrý pastýř přišel k bloudící ovci na hory a kopce, kde jsi přinášel oběti, a dal svůj život za ovce. Nalezl bloudící a nalezenou vzal na tatáž ramena, na kterých nesl i dřevo kříže, a přijatou vrátil k nebeskému životu.[3]

Toto přeslavné světlo následuje předcházející svítilnu, Slovo následuje hlas, Ženich družbu, který připravuje Pánu výborný lid a očišťuje ho vodou pro přijetí Ducha.[4]

Potřebujeme Boha, který přijal tělo a zemřel, abychom my žili. Zemřeli jsme spolu s ním, abychom byli očištěni. Zároveň s ním jsme vstali, protože jsme zároveň s ním zemřeli. Zároveň s ním jsme byli oslaveni, protože jsme zároveň s ním vstali.

 

[Oratio, 45,9; in PG 36,633-636. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby církve a upraven s přihlédnutí k řeckému originálu a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

Kristus je pokřtěn

 

Související články:

Proč se Bůh vtělil 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení
František Saleský: List o narození Páně 
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát

 

Poznámky:


[1] Srov. Nicejsko-cařihradské vyznání víry: „... Světlo ze Světla ...". Pozn. RTh.

[2] Odkaz na Pavlovo: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil ..." (Flp 2,6-7). Pozn. RTh.

[3] Srov. Lk 15,3-7. Pozn. RTh.

[4] Zde má sv. Řehoř na mysli sv. Jana Křtitele, srov. např.: J 5,35; Mt 3,3; J 3,29 ad. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 1551x

další články