Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > O zábavách a rozptýleních, nejprve o dovolených a chvalitebných

O zábavách a rozptýleních, nejprve o dovolených a chvalitebných

sv. František Saleský, 23.1. 2017

Světec a biskup František Saleský (+1622) nás ve svém úryvku ze slavného "Úvodu ke zbožnému životu" učí uměřenosti ve způsobech zábavy a aktivního odpočinku.

 

frantisek-salesky-001-vyr-men.jpgSvému duchu i tělu musíme někdy dopřát, aby se zotavily nějakou zábavou. Kassián[1] vypráví, že jakýsi lovec jednou nalezl sv. Jana evangelistu, jak se baví hlazením křepelky, již choval v dlani. A zeptal se ho, proč člověk takové úrovně tráví čas a baví se tak všední a nízkou věcí? Sv. Jan mu řekl: „Proč nenosíš svůj luk stále napjatý?" „Proto," odvětil lovec, „že kdyby byl ustavičně ohnutý, ztratil by sílu, aby se napjal ve chvíli, kdy toho bude zapotřebí." „Nediv se tedy," odpověděl mu sv. apoštol, „že někdy polevuji v přísnosti a usebranosti svého ducha a snažím se trochu zotavit, abych se pak mohl o to více věnovat kontemplaci." Je jistě chybou být tak přísným, drsným a bezohledným, že člověk nechce ani sobě ani jiným dopřát žádnou zábavu.

Užívat zdravého vzduchu, procházet se, vesele o něčem hovořit, hrát na nějaký hudební nástroj, zpívat, chodit na hon jsou zábavy tak počestné, že kdo jich chce dobře užívat, nepotřebuje nic jiného než obecnou opatrnost, která velí, aby každá věc měla svůj čas, své místo a svůj stupeň důležitosti vedle jiných věcí.

Hry, při kterých cenou a odměnou tělesné nebo duševní dovednosti a obratnosti je výhra, jako v případě hry s míčem, kuželek, šachů, kulečníku a jiných podobných, jsou zábavy samy o sobě dobré a dovolené; jen je třeba se vyvarovat přílišnosti, ať v času, který se jim věnuje, ať v ceně, která se ustanovuje. Neboť věnuje-li se hře příliš mnoho času, nebude tato již zábavou a osvěžením, ale zaměstnáním a prací; ani tělo, ani duch se tím nezotaví, nýbrž se naopak unaví a umoří. Hrej pět, šest hodin šachy, a po hře budeš na duchu zcela unavena. Hrejme dlouho s míčem, a tělo neobčerstvíme, nýbrž ho vyčerpáme. Jestliže pak cena, tzn. to, oč se hraje, je příliš veliká, mysl a city hráčů se tím rozčilují, a mimo to je věcí nenáležitou ustanovovat ceny tak veliké za obratnost a důvtipnost tak málo důležitou a tak neužitečnou, jako je obratnost ve hře.

Ale především, Filoteo, dej na sebe pozor, abys k takovým věcem nepřilnula; neboť i kdyby zábava byla sebepočestnější, je chybné věnovat jí srdce a lásku. Nepravím, že tě hra nesmí těšit, když se jí zabýváš, neboť kdyby tě netěšila, nebyla by ti zotavením, ale pravím, že k ní nesmíš lnout tak, abys po ní prahla a na ni myslela jako na věc velice důležitou.

 

[František Saleský: Úvod ke zbožnému životu, III. kniha, XXXI. kap. Český překlad Karla Vrátného převzat z František Saleský: Navedení k životu zbožnému, Praha 1935 (2. vyd.), a s přihlédnutím k francouzskému originálu jazykově upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

List o narození Páně
Kontemplace a meditace
Kterak láska zraňuje duši
Pokoj zklidněné duše v Bohu
O důvěře v Boha při poznání vlastní bídy

 

Poznámky:


[1] Jan Kassián: Collationes Patrum, XXIV,21. Jan Kassián (+430/435) byl mnich a výrazná osobnost počátků západního mnišství a autor několika zásadních mnišských, asketických spisů. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 1665x

další články