Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Mučednictví

Mučednictví

sv. Hippolyt Římský, 20.10. 2018

Nemůže být věrohodnější výzvy k mučednictví než od toho, který sám zemřel mučednickou smrtí, což se týká právě Hippolyta Římského (+235), jenž navzdory své vzdoropapežské epizodě dosáhl nakonec svatosti a úcty v Církvi z toho vyplývající.

   

hippolyt-rimsky-003-vyr-men.jpg
 

 

Jaký je tvůj zájem, člověče? Je jím vytrpět mučednictví a odejít z toho světa přioděn slávou, anebo tomu uniknout a zůstat zde a dopouštět se hříchů? Známe nejednoho, který vyznal svou víru před soudem a byl podle Boží vůle tím či oním způsobem vysvobozen. Když však ještě nějakou dobu žil, dostal se do stavu hříchu. K čemu mu bylo ono vyznání víry? Bylo by pro ně bývalo lepší, kdyby odešli z tohoto světa čistí, s nebeskou korunou než zůstat zde a zatížit si svědomí hříchy, z nichž se nám bude zodpovídat. Ať se tedy ten, který je volán pro jméno Páně před soud, modlí. Ať prosí o mučednickou smrt, lhostejno jakou. Mučedník totiž není souzen, nýbrž sám se stává soudcem. Bude mít své čestné místo při vzkříšení.

Nuže, odvahu, člověče! Ať ti tvá víra nikdy nepůsobí drkotání zubů. A když jsi volán k mučednictví, vyhov radostně, aby se zjevila tvá víra. Možná, že tě Bůh chce jen tak zkoušet jako Abrahama, když od něho žádal Izáka. A když tě bude chtít Pán vysvobodit, vzdej i za to Pánu chválu.

Následuj tři mládence v ohnivé peci a připomeň si jejich víru. Odpověděli králi: „Bůh je s to nás vysvobodit, a když nebude chtít, i tak jsme v jeho rukou."[1]

 

[Hippolyt: Výklad ke knize Danielově, II, 37. Český překlad převzat s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1948, a mírně jazykově upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Více o sv. Hippolytu Římském

 

Od téhož autora:

Philosophumena
O Křtu Páně

   

Související čánky:

  
 

Poznámky:

[1] Dan 3,17.

 

[RSS]

Přečteno 107x

další články