Nacházíte se na: Theofil > Bible > Nalezení Knihy zákona

Nalezení Knihy zákona

Luboš Bližňák, 10.7. 2017

Rozjímání nad verši Písma svatého, konkrétně nad verši Druhé knihy Královské o nalezení Knihy zákona (2Kr 22,1-23,15).

 

Pojďme si pročíst úryvek, který vypráví o nalezení Knihy zákona za vlády krále Jóšijáše.

Druhá kniha Královská líčí příběhy králů, kteří vládli v rozděleném království (Izrael a Juda). Kniha končí zničením jeruzalémského chrámu a nuceným odchodem lidu do babylonského vyhnanství. „Stalo se to proto, že synové Izraele hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z Egypta, z moci egyptského vládce faraona. Uctívali cizí bohy a řídili se zvyklostmi národů, které před nimi Hospodin vyhnal, a zvyklostmi izraelských králů" (2 Královská 17:7-8).

 

Nalezení Knihy zákona

(2 Královská 22:1) Jóšijášovi bylo osm let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenatřicet let. Jeho matka se jmenovala Jedída; byla to dcera Adajáše z Boskatu.

svitek.jpgPředchozí králové Manases a Amón byli modloslužebníci, Amon byl zavražděn, ale lid zabil královrahy a dosadil na trůn jeho syna Josiáše. Tak byla zachována Davidovská linie.

Jóšiáš = Pilířem (oporou) je Jahve.

(2) Činil to, co je správné v Hospodinových očích, chodil po všech cestách svého otce Davida a neuchyloval se napravo ani nalevo.

Co formovalo osobnost a víru Josiáše v Hospodina, když jeho otec byl modlář? Je zde možný vliv proroků, kteří hlásají přicházející Hospodinův trest a zánik království. Královými současníky byli prorok Sofoniáš (srov. např. Sof 1,4-7) a prorok Jeremiáš.

Josiáš se neuchyloval napravo ani nalevo, byl pevný ve víře.

(3) V osmnáctém roce vlády Jóšijášovy poslal král písaře Šáfana, syna Asaljáše, syna Mešulámova, do Hospodinova domu. Řekl mu:

(4) „Vystup k veleknězi Chilkijášovi, ať připraví stříbro, které bylo doneseno do Hospodinova domu a které od lidu vybrali strážci prahu.

(5) Vydá se těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě, a oni je budou dávat těm, kdo pracují při Hospodinově domě na opravách poškozené části domu:

(6) řemeslníkům, stavebním dělníkům a zedníkům, i k nákupu dřeva a tesaného kamene k opravě domu.

(7) Přitom není třeba dělat vyúčtování za stříbro, které se jim vydá, protože jednají poctivě."

Josiáš zahájil práce na opravách chrámu. Je to krok víry, protože rozsudek nad Jeruzalémem je už vynesen. Přidělil finanční prostředky na stavbu i pro dělníky. Nepožadoval vyúčtování, vyjádřil pracovníkům důvěru. Pravděpodobně tak stoupla jeho autorita a nadšení budovatelů chrámu. Josiáš svým jednáním a vírou pozdržel neodvratitelnou zkázu chrámu a Jeruzaléma. Král Josiáš se ve své poslušnosti a jako obnovitel chrámu stává jedním z předobrazů Ježíše Krista, krále králů a obnovitele chrámu v našich srdcích.

(8) Velekněz Chilkijáš řekl písaři Šáfanovi: „Nalezl jsem v Hospodinově domě knihu Zákona." Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi a on ji četl.

Jednalo se pravděpodobně o svitek Deuteronomia (Josiášova reforma se odehrává podle požadavků Deuteronomia), který mohl být v chrámě uložen utečenci po zničení Severního království. Mohla také pocházet z Judska a ukryta žáky proroků, za pronásledování věřících. Jednalo se o obrovskou událost, kterou lidé té doby mohli srovnávat se samotným Božím zjevením.

(9) Poté písař Šáfan vstoupil ke králi a podal králi hlášení. Řekl: „Tvoji služebníci vyzvedli stříbro, které se nacházelo v domě, a vydali je těm, kdo pracují jako dohlížitelé v Hospodinově domě."

(10) Dále písař Šáfan králi oznámil: „Kněz Chilkijáš mi předal knihu." A Šáfan ji před králem četl.

(11) Když král uslyšel slova knihy Zákona, roztrhl své roucho.

(12) Potom král přikázal knězi Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Akbórovi, synu Míkajášovu, písaři Šáfanovi a Asajášovi, královskému služebníku:

(13) „Jděte se dotázat Hospodina ohledně mne i lidu a celého Judska, pokud jde o slova této nalezené knihy. Vždyť je proti nám rozníceno veliké Hospodinovo rozhořčení za to, že naši otcové neposlouchali slova té knihy a nejednali podle toho všeho, co je v ní o nás napsáno."

Živé Boží slovo zasáhne krále jako blesk. Vidí jaký je obrovský rozdíl mezi Hospodinovými požadavky a bohoslužebnou praxí a běžným životem. Roztrhne roucho na znamení pokání, protože si uvědomuje, jak velký Boží hněv na sebe Židé přivolali svým modlářstvím.

Posílá delegaci k prorokyni se zásadními otázkami na jeho budoucnost, budoucnost lidu i země. Proč neposílá poselstvo k Jeremiášovi či k Sofoniášovi? Oba proroci byli proroky příliš temnými, proto král posílá delegaci k jiné prorokyni v naději na optimističtější předpověď.

(14) Kněz Chilkijáš, Achíkam, Akbór, Šáfan a Asajáš se odebrali k prorokyni Chuldě, manželce Šalúma, syna Tikvy, syna Charchasova, strážce rouch. Bydlela v Jeruzalémě v Novém Městě. Mluvili s ní.

(15) Odvětila jim: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Vyřiďte muži, který vás ke mně poslal:

(16) Toto praví Hospodin: Hle, uvedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele podle všech slov té knihy, kterou četl judský král.

(17) Protože mě opustili a jiným bohům pálili kadidlo, a tak mě uráželi vším tím, co svýma rukama udělali, roznítilo se mé rozhořčení na toto místo a neuhasne.

(18) A králi judskému, který vás poslal dotázat se Hospodina, vyřiďte: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o slova, která jsi slyšel:

(19) Protože tvé srdce zjihlo a pokořil ses před Hospodinem, když jsi uslyšel, co jsem mluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, že tu bude spoušť a zlořečení, protože jsi roztrhl své roucho a přede mnou plakal, vyslyšel jsem , je výrok Hospodinův.

(20) Proto tě připojím ke tvým otcům, budeš uložen do svého hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo." I podali toto hlášení králi.

Prorokyně potvrzuje platnost Božího slova i předpovědi proroků. Je potvrzen rozsudek nad Jeruzalémem i židovským národem. Jen králi Josiášovi je zvěstováno milosrdenství, protože se upřímně pokořil.

Událost nalezení knihy Zákona je živým poselstvím naděje i velkou výstrahou pro každého člověka. Je i dnešní úkol pro každého člověka i společnost znovu nalézt knihu Zákona (Písmo svaté), uznat autoritu Božího slova a před jeho poselstvím se upřímně pokořit a žít podle něj.

Protože Josiáš „slyšel Hospodinova slova" (tj. pochopil jejich význam), Hospodin jej vyslyšel. 

(2 Královská 23:1) Král obeslal všechny starší z Judy a z Jeruzaléma, aby se k němu shromáždili.

(2) Potom vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, i kněží a proroci, veškerý lid, malí i velicí. I předčítal jim všechna slova Knihy smlouvy, nalezené v Hospodinově domě.

(3) Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize. Všechen lid se za smlouvu postavil.

Nalezení knihy Zákona má radikální důsledky v životě. Poznané, slyšené slovo se stává slovem činěným. Josiáš začíná bezodkladně jednat. Shromáždí všechny a seznámí je veřejně s Božími slovy a zaváže se je dodržovat a plnit. Lid se za smlouvu postaví. Zde se jasně odkazuje na událost uzavření smlouvy za Mojžíše.

Josiáš zahajuje důsledně velikou reformu a očistu celé země.

(4) Nato král přikázal veleknězi Chilkijášovi a jeho kněžským zástupcům i strážcům prahu, aby vynesli z Hospodinova chrámu všechny předměty zhotovené pro Baala, Ašéru a veškerý nebeský zástup. Venku za Jeruzalémem na polích kidrónských je spálili a prach z nich odnesli do Bét-elu.

(5) Zakázal činnost žrecům, které dosadili judští králové a kteří pálili kadidlo na posvátných návrších judských měst a v okolí Jeruzaléma, i těm, kteří pálili kadidlo Baalovi, slunci, měsíci, souhvězdím a veškerému nebeskému zástupu.

(6) Dal vynést z Hospodinova domu posvátný kůl ven za Jeruzalém do Kidrónského úvalu. V Kidrónském úvalu jej spálil, rozdrtil na prach a prach z něho rozházel po hrobech prostého lidu.

(7) Zbořil domečky zasvěcenců bohyně lásky, které byly v prostoru Hospodinova domu, v nichž ženy tkaly stany pro Ašéru.

(8) Přivedl všechny kněze z judských měst a poskvrnil posvátná návrší, na nichž kněží pálili kadidlo, od Geby až po Beer-šebu. Zbořil posvátná návrší u bran, i to, které bylo u vchodu do brány Jóšuy, velitele města, nalevo, vchází-li se do městské brány.

(9) Kněží těchto posvátných návrší nesměli vystupovat k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě, směli ovšem jíst nekvašené chleby se svými bratřími.

(10) Poskvrnil i Tófet v Údolí syna Hinómova, aby už nikdo neprovedl svého syna nebo dceru ohněm k poctě Molekově.

(11) Odstranil koně, které judští králové darovali k poctě slunce, od vchodu do Hospodinova domu až po síň kleštěnce Netan-meleka, která byla ve sloupořadí; sluneční vozy spálil ohněm.

(12) Král také zbořil oltáře, které byly na střeše, v Achazově pokojíku, a které udělali judští králové, i oltáře, které udělal na obou nádvořích Hospodinova domu Menaše; pospíšil si odstranit je odtud a prach z nich dal rozházet v Kidrónském úvalu.

(13) Též posvátná návrší naproti Jeruzalému, jižně od Hory zkázy, jež vybudoval Šalomoun, král izraelský, pro Aštoretu, ohyzdnou modlu Sidóňanů, pro Kemóše, ohyzdnou modlu Moábců, a pro Milkóma, ohavnou modlu Amónovců, král poskvrnil.

(14) Posvátné sloupy roztříštil, posvátné kůly skácel a místa po nich naplnil lidskými kostmi.

(15) Také oltář v Bét-elu, posvátné návrší, které udělal Jarobeám, syn Nebatův, jenž svedl Izraele k hříchu, také tento oltář i s posvátným návrším zbořil; posvátné návrší spálil a rozdrtil na prach a spálil i posvátný kůl.

V líčení Josiášových opatření proti modlám můžeme vidět, jak moc bylo modloslužebnictví rozšířeno. Velké množství model bylo vyneseno přímo z chrámu. Celá země byla zamořena modlářstvím. V údolí syna Hinómova se dokonce usadil kult Molekův (Moloch), kterému byly přinášeny i lidské oběti.

Rozšíření model ukazuje na jedné straně přirozenou potřebu člověka žít náboženskou dimenzi svého života. Na druhé straně však vidíme strach žít odpovědně a důsledně z víry v jediného Boha a neustálé hledání snadnějších cest, kdy si člověk vytváří své náboženství, do kterého se „vejde" i se svým hříchem.  Vidíme i velký vliv model, které jsou lákavé, přitahují a svádějí člověka z pravé cesty. Nakolik podléháme dnes modlám reklamního konzumu, peněz, kariérismu, ...?

Živá víra znamená svobodné zřeknutí se sama sebe a plné odevzdání se Bohu. A je nanejvýše důležité vymést z chrámu svého těla a srdce veškeré příznaky modloslužby, abychom mohli následovat pravého Boha.

 

Od téhož autora:

Blahoslavenství jako stupně k dokonalosti člověka
Jonášův žalm

 

[RSS]

Přečteno 1520x

další články