Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti

Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti

sv. Hilarius z Poitiers, 18.12. 2017

Sv. Hilarius z Poitiers (+367) coby významný odpůrce ariánské hereze a zastánce pravověrného trojičního učení proslul zejména jako autor díla "O Trojici", ze kterého přinášíme drobný úryvek, v němž jeho pisatel v návaznosti na další církevní otce zdůrazňuje tu skutečnost, že Bůh Syn se stal člověkem, tělem, aby člověk mohl mít i se svým tělem účast na věčném životě Trojjediného Boha.

 

001-men-6.jpgI, 11. (...) Aby skutečnost, že se každý může stát synem Božím[1], nebyla u někoho příčinou oslabení bázlivé víry - neboť když se něco považuje spíše za předmět touhy kvůli obtížnosti dosažení toho než za něco, čeho lze skutečně dosáhnout, je tím velmi oslabována naděje -, Bůh Slovo se stalo tělem[2], aby skrze Boha Slovo, které se stalo tělem, mohlo (naše) tělo dosáhnout Boha Slovo. Aby se však nezdálo, že Slovo, které se stalo tělem, je něčím jiným než Bůh Slovo nebo že jeho tělo se liší od těla našeho, přebývalo mezi námi[3]. A když přebývá (mezi námi), nadále zůstává Bohem. A to, že přebývá mezi námi, dosvědčuje, že Bůh se stal tělem, které není odlišné od těla našeho. Avšak tím, že se snížil k přijetí těla, nepozbyl ničeho ze své (Božské přirozenosti), neboť jako Jednorozený (Syn) Otce, plný milosti a pravdy,[4] je dokonalý ve své (Božské přirozenosti) a zároveň skutečný v naší (přirozenosti).

12. S radostí tedy má duše přijala tuto nauku o Božském tajemství, neboť skrze tělo dospívám k Bohu, skrze víru jsem povolán k novému narození, obdržel jsem moc dosáhnout nebeského znovuzrození, poznávám, že můj Otec a Stvořitel o mě pečuje, a shledal jsem, že Ten, který mě z nicoty povolal k bytí, mě opět neuvrhne v nicotu. A všechna tato tajemství přesahovala meze možností lidského poznání, neboť obyčejný lidský rozum není schopen obsáhnout nebeský úmysl. Lidský rozum se domnívá, že v přirozenosti věcí existuje pouze to, čemu buď sám rozumí, nebo co může pojmout díky vlastním schopnostem. Počal jsem tedy poté oceňovat všemohoucnost Boha, projevující se ve velkoleposti odvěké moci, ne svou myslí, ale bezmeznou vírou: pevně jsem věřil, že Bůh byl na počátku u Boha[5] a že Slovo, které se stalo tělem, přebývalo mezi námi. Měl jsem na paměti, že těmto pravdám mohu porozumět pouze tehdy, přijmu-li je vírou.

 

[Hilarius z Poitiers: De Trinitate, I,11-12. Na základě polského překladu (Św. Hilary z Poitiers: O Trójcy Świętej, Warszawa 2005, přel. E. Stanula) a latinského originálu (Sancti Hilarii Pictavensis episcopi De Trinitate libri duodecim, in Migne, J. P.: Patrologia latina, X,25-472A, sl. 33) a s přihlédnutím k anglickému překladu (Hilary of Poitiers: On Trinity, in Nicene and Post-Nicene Fathers, 2. série, 9. díl, Buffalo /NY/ 1899, přel. E. W. Watson - L. Pullan, ed. Ph. Schaff - H. Wace.) přeložil a poznámkami pod čarou doplnil Lukáš Drexler.]

 

Od téhož autora:

Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo 
Křtěte národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého 
Není Božího slova, jež by nebylo třeba naplnit
Takto jsi připravil zemi

   

Související články:

Proč se Bůh vtělil  
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
František Saleský: List o narození Páně  
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce
Maxim Vyznavač: Bůh na sebe vzal naši přirozenost
Augustin: Výklad Janova evangelia - 1. traktát
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 

 

Poznámky:


[1] Srov. J 1,12.

[2] Srov. J 1,14.

[3] Srov. tamtéž.

[4] Srov. tamtéž.

[5] Srov. J 1,1.

 

[RSS]

Přečteno 1615x

další články