Se Synem v náruč Otcovu

... Ač jste ještě novickou, přesto přijměte řád a vykonejte profesi v lásce a v opravdové svatosti. Uchopte to svobodným srdcem a bez přetvářky a pak pocítíte, že jste byla od Boha od věčnosti vyvolena. Proto kvůli svým milovaným vyvoleným poslal svého jediného Syna[1], jenž je s ním jedno podstatou a s námi jedno v naší přirozenosti; on pro nás žil, učil nás a miloval nás až k smrti, vykoupil nás a vysvobodil od všech našich nepřátel[2] a z našich hříchů. To učinil pro nás všechny a všem ponechal a dal všechny své svátosti. Jestliže jste tedy rozhodnuta si ho zvolit z lásky, nechť je to pro vás známkou, že jste od věčnosti vyvolena.

Abyste pak jemu věřila a úplně mu důvěřovala, dal a nechal vám své tělo a svou krev za pokrm a za nápoj[3], jehož chutnost proniká celou vaši přirozenost. Ta chutnost vás má sytit a napájet až do věčného života. Neboť on chce ve vás žít a bydlet, on sám chce být vaším životem. Coby Bůh a člověk chce být zcela váš, jestliže vy chcete být jeho a v něm bydlet a žít jako jeden nebeský a božský člověk.

To je řád a povaha věčné lásky, abyste patřila jemu a nikoli sobě, abyste žila jemu a ne sobě. Proto se stal vaším, žil pro vás a zůstává váš ve věčnosti. Žijte tedy a zpívejte mu, snažte se a milujte jej a služte mu k jeho věčné slávě, ne pro své uspokojení, ani pro chutnost, ani pro útěchu, ani kvůli nějaké věci, která je vám snad drahá. Neboť pravá láska nehledá zálibu, a proto má nakonec Boha a všechny věci, neboť díky milosti zvítězí nad přirozeností. Proto dejte svému Ženichu Kristu všechno, co jste, a všechno, co máte a můžete, učiňte to s ochotou a svobodným srdcem; potom on vám dá vzájemně vše, co je on, co má on, co on může, takže jste nepoznala tak šťastného dne.

Potom vám otevře své slavné milující srdce a hlubiny své duše, plné slávy, radosti a věrnosti - tam budete šťastna, porostete a zvroucníte srdečnou láskou. Otevřená rána jeho boku má být vaší branou do věčného života, vaším vchodem do živého ráje, jímž je on; tam okusíte ovoce věčného života, které nám vyrostlo na dřevě kříže; to jsme ztratili Adamovou pýchou, nyní je však získáváme pokornou smrtí našeho Pána Ježíše Krista, jenž je náš živý ráj. Neboť v něm a z něho vyvěrá pramen věčného zdraví, z jeho ran prýští balzám, lék na všechny bolesti. Jeho vůně je tak silná, že zahání všechny ďábelské hady a křísí ty, kteří zemřeli hříchem, a dává milost a věčný život.

V nitru našeho Pána Ježíše Krista plynou medové vlny nad všechnu chutnost a sladkost, jakou lze pomyslit. Kéž byste tam došla a okusila jej a pocítila; pak byste svobodně překonala svět, sama sebe a všechny věci. Neboť on vám ukáže cestu lásky ke svému Otci, kterou on sám šel a kterou je on sám. Tam vám zjeví, jak jeho lidství bylo důstojnou obětí jeho Otci. Toto lidství vám dal se vším, co vytrpěl, abyste s tím směle přišla ke dvoru jeho nebeského Otce, neboť jste dosáhla pokoje a jste svobodna. Proto předložte a obětujte Krista, svou oběť, s pokorným a oddaným srdcem, jako svůj poklad, kterým jste spasena a vykoupena. On pak vás spolu se sebou bude obětovat svému nebeskému Otci jako svůj milovaný plod, za který zemřel. A Otec vás s láskou obejme v jedné náruči se svým Synem[4].

Hle, tak budou všechny hříchy odpuštěny a všechny dluhy zaplaceny, všechny ctnosti dovedeny k vrcholu a milovaný s Milovaným budou spojeni v lásce. Toho spojení se dostane také vám a budete okoušet a prožívat život v lásce a lásky ve vás. To pak je zdroj pravé svatosti, neboť nikdo nepřijde k Otci než skrze Syna[5], skrze jeho utrpení a jeho smrt, jež prožívá v lásce. Kdo chtějí vystoupit a vejít jinak, chybují, jsou to lupiči a vrazi[6]: ti všichni patří do pekelného ohně.

Avšak když vás Syn spolu se sebou a se svou smrtí odevzdal nebeskému Otci, pak jste v obětí lásky, a láska je vám dána jako závdavek, kterým jste přijata do služby Boží, a jako záruka, že jste dědičkou království Božího[7]. Bůh nemůže svůj závdavek brát zpět, neboť ten závdavek je vše, co Bůh sám je a co může. Hle, tento závdavek a tato záruka je Duch Svatý[8]; to je vaše výbava a vaše věno, kterým vás Ježíš, váš Ženich, učinil dědičkou v říši svého nebeského Otce.

[Bl. Jan Ruysbroeck: Zrcadlo věčné blaženosti, Úvod (zkráceno). Český překlad E. Soukupa převzat z Jan van Ruysbroeck Podivuhodný: Zrcadlo věčné blaženosti, Olomouc 1946, a s ohledem na originální znění (Jan van Ruusbroec: Werken van Jan van Ruusbroec, Deel 3: Vanden XII dogheden, Een spieghel der ewigher salicheit, Vanden kerstenen ghelove, ed. Jean Baptiste David, Gent 1860) a na překlady polský (Bł. Jan van Ruusbroec: Dzieła, Tom III, Kraków 2003, přel. M. Lew-Dylewski) a italský (Ruysbroeck il Mirabile: Lo specchio dell'eterna salvezza) upraven a doplněn poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Píseň druhá  
Myšlenky o Eucharistii  
Myšlenky o kontemplaci 
Nadpřirozená vyrovnanost  
O čtyřech znameních Boží věčné lásky  
Jednota v Trojici, Trojice v Jednotě - jeden všemohoucí Bůh 
Vizte, Ženich přichází, vyjděte mu vstříc!  
Syn jí nemůže odepřít nic  
Myšlenky o Panně Marii  
Kniha dvanácti bekyň  
Věnec ctností 

[1] Srov. J 3,16; Řím 8,3.

[2] Srov. Lk 1,71.

[3] Srov. J 6,53-56.

[4] Srov. J 1,18.

[5] Srov. J 14,6.

[6] Srov. J 10,1.

[7] Srov. Jak 2,5.

[8] Srov. 2Kor 5,5.