Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc

V jedné z nejvzácnějších kapitol Nového zákona zaujímá sv. apoštol Pavel, který hovoří o vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, velmi zajímavé a rozhodné stanovisko: „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěst klamná (prázdná), a klamná je i naše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu... Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nevstal z mrtvých ani Kristus. Nevstal-li však Kristus z mrtvých, je vaše víra marná... (píše sv. Pavel věřícím v Korintu). Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!" (1 Kor 15,13-19)

Řecký metropolita kaisarianijský Daniel píše ve své knize „Oslavený Ježíš Kristus" o praktických důsledcích vzkříšení Ježíše Krista a vysvětluje přitom učení sv. apoštola Pavla: „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, všechno jeho učení a svědectví je klamné a nevěrohodné... Vždyť Pán jednou řekl: ,Zrušte chrám tento, a ve třech dnech jej zase vzdělám...‘ (Jan 2,19) a na jiném místě o sobě prohlásil:,Já jsem vzkříšení a život.‘ (Jan 11,25) Jestliže tato slova, která Pán řekl, nejsou pravdivá nebo je není schopen uskutečnit, jakou důvěru můžeme vložit v jeho další učení?"

Metropolita Daniel se soustřeďuje na místo, které je v učení svatého apoštola zcela výsadní, když říká: „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, křesťané se nemohou spolehnout ani na základ své víry. Není-li prázdný Kristův hrob, křesťanská víra je tím nejprázdnějším a nejnevěrohodnějším klamem. V takovém případě naše víra v nesmrtelnost duše a věčnost nemá žádnou oporu... Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné je naše hlásání, marná je naše víra, lživé je naše svědectví, nesmyslná je i naše svatost..." Bylo by zvláštní slyšet tato slova beznaděje, kdyby nebylo učení sv. Jana Teologa, na něž zaměřuje svou pozornost i metropolita Daniel. Svatý Jan Teolog usilovně vyzývá všechny věrné: „Synáčkové moji, zůstávejte v něm (v Kristu), abychom, když by se ukázal, měli smělé doufání a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu..." (1 Jan 2,28) a dále: „Nejmilejší... víme pak, že když se (Pán) ukáže, podobni jemu budeme, neboť jej spatříme takového, jaký je." (1 Jan 3,2)

Když slyšíme tato slova nejmilejšího Pánova apoštola a jsme svědky slavného Kristova vzkříšení, stáváme se těmi „nejšťastnějšími lidmi" pod sluncem, neboť, jak říká metropolita Daniel, „máme v osobě Krista toho nejvěrnějšího přítele", „v Kristu máme neomylného průvodce, který nás vede po stránkách božských slov", „žijeme jedinečný život, který v tomto světě stojí za to žít", „máme tu nejpodivuhodnější výsadu hlásat Krista ukřižovaného a vzkříšeného" a „máme tu nejslavnější naději, že jednoho dne „navždy budeme s Pánem"... (Sol 4,17)

I já osobně si ze srdce přeji, aby nám všem v den svátku svaté Paschy[1] zazářil Kristus, abychom mohli všichni spatřit slávu jeho tajemného vzkříšení, které se, jak praví sv. Simeon Nový Teolog, děje i v každém z nás, pokud si to sami přejeme... Kristus vstal z mrtvých! Ať navždy zní tato vítězná slova!

Michal Dvořáček

Tajemství Vzkříšení

(sv. Simeon Nový Teolog)

Drazí moji bratří! Nadešel svátek Paschy: radostný den Kristova vzkříšení a příčina veškeré radosti, den, který k nám přichází jen jednou v roce, avšak k těm, kteří pronikli do tajemství vzkříšení, přichází každý den, ba dokonce neustále. Přišla Pascha a naplnila naše srdce nesmírným veselím a nevypravitelnou útěchou - vždyť nejenže ukončila úsilí bohumilého postu, ale především ukázala naše duše zdokonalené tímto úsilím a všechny věrné přizvala ke ztišení a k vyznání díku...

A shledáte-li mé slovo hodným slyšení, přemýšlejme nyní společně a pokusme se přijít na to, v čem přesně spočívá tajemství Kristova vzkříšení, ke kterému dochází i uvnitř nás, pokud si to sami přejeme; přemýšlejme, jak v nás bývá Kristus pohřben jako v hrobe, jak se sjednocuje s našimi dušemi, jak v nás bývá vzkříšen a jak nás spolu se sebou křísí k životu.

Poté, co byl Kristus, náš Bůh, ukřižován a na Kříž přibil hříchy celého světa, zemřel, sestoupil do podsvětí, opět z podsvětí vystoupil a znovu vstoupil do svého přečistého Těla - tehdy byl vzkříšen z mrtvých a nakonec vystoupil na nebesa s velikou mocí a slávou. Stejně tak i my: když se nyní vzdalujeme tomuto světu a jeho světské marnosti, vyznáváme utrpení Pána Ježíše Krista, sestupujeme do hrobu našeho pokání a smíření - tehdy On sám sestupuje s nebes, vstupuje do našeho těla jako do hrobu, sjednocuje se s našimi dušemi a křísí je ze smrti, způsobené našimi hříchy. On sám jim daruje blahodať, abychom spatřili slávu jeho tajemného vzkříšení. A tak se Kristovo vzkříšení stává zároveň i vzkříšením naším...

Poučné slovo na Velkou neděli Paschy

(ctihodný Theodor Studita)

Co je to, co vidím, nejmilejší moji bratři, milovníci Krista, kteří ctíte svátky? Jaká světlonosná oslava? Jaká hojnost světla a veselí? Co tak ozářilo Církev? Co tak rozjasnilo celou zemi? Co je příčinou tak velké radosti a světlosti? Ještě včera jste přebývali v zármutku, dnes však již přebýváte v duševní blaženosti; včera v naříkání, dnes ve světle; včera v usedavém pláči, ale dnes již v radostném zvolání... Možná se zeptáte: Co je příčinou toho všeho? Co způsobilo takovou radost a světlost? Kristus vstal z mrtvých, a proto se celý svět raduje. Svou životodárnou smrtí totiž zničil smrt a všichni, kteří přebývají v podsvětí, se osvobodili z okovů; otevřel Ráj a učinil jej dostupným všem. Ó hlubino nedomyslitelná! Ó výšino nezměřitelná! Ó tajemství strašné, převyšující sílu rozumu! Andělé zpívají a veselí se z našeho spasení. Proroci se radují při pohledu na svá vyplněná proroctví... Veškeré stvoření společně oslavuje, neboť pro ně zazářil spasitelný den, znovu zazářilo Slunce pravdy. Kdo důstojně oslaví blahodať tohoto světlého dne? Kdo velkolepě vyjádří sílu tohoto tajemství? Kdo jiný než zlatý náš otec Jan, jehož hlas všude proniká, hromohlasý kazatel, nejsvětlejší a nejzářivější svíce oikumény, pravý pastýř a učitel, nejmoudřejší a nejzručnější lékař duší, věrný přímluvce hříšníků, jenž kolem sebe rozlévá zlatoslové potoky mohutněji než sám Nil... Zlatý, zlatý jazykem a zlatý ústy - sám sv. Jan Zlatoústý. On nechť zvelebí, oslaví a zahrne chválami onu sílu tajemství, a nechť nám zvěstuje několika krátkými slovy o blahodati tohoto svátku. Hle, to je on, již přichází. Je připraven, aby hovořil jako krasomluvec, vládnoucí hojností slov, a jako velehlasná polnice Ducha Svatého. A my se připravme jej vyslechnout a buďme pozorní, abychom pochopili, co nám zvěstuje druhý zvěstovatel pokání. Poslechněme nyní, co říká ve svém poučném slově svatý náš otec Jan Zlatoústý, arcibiskup cařihradský, na svatý a světlý den slavného a spasitelného Vzkříšení Krista Boha našeho...

(Slovo sv. Jana Zlatoústého:) Je-li kdo nábožný a bohabojný, nechť se pokochá touto blahou a jasnou slavností. Je-li kdo sluhou moudrým, nechť vejde s veselím v radost Pána svého. Strádal-li kdo tím, že se postil, nechť obdrží nyní odměnu. Pracoval-li kdo od první hodiny, nechť přijme dnes mzdu spravedlivou. Přišel-li kdo po třetí hodině, nechť koná slavnost s díky. Dospěl-li kdo po šesté hodině, nechť nezoufá, neboť nic mu nebude ubráno. Dospěl-li kdo po deváté hodině, ať přistoupí bez rozpaků a bázně. Dostihl-li kdo o jedenácté hodině, ať se nebojí a přistoupí: neboť Vládce jest laskavý a přijme posledního jako prvního; uspokojí toho, kdo přišel o jedenácté hodině, právě tak jako dělníka od hodiny první (Mat 20,13); milostiv jest k poslednímu a laskavý k prvnímu; i onomu dává i tohoto obdaruje; přijímá skutky a vítá úmysly; váží si činnosti a chválí návrhy. Pročež vejděte všichni v radost Pána svého. I první i druzí mzdu přijměte. Bohatí i chudí společně jásejte; zdrženliví i nedbalí ctěte tento den. Kdo se postili i kdo se nepostili, radujte se dnes. Stůj jest plný, požívejte všichni. Pokrm jest připraven, nikdo ať neodchází lačný. Všichni požívejte hostiny víry, všichni přijměte bohatství dobroty. Nikdo ať nenaříká, že má nedostatek; neboť zjevilo se společné království. Nikdo ať nepláče nad přestupky, neboť z hrobu zazářilo odpuštění. Nikdo se neboj smrti, neboť nás vysvobodila smrt Spasitelova. Zničil ji ten, který od ní byl jat, a přemohl peklo[2], když do něho sestoupil. Peklo se zarmoutilo, když okusilo z jeho těla. Předvídaje to, prorok Izaiáš zvolal: Peklo bylo plno trpkosti, když tebe tam dole potkalo (Iz 14,19). Bylo plno trpkosti, neboť bylo odstaveno. Bylo plno trpkosti, neboť bylo přemoženo, bylo plno trpkosti, neboť bylo umrtveno; bylo plno trpkosti, neboť bylo sesazeno; bylo plno trpkosti, neboť bylo spoutáno. Přijalo tělo a připadlo Bohu. Přijalo zemi a utkalo se s nebem. Přijalo, co vidělo, a upadlo do toho, čeho nevidělo. Kde jest, smrti, osten tvůj? Kde, peklo, tvé vítězství (1 Kor 15,55)? Kristus vstal z mrtvých, a tys svrženo. Kristus vstal z mrtvých, a padli démonové. Kristus vstal z mrtvých, a radují se andělé. Kristus vstal z mrtvých, a vládne život. Kristus vstal, a není nikoho v hrobě. Kristus vstal z mrtvých, stav se prvotinou těch, kteří zesnuli (1 Kor 15,20). Jemu náleží sláva a panování na věky věkův. Amen.

(Slovo sv. Jana Zlatoústého se  v pravoslavné tradici čte každoročně v den svátku Vzkříšení.)

Poučení svatých Otců o významu Kristova vzkříšení

Dnes nastalo spasení světa, světa viditelného i neviditelného. Kristus vstal z mrtvých, vstaňte s ním i vy; Kristus přebývá ve své slávě, povzneste se i vy; Kristus vstal z hrobu, osvoboďte se od hříchu; otevírá se rajská brána, je zničena smrt, starý Adam je odložen, povstává nový. Nastala Pascha, Pascha Páně! A ještě jednou pravím v čest Svaté Trojice: nastala Pascha! Je to náš svátek svátků a slavnost slavností; převy-šuje všechny svátky, dokonce i svátky v čest samotného Krista, o tolik, o kolik slunce převy-šuje hvězdy.

Sv. Řehoř Teolog

Dnes se Kristovým vzkříšením otevřelo peklo, země se obnovuje křtem katechu-menů, nebe se otevírá Duchem Svatým. Otevřené peklo navrací mrtvé, obnovená země plodí vzkříšené, otevřené nebe přijí-má ty, kdo do něj vstupují. Peklo navrací vězně vzhůru, země posílá pohřbené do nebe, nebe představuje Bohu ty, které přijalo.

Sv. Ambrož Mediolánský (Milánský)

Nadešel náš vytoužený, spasitelný svátek, den vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Tento svátek je zárukou míru, pramenem smíření, přemožení nepřátel, zničení smrti a ďáblovy záhuby. Dnes se lidé spojili s anděly a ve svém těle přinášejí Bohu písně chvály spolu s netělesnými silami. Dnes Bůh zbořil pekelnou bránu a zničil samu tvář smrti. Ale proč říkám tvář smrti? Změnil dokonce samotné jméno smrti - nyní už se nenazývá smrtí, ale utišením a spánkem.

Sv. Jan Zlatoústý

(Pro Revue Theofil vybral a sestavil podle archivu Brněnského pravoslavného věstníku Dobrý pastýř Michal Dvořáček.)

Související články:  

Jan Damašský: Stav Krista po zmrtvýchvstání  
Origenes: Spolu s Ním jsme z mrtvých vstali i my   
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása) 
Lukáš Drexler: Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
Cyril Jeruzalémský: Sestoupil do podsvětí, aby i odtud vysvobodil spravedlivé  
Pseudo-Chrysostom: Katechetická promluva na Svatou Paschu 
Melitón ze Sard: Velikonoční homilie (Peri Pascha)
Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí 
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel 
Řehoř z Nyssy: Prvorozený nového stvoření 
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista 

Poznámky:

[1] V pravoslavné církvi, která slaví svátek Vzkříšení Páně podle tzv. východní paschálie (viz Juliánský kalendář), proběhnou letošní oslavy Velikonoc 27. dubna (dle občanského kalendáře). Kanonická pravidla upravují, že svátek Paschy nesmí být slaven přede dnem rovnodennosti (viz 1. a 70. pravidlo apoštolské) a současně nikoli spolu se Židy (tedy před svátkem židovského pesachu) (viz 1. pravidlo I. všeobecného sněmu v Nicei).

[2] V poučení sv. Jana Zlatoústého (ke svátku Vzkříšení), jakož i v některých dalších citacích (např. sv. Ambrože Mediolánského (Milánského)), se vyskytuje termín „peklo", které je v těchto výrocích svatých Otců třeba chápat  ve vztahu k zázraku Kristova Vzkříšení a osvobození duší všech těch, kteří žili v době před příchodem Pána Ježíše Krista. Jde tedy o realitu podsvětí (řec. hádes), kde byly jako ve vězení spoutány duše všech starozákonních lidí, kterým přinesl Kristus blahou zvěst o spáse světa a ulehčil jejich trápení. Neznamená to ovšem, že by tyto duše již přestaly podléhat konečnému soudu při druhém příchodu Spasitele, kdy budou spojeny se svými vzkříšenými těly. Více k tématu viz v článku Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása).