Hlas Boha za denního vánku

„Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku."

(Genesis 3,8)

V Ježíši Kristu Hospodin Bůh opět přišel do své zahrady a procházel se po zahradě za denního vánku. To Ježíš je Sluncem onoho Dne, v němž přišel do své zahrady nejen jako Bůh, ale i jako „první člověk" - nový Adam, a který přišel s Duchem Svatým a v Něm, jenž je „denním vánkem" onoho Dne, prosvětleného Logem Otcovým - Sluncem spravedlnosti, Vánkem, jehož zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje.

Tento Bůh ve své zahradě hledá svého člověka: „Kde jsi?" I ukryl se ten člověk, který si více zamiloval tmu než světlo, protože jeho skutky byly zlé, a ukryl se proto, aby jeho skutky nevyšly najevo. Ten však člověk, který si zamiloval Světlo, jež přišlo na svět, přišel ke Světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu. A s těmito, kteří „uslyšeli hlas Hospodina Boha", přišlého na svět, Bůh obnovuje svoji zahradu, zpustošenou starým Adamem a dávným hadem, jenž svedl Adama ke zpustošení sebe samého i zahrady, kterou Bůh Adamovi svěřil. 

I zaťal Hospodin Bůh, přišlý na svět v těle, do půdy své zahrady pluh kříže, v potu své tváře zorával pole tohoto světa, osíval je zrnem svého božského slova, zavlažoval je deštěm shůry a vyživoval mízou z vinného kmene, vytékající z poraněného boku. Zlý však, ten dávný had, zároveň vyrvával to, co bylo do zoraných brázd zaseto, a zaséval do nich vedle pšenice svůj koukol. V těle přišlý Bůh však přemohl všechny úklady zlého, když do země, doprostřed své zahrady, zasadil strom, Strom života, nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka, jehož listí má léčivou moc pro všechny národy a jehož plody dávají život věčný. Ve stínu tohoto Stromu života se schovali všichni ti, kteří si zamilovali Světlo a kteří přicházeli ke Světlu, aby v Jeho stínu, zastíněni Mocí Nejvyššího, nalezli odpočinutí na travnatých nivách, na klidných místech u vod, vyvěrajících zpod kořene Stromu života, tj. zpod trůnu Božího a Beránkova, zpod pravého boku domu, kterým se jim stalo útočiště tohoto Stromu.

A poté, když ženci v hodinu žně vytrhali koukol, rozesetý v setbě Rozsévačově, a sebrali úrodu z pole světa do nebeských sýpek, též Rozsévač - nový Adam odpočinul od svých prací jako klas, který, zaset do úrodné země, přinesl užitek tisícinásobný, aby byl vším ve všem a ve všech a všichni v Něm. Plevy však spálil ohněm neuhasitelným. Ti však, kteří v hrobech „uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku", vyšli ze svých hrobů a vstali k životu věčnému. Ti totiž uslyšeli hlas svého Ženicha a jejich radost byla dovršena. Tito jsou ty ovce, které uslyšely hlas svého Pastýře a šly za Ním. A On je zavedl na travnaté nivy a na klidná místa u vod, kde duši jejich občerstvuje vínem z kalicha svého Srdce, po okraj naplněným; a je jim Bohem a ony jsou jeho lidem navěky.

Od téhož autora:

Bůh nemůže mlčet, neboť je odvěké Slovo