Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Katechetická promluva na Svatou Paschu

Katechetická promluva na Svatou Paschu

Pseudo-Chrysostom, 12.4. 2020

"Ten, jehož se zmocnila smrt, smrt zničil!" slavnostně provolává autor starobylé homilie ze 4. stol., mnohými připisované sv. Janu Zlatoústému (+407). A radostná zpráva o vzkříšeném člověku, který je zároveň Bohem, se rozběhla a i nadále rozbíhá do celého světa, aby každý člověk byl zachráněn Bohem - vzkříšeným Ježíšem Kristem.

 

Úvod

Níže uvedená homilie je již v Migneho korpusu Patrologia graeca (59. svazek) řazena stran jejího možného autorství sv. Jana Zlatoústého (†407) mezi tzv. spuria, tj. mezi texty sporné, doslova: autor je „nadmíru nejasný", s čímž se ztotožňují i někteří moderní badatelé v oboru patrologie[1]. Ve východních církvích byzantského ritu jak pravoslavných, tak katolických je ovšem tradičně přisuzována právě sv. Janu Zlatoústému a jako Paschální homilie neboli též Hieratikon bývá čtena v nedělní liturgii Slavnosti Zmrtvýchvstání. Má se za to, že promluva byla sepsána kolem r. 400, tedy v době, ve které sv. Jan žil a působil.

 

vzkriseni-007-upr-men-2.jpg

 

 

Katechetická promluva na Svatou Paschu

 

Je-li kdo zbožný a milující Boha, nechť okusí této dobré a jasné slavnosti! Je-li kdo služebník moudrý, nechť s radostí vejde v radost svého Pána[2]! Jestliže se kdo v postu namáhal, nechť přijme nyní denár[3]! Jestli kdo pracoval od první hodiny, nechť přijme nyní spravedlivou mzdu! Jestli kdo přišel o třetí hodině, nechť vzdá díky a veselí se! Jestliže kdo přispěchal až po třetí hodině, nermuť se, neboť ničím se od ostatních neliší. Jestli se kdo opozdil až do deváté hodiny, nechť přistoupí, nijak se nerozpakuje a nic se nestrachuje! A jestliže jsi kdo přispěchal teprve o jedenácté hodině, zanech obav ze svého zdržení! Neboť Vládce, který rád prokazuje pocty, přijímá posledního právě tak jako prvního, činí spokojeným toho, jenž přišel o jedenácté hodině, stejně jako toho, který přišel v hodině první, miluje posledního a činí spokojeným prvního, onomu dává a tohoto obdarovává, přijímá vykonanou práci a oceňuje dobrý úmysl, ctí činnost a chválí pohotovost. A proto všichni vejděte v radost svého Pána, ti i oni přijměte mzdu! Bohatí i chudí, druh s druhem jásejte! Kajícníci s lenivými uctěte tento den! Veselte se dnes ti, kteří jste se postili, i ti, kteří se nepostili! Stůl je připraven, všichni ochutnejte! Veliké tele je vykrmeno, nechť nikdo neodejde lačný![4] Všichni okuste hostiny víry, všichni se podílejte na bohatství milosrdenství! Nechť nikdo nenaříká nad svou chudobou, neboť se nám všem zjevilo společné Království! Nechť nikdo nenaříká nad svými hříchy, neboť od hrobu září odpuštění! Nechť se nikdo nebojí smrti, neboť nás vysvobodila smrt Spasitelova! Ten, jehož se zmocnila smrt, smrt zničil. Ten, který sestoupil do podsvětí[5], učinil podsvětí svým zajatcem. Hněvem naplnil toho, jenž okusil jeho těla. A když toto uzřel Izajáš, zvolal: „Podsvětí," praví, „se roztrpčilo, čekajíc dole na tvůj příchod."[6] Roztrpčilo se, neboť bylo zrušeno. Roztrpčilo se, neboť bylo potupeno. Roztrpčilo se, neboť bylo usmrceno. Roztrpčilo se, neboť bylo sesazeno. Roztrpčilo se, neboť bylo spoutáno. Uchvátilo tělo, ale narazilo na Boha. Přijalo zemi, ale setkalo se s nebem. Přijalo to, co vidělo, ale upadlo v to, co nevidělo. Kde je, smrti, tvůj osten? Kde je, podsvětí, tvé vítězství?[7] Kristus vstal z mrtvých a ty jsi poraženo! Kristus vstal z mrtvých a démoni padli! Kristus vstal z mrtvých a andělé se radují! Kristus vstal z mrtvých a život kraluje! Kristus vstal z mrtvých a nikdo z mrtvých nezůstal v hrobě! Neboť Kristus, vstav z mrtvých, se stal prvním ze zemřelých! Jemu přísluší sláva a vláda na věky věků! Amen.

 

[Sermo catecheticus in Pascha („Katechetická promluva na Paschu"); in PG, LIX, 721-724. Český překlad převzat z časopisu Vyšehrad, III. roč., č. 13 (18. březen 1948), a s přihlédnutím k řeckému znění (J.-P. Migne: Patrologia graeca, LIX, Paris 1862, sl. 721-724) upraven a doplněn úvodem a poznámkami pod čarou redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

Richard Špaček: O sestoupení Krista do předpeklí
Epifanius ze Salaminy: Sestoupení Pána do pekel
Michal Dvořáček: Spasitelovo sestoupení do pekel (a naše spása) 
Ladislav Pokorný: Neděle zmrtvýchvstání Páně
Ladislav Pokorný: Velikonoční třídení (triduum)
Egerie: Putování Egerie (Itinerarium Egeriae)
Zamyšlení ke smyslu křesťanských velikonoc
Richard Špaček: O zmrtvýchvstání Krista  

  

velikonocni-inspirace-5-b.jpg
 

 

Poznámky:


[1] Např. polský patrolog Andrzej Bober (†1986): „Promluva je najisto neautentická" (Pseudo-Chryzostom: „Mowa katechetyczna na Święto Paschy", in: Znak, roč. XXV, č. 231 /září 1973/, s. 1218).

[2] Srov. Mt 25,21.23.

[3] Srov. Mt 20,1-16; podobně i v následujících větách kázání sv. Jana. Pozn. RTh.

[4] Srov. Lk 15,23. Pozn. RTh.

[5] Srov. Apoštolské vyznání víry: „Sestoupil do pekel". Pozn. RTh.

[6] Iz 14,9. Tento a následující verše Izajáše, které již autor homilie dále výslovně necituje, církevní tradice vztahuje na ďábla a na jeho pád. Pozn. RTh.

[7] Srov. 1Kor 15,55.

 

[RSS]

Přečteno 120x

další články