Jak svatí v nebi mohou vyslýchat tolik proseb o přímluvu zároveň?

Často se ozývá námitka, jak Panna Maria a ostatní světci, které katolíci či třeba pravoslavní vzývají a žádají o přímluvu, mohou vyslýchat tolik proseb o přímluvu zároveň nebo být na „více místech" současně.

Ale je to prosté. Ježíš říká:

„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce." (Mt 6,21)

A je-li pokladem srdce svatých sám Bůh, pak svatí jsou svým srdcem všude tam, kde je Bůh. Bůh není omezen místem ani časem, a proto svatí v nebi, kteří tak mají účast na Božím životě, mohou být skrze Boha všude a vždy, protože takové je nebe. V okamžiku naší prosby o jejich přímluvu (a nejen v onom okamžiku) u nás svatí nejsou přítomni tělem, ale Duchem, tzn. prostřednictvím Ducha Svatého, který byl „vylit do našich srdcí"[1] a který „se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním"[2]. A pokud jsou u nás přítomni tělem, pak pouze Tělem Kristovým, které je jedním jediným Tělem jak putujících, tak oslavených údů jediného Těla Kristova[3], navzájem spojených právě oním oživujícím Duchem, bez rozdělení propastí smrti, již Kristus překonal a zničil svojí smrtí na kříži a svým vzkříšením; jediným Tělem, které Kristus buduje, sjednocuje a posiluje svým jedním jediným tělem eucharistickým, byť lámaným v částečky ve všech končinách světa. Avšak jako potom, na konci při slavném vzkříšení Kristus „sebere" všechny částečky našeho vlastního těla, aby je „shromáždil" v jedno tělo oslavené, tak nás již nyní všechny „sbírá" skrze částečky svého jediného těla, těla eucharistického, „rozesetého" po všech končinách země, v jedno jediné Tělo a oživuje, shromažďuje a sjednocuje nás svým Svatým Duchem v toto navěky oslavené Tělo - Tělo Kristovo[4], ve které jsme všichni byli křtem vštípeni jedním a týmž Duchem a Jím napojeni[5].

A tedy platí:

Všude, kde je Bůh, jsou i jeho svatí. A také: Kde jsou Boží svatí, tam je i Bůh.

Související články:

O Církvi a věčnosti
Cyprián: O jednotě Církve
Augustin: Jsme Jeho tělem
Izák ze Stelly: Maria a Církev
Frederick William Faber: Církev
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve
Emilian Soukup: Církev Kristova
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo 
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve 
Tomáš Akvinský: Kristus je Hlavou Těla Církve 
Basil Veliký: O Duchu svatém (De Spiritu Sancto)  
Ludvík Granadský: "Věřím ve společenství svatých" 
Henri de Lubac: Kdo vidí Církev, vidí skutečně Krista  
Louis Bouyer: Konečným cílem Vtělení je Kristus celý   
Ludvík z Granady: Rozjímání o nebeské blaženosti 1/2 
Ludvík Granadský: Rozjímání o nebeské blaženosti 2/2  
Hugo Rahner: Milujeme Církev, protože milujeme Krista  
Didymos Alexandrijský (Slepý): Duch svatý nás obnovuje křtem
Henry Edward Manning: Duch Svatý - sjednotitel Otce a Syna i Boží Církve  
Cyril Alexandrijský: "Jestliže neodejdu, Zastánce k vám nepřijde" 
Simeon Nový Teolog: Křesťan je zrozen z Ducha Svatého 
Frederick William Faber: Církev je dílo Nejsvětější Krve 
Juan de Torquemada: Církev je studnicí vod živých  
Kateřina Sienská: Mateřský Duch Svatý  
Rabanus Maurus: Všech svatých   

Poznámky:

[1] Srov. Řím 5,5.

[2] Řím 8,26.

[3] Srov. 1Kor 12,26-27.

[4] Srov. Ez 37,1-14; 1Kor 12,11-13; Ef 4,4.

[5] Srov. 1Kor 12,13.