Holubice nového stvoření

Noe, předobraz Boha Otce, při zakládání nového stvoření vyslal holubici. Ta „však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy."[1] Ne tak u panenské Marie: když k ní Otec, předobrazen Noem, poslal svou Holubici, tj. Ducha[2], nevrátila se k Němu zpět, do archy Jeho božského Lůna, ve kterém odvěčně spočívá Jeho Syn[3] a ze kterého vychází i onen Jeho Duch, ale spočinula na povrchu nové země, nového stvoření, na níž již nespočívaly vody hříchu tohoto světa, a to na panenské zemi jménem Maria, z níž byl učiněn nový Adam: Ježíš Kristus. Tedy tato Holubice - Duch Svatý - se nevrátila zpět do archy Otcova Lůna, že by neměla kde spočinout, ale vstoupila do archy panenského lůna, aby si v ní učinila příbytek a aby v ní a z ní učinila příbytek pro přebývání Božského Slova, tj. lidské tělo vtěleného Syna Božího a Spasitele světa.

Slavnostně pak tato Holubice potvrdila své spočinutí na suché zemi nového stvoření v den křtu Kristova v Jordánu, když tato nová země nového stvoření, to jest Slovo, jež se stalo tělem[4], vyvstala z vod hříšného světa, takže Holubice Boží na této suché zemi nového stvoření mohla spočinout za slavnostního prohlášení Otcova: „Toto je můj milovaný Syn, v něm jsem našel zalíbení!"[5] neboli: „Toto je nová země nového stvoření, v jaké mám zalíbení navěky." A všichni, kteří se zrodili z této země a v ní „dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti,"[6] spočívají v této zemi navěky a Bůh v nich má věčné zalíbení, to jest v těch, kteří se jako jejich Pán, to znamená jejich Země, vynořili - obmyti ve křtu - z hříšných vod tohoto světa a sestoupila na ně Holubice[7], podobně jako Duch na počátku celého stvoření, když „se vznášel nad vodami"[8], než začal den první, den nového stvoření...

Od téhož autora:

Bůh 
 Oheň Eliášův  
Rány Kristovy
  O kontemplaci   
Maria souznělá 
Odevzdat se Marii  
"A hned vyšel ven..."
 Arte-factum - deo-factum  
Panna Maria - Matka Boží 
V čem spočívá věčný život
Mění se přirozenost člověka?
Lidská sexualita "eucharistická" a jako obraz Trojice  
Bílá sobota - den sedmý, den Hospodinova i Adamova odpočinutí  
"Skrze ni, s ní a v ní" neboli o duchovním mateřství Panny Marie  
 Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření" 
Musí být biskup skutečně ženatý? 

Související články:

Hippolyt Římský: O Křtu Páně  
Řehoř Naziánský: Kristus je pokřtěn  
Brigita Švédská: O Kristově křtu v Jordánu  
Klement Alexandrijský: Křest Duchem svatým 
Jan Pavel II.: Duch Svatý je osobní láska Otce a Syna  
Přechod od Starého Zákona k Novému je přechodem od těla k Duchu  
Petr Chrysolog: Dnes Kristus vstoupil do vod Jordánu, aby smyl hřích světa  
Cyril Alexandrijský: Kristus při křtu nepřijal Ducha sám pro sebe, ale pro nás  
Basil Veliký: "... a duch Boží se vznášel nad vodami"  
Richard Špaček: Křest

Poznámky:

[1] Gen 8,9.

[2] Srov. Mt 3,16 a par.

[3] Srov. J 1,18.

[4] Srov. J 1,14.

[5] Srov. např. Mt 3,17.

[6] Ef 4,13.

[7] Srov. Tertulián: O křtu, 8.

[8] Gen 1,2.