Philosophumena

10,32

Je jeden Bůh, první a jediný, Pán a Tvůrce všeho. Nikdy neměl žádného současníka, s ním od počátku nebyl ani nekonečný chaos, ani nezměrné vody, ani suchá pevnina, ani hustá mlha, ani teplý oheň, ani jemný vzduch, ani modrá klenba velké oblohy. On jediný byl sám pro sebe. Rozhodl se pak učinit to, co dříve nebylo. Kdyby nechtěl - poněvadž zná budoucnost -, neučinil by to. On totiž předem ví o všem.

10,33

Tento Bůh, jediný a nade vším zplodil Slovo jako první myš­lenku. Ne slovo, jaké slyšíme, ale Slovo obdařené rozhodováním nade vším stvořením. To jediné z veškeré skutečnosti zplodil. Byl to Otec, z něhož bylo zplozeno. Slovo bylo příčinou toho, co existuje a je projevem vůle toho, který je zplodil. Nebylo neznalé Otcových myšlenek. Vyšlo společně z Otce a stalo se jeho prvorozeným hlasem. Má v sobě myšlenky, které pře­dem promyslel Otec. Když tedy Otec  přikázal, aby vznikl svět,  splni­lo ono Slovo vše, v čem Bůh nalezl zalíbení. Co Bůh chtěl, to učinil, stvořil to skrze Slovo, neboť jinak to nemohlo vzniknout či se vytvořit. Jak chtěl, tak to učinil a označil to jménem. Nade všemi složitými bytostmi učinil pánem ne Boha, ani anděla, ale člověka. Kdyby se rozhodl tebe učinit bohem, mohl to udělat. Příklad máš na Slovu. Poněvadž chtěl stvořit člověka, učinil tě člověkem. Chceš-li se stát bohem, podrob se svému Tvůrci a neodporuj mu, aby ti mohlo být svěřeno mnoho, kdybys byl shledán věr­ným v malém. Jeho slovo vychází pouze z Boha, a poněvadž má Boží pod­statu, je i Bůh. Svět však je z ničeho, proto není Bohem. Svět zaniká, když to chce ten, kdo jej stvořil. Bůh Stvořitel neučinil a nečiní nic špatného. Činí krásné a dobré, poněvadž je dobrý ten, kdo to činí. Toto Slovo Otec poslal, poněvadž nechtěl, aby mluvilo jen skrze proroky, ani aby bylo ohlašováno jen v tajemných náznacích, nýbrž aby se jevilo přímo. Když je svět spatřil, měl se zastydět, že neposlechl, když promluvilo skrze proroky. Rovněž nechtěl Bůh strašit lidi andělem. Slovo samo mělo hovořit mezi lidmi. My jsme poznali, že přijalo tělo z panny, starému člověku dalo novou tvář a jako život se stalo pro každý věk zákonem. Svou přítomností ukázalo všem lidem vlastní cíl člověka a samo ukázalo, že špatnost není dílem Boha. Jako pravý člověk má moc chtít i nechtít a obojí může. Víme, že toto Slovo se stalo člověkem, který měl totéž tělo jako my. Kdyby totiž neměl totéž tělo, marně by nařizoval, abychom jej napodobovali jako učitele. Kdyby totiž měl onen člověk jinou přirozenost než my, proč by mně slabému přikazoval jednat podobně jako on? A proč je dobrý a spravedlivý?

10,34

Kristus je především Bohem, který se rozhodl smýt z lidí hřích a učinit starého člověka novým. Když hned na počátku nazval člověka svým obrazem, hned od začátku svým příkladem ti projevil svou lásku. Podrobíš-li se jeho vznešeným příkazům a staneš-li se dobrým napodobovatelem dobrého, budeš mu podoben a On si tě bude vážit. Bůh totiž není žebrákem a tebe učinil bohem ke své slávě.

(Přeložil a úvod napsal ThDr. Josef Novák. Převzato z Patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1988 /2. vydání/. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Více o sv. Hippolytu Římském 

Od téhož autora:

Mučednictví   
O Křtu Páně   
Bůh není žebrák, i tebe učinil bohem ke své slávě  
Józef Naumowicz: Namáhat se ku porodu Krista 
Dvojí příchod Krista  

Související články:

Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu
Řehoř z Nyssy: Proti Eunomiovi (Contra Eunomium)
Irenej z Lyonu: Proti bludům