Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Proč se Bůh vtělil

Proč se Bůh vtělil

24.12. 2008

Následující úryvek pochází z latinského díla "Malogranatum" (Granátové jablko), jež vzniklo v Čechách v období vrcholné gotiky a řadí se k nejznámějším českým spisům vůbec. Ovlivnilo mnoho dalších autorů, mj. Tomáše ze Štítného ad.

    

Úvod

01v-men.jpgNásledující text pochází z latinského díla Malogranatum (Granátové jablko), jež vzniklo v Čechách v období vrcholné gotiky, konkrétně mezi léty 1335 až 1380, a brzy poté se hojně rozšířilo jak v rukopisech, tak i posléze knihtiskem (1. vydání tiskem bylo r. 1476, krátce na to následovala další vydání). Název Granátové jablko je, jak praví sám autor spisu, zvolen záměrně: ,,Jako graná­tové jablko má pod oblou slupkou spoustu zrnek, tak tato kniha v podobě příručky obsahuje množství naučení a myšlenek rozličných učen­ců."

Za autora díla je považován jakýsi zbraslavský opat, v některých pozdějších vydáních jmenován jako Gallus (Havel), ale v posledku jeho identita i přes pátrání mnoha badatelů není doposud známa.

Dílo, čítající 700 stran velkého formátu a hustého tisku, zvolilo formu dialogu duchovního syna s duchovním otcem, což autor spisu zdůvodňuje takto: „...poněvadž hlasitá rozmluva působí povzbudivěji na zatvrzelá srdce než prosté čtení, rozhodl jsem se pro způsob rozmluvy..."

Spis sestává z devíti částí, jež tvoří dohromady tři knihy, které odpovídají třem stupňům duchovního vývoje: stupni začátečníků, pokročilých a dokonalých. První tři části z devíti se tak zabývají obrácením se od hříchu, lítostí a zadostiučiněním, další tři o dalším pokroku obráceného, tedy o jeho ještě větším očištění a odvrácení se od hříchu, a závěrečné tři části věnované dokonalým pojednávají o čistotě srd­ce a o lásce Boží a lásce k bližním.

-LD-

 

Použitá literatura:

  • Kašička, Zdeněk, Pýcha, počátek všech hříchů, in Na hlubinu č. 9, 1941, Olomouc, s. 553-555.
  • Kašička, Zdeněk, Proč se Bůh vtělil, in Na hlubinu č. 10, 1941, Olomouc, s. 626-630.

 

Proč se Bůh vtělil

Jsou i jiné důvody, proč se slušelo, aby se Bůh vtělil. První byl, že podvodník nám vzal Boha. Slušelo se tedy, aby nám Boha vrátil obnovitel. Za druhé, poněvadž pokora byla ozdobou Boží - ale nemohl se pokořit až k trestům v božské při­rozenosti. Proto bylo třeba, aby tak učinil v lidské. Za třetí, aby v obnovování byla pokora tak veliká, jaká byla pýcha v podvádění. Poněvadž pýcha byla taková, že člověk chtěl být jako Bůh, proto musela být pokora taková, že se Bůh stal člově­kem. A je třeba poznamenat, že ačkoliv skutky Troji­ce jsou nerozdílné, takže cokoliv dělá jedna oso­ba, dělá i druhá, přece jedině Syn přijal tělo, a ne Otec nebo Duch svatý, protože tělo se vztahuje jen na Krista. A i když Syn přijal tělo, přece nezhrdá Otcem, ani se od Otce neodděluje. Syn při­jal, pravím, tělo zvláštním způsobem a přece Otec ani Duch svatý se neodděluje. Hodností je v bož­ství rovnost Syna, v těle jeho zvláštní způsob. Ni­kdy však od něho neodstoupilo božství Otce ne­bo Ducha svatého. Když tedy božství je jedno, naplnilo tělo Kristovo sice jedno božství, Otec a Duch svatý, ale hodností a nikoliv přijetím. Naplňuje-li zemi Otec, naplňuje-li zemi Duch svatý, nemohli o sobě jinak opustit tělo Kristovo, když zůstali v jednotě božství.

narozeni-jezise-men-upr.jpgJe také třeba poznamenat, že dílo vtělení se připi­suje někdy Otci, jako: „Když se naplnil čas, poslal Bůh Syna svého"[1]; nebo Synu, jako: „vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět"[2]; nebo Duchu svatému, jako ve vyznání: „Jenž byl počat z Ducha svatého"[3]. Ale to se říká proto, že dílo vtělení bylo dílem nejvyšší moci, moudrosti a lásky, které se přičí­tají třem osobám.

Je však více důvodů, proč se vtělil Syn, a ne Otec nebo Duch svatý. Předně, aby obnovení bylo učiněno skrze touž moudrost, která založila svět. Za druhé, aby byl i synem v lidství, když je synem v božství. Za třetí, aby se ukázala láska Otce vůči nám. Proto praví Jan: „Tak Bůh milo­val svět, že svého jednorozeného Syna dal."[4] Za čtvrté: Nikomu se nesluší více, aby přivedl člo­věka k božskému poznání, než Slovu, jímž se dosvědčuje Otec, poněvadž je sjednotitelné s tělem ja­ko slovo s hlasem. Za páté, poněvadž na nikoho se nesluší více, aby nás přivedl k přijetí za syny, jako na vlastního syna. A ačkoliv Syn Boží přijal lidské tělo, přece se neoddálil od Otce, nýbrž celý a neporušený zůstávaje u Otce, celý a nerozděle­ný vešel v lidské tělo. V těle totiž nepřišla část jednorozeného, ani se sám nerozdělil, aby z poloviny byl u Otce a z poloviny v Panně, nýbrž celý u Otce a celý v lůně rodičky, celý v lidském rodě. Tělem přišel hledat pozemské, nezanechávaje vě­cí vyšších: zachovávaje co je na nebi, uzdravuje co je na zemi, všude celý: i na nebi i na zemi, i u Otce i v Panně.

Je také třeba poznamenat, že ve společném obno­vování všech se slušelo, aby se sešly tři z tří stup­ňů, totiž božský, andělský a lidský. Proto se v pří­pravě vtělení sešel anděl jako posel, Panna jako počínající a slovo Boží jako vtělující se.

(Granátové jablko, Úvod, kap. 3. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 10, 1941. Mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.) 

 

Související články:

Emilián Soukup: Bohorodička 
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
Wincenty Granat: Boží mateřství Panny Marie
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"

 

Poznámky: 


[1] Gal 4,4.

[2] J 16,28.

[3] Apoštolské vyznání víry.

[4] J 3,16.

 

[RSS]

Přečteno 239x

další články