Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi

Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi

Palladios, 6.1. 2009

Poustevník Ammonios, Pambův učedník, si vysloužil tato Evagriova slova: "Nikdy jsem neviděl více umrtveného člověka", jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca".

  

XI, 1. Když tento Ammonios, učedník velkého Pamba, spolu s dalšími třemi bratry a dvěmi svými sestrami dospěli k vrcholu zbožnosti, odešli do pouště a v dostatečné vzdálenosti od sebe si učinili samostatné příbytky. Jelikož Ammonios vynikal svojí učeností, chtěla jej jakási obec do úřadu biskupa. Přišli tedy k blaženému Timoteovi se žádostí, aby jim ho vysvětil[1] na biskupa. 2. On jim pravil: „Přiveďte mi jej a já ho vysvětím."

Jakmile s průvodcem přišli k Ammoniovi a on viděl, že byl lapen, prosil je a zapřísahal se, že svěcení nepřijme a že z pouště neodejde. Když jej ani potom nepustili, vzal břitvu, před jejich zraky si uřezal levé ucho až u kořene a říká: „Nyní pochopte, že se nemohu stát biskupem. Zákon totiž zakazuje, aby kněžství přijal někdo s uřezaným uchem."[2]

3. Nechali ho tedy, vrátili se a oznámili to biskupu Timoteovi. On jim vysvětlil: „Tento zákon platí u židů. Já ho vysvětím i bez nosu, jestliže bude mít vznešený charakter." Šli tedy a žádali jej podruhé, ale on jim přísahal: „Jestli mne donutíte, uřežu si jazyk." Po těch slovech ho nechali být a odešli.

4. O Ammoniovi se vypravuje ještě tato obdivuhodná věc. Kdykoliv u něj povstala nějaká tělesná touha, nešetřil své tělo, nýbrž ke svým údům přikládal rozpálené železo, až byl celý popálený. Od mládí až do své smrti nesnědl kromě chleba nic pečeného či vařeného.[3] Otcové pouště dosvědčují, že znal zpaměti Starý i Nový Zákon, a že přečetl na šest miliónů veršů[4] ze spisů učených mužů Origena, Didyma, Pieria a Štěpána.

5. Více než kdokoliv jiný dokázal přinést útěchu bratřím v poušti. Blažený Evagrius, duchovní muž mající dar rozlišování, o něm pronesl: „Nikdy jsem neviděl více umrtveného člověka."

[ Na prosbu Rufina, toho času místodržitele pretoriánů, a kvůli potřebám obyvatel pouště přišel jednou velký Ammonius do Konstantinopole. Tam byl svatými biskupy pozván, aby se zúčastnil posvěcení baziliky mučedníků, kterou Rufin vybudoval.[5] A když v Konstantinopoli po krátkém čase zemřel, byl pohřben právě v oné bazilice mučedníků, zvané Rufinova. Říká se, že jeho hrob uzdravuje všechny, kteří trpí horečkou. ][6]

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

 

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi

 

palladios-laus.jpg 

 

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

 

patristika-2b-men.jpg

 

Poznámky:


[1] Řecky „cheirotonein" - vložit ruce.

[2] Srov. Lv 21,17.

[3] Jezení syrových pokrmů bylo v mnišském životě časté. Odvolávali se na Mt 3,4 - Janovou potravou byly kobylky a med divokých včel. Srov. Jan Cassianus. Collationes 2,19.

[4] Je to asi 400 knih, každá o rozsahu Odyseovy Iliady. KROTTENHALER, St., Des Palladius von Helenopolis Leben der Heiligen Vater, Mnichov 1912, s. 26, pozn. 2.

[5] Zde je text nejasný.

[6] Tento odstavec některé rukopisy vypouštějí.

 

[RSS]

Přečteno 199x

další články