Historia Lausiaca 21 - O Mojžíši Etiopském

XIX,1. Jakýsi černoch jménem Mojžíš, rodem z Etiopie, byl otrokem váženého občana. Kvůli mnohé zatvrzelosti a loupení jej však vlastní pán vyhnal. Říká se, že se dopustil i vraždy. Musím mluvit o skutcích jeho špatnosti, abych ukázal jeho ctnost obrácení. Vypráví se, že byl vůdcem jedné lupičské bandy. Mezi jeho lupičské činy patří i následující. Měl vztek na jednoho pastýře, který mu kdysi v noci se svými ovčáckými psy překazil zločin. 2. Chtěl ho za to zabít a hledal, kde se nachází pastýřovo stádo. Zjistil, že to místo je na druhém břehu Nilu. Jelikož byla řeka rozvodněná asi tak na šířku jedné míle, vzal meč do zubů, šat si připevnil na hlavu a takto připraven se plaváním přepravil přes řeku. Mezitím co plaval, měl pastýř čas, aby se ukryl, zahrabal se tedy do písku. Mojžíš zaříznul čtyři berany, svázal je lanem a přeplaval zpět. 3. Šel do městečka, berany stáhnul, snědl nejlepší kousky masa a kůže vyměnil za víno, kterého vypil tak kolem osmnácti italských sextarií[1]. Potom se vrátil na místo vzdálené padesát mil, kde měl svou bandu.

Později byl nějakými okolnostmi přiveden k lítosti, vstoupil do kláštera a oddal se pokání tak mocně, že vedl k poznání Krista i toho démona, který ho od mládí nabádal ke špatnostem a měl účast na jeho zlých skutcích. Říká se například, že ho jednou sedícího v kelii přepadli čtyři lupiči, kteří nevěděli, ze je to Mojžíš. 4. On všechny spoutal, naložil si je na záda jako otep klestí a přinesl do shromáždění bratří. Tam řekl: „Jelikož již nesmím nikomu ublížit, rozhodněte, co s nimi." Zatčení se přiznali, a když poznali, že je to Mojžíš, který byl kdysi mezi lupiči proslulý a všeobecně známý, oslavovali Boha. Sami se díky jeho obrácení zřekli dosavadního života. Uvažovali totiž takto: „Jestliže se tento mocný a silný lupič zaleknul Boha, proč my spásu odkládáme?"

5. Na tohoto Mojžíše dotírali démoni a sváděli jej k dřívějšímu návyku bezuzdného smilstva. Byl jimi pokoušen natolik, jak sám vypráví, že nechybělo moc a jeho předsevzetí by ztroskotalo. Šel tedy k velkému Isidorovi do Skétis a vyprávěl mu o svém boji. On mu odpověděl: „Nic se nermuť, to jsou začátky. Proto na tebe dotírají tak zuřivě a připomínají ti tvůj návyk. 6. Stejně jako pes zanechá svého návyku přibíhat do masného krámu teprve až někdo masný krám zavře a nikdo mu nic nedá, tak i od tebe, jestliže vytrváš, démon znechuceně odstoupí."

Mojžíš se vrátil a od té chvíle se cvičil horlivěji a více ve zdrženlivosti od pokrmů. Nejedl nic kromě dvanácti uncí tvrdého chleba. Velmi mnoho pracoval a denně konal padesát modliteb. Ačkoli své ubohé tělo trýznil, stále hořel, obzvláště ve snech. 7. Vydal se tedy k jinému ze svatých a říká mu: „Co mám dělat? Můj úmysl zatemňují sny duše, která si v nich  podle dřívějšího návyku libuje." Onen svatý mu odpověděl: „To vše se ti děje, neboť jsi se svým duchem neodvrátil od fantazií, které ti jsou podvrhovány. Zřekni se spánku a modli se, tak budeš od svých dnů rychle osvobozen." Po vyslechnutí této rady se vrátil do kelie a dal si slovo, že nebude v noci spávat, ani si klekat. 8. Šest let vydržel stát každou noc uprostřed kelie, modlit se a nezamhouřit oka, bezuzdnou touhu se mu však překonat nepodařilo.[2] Uložil si tedy jiný způsob života. Za nocí obcházel kelie starců a asketičtějších bratří. Tajně bral jejich vědra a plnil je vodou. Vodu měli daleko: někteří dvě míle, někteří pět, jiní půl. 9. Jedné noci to již démon pozorující toto jednání nevydržel a jak byl Mojžíš skloněný nad studnou, dal mu do beder ránu palicí a zanechal jej polomrtvého, netušícího co se stalo, ani kdo mu to udělal. Dalšího dne si jeden z mnichů přicházel načerpat vodu a nalezl ho tam ležícího. Okamžitě to oznámil velkému Isidorovi, presbyteru ze Skétis. Ten ho vzal a přinesl do kostela. Mojžíš prostonal celý rok, než se jeho tělo a duše namáhavě uzdravily. 10. Po uzdravení mu velký Isidor říká: „Mojžíši, přestaň se svářit s démony. I askeze má své hranice." On však odpověděl: „Nepřestanu, dokud nepřestanou démony vyvolané fantazie." Tehdy Isidor řekl: „Ve jménu Ježíše Krista, nechť přestanou tvé sny. S důvěrou se nyní zúčastni slavení svátostí, aby ses nechlubil, že jsi tuto vášeň, které jsi byl podroben, překonal sám."

11. Mojžíš se vrátil zpět do své kelie a když se ho asi po dvou měsících blažený presbyter Isidor vyptával, řekl, že už netrpí. Byl též uznán za hodna daru vyhánění démonů. Dostalo se mu ho v takové míře, že se bál démonů méně než my much.

Toto je tedy způsob života Mojžíše Etiopského, který byl zařazen mezi velké otce. Zemřel ve Skétis ve věku pětasedmdesáti let[3] jako presbyter a zanechal po sobě sedmdesát učedníků.

Pokračování.

(Z řeckého originálu přeložil a poznámkami doplnil Petr Fiala.)

Palladios (Palladius) (cca 363-430?)
Historia Lausiaca 1 - Mnišství a jeho ranné formy
Historia Lausiaca 2 - Předmluva, Opis dopisu Palladia Lausovi
Historia Lausiaca 3 - Palladiovo vyprávění Lausovi 
Historia Lausiaca 4 - O Isidorovi
Historia Lausiaca 5 - O Dorotheovi
Historia Lausiaca 6 - O Potamiene
Historia Lausiaca 7 - O Didymovi
Historia Lausiaca 8 - O Alexandře
Historia Lausiaca 9 - O bohaté panně
Historia Lausiaca 10 - O těch v pohoří Nitria
Historia Lausiaca 11 - O Amúnovi z Nitrie
Historia Lausiaca 12 - O Orovi, O Pambovi
Historia Lausiaca 13 - O Ammoniovi
Historia Lausiaca 14 - O Benjamínovi 
Historia Lausiaca 15 - O Apolloniovi
Historia Lausiaca 16 - O Paisiovi a Izaiášovi 
Historia Lausiaca 17 - O Makariovi mladším
Historia Lausiaca 18 - O Natanaelovi
Historia Lausiaca 19 - O Makariovi Egyptském
Historia Lausiaca 20 - O Makariovi Alexandrijském

Související články:

Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407) 
Petr Damiani: Chvála poustevnického života
Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích 

Poznámky:

[1] V přepočtu je to okolo 9 litrů.

[2] +  Byla to vpravdě bezuzdná touha. Ani s pracně vystavěnou obranou si nemohl onu hanebnou vášeň podrobit. PG 34 1067B.

[3] Okolo roku 395.