Ladislav Pokorný, 22.6. 2009
Pokud církev právě neslaví zvláštní období liturgického roku, jako např. advent, postní dobu ap., jedná se o tzv. "liturgické mezidobí" či "dobu během roku", jež se skládá ze 33-34 týdnů a obsahuje množství jednotlivých svátků a slavností.
„Tempus per annum" - doba během roku vyplňuje 33-34 týdnů, jež nepatří k vánočnímu ani velikonočnímu okruhu. Dělí se na dva úseky:
1. od pondělka po Křtu Páně až do úterý před Popeleční středou včetně a
2. od pondělí po svatodušní neděli až do konce liturgického roku.
Týdny (a neděle) se počítají průběžně.
Přerušení Popeleční středou a následujícími liturgickými dobami se naváže v týdnu po svatém Duchu takto: má-li rok 34 nedělí během roku, týden začínající pondělím po svatodušní neděli má vyšší postupné číslo než týden, který byl přerušen. Má-li rok jen 33 nedělí během roku, vypouští se týden, který by přišel na řadu po Letnicích a vezme se hned týden další, aby toho roku nevypadla eschatologická čtení.
Obsahem doby „během roku" je „šíře Kristova tajemství" (Calendarium Romanum 43), tj. líčení veřejného působení Páně, jež se uplatňuje výběrem čtení z evangelií podle tříročního nedělního cyklu. Třetí nedělí začíná vlastní polosouvislá četba ze synoptiků, jež podává jednak učení vlastní každému evangeliu, jednak rozvíjí život a hlásání Ježíšova poselství. Tím se dosahuje souladu mezi obsahem evangelií a této doby liturgického roku. Také feriální lekcionář má v době během roku polosouvislou četbu evangelií a dvouletý cyklus ve čteních, čímž je dosaženo, že mohou být v podstatě přečteny nejdůležitější knihy Písma.
Do této doby během roku spadají některé pohyblivé svátky Páně. Jsou to tématické, dogmatické svátky mladšího původu. Neděle po svatém Duchu je vyhrazena slavnosti Nejsvětější Trojice a čtvrtek po ní slavnosti Božího Těla. První svátek se prosadil pro odpor Říma až ve 14. století, druhý vznikl ze středověké touhy „vidět" svátost oltářní a byl schválen Urbanem IV. (1264). Původní podoba svátku je bez průvodu, ale brzo se průvod konal a rozvinul se v okázalou manifestaci. Ačkoliv římský ritus nezná žádné zastavení, byl u nás zvyk stavět čtyři oltáře a konat u nich zastavení, zakončená svátostným požehnáním. Podle posledních římských směrnic se má božítělový eucharistický průvod konat, pokud to dnešní okolnosti připouštějí a pokud je průvod opravdovým znamením víry a úcty. Kde se svátek Božího těla neslaví jako zasvěcený, překládá se na neděli po sv. Trojici. Dnešní název svátku je slavnost „Těla a krve Páně", aby se připomnělo, že předmětem úcty je i krev Páně. Proto se ruší později zavedený svátek Nejdražší krve Páně (1.7.). V pátek po svátku Těla a krve Páně je slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, všeobecně zavedená v církvi 1856. Je to oslava Ježíšovy boholidské lásky, která se zjevila hlavně na kříži. Poslední ze svátků Páně je „Ježíše Krista, krále světa" z r. 1925, původně slavený v neděli před slavností Všech svatých. Dnes je vhodně zařazen na poslední neděli během roku, aby zapadl do eschatologického tématu doznívajícího liturgického roku.
(Z knihy L. Pokorného Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha 1975, s. 214-216. Mírně upraveno redakcí RTh.)
Ladislav Pokorný: Liturgický rok
Ladislav Pokorný: Adventní doba
Ladislav Pokorný: Vánoční doba
Ladislav Pokorný: Postní doba
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.