Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Křesťan a trpělivost

Křesťan a trpělivost

sv. Cyprián, 7.4. 2007

Zamyšlení sv. Cypriána, afrického biskupa z Kartága žijícího ve 3. stol. po Kristu, nad ctností trpělivosti a její nezbytností v životě křesťana.

 

Úvod k dílu

 

cyprian-z-kartaga-upr.jpgNejmilejší bratři, ... jako služebníci a ctitelé Boží projevujme v duchovní poslušnosti trpělivost, které nás učí sám Bůh! Vždyť tuto ctnost máme společnou s Bohem. On je zdrojem, z něhož prýští trpělivost, od Něho má počátek její sláva a vznešenost. Svůj počátek a svou velikost má trpělivost v Bohu. Toho, co je milé Bohu, musí si vysoce vážit i člověk. Skutečnost, že tuto ctnost miluje Božská vznešenost, je nejlepším doporučením i pro nás. Je-li Bůh náš Pán a Otec, usilujme rovněž o trpělivost našeho Pána a zároveň našeho Otce, neboť služebníci musí být poslušní a děti se nesmějí ukázat nehodnými svého otce.

Jak velikou a vznešenou trpělivost projevuje Bůh, že trpělivě snáší pohanské chrámy, modly z hlíny a svatokrádežné obřady stanovené lidmi k potupě jeho velebnosti a cti(1), když způsobuje, že pro všechny bez rozdílu, pro dobré i pro zlé, se rodí den a vychází slunce, i když napojuje zemi vláhou, nevyjímá nikoho ze svého dobrodiní, dává déšť  ve stejné míře jak spravedlivým, tak i nespravedlivým!

Vidíme, jak Boží trpělivost, která se rozdává všem stejně bez rozdílu, dává pokyn, aby se střídala roční období, sloužily živly, vály větry, prameny vylévaly své vody, pole přinášela hojnou úrodu obilí, vinice hroznů, sady ovoce, aby lesy se odívaly v listí a louky rozkvétaly ku prospěchu vinných i nevinných, zbožných i bezbožných, vděčných i nevděčných.

A ačkoliv je Bůh roztrpčován častými, ba ustavičnými urážkami lidí, ovládá svou nevoli a čeká trpělivě na den odplaty, stanovený úradkem Božím; a v trpělivosti setrvává raději ještě dlouhou dobu, snášeje dobrotivě urážky a odkládaje odplatu, aby zloba, v níž člověk tak dlouho pokračoval, mohla přece jen přestat, aby se člověk nakonec obrátil k Bohu, jenž sám praví: „Nechci smrt hříšníka. Chci, aby se obrátil a byl živ."(2)

Spasitelný příkaz našeho Pána a Mistra zní: „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen."(3) A na jiném místě praví: „Vytrváte-li v mém slovu, budete opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda z vás udělá lidi svobodné."(4) Nejmilejší bratři, musíme být trpěliví a vytrvat, abychom my, jimž byla dána naděje na pravdu a svobodu, mohli také dospět k skutečné pravdě a svobodě. Vždyť už okolnost, že jsme křesťané, je věcí víry a naděje. Aby však víra a naděje mohly přinést ovoce, je zapotřebí trpělivosti. Neboť my neusilujeme o slávu nynější, pozemskou, nýbrž o slávu budoucí, jak připomíná apoštol Pavel slovy: „Naše spása je přece předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, není to už naděje. Nemůže totiž někdo nadějí toužit po tom, co už má před sebou. Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí."(5)

Trpělivé očekávání je nutné, abychom to, co jsme začali, dovedli také ke konci a abychom od Boha obdrželi to, v co doufáme a věříme. Tak učí tentýž apoštol i na jiném místě. Připomíná spravedlivým a těm, kteří štědře dávají bližním ze svého majetku a tak si ukládají poklady v nebi, že mají být také trpěliví. Praví: „Když prokazujeme dobro, nesmíme propadnout únavě. Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme všem lidem dobro, ale zvlášť těm, kdo vírou patří s námi do stejné rodiny."(6) Napomíná, ať nikdo v konání dobra neochabuje z netrpělivosti, ať se nikdo nenechá zdržet nebo přemoci pokušením, aby se zastavil uprostřed cesty k důstojnosti a slávě, aby nepřišlo nazmar to, čeho už křesťan dosáhl, když by to, co začal, nedokončil. Vždyť stojí psáno: „Drž pevně, co máš, aby ti nikdo nevzal tvou korunu."(7)

Poutem bratrství, základem míru, bezpečnou kotvou jednoty je láska, která je mocnější než naděje a víra, která převyšuje nejen dobré skutky, nýbrž i mučednictví, která bude s námi na věky trvat v nebeském království. Odejmi však lásce trpělivost, zůstane osamocena a nebude mít dlouhého trvání, vezmi lásce schopnost trpělivě snášet a čekat, zbavíš ji kořenů a síly, aby dále žila. Proto také apoštol Pavel, když mluvil o lásce, postavil ji po bok vytrvalost a trpělivost. „Láska", praví, „je shovívavá, dobrosrdečná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všecko vydrží."(8) Ukazuje, že láska je jen proto tak vytrvalá, že dovede všechno snášet. A na jiném místě praví: „Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, že budete spojeni v pokojném soužití."(9)

Vysvětluje, že jednotu a mír je možno zachovat jen tehdy, jestliže se křesťané budou k sobě navzájem chovat snášenlivě a tak pomocí trpělivosti uchovají bez úhony svazek svornosti.

Avšak i při různých nemocech a tělesných utrpeních, jimiž je lidstvo neustále sužováno, je naléhavě nutná trpělivost. Neboť při prvním přestoupení Božího přikázání v ráji ztratili lidé odolnost těla i jeho nesmrtelnost. K smrti se přidružila tělesná slabost a poněvadž není možno opět nabýt tělesné odolnosti, aniž by se získala také nesmrtelnost, tato naše tělesná křehkost a mdloba naléhavě vyžaduje, abychom s ní neustále zápasili a bojovali. A tento zápas a boj lze podstupovat a vydržet jen s pomocí trpělivosti. Bůh nás zkouší, podrobuje všelijakým pokušením a nejrůznějším utrpením, ať už je to ztráta majetku, zlé nemoci nebo smrt našich drahých. A právě tu se projevuje největší rozdíl mezi nespravedlivými a spravedlivými. Nespravedlivý je v neštěstí netrpělivý, naříká a rouhá se, kdežto spravedlivý se pro svou trpělivost skvěle osvědčuje, jak stojí psáno: „Vydrž v soužení a měj trpělivost ve své tísni, neboť zlato a stříbro bývá zkoušeno v ohni, lidé pak Bohu milí ve výhni tísně."(10)

Přidržujme se proto, nejmilejší bratři, pevně a svědomitě trpělivosti, skrze níž můžeme zůstávat v Kristu a spolu s Kristem dojít k Bohu! Trpělivost je bohatá a mnohostranná, není uzavřená v úzkých hranicích nebo odkázaná na malý obvod působnosti. Daleko sahají účinky trpělivosti a její plnost a její bohatství prýští sice z jediného zdroje, avšak přetékajícími potoky zavlažuje mnoho cest ke slávě.

Při všem našem jednání nic nemůže dospět ke zdárnému konci, jestliže mu nebude pomáhat trpělivost. Právě trpělivost nás Bohu doporučuje, uchovává. Ona je to, která utišuje hněv,  krotí jazyk, ovládá myšlení, chrání mír, řídí výchovu, láme prudkost žádostivosti. Ona potlačuje násilnost pýchy, zháší oheň nepřátelství, klade meze moci bohatých, mírní nouzi chudých, chrání panenskou nevinnost, vdovám střeží cudnost, manželům nerozlučitelnou lásku. Trpělivost způsobuje, že jsme pokorní ve štěstí, stateční v neštěstí, mírní vůči křivdě a příkoří. Ona učí ihned odpouštět chybujícím, když se však sami proviníme, dlouho a naléhavě prosit o odpuštění. Ona přemáhá pokušení, snáší pronásledování, přivádí utrpení a mučednictví k slastnému konci. Ona neochvějně upevňuje základy naší víry, ona mocně napomáhá růstu naší naděje. Ona řídí naše chování a jednání, takže jsme s to následovat Krista, kráčejíce ve stopách Jeho Trpělivosti. Působením této trpělivosti zůstáváme dětmi Božími, napodobujíce tak trpělivost Otce.

(Přeložil J. N., samizdat.)

 

Od téhož autora: 

Cyprián: O úmrtnosti
Cyprián: Dobré skutky a dobročinnost
 
Cyprián: O jednotě církve (úryvek) 
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi 
Cyprián: K obětování 

 

Související články:

Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví

 

Patristika v e-obchodu Theofil: 

Devátá patristická čítanka - Církevní dějiny  Devět kázání o stvoření světa  Hlasy Otců  Legendy o poustevnících

 

Poznámky: 


(1) Sv. Cyprián oslovuje křesťanskou obec žijící uprostřed zcela pohanského města Kartága.

(2) Ez 33,11.

(3) Mt 10,22.

(4) Jan 8,31.32.

(5) Řím 8,24.25.

(6) Gal 6,9.10.

(7) Zj 3,11.

(8) 1 Kor 13,4.7.

(9) Ef 4,2.3.

(10) Sir 2,5.

 

[RSS]

Přečteno 271x

další články