Svědectví tradice o eucharistické oběti

Celá tradice už od prvních staletí křesťanství jednohlasně učí, že mše svatá je skutečná oběť Ježíše Krista.

1. Církevní otcové

Církevní otcové mluví o Eucharistii velmi často a výrazy „oběť", "oltář", "obětovat" užívají ne v širokém nebo přeneseném smyslu, ný­brž ve vlastním slova smyslu, jak je patrné z ob­sahu. Často mluví o oběti smíru, klanění, díků. Vý­slovně rozlišují oběť, kterou může přinášet jen po­svěcený kněz, od obětí vnitřních a duchovních, které mají přinášet všichni věřící. Učí, že oběti Starého zákona byly jen obrazy budoucí Kristovy oběti na kříži, kdežto mše svatá je skutečná obět. Mnohokrát připomínají, že ve mši svaté se splnilo proroctví Malachiáše i prorocká oběť Melchisedechova. Zkoumají také, jaký je vztah mezi obětí kříže a obětí mše svaté.

Nelze zde uvést všechna jejich svědectví. Proto se omezíme jen na několik nejstarších svědků, neboť se všeobecně uznává, že od poloviny třetího století mše svatá byla považována za pravou oběť těla a krve Kristovy.

Didaché, Nauka dvanácti apoštolů (z konce 1. století po Kristu) nazývá obětí slavení Eucharis­tie, které se konalo ve shromáždění věřících, přičemž byl lámán chléb a konáno díkůčinění, a do­dává, že tím bylo naplněno proroctví Malachiáše 1,11.[1] Přinášení této oběti bylo vyhrazeno biskupům a jáhnům.[2]

Klement Římský (kolem roku 96) napomíná Ko­rintské, aby při bohoslužbě zachovávali náležitý řád. Zřejmě mluví o vnější obětní bohoslužbě, kte­rá je svěřena jen určitým osobám.[3]

Ignác Antiochijský (+107) praví: „Snažte se uží­vat jedné Eucharistie. Jedno je totiž tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden kalich v jednotě jeho krve, jeden oltář jako jeden biskup s kněžstvem a jáhny.[4] Kde Ignác mluví o Eucharistii, tam se záro­veň zmiňuje o oltáři, čímž naznačuje, že Eucha­ristie je oběť.

Justin (kolem roku 150) „chléb a kalich Eucha­ristie" nazývá obětí, kterou předpověděl Malachiáš a kterou křesťané „obětují Bohu na každém místě"[5].

Irenej (+202) učí, že tělo a krev Páně, které Cír­kev obětuje Bohu, je „nová oběť" Nového záko­na, oběť čistá, o které Malachiáš předpověděl, že bude obětována po všech místech.[6]

Tertulián (+240) nazývá slavení Eucharistie „obětními modlitbami", a účast na liturgii nazývá účastí na oběti.[7] Podle jeho vyjádření je Kristus v Eucharistii „zabíjen".[8] Už v Tertuliánově době bylo zvykem ve výroční den přinášet oběti za ze­mřelé.[9]

Cyprián (+258) jedná o mši svaté v celém 63. listě, a se všemožnou jasností tvrdí, že Kristus při­nesl v oběť své tělo a krev, a přikázal, aby tato oběť byla konána na jeho památku. Proto tedy kněz jako zástupce Krista přináší Bohu „oběť pra­vou a plnou". „Kristova krev není obětována, chybí-li v kalichu víno, ani není oběť Páně přinášena s náležitým posvěcením, jestliže naše obětování a oběť neodpovídá utrpení." 

2. Nejstarší liturgie

Že mše svatá je skutečná oběť, to dosvěd­čují nejen církevní otcové, nýbrž i všechny nejstarší liturgie, ačkoliv mají různé obřady. Prohla­šuje se v nich, že Kristus tuto oběť ustanovil při poslední večeři, a že v této oběti se obětuje týž Kristus, který zemřel na dřevě kříže za spásu vše­ho lidstva. Ze všech nejstarších liturgií je také zřejmé, že mše svatá je nejen oběť chvály a díků, nýbrž i oběť smírná za živé i za mrtvé. Totéž dokazují také různé nápisy a malby v katakom­bách.

3. Církevní koncily

K uvedeným svědectvím církevních otců a li­turgie bychom mohli ještě připojit alespoň několik dokladů z církevních sněmů. Např. nicejský sněm (325) předpokládá, že pouze kněží mají moc přiná­šet Bohu oběti. Efezský sněm (431) nazývá Eucha­ristii svatou, oživující a nekrvavou obětí, a po­dobně chalcedonský sněm (451). Lateránský sněm (1215) praví: „Jedna je obecná Církev věří­cích..., v níž tentýž kněz je i oběť: Ježíš Kris­tus, jehož tělo a krev jsou opravdu obsaženy v oltářní svátosti pod způsobami chleba a vína."[10] Proti valdenským a albigenským tento sněm prohlásil, že eucharistickou oběť mohou přinášet jen platně vysvěcení kněží.[11]

A konečně tridentský sněm (1545-1563) slavnostně defino­val: „Řekne-li někdo, že ve mši svaté není Bohu přinášena pravá a vlastní obět, nebo že ta oběť ne­ní nic jiného, než že se nám Kristus dává za pokrm, budiž vyloučen z Církve."[12]

Celá tradice nám tedy jednohlasně dosvědčuje, že katolická Církev ono posvátné dědictví, které přijala od Krista, totiž eucharistickou oběť, vždy věrně střežila a chránila, nezapomínajíc na slova své­ho Zakladatele: „To čiňte na mou památku!"[13]

(Úryvek z cyklu Skutečnost eucharistické oběti. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 8, 1937. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil, mezititulky jsou redakční.)

Související články:

Efrém Syrský: Duch a Oheň 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 2 - Sv. Justin
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 4 - Přijímání těla Páně
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 3 - Eucharistické zkušenosti 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 5 - Duchovní přijímání Eucharistie  
Ambrož Milánský: Tato svátost, kterou přijímáš, se uskutečňuje Kristovými slovy  
Jan Evangelista Urban: Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii  
Klement Alexandrijský: Skutečný chléb z nebe je tělo Kristovo, tělo zmrtvýchvstalé  
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 6 - Svatostánek prvních křesťanů 
Jan Zlatoústý (Chrysostom): Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista 
Tertulián: Požíváme a ctíme eucharistii a značíme se znamením Kříže  
Fulgentius z Ruspe: Jsme vpravdě tím, co tajemně slavíme při oběti 
Lukáš Drexler: Eucharistická modlitba ve Skutcích Tomášových
Basil Veliký: Jak přistupovat k přijímání Těla a Krve Kristovy?
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (1/2) 
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (2/2)  
Karel Boromejský: Eucharistie přepodobňuje v Boha  
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Petr Julián Eymard: Nejsvětější Svátost je všechno 
Francisco Fernández-Carvajal: Pane, očisti mě... 
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
Cyril Jeruzalémský: O těle a krvi Kristově
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie 
René Laurentin: Nejzazší dar Lásky
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Justin: To čiňte na mou památku 
Sv. Augustin o eucharistii 

Poznámky:

[1] Didaché 14.

[2] Tamtéž 15.

[3] 1Kor 40,2-4.

[4] Filad. 4.

[5] Dialog s Tryfonem 41.

[6] Adversus haereses IV,17,5.

[7] De oratione 14.

[8] De pudic. 9.

[9] De exhort. cast. 11; De monog. 10; De cor. mil. 3.

[10] Srov. Denz. 429.

[11] Srov. Denz. 424.

[12] Ses. 22, can. 1 Denz. 948.

[13] Lk 22,19.